Články&Eseje

Přítel Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 19

Ostré dopolední světlo proudilo do šerého pokoje v širokých pruzích a kreslilo na prošlapanou dřevěnou podlahu bílé obdélníky. Tomu, aby probudilo spící ženu, bránily zašedlé kusy látky, které se snad kdysi mohly nazývat záclonami.

Žena na posteli se zavrtěla a ze sna něco zamumlala. Pak se usmála, položila si ruku na tvář a probudila se...

Failawen se posadila a odhodila pramen svých dlouhých rozcuchaných vlasů za rameno. Slunce se schovalo za mrak a malý neosobní kamrlík se opět stal tím, čím byl včera. Totiž špinavou komůrkou, která se velikostí podobá spíš šatní skříni, než královské komnatě, za kterou ji hospodský prohlašoval. Stěží se tam vešla postel a noční stolek, ze kterého právě sesbírala drobnosti.

Fail, jak jí říkali doma, s povzdechem hrábla pod sebe pro svůj cestovní vak. Bezmyšlenkovitě se oblékla, vyndala zpod polštáře váček s penězi a připla si ho k opasku. Vstala, posbírala zbytek věcí, svůj vak přehodila přes rameno a při odchodu vzala štíhlý dlouhý meč, který byl pečlivě opřen o protější stěnu.

Jelikož vstala dost pozdě, byla hostinská místnost prázdná. Failawen to ale nevadilo. Za pokoj zaplatila včera večer a na zdejší snídani rozhodně chuť neměla. Prošla ven na dvůr, krátce se zastavila u studny, aby si opláchla ruce a obličej, a poté zamířila do stájí.

Pohled na jejího zavalitého koníka jí na tváři vyčaroval dnes už druhý úsměv. Něžně ho pohladila po nozdrách a zkušenými pohyby začala sedlat. Právě dotahovala podbřišák, když uslyšela Brenneganův melodický hlas.

„Takže přece jen odjíždíš...“ neptal se. Ale podle tónu hlasu jí to ani nehodlal rozmlouvat.

Failawen se vrátila zpět k zápinkám.

„Hmmm,“ přikývla. „Zůstávat by nemělo smysl,“ dodala po chvíli. „A taky už jsem se rozhodla,“ řekla. Trochu ostřeji než měla v úmyslu.

„Nechci ti bránit,“ reagoval Brennegan, „pochopil jsem, že tě od té cesty neodradím...“

Fail nic neříkala, vyhnula se elfovu pohledu a nasadila Koníkovi uzdečku. Když bylo ticho už dost dlouhé, Brennegan si povzdechl a prohlásil: „Nemyslím, že je to dobrý nápad.“ Na chvíli se odmlčel, aby dal Failawen prostor pro reakci. Ta se ale jen dál věnovala Koníkovu podbradníku, a tak pokračoval: „Rozhodl jsem se, že pojedu s tebou.“

Failawen se zarazila, chvilku se nehýbala, a nakonec s hraným klidem přehodila otěže koni přes hlavu. Pak se otočila, aby odpověděla, ale stáj už byla prázdná. Sklonila hlavu a několik okamžiků tam stála nehnutě ponořená do svých myšlenek. Potom energicky vykročila, chytla Koníka za otěže a vyvedla ho na dvůr.

U dveří zahlédla váhajícího syna hostinského. Pousmála se, měla děti ráda a tenhle kluk jí často dělal společnost.

„Chceš něco?“ zeptala se.

„Slyšel jsem…“ podíval se do země a ruce ponořil do kapes, „ tě mluvit,“ našel odvahu a pohlédl jí do očí, „Ty odjíždíš?“

„Ano, není tu už nic, co bych mohla udělat.“

Kluk udělal zkroušený obličej a velmi obviňujícím tónem prohlásil: „Slíbilas mi, že mě naučíš házet nože!“

„Neboj, plánuju návrat!“ Chtěla si to u něj vyžehlit, ale kluk se urazil a odběhl pryč. Failawen se za ním chvíli koukala, pak nasedla a pobídla Koníka do kroku... Nehodlala na Brennegana čekat, koneckonců nechtěla, aby jel s ní.

Narazila na něj hned, jak projela hrazením. Seděl tam opřený o strom, jeho plnokrevník se popásal nedaleko. Failawen zvedla ruku v pozdravu, náhle si to ale rozmyslela a raději zastrčila za ucho neposlušný pramen vlasů.

Brennegan se zvedl, pískl na bělouše a elegantním pohybem se mu vyšvihl na hřbet. Počkal, až ho Fail dojede a přidal se k ní. Mlčela. Brennegan nevypadal, že by mu to vadilo, ale Fail ho po očku sledovala a přemýšlela, jak se ho co nejlépe zeptat. Otázat se, proč jede s ní.

Po chvíli ale Brennegan promluvil sám: „Proč tam tak toužíš jet?“

Failawen se zamyslela a řekla: „Potřebují mě tam.“

„Určitě zrovna tebe?“ reagoval elf a v očích se mu zablesklo.

Fail se ale neusmála a odpověděla: „Kdo jiný by měl jít, když ne já? Já je znám, žila jsem s nimi, byli mým kmenem. Můžu těm lidem pomoct. Umím bojovat a nebojím se nepřátel... Vím, že mám sílu je zachránit.“

Brennegan se na ni zkoumavě zahleděl, snad jakoby chtěl zjistit, jestli to, co řekla, myslí vážně.

„A taky mám pocit, že bych tam měla být...“ Opatrně vyhledala jeho pohled a zeptala se: „Věříš na předurčení?“

Brennegan jí pohladil po ruce a zahleděl se do dáli. „Ne, Failawen, nevěřím,“řekl. Sklonila hlavu a mlčela, místo, kde se jí dotkl, ji pálilo. Zbytek cesty už nemluvili.



Po několika hodinách jízdy dojeli do tábora. Failawen se konsternovaně rozhlédla. To, co viděla ji překvapilo, ale ne příjemně. Ležení čítalo jen asi dvě stovky zubožených špinavých lidí s prázdnými výrazy. V bahně se mezi potrhanými stany válelo několik psů. U skomírajících ohňů se tísnily ženy s nezvykle zamlklými dětmi.

Failawen se ostře nadechla a seskočila. Koník pobouřeně zafrkal a přešlápl, Fail ho na omluvu pohladila po nozdrách, očima ale hledala kdysi tak mocné a hrdé muže svého národa.

Brennegan sesedl, propustil svého koně a potichu se postavil vedle ní.

„Měla jsem pravdu. Potřebují mě tu,“ řekla a odhodlaně na něj pohlédla. Její hlas zněl v tom přízračném tichu poněkud přiškrceně. Pokývl hlavou na znamení souhlasu, ale mlčel dál. Fail uvázala Koníka k nízkému plotu a rozhlédla se kolem. To ticho jí začínalo vadit.

„Nevidíš někde velitelův stan?“ zeptala se a ohlédla se pro odpověď. Brennegan tam už ale nestál. Zmateně se otočila ve snaze zahlédnout, kam zmizel. Bezvýsledně.

„Zatracení elfové,“ utrousila, „vždycky se zdejchnou tak tiše.“ Nechala to být a raději se vydala k jednomu z ohnišť, nicméně nemusela jít až tak daleko. Jedním z průhledů mezi stany spatřila skupinku obrněných postav.



Byl už večer, když konečně Brennegana objevila. Seděl na pařezu a s rukama v klíně zíral do jasných plamenů svého soukromého ohně. Zkusila se k němu potichu připlížit, aby mu oplatila ta jeho nenadálá mizení.

„Bylas dlouho pryč,“ řekl a otočil se na ni. Pobaveně se zašklebil, když zjistil, jak ztuhla.

„To ty elfí uši,“ odpověděl na rozhorčenou otázku, která se jí zračila v očích.

Failawen došla těch pár metrů a posadila se vedle něho. „Mluvila jsem s Orisem.“

Se zájmem na ni pohlédl.

„Říkal, že chystá útok. Zítra odpolede se chce s Karneny střetnout dole na pláni. Ve velké bitvě...“

Brennegan poslouchal a Failawen mluvila dál.

„Je to bláznovství. Předevčírem ztratil v Tiché soutěsce tři sta můžů a teď myslí jen na pomstu,“ vylíčila situaci. „Vůl!“ uniklo jí nevědomky.

Brennegan si otřel ruce do kalhot a prohlásil: "A ty samozřejmě půjdeš a budeš bojovat taky." Odmlčel se a chvíli váhal. "Měla bys odjet. Sama jsi to viděla, nemají šanci a chtějí položit život v boji za pomstu."

Failawen mlčela, Brennegan tedy pokračoval. "Pomstu, Fail, za pomstu. Chtěla jsi bránit svůj kmen, dát těm lidem šanci a naději. Přijela jsi snad proto, ne?" čekal na její odpověď. Kývla.

„Pak tedy odjeď. Odjeď tam, kde je tě doopravdy třeba. Nepodporuj to zbytečné umírání. Jsi tady, abys pomáhala žít, ne abys šířila smrt za smrt.“ Nadechl se a pokračoval: „Válka je zlo, Failawen, čisté zlo. Vždyť proč Karnené válčí? Zima a hlad je vyhnaly z jejich sídel v horách. A oni si hledali místo, kde by přežili. Jenže to vaše Království je nepustilo přes hranice. Vojáci je zabíjeli, když hledali jídlo v Královských lesích. Proto začal ten nesmyslný boj. Kvůli předsudkům a politice. A vy, místo abyste je nechali žít vedle vás, jste je lovili kvůli pár krádežím!“

Failawen už to nevydržela a skočila Brenneganovi do jeho plamenné řeči. „Už dávno je nezabíjíme kvůli těm pár kusům dobytka. Vlastně už je nezabíjíme vůbec. Teď bojujeme za holé přežití! Vždyť ti tvoji chudáčci nás teď vytlačují z našich vesnic, statků a polí... Teď oni bezdůvodně pobíjejí nás!“

Brennegan se ušklíbl. „Patnáct dlouhých a hladových let jste je lovili jako zvířata a teď se divíte, že se sebrali. Vzpomeň si na Orise a jeho bitvu, kvůli mstě. Pouze vám vrací to, co dostali.“ Chvilinku se odmlčel a Failawen na něho zírala, oči doširoka otevřené. Oddechl si.

„Nepodporuj to násilí, Fail, obzvlášť, když k němu nemáš důvod a nic jím nezměníš. Zlo plodí vždycky jen zlo. A z násilí ještě nevzešlo nic dobrého.“

Failawen si povzdechla a přihodila větev na oheň.

„Nejsem tu zbytečně, Brennegane. Já budu bojovat. Ne abych pomstila své rodné, ale abych umožnila útěk těch malých špinavých dětí, co se tam nahoře v táboře při každém hlasitějším zvuku choulí k zemi!“

Na tohle Brennegan neměl co říct. Opřel si hlavu o strom a promnul si bradu. Přemýšlel, hypnotizován plameny. Pak se zvedl a pokynul Failawen rukou. Vedl ji listnatým lesem asi třičtvrtě míle západním směrem. Zastavil se na okrají pláně ozářené měsíčním světlem. Máchl rukou dolů z kopce.

„Tamhleta cesta vede do Aernu. Právě tam míří jejich hlavní voj, žene je pomsta. Myslím, že je to dobré místo pro přepad.“

Failawen skousla spodní ret a přikývla. „Pojďme to říct Orisovi,“ pravila.

„Řekni mu to ráno, lidé jsou chytřejší za světla.“ pousmál se.



„Co tady děláš? Chtěl jsi zůstat v táboře.“ poznamenala Failawen, když si všimla elfa, jak kličkuje mezi vojáky a stromy směrem k ní.

Brennegan se usmál a postavil se vedle ní. „Rozmyslel jsem si to,“ řekl prostě.

„Proč? V boji se nevyznáš, měl bys raději zmizet, aby se ti něco nestalo.“

„Máš pravdu, ale po boji se přeživším hodí někdo, kdo odklidí mrtvoly, ošetří nejhorší rány a zorganizuje pohřeb,“posmutněl.

Zamyšleně na něj pohlédla. „Zní to jako by ses bitev účastnil,“ podotkla.

„Kdysi jsem bojoval... Účastnil jsem se mnoha starých bitev, nejsem tak čistý, jak si myslíš,“ ušklíbl se.

„A přesto jsi tak vehementně brojil proti válkám z jakkoli ušlechtilého důvodu,“ prohodila lehce konverzačním tónem.

Brennegan se usmál, zajiskřilo mu v očích a zkoumavě na Failawen pohlédl, jako by ji hodnotil. „Po smrti totiž elf i člověk vidí mnoho věcí jasněji.“

Ona nad tím moudrem pokývala hlavou, ale pak jí došel ten rozsah sděleného. „Jak to myslíš!?“ zeptala se nedůvěřivě. Elf mlčel a mírně, zkoumavě ji sledoval.

Náhle Failawen ucítila dloubnutí loktem. To Oris. „S kým to tu, proklatě, mluvíš?“ šeptl. Failawen máchla rukou směrem k Brenneganovi. Oris na ni ale dál zmateně hleděl. Fail přepadla ochromující hrůza. Zároveň však ze všech sil potlačovala tu jistotu a vyhlásila ji za nemožnou. Otočila se zpět ignorujíc Orisův zkoumavý pohled. Brennegan zmizel. Failawen to teď ale vyděsilo, zachvátil ji pocit, že se všechen vzduch proměnil v hustý dým. Zatočila se jí hlava a zatmělo se jí před očima. Zapotácela se a byla by spadla, kdyby ji Oris nezachytil. Prudce s ní zatřásl.

„Failo!“

Jako ve snách otevřela oči. Oris ji pustil a ona sevřela jílec svého meče, hlavu křečovitě skloněnou k zemi.

„Co se to s tebou sakra děje?“ řekl Oris zmateně.

Failawen se pokusila zaplašit mlhu, která se jí rozprostřela kolem myšlení. „Brennegane!“ zařvala a v tom výkřiku byla cítit niterná bolest, zklamání a touha.

Oris jí zacpal ústa rukavicí a ukázal přes pláň. „Podívej, nevím co se to s tebou děje, ale teď musíš být prostě zticha. Neprosil jsem o tvůj meč ani o tvý rady. A rozhodně tě nehodlám v boji hlídat,“ řekl ostře. „Jestli se na to necítíš,“ odfrkl, „můžeš klidně odejít...“

Failawen vyhlédla mezi stromy na voj ploužící se po cestě. V obličeji se jí zřetelně zračil šok a zmatení.

„Jak chceš,“ řekl Oris a dál si jí nevšímal.

„Brennegane,“ šeptla a do očí jí vhrkly slzy. Zpola naštvaně je otřela hřbetem ruky. Jdu přeci bojovat, bojovat za svůj lid, proto jsem tady, proto sem vedly mé kroky... Musím se sebrat a to, že se o mne pokouší šílenství mi v tom nezabrání! Násilím se zkoušela uklidnit, zvolna dýchala a stále si opakovala všechny hrůzy, co Karnené prováděli. A pak ji zas uviděla, Brenneganovu tvář.

„Jdi pryč, jdi pryč,“ zakňourala Fail.

Lesem zafoukalo a chladivý vítr se jí otřel o tvář. Svým způsobem ji to uklidnilo. Zamávala svým mečem. Znovu zavál vítr, rozcuchal jí vlasy a odvíval šok. Failawen v něm slyšela elfí hlasy. „Pochopíš,“ šeptaly. Nebo se jí to alespoň zdálo. Stála tam zmatená a sama, přestože s ní byla stovka mužů.

Oris přešlápl a hlesl: „Připravte se“ Chlapi sebou nervózně hnuli, Failawen však stála klidně. Elfí vítr odvál šok a ona měla hlavu čistou. „Ticho,“ napomenul je Oris vyhlížeje průzorem mezi listy pečlivě sledoval cestu. Ještě moment, ještě jeden. Zařval a vrhl se do útoku. Jeho válečný pokřik strhl všechny. Failawen běžela Orisovi po boku a cosi křičela spolu s ostatními. Nepřátelé se zmateně rozhlíželi. A pak, pak se oddíly srazily. Rány Lainenů svištěly jedna za druhou, chladně a nelítostně. Velice dobře věděli, že jejich jedinou výhodou je rychlost a překvapení.

Karneni se ale vzpamatovali brzo. S námahou utvořili formaci a začali se bránit. Sek střídal kryt, pak otočení a švih. Mrtví padali na zem bez částí těl, s rozetnutou hlavou či úplně bez ní, všude a na všem se matně leskla čerstvá krev.

Prudkost útoku brzy pominula, Karneni nebyli válečnými amatéry. Failawen skoro ohluchla v záplavě řinčivých zvuků, jak se železo sráželo s železem... Vykryla útok na svou hlavu a švihla po černovlasém klukovi. Zakolísala, ránu však nezadržela. Přesekla mu krční tepnu. Krev jí postříkala obličej, ale ona to nevnímala. Zvuky se jakoby ztišily. S němým a děsivým pochopením sledovala, jak se mladému černovláskovi z očí vytratil život. Zatoužila být jinde, poslechnout Brennegana a nebojovat.

Brennegan. Ne! Zakázala si, teď na něj nesmí myslet, nesmí váhat, jinak zemře. Jako ve snách viděla jak Lainenové ustupují, jak umírají pod náporem nepřátel. Šokovaně zavřela oči.

Z tiché chvilky s vlastním svědomím ji vytrhla rána. Prsní pancíř ji sice zadržel, vyvedla ji ale z rovnováhy. Pozvedla meč a udělala krok zpátky. Šlápla do něčeho měkkého a čvachtavého. Vší silou potlačila zvracení. Přestala couvat, znovu nabyla rovnováhy, udělala výpad a širokým vrchním sekem ťala po hlavě. Útočník s námahou úder vykryl a zatímco Fail hledala stabilitu, sek jí oplatil. Jen tak tak stihla do rány vstrčit meč, rána byla však prudká, odhodila ji na zem. Válečník položil hrot svého meče na její krk a zaváhal.

„Ženský do boje nepatří,“ neodpustil si.

„Stejně jako řeči!“ kvitovala Failawen a kopla ho do rozkroku. Zařval, rychle si klekla, chytila meč a ladným pohybem uťala útočníkovi hlavu.

Zadýchaně se postavila a rozeběhla se pomoci lainenskému vojákovi, který čelil velké přesile. Nestihla to, muž spadl na zem. Karnané si jí zřejmě nevšimli, nechali Lainena ležet a přesunuli se blíž ke středu řeže. Voják ještě žil. Failawen zachytila jeho pohled, zakroutila hlavou. Pustila meč a klekla k němu. Znovu viděla smrtelnou jistotu v jeho očích. „Postarám se o něj,“ zaslechla hlas. Brenneganův hlas.

„Zmiz!“ zařvala a otočila se obličejem k němu. Brenneganův soucit vystřídalo smutné překvapení. Failawen zaváhala.

„Ať se ti nic nestane,“ dodala měkčeji. Otočila se zpět, pohladila muže po čele, vzala si jeho štít a vrhla se zpět do boje…

Útočníci ji zcela obstoupili. Nebylo kam uniknout. Skoro neměla ani místo pro stabilní postoj. Nestíhala se krýt, útočníci jí nedali prostor, postupně ji zcela obklíčili... Jejich rány se odrážely se jejího brnění, pár jich odklonila mečem.

První rána ji zasáhla do boku. Zapotácela se. Druhá rozsekla náloketník a skoro jí usekla ruku i se štítem. Máchla mečem a oddělila útočníkovu paži od těla. Další jejich zásah, tentokrát na stehně a vzápětí škrábnutí na krku. Padla na kolena. Upustila meč a snažila se dýchat. Rány zvolna ustávaly, útočníci váhali, zdráhali se v takové přesile sprostě dorazit teď již bezbrannou ženu. Failawen zvedla hlavu a zadívala se jednomu z mužů přímo do očí. Sejmul helmu, pevně pohled opětoval. A svým mečem ji bodl přímo do srdce.

Prudce to zabolelo a Fail popadl děs, který brzy vystřídala neméně hrozivá jistota. Náhle ucítila Brenneganovu přítomnost. Byl tam, pochopila, vždycky tam byl. Na tom samém místě jejího vědomí, její existence, její součást a přeci svůj a cizí, promlouval k ní hlasem, který ji neděsil, kterému se naučila naslouchat...

Tentokrát mlčel, ale Failawen nepotřebovala nic slyšet. Byl tam, s ní, v ní a byl skutečný. Tak skutečný jak jen mohl...

Prozřela a smířila se. Byla klidná, stíny svírající její mysl nevnímala.

Zmateně se rozhlédla po prázdné pláni. Brennegan stál proti ní. Už se nadechovala, aby položila ty myriády otázek, co se jí vyrojily v hlavě, když ji Brennegan pohladil po skráni.

Fail si opřela hlavu o jeho dlaň. „Tohle je tedy smrt?“ řekla a zmateně se rozhlédla kolem.

Stáhl ruku a usmál se. „Cos čekala?“

„Rozhodně ne prázdnou pláň a dávno mrtvého elfa...“

Uvědomila si, že v ruce stále svírá zakrvavený meč. Štítivě ho upustila na zem. Najednou se cítila strašně unavená a prázdná. Po chvíli promluvila: „Měls pravdu. Násilí, boj i válka jsou prohry. Ale stejně si myslím, že jsem prohrála za dobrou věc.“

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

FíDžej,

já tušila, že tam bude ještě další logická chyba (ta první, kterou tady nikdo nezmínil je, že Fail skončí s probodnutým srdcem, ačkoliv má brnění :-/ ) - tedy děkuji za upozornění na ní. Ačkoliv, jak jsem řekla (nebo neřekla? :) ) - jsem amateur, nemůžu napoprvé ohlídat všechno. :)

V bitvě je asi dost dalších prapodivných věcí, jedinou mojí inspirací v tomto ohledu byla moje (omezená) fantazie aplikovaná na pár odkoukaných věcí z LOTRa. Omlouvám se za ně, ale pokud ještě někdy něco napíšu a bude se v tom bojovat, pravděpodobně to dopadne stejně, neboť nikdo, kdo by mě chtěl poučit a opravit se během (a ani po) výroby neozval. :)

Děkuji Adsovi za obhajovu dlouhých úvodů - mě taky u jiných nevadí, i když tady to asi bylo způsobeno mnou níže zmíněnými důvody...


Rhiannonn


 Uživatel úrovně 0

Tak nevím. Zanechalo to ve mně trochu rozporuplné pocity. Zkusím tady vylíčit, jak se mi to četlo a snad pochopíte, co myslím.

Začátek byl opravdu docela roztahaný, což mě napadlo hned po dvou odstavcích, ale četl se i tak kupodivu dobře. Nějak jsem se do toho dokázal vžít, a to i po krátkém vyrušení, z důvodu spravování ortézy :o) Vlastně jsem se poprvé zarazil až při výrazu "vyžehlit si", který mi připomněl, že to psala "jen" Rhiannonn (což má být kompliment :o).

Dále během čtení mě trochu vyrušilo uvědomění si, že opakuješ slova, o čemž už tu byla řeč. Občas nebylo nutné hledat synonyma; šlo je prostě vynechat.

V jednom odstavci píšeš, že "Sek střídal sek, pak otočení a švih". Na bitvy a války jsem taky laik, ale i když nepopisuješ, kdy se vřava tělo na tělo roztahala do mnoha individuálnějších soubojů, řekl bych, že na otočku prostoru dost nebylo - ne v téhle části bitvy. Ale jak říkám, jsem taky laik a dost možná mě někdo, kdo tomu rozumí více, vyvede z omylu :o)

Pak mě fascinovalo Failino chápání Brennegana - "Mám ho vlastně odhánět nebo hledat?"

Na konci máš další logickou chybku, kdy si Fail uvědomuje, že stále třímá v ruce meč, který ve skutečnosti upustila o pár odstavců výš.



A to je vlastně všechno. I když zmiňuji hodně výtek a málo pochval, nepochválil jsem všechno co bych mohl. To "nezmíněné" se mi četlo dobře, ne-li ještě lépe :o) Vlastně mě jen kvůli těm opakujícím se slovům mrzí, že jsem si na povídku neudělal čas v Dílně, kde bych snad mohl přispět. Krom toho jsem tam našel jen pár překlepů, které jsou IMHO u takhle dlouhých povídek nevyhnutelné.

Celkově na mě tedy působí povídka kvalitně, možná i o tu hvězdičku lépe. Nechám si to projít hlavou. Každopádně děkuji za to, že jsem si zase mohl dobře počíst :o)

--Darn--


 Uživatel úrovně 0

Zdravím Rhiannon,

téměř vše, co jsem chtěl říct k tomuto dílku, jsem napsal v MS.
Takže jen krátkou poznámku:
Já miluju dlouhé úvody. Povídka se mi líbila už na první přečtení v Dílně, prostě ses mi trefila do noty. Velice rád jsem si ji nyní přečetl.

S úctou Adso


 Uživatel úrovně 0

Shelagh: Tak já používám slovo podbřišák u koníků často, neboť spisovné češtiny u koní moc není. Je to běžně používaný nespisovný termín. Spíš mi vadí, že je tam obřišník, podbřišník a asi ještě dalších pět podobných názvů. Podbradník...to si zrovna nevybavuji, ale asi je to podbradní řemínek nebo tak něco...-podívám se na to,- po chvilce hledání jsem našla toto :
podbradní řemínek a podbradní řetízek- záleží hlavně na typech uzdečky a na udidlech, ale to radši rozebírat nebudu. Zdrojem je kniha Kůň, autor Mary Gordon Watsonová/Russel Lyon/Sue Montgomeryová

Rhi: Já osobně docela často dumám nad podobnými výrazy abych neopakovala, docela dlouho to smolim, ale většinou to vyjde- to ti věřim, já osobně synonyma nenávidím.

Poly: Já neznám takovéhle výrazy, ale věřím ti to. Kupříkladu moje kamarádka, které je 22 nzná slovo sluj- jako dračí. Jinak díky za vysvětlení, snad si jej zapamatuji.
(a k pravopisu se dost krotím, protože naše Brněnské nařečí je poněkud odlišné od spisovného jazyka...takže promiňte některé patvary a šroubované výrazy)


 Uživatel úrovně 0

Ani mi nejde o to, že se nechová jako válečnice. Právě naopak. V jedné chvíli je zkušenou bojovnicí a vzápětí zase zelenáčem. Rozebírat to dál asi nemá větší smysl. Dílo se mi velmi líbí, ale tohle ve mne zůstává a nemůžu se toho zbavit, proto hodnotím 4*


 Uživatel úrovně 5

Rhiannonn: Vidíš a mě zrovna ten podbřišák zarazil - v knížkách se obvykle zmiňuje právě onen podbřišník. Ale protože s koníkama nemám vůbec žádnou zkušenost, dala jsem to do vyhledávače a u koňských stránek se to podřišákama jen hemží. Takže jsem to považovala za terminus technikus equus.


 Uživatel úrovně 0

Fídžej,
konečně jsem sebrala odvahu a rozum do hrsti, abych mohla nějak reagovat na všechny příspěvky. Chyby už jsem vyřešila - děkuji moc Shelag za jejich vypsání :) - a tak je dál rozmazávat nebudu. Zkusím to nějak zestručnit a obhájit určité věci nebo je alespoň zkusím osvětlit z mé pozice...
1) ukecaný úvod,
-rozvláčný úvod je zapříčiněn tím, že jsem měla jen maličkatý konceptík toho, o čem to je, a sama sebe jsem potřebovala uvést do situace. Tohle je moje první povídka, tak je mi spousta správno-tvorno-povídkových procesů utajena - a nejhorší je pro mě začít. Tak jsem začala z od toho snadnějšího - popis a nastínění prostředí, jednoduché dialogy s příliš nevýznamnými a s příliš nedůležitými sděleními (s tím samým bych řekla, že souvisí Shelag zmiňovaná banalita formy sdělení). V Moudré Sově nebyl rozvláčný úvod nijak řešen a nikdo (a teď doufám, že mám pravdu) se nezmínil o tom, že by dílo vylepšilo jeho zkrouhnutí. Proto zůstal... Mě osobně - jak říkal Poly - nevadí, připadá mi, že tam sedí. Ale já mám (a musím mít) v tomto případě zcestný názor.
2) Brennegan
Legar se zmiňuje o mistrovství udržení Brenneganovi identity v tajnosti - za to můžu jedině poděkovat mé sestře, která ho prokoukla po prvních pár odstavcích. Promyšlenost a dodefinování Brenneganovi podstaty je zas zásluhou Adsa, který mi hodně pomohl s broušením dílka do tohoto tvaru - ještě jednou díky mu za ty filozofické diskuze o podstatě v MS.
Kdo je to Brennegan řešil jen Darian, ostatní ho nechali tak jak je - tak jak je popisován, tak jak je nastíněn. To mě trochu mrzí, protože právě na tohle jsem se těšila - viz. Adsovi teorie. Nicméně i tak je poučný třeba příspěvek Kikiry, která v Brennovi vidí zosobněný vnitřní hlas. :)
3) bitva
Zvláštní je, že tady mi ji lidé chválí, ale jinde v ní vidí klišé na klišé... Děkuji všem, kterým se líbí, za zvednutí sebevědomí. Její pochopitelnost i pro laika je dán nejspíš tím, že sama jsem bojový laik obdařený konkrétní vizí myšlenek (jen jsem popisovala to, co vidím).
Černovlasé klišé mi vytkla Kikira. A já s ní zpětně a se zdráháním souhlasím. Ano - je to klišé, ale nějak podvědomě jsem si myslela, že taková věc poukáže na rozhádanost Failawen, co se týče smyslu válek. Poly měl problém s tím, že Failawen se nechová jak zkušená válečnice. Já bych to tak černě neviděla - právě proto, že Fail začíná (po Brenneganově neustálém rytí) chápat, že to, co dělá není až tak nezbytné a smysluplné, jak do teď věřila. Navíc před chvílí zjistila, že Brennegan není tím, za co ho měla a tak ji trochu psychologické lability prosím odpusťte.
4) různé vadné obraty
Erilian se nelíbily některé fráze. Bohužel s tím nic neudělám - to je podle mne věc individuálního vkusu a já už jsem takový hračička se slovy. Fee vytýkala opakování slov. V původní verzi na papíře to bylo daleko horší. Po přepisu do počítače se ten počet opakování krutě zmenšil (taky jsem si na to dávala velký pozor, protože to se snad vytýká nejčastěji). Co se zůstalo opakovat jsou jména. Možná díky onomu prattchettovskému "pro nedostatek jiných výrazů"...
Kikira ještě vytýkala opakování koňáckých odborností - mě jich ten počet tak velký nepřijde... :) Ale zase věc názoru. Možná už jsem deformovaná. A s koňskou odborností souvisí Feeina výtka ohledně podbradníku. Speciálně kvůli tomu jsem vyhrabala koňské příručky, abych ověrila co jsem to tam vlastně napsala. A nic moc jsem nenašla... :) Buď je ta část uzdečky v mé publikaci pro děti naprosto opomíjená, nebo nemá jméno. U nás na koních jsme tomu vždycky říkali podbradník - ale slyšela jsem i podbradek. Co já vím - zřejmě nějaký pražsko koňský slang... Pokud je špatně, tak se omlouvám. (btw zvláštní, že ti nevadil podbřišák, když správně je podbřišník - vtip)

No a další reakce zas třeba až dostanu oprsklou náladu. :)
- Rhiannonn -


 Uživatel úrovně 0

Sama o sobě je povídka velmi zajímavá. Zpočátku sice nenápadný, ale velmi chytrý příběh se silnou myšlenkou. Velmi se mi líbil příběhový zvrat, který byl překvapující, ale vysvětloval předchozí chování postav a dokresloval atmosféru. Pár lidí tu napsalo, že se jim zdála postava Brennegana divná. Také se mi něco nezdálo a to od 1. části příběhu, kde se nejdřív Brennegan vypaří jako pára nad hrncem a o pár řádků dále je napsáno:"místo, kde se jí dotkl, ji pálilo." K tomu odchodu Brennegana: každý dobrý bojovník by měl mít vytříbené smysly, a ve stáji, kde je na zemi seno a je tam poměrně ticho je podle mne téměř nemožné odejít tak rychle bez jakýchkoli zvuků.
Hodně kritik naráží na "dlouhý a pomalý" úvod. Podle mého to příběhu neuškodilo a osobně se mi to tam líbí.
Překlepy... No, nejsem žádný šťoural a takovéto věci radši v textu nehledám. Beru že se to stane, ale tady jsem jich pár našel a trochu to celkovému dojmu trochu ubírá. Bylo to řečeno vícekrát, tak to nebudu dál rozebírat.
Co mě na díle vadí je jeden fakt a to že: 1) Failawen je dobrá válečnice. Sama ze za ni považuje. Co jsem z textu pochopil tak umí bojovat výtečně. Taky aby ne, když se udržela v bitvě s Karneny, kteří "nejsou válečnými amatéry." ALE 2) Failawen jak jsem pochopil z části "S němým a děsivým pochopením sledovala, jak se mladému černovláskovi z očí vytratil život. Zatoužila být jinde, poslechnout Brennegana a nebojovat." tak člověka zabila poprvé. Tzn, že ještě nikdy nebojovala, alespoň ne "naostro". A jak o sobě může člověk tvrdit, že je dobrý bojovník, když se mlátil leda tak s pytlem brambor? Jak se může takový člověk měřit, utkat a dokonce porážet zkušeného válečníka? A jestli to je žena, která na víc vyrůstala v Království, bude nejspíš slabší než muži z drsných hor. A jestli je někdo slabší, musí sílu dotáhnout uměním a technikou. Něco z toho tam bylo (např. že je Fail slabší: několikrát jí rány odhodili....), ale zase tam chybí ten zbytek. Abych to schrnul, vůbec z této části nemám dobrý dojem. Doufám, že má někdo nějaké smysluplnější vysvětlení, které by vrátilo příběhu jeho sílu.

Fee: myriády nejsou moc používané v mluveném textu, ale třeba tady na serveru se to objevuje docela často. Za to bych autorku nekamenoval. Naopak je dobré když se v textu užívají nová slova, alespoň si rozšíříš slovní zásobu o nějaké to pěkné slovo :-).
myriády=nesčetné množství, mnoho, deset tisíc (projistotu jsem se kouknul do slovníku. přeci jen si tak moc nevěřím a bylo by trapné abych se významem seknul:-) - prostě užívané když je něčeho opravdu hodně - myriády hvězd
A ty odborné názvy ohledně koňů? Pokud tím nezaplní celý text, tak mi to rozhodně nevadí.

Tak, to je asi celé


 Uživatel úrovně 0

Povídka měla pěkný nápad, zpracování se mi vcelku líbilo. Ale často mne bili do očí vícekrát používaná slova místo synonym. Například často Failawen a Fail. Nebo taky oslovení koně Koník...zprvu mi nedošlo, že se jedná o jméno, později ano, ale i toto slovo bylo v odstavcích mnohokrát.
...ve skutečnosti mne jako zatvrzelou koňačku nejvíce udivuje výraz podbradník. Možná jen toto označení nepoužívám, zjevně jde o zkomolený výraz. I tak jsem se zarazila právě zde....jinak jsem na konci objevila ještě pár mi neznámých výrazů, ale těm nepřidávám příliš velký důraz (myriády, skráň).
Ukončení se mi líbilo, myslím že mé hodnocení odpovídá zhruba mým dojmům. 3*


 Uživatel úrovně 0

Začnu pochvalou: Povídka má skvělý nápad