www.Dracidoupe.cz


Články & Eseje



Leda ve snu, Kapitáne!

Příprava pro tisk (tisknuto 1096x)
Autor:Lischai
Přidáno: 9:50:22 15.11.2007
Hlasovalo: 33
Průměrné hodnocení: 4.85

Anotace: Sen je dobrodružná výprava, na kterou se vydáváme každého večera. - Charles Baudelaire.

Věnováno Máše.


Od moře vál mírný vítr, ale voda pod přístavním molem byla přesto kalná a nehybná. Hvězdy a úzký srpek měsíce se v ní odrážely jako v kádi oleje. Po dlouhém, dřevěném molu jsem kráčel sám. Hlahol z náleven sem doléhal zpod těžké duchny noci. Ze tmy se jen občas ozvalo zřetelné zavrzání lan nebo osamělý úder lodního zvonu.

„Hej hola, námořníku!“

Otočil jsem se po hlasu a ruka mi sklouzla do kapsy pro nůž. Mužova černá silueta se rýsovala proti noční obloze na druhém konci mola. Svižným krokem se vydal ke mně. Jeho střevíce pravidelně klapaly po dřevěných prknech jako přízračný metronom.

Sevřel jsem v ruce svůj zavírák.

Muž se zastavil kousek ode mě a já si ho mohl v nočním šeru konečně prohlédnout. Měl na sobě elegantní kabátec, drahé střevíce a na hlavě posazený třírohý klobouk.

„Krásná noc, viďte, námořníku?“ usmál se. Měl hezkou tvář. Nemohlo mu být víc než třicet.

„Jo... To jo,“ odsekl jsem a přejížděl toho záhadného patrona pohledem.

Neznámý se lehce uklonil a smeknul svůj klobouk. „Kapitán Sommeil, těší mě.“

Zabručel jsem svoje jméno, ale ruku mu nenabídl.

„Povězte mi, námořníku,“ začal Kapitán vesele, „Jste už dlouho na pevnině?“

„Ne, ani ne. Plul jsem na Svaté Anně, vrátil jsem se teprve před týdnem.“ Mluvil jsem pravdu a samotného mě to trochu překvapilo.

Kapitán se usmál, jako by ho moje odpověď potěšila. „Takže ještě nemáte žádnou novou práci, co námořníku?“

„Ne, to nemám...“ přisvědčil jsem.

„Inu,“ Kapitán neurčitě rozhodil rukama, „Ptám se, protože zrovna sháním schopné lidi do své posádky.“

V kapse jsem pustil upocený zavírák a založil si ruce křížem. „A kam že se to chystáte plout, Kapitáne?“

Muž si teatrálně oprášil neviditelné smítko z kabátce. „Hodlám se plavit až na samý kraj Snomoře.“

„Co to?“

Kapitán se pobaveně zasmál. „Snomoře. Neříkejte, že jste o něm neslyšel?“

Zavrtěl jsem hlavou. Tenhle panáček z přístavu mi začínal být čím dál tím víc podezřelý. Nevypadal opile i když tak rozhodně mluvil.

„Snomoře,“ začal trpělivě vysvětlovat, „Je oceán ztracený v oceánu. Slunce se tam nikdy nedostane do nadhlavníku. Vždy pouze vychází – nebo zapadá.“

Kapitán výrazně gestikuloval rukama a v jeho hlase bylo slyšet upřímné nadšení.

„Takže voda se tam vždycky leskne jako zlato, nebo vlní a čeří jak nachové závěsy,“ pokračoval rozohněně. „A vítr, můj milý příteli, ten tam nikdy nefouká. To, co žene plachty lodí, to jsou výdechy všech lidí co zrovna spí. Spojené do jednoho prazvláštního vánku. Občas v něm zaslechneš i slova, co snílci šeptají ve spánku.“

Kapitán se odmlčel a zadíval se na mě s pýchou v očích. „To je Snomoře.“

„Snomoře, samozřejmě že vím,“ přisvědčil jsem. Trochu mi toho blázna bylo líto. „A proč tam vůbec chcete plout?“

„Správná otázka, námořníku,“ přikývnul Kapitán. „Samozřejmě máme cíl. Na kraji Snomoře je totiž bájný Snostrov.“

Účastně jsem přikývnul. „Snostrov.“

„Ano, přesně tak. To je kouzelné místo, kde se všechny naše sny stávají skutečností. Všechno, o čem jsi kdy snil, můžeš na Snostrově mít.“

„A o čem sníte vy, Kapitáne?“ zkusil jsem to v náhlém záchvatu účasti. Měl jsem ještě trochu v hlavě z hospody a rozhovor s tímhle přístavním tajtrdlíkem mě začal upřímně bavit.

Muž se pousmál. „To ti přece nemůžu říct, námořníku,“ opáčil laskavě. „Nikdo ti nikdy neřekne, po čem doopravdy touží a o čem sní.“

Chápavě jsem přikývnul.

„Takže,“ založil si Kapitán ruce v bok, „přidáš se do mé posádky plující na Snostrov?“

„Přemýšlím o tom,“ zalhal jsem. „Na jaké lodi že to vlastně poplujeme?“

Kapitán se shovívavě usmál: „No přece na mojí Snolodi, jak jinak by jsi chtěl plout po Snomoři?“

„Ah, tak, slavná Snoloď.“ Všechno mi bylo jasné. Když už jsem se nadechoval, abych nabídku toho roztomilého blázna odmítnul, padla ta kouzelná věta. Déšť z čistého nebe a groš zapomenutý v kapse kabátce.

„Pokud se rozhodneš se mnou plout, dostaneš sto padesát tolarů hned teď a tady.“

Prohodil to nezúčastněně, jako by si na to právě teď vzpomněl, ale jinak platbě nepřikládal žádný zvláštní význam. V hlavě mi začali trpaslíčci tlouct do kovadlinek, až to třeštilo.

„Sto padesát tolarů?“ vydechnul jsem.

„Tak jest,“ přikývnul Kapitán a vytáhnul z kapsy kabátce naditý měšec. „Jedno sto a padesát tolarů, hned teď,“ rozvázal stužku na měšci a v měsíčním světle se zaleskly mince.

Chvíli jsem váhal. Ale opravdu jenom chvíli. Nevěděl jsem, kde ten blázen přišel k tolik penězům, ale byl jsem si jistý, že mám pro ně lepší uplatnění než on.

„Dobře,“ přikývnul jsem. „Popluji s vámi na Snolodi.“

Kapitán se usmál. „Výborně, námořníku, výborně,“ měšec s obnosem, za který si budu půl roku žít jako král, odložil na dřevěnou bednu. Z druhé kapsy kabátce pak vylovil několikrát přeložený papír.

„Odpusťte mi to chabé osvětlení, snad na něj uvidíte,“ omluvně se pousmál můj nový zaměstnavatel. „A tady mi to, prosím, podepište.“

Sklonil jsem se nad smlouvu a načmáral pod ní svůj podpis. V duchu jsem při tom myslel na nejdražší hostinec ve městě. Muž dokument sebral, složil do kapsy a mile se usmál.

„Velmi vám děkuji, námořníku,“ zdvořile se uklonil. „Od této chvíle jste členem mojí posádky. Vyhledám vás, až bude čas k vyplutí,“ opět smeknul klobouk a nabídnul mi ruku.

Tentokrát jsem jí už stisknul.

„Uvidíme se na palubě, námořníku,“ vesele zahlaholil a vydal se po molu pryč. Pozoroval jsem jeho vzdalující se siluetu a snažil se v sobě dusit radostný smích. Jeho kroky se postupně vzdalovaly, až utichly docela.

Vzal jsem do ruky měšec a vysypal na bednu několik mincí. Zlaté tolary se třpytily a leskly, skoro stejně jako hvězdy nad přístavem. Usmál jsem se pro sebe, strčil měšec do kapsy a vydal se směrem domů.

Ve vzduchu byla cítit sůl. Hvízdal jsem si do větru a usmíval se.

Zvony na věži kostela odbíjely dvě hodiny ráno, když jsem se dostal do svého pronajatého podkrovního bytu. Doklopýtal jsem přes rozházené věci až ke špinavé posteli. Měšec s tolary jsem schoval pod matraci, unavený se svalil na postel a přetáhnul přes sebe deku. Zítra bude čas si rozmyslet, kde je všechny utratím. Kulatým oknem do mého pokoje dopadalo stříbrné noční světlo. Dneska byla jasná noc. A moc příjemná. Blahoslavený blázen z přístavu.

„Díky kapitáne,“ zašeptal jsem spokojeně, zavřel oči a oddal se spánku.

„Nemáš vůbec zač, námořníku.“

Poděšeně jsem vyskočil z postele a přivřel oči před náhlým jasem. Pod bosýma nohama jsem cítil nehoblovanou podlahu a na tváři chladný dotek vánku. Vzdor bolesti se mi podařilo po chvíli oči otevřít.

Nad mořem zrovna vycházelo slunce a všechny vlnky se třpytily jeho zlatými odrazy. Zmateně jsem se rozhlédnul po palubě plachetnice. Kolem mne stálo asi dalších třicet mužů – mladí i staří - a všem se jim na tvářích zračil stejný výraz překvapení.

Širé moře se ve východu slunce rozpínalo na všechny strany, kam až oko dohlédlo.

„Vítám vás na palubě Snolodi, pánové,“ ozval se jemný melodický hlas.

Kapitán Sommeil stál na můstku a lehký vánek mu čechral vlasy a pohrával si s jeho kabátcem. V ruce svíral lesklý dalekohled a na tváři mu hrál veselý úsměv.

„Není čas na otálení, máme jen sedm hodin, než se probudíte, tak ať toho stihneme co nejvíce,“ povzbudivě se usmál. „Konec konců - čím dříve tam doplujeme, tím kratší bude vaše služba. Máme na to sice všechny noci vašich životů, ale byl bych stejně rád na Snostrově co nejdřív...“

Kapitán se rozhlédnul po svých mužích a spokojeně se usmál.

„Coubert, Kensigton, Derrick, Styron a Walsh! Napněte hlavní plachtu! Máme dobrý vítr, takže pane Williame, směr jiho-jiho západ!“




Hlasování

Hlasování u tohoto příspěvku bylo uzavřeno.

Vidět hlasování jednotlivých uživatelů mohou vidět pouze přihlášení uživatelé.

Diskuze

Pro přidání příspěvku do diskuze se musíte přihlásit.

příspěvků. Řadit podle .
  [Předchozí]
Počet zobrazených příspěvků: 1-10 / 24
Ikonka uživatele Aazyiah    [pošta] NEW     19:55:22 27.01.2008
Prkna plachetnice zakřípaly pod kroky drobné postavy, která nesměle zatahala pana Sommeila za rukáv.
"Kapitáne, berete na palubu i ženy?"

...

Ikonka uživatele nefrit    [pošta] NEW     18:55:12 06.12.2007
Zaujímavý príbeh s možnosťou pokračovať v ďalších dobrodružstvách.Mám len jednu pripomienku-nejde mi do hlavy,ako slnko preskočí skoro celú oblohu zo svitania do súmraku.Možno mám slabú predstavivosť ale naozaj to nemožem pochopiť.Inak dobré,pobavila som sa a teším sa na ďalšiu poviedku
Nefrit

Ikonka uživatele Capemi    [pošta] NEW     10:35:02 23.11.2007
velice zvláštní dílo (a tím nechci říct že špatný), hrozně jsem se divil když jsem tak brzo narazil na konec, pokračování by bylo jistě zajímavé

Ikonka uživatele Zharradan-Marr    [pošta] NEW     16:20:01 20.11.2007
Asi je chyba ve mně, že nejsem ohromenej jako ostatní...
Nicméně příběh se mi líbí a hodnotím ho jako velmi nadprůměrný.
Akorát jsem si říkal, jestli je normální, že v hluboké noci odbíjí zvony? No, možná že jo...

Ikonka uživatele sanife    [pošta] NEW     1:33:02 20.11.2007
Dilko se mi moc libilo, tak jako i ostatnim, hlavne svoji ctivosti a srozumitelnym podanim. Chyby by clovek musel opravdu peclive hledat ale stejne se kazdy predevsim soustredi na cteni nez na chyby, uz jen z obavy aby mu neunikl tak zajimavy dej a pointa.

Vytkla bych snad jen dve chyby ktere ani chybami nemusi byt. Zalezi od prvotniho zameru autora. a jsou to tyto. Za prve mluva namornikova by mela byt mene vznesenejsi a ne na stejne urovni jako ta kapitanova. Kapitan s velkym "K" pusobil hodne jako slechtic a vzneseny pan a kdyz jsem si porovnala jejich mluvu, byla dost podobna. A prave druha vec je psani slova kapitan velkym pismenem.

Ale jak rikam. Dulezity je zamer autora. Treba chtel postavu namornika vykreslit prave takto a proto je muj komentar jen jakymsi podotknutim.
Jedna se jen o vizualni chyby, nikoliv narusitele obsahu a kvality dila.

Duvod proc jsem nedala 5 hvezd ale jen 4 je ten, ze jsem od zaveru cekala trochu vic. Pribeh je moc dobry a zaver tez, ale protoze hodnotime dila nejen objektivne ale i subjektivne (dle toho jak na nas pribeh pusobi, jake pocity v nas vyvolava, co od nej cekame a co ne) a proto davam 4 subjektivni hvezdy.
Podotykam ze jsem ted v praci a plny pocet bych udelila asi vsemu co mne vytrhne z nudy, tento pribeh si 4 resp. 5 hvezd plne zaslouzi. Tesim se na dalsi prispevek od tohoto autora.

Ikonka uživatele Textoris    [pošta] NEW     17:02:54 19.11.2007
No reprovals... *****

Ikonka uživatele Recon    [pošta] NEW     12:11:24 19.11.2007
Strejda Bobo: Nemyslím,že by poprobuzení musel být automaticky unavený. A co se týče té beznaděje, tak většina námořníku bývala ráda na moři, tak si nemyslím, že by hned musel myslet na sebevraždu, třeba by se mu to líbilo.
A navíc je to sen, takže to třeba bude hodně klidná plavba. Jo a podle mě nikdy nedoplujou.

Ikonka uživatele Skewer    [pošta] NEW     0:16:22 19.11.2007
Sterjda Bobo:
Asi to většina lidí pochopila jinak ale to pro mě rozhodně neznamená, že tvůj výklad je špatný.

Ardaz:
Rozhodně nechci mluvit za autora (ostatně už se stejně vyjádřil, takže bych měl smůlu ;), ale já myslím, že některé příběhy si prostě zaslouží být domysleny vlastní představivostí, neuzavřeny autorem. A tenhle je jeden z nich, řekl bych....

Ikonka uživatele Strejda Bobo    [pošta] reputace: 1
Darian: +1
NEW     23:22:34 18.11.2007
Páni, asi už mě poznamenala rubrika hřbitov, ale já v tomhle příběhu viděl na první pohled hodně krutého kapitána, který krade sny námořníků. Nevím jestli je to správný výraz "krade", ale přišlo mi, že za tučnou odměnu přiměje námořníka podepsat zdánlivě neškodnou smlouvu a stále vystupuje jako ten hodný a správný, což je trochu podezřelé. Pak přijde noc, námořník usne a zjistí, že prodal své sny, protože od teď má všechny noci jeho života ve svých rukou kapitán, cizí člověk, kterého viděl jednou v životě. Tak bude celou noc námořník pracovat na lodi, možná s nadějí, že je to jen zlý sen. Probudí se, prožije normální den, usne. A je to tu znovu. Celou noc bude pracovat na lodi. Ráno s probudí a nebude se cítit zrovna nejlíp, celou noc přece dřel a co hůř, teď už ví že to takhle bude chodit každou noc. Každou noc ho čeká práce místo odpočinku, místo krásného snu o královské hostině a stolů pných jídla a pití. Mě osobně by to něco vzalo. Nevím jestli klid, naději, pokoj... Asi by to vyvolalo pocit zoufalství. Jak se z toho jen dostat? Neusnout? Může to zkusit dvě tři noci, ale nakonec podlehne a usne. A znovu bude na lodi, kde je stále spousta práce. To není odpočinek, ale námaha. Ráno se probudí a zjistí, že s tím nemůže bojovat. Spát prostě musí. Celé dny se potuluje po přístavu, možná sedí v hospodě, je unavený, přepracovaný a zoufalý. Zbývá mu už jen doufat, že přece jen jednou v noci doplují na Snostrov, kde se každému vyplní jeho sny a všichni se budou mít dobře. Ale pak se zamyslí. Je možné aby se víc jak třiceti lidem vyplnily jejich sny na jednom ostrově? Nebude něčím snem potrestat kapitána za to, že je nutil dřít? A kdyby ano, připustí kapitán aby se to stalo? Těžko. Jeden bude chtít tohle, jiný zase onohle a dohromady to prostě nepůjde. Opravdu všechny sny se mohou vyplnit jen jednomu. A komu jinému než kapitánovi, který celou výpravu řídí? Jistě že to bude kapitán. A bude jeho snem aby kolem něj poskakovalo třicet smradlavých námořníků, nebo si vysní harém krásných žen, které splní každé jeho přání? Dosažení Snostrova rozhodně východisko není. Možná se námořník pokusí vyvolat vzpouru na lodi, ale je to možné, když někdo jiný řídí vaše sny? Mnohdy ve snu chci něco udělat, ale prostě to nejde. Je to přeci "jen" sen. Moc možností už nezbývá. Vlastně už námořník vidí jen jednu. Skončit to. Zbavit se té strašné, nikdy nekončící únavy. Zabít se. Ve dne, když je sám sebou. Co ale bude potom? Věčný odpočinek? Něco jako nekončící sen? To přece nemůže dopustit. Nepřežil by věčně sloužit na lodi, ale musel by přežít, protože ve snu nelze zemřít a navíc by už mrtvý byl. Bezvýchodná situace ze které by se po čase zcela jistě zbláznil. A kdo se jednou zblázní, už nikdy nebude normální. Už nikdy.
Takhle nějak to na mě zapůsobilo. Pokud původní myšlenka byla opravdu jiná (počtení k hrnku kafe u snídaně) tak je vidět že jsem to nepochopil, což mě mrzí, protože bych si něco takového rád přečetl. Ale jinak příběh pěkně napsaný a příjemný, pokud v něm necítíte beznaděj tak jako já.
Strejda Bobo

Ikonka uživatele Nekroskop    [pošta] NEW     20:48:33 18.11.2007
Lischai:

Méně je někdy i více...

  [Předchozí]


Soutěže
O Hlavu Zlatého Draka


News
Aktuality
Novinky
Bugfix


Vzhled
Family Silver
Historic
Simple Ancient Dark
Simple Ancient Light
Simple Evolved Dark
Simple Evolved Light
Timmothy Gold


Komunikace
16 přihlášených uživatelů
 
Chat (0 online)
Moudrá Sova
Fórum
Ankety


Control
Registrace
Nick:
Heslo:
 
Zapomněl jsem heslo


Doupě jinde
Na PragoConu
last.fm
Facebook

Vygenerováno za 0.77415609359741 sekund.
© 2002 - 2009 Almad a James Timqui, design © 2002 by Almad.
DrD, Dračí doupě a Altar jsou ochranné známky společnosti ALTAR
Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto stránek nesmí být reprodukována, publikována ani jinak
využita bez svolení Redakce serveru DraciDoupe.cz nebo svolení autorů jednotlivých příspěvků.
Novinky je možné sledovat pomocí RSS kanálu. Toto je verze 1.
Verze 2 je v přípravě a vývoj můžete sledovat na informačních stránkách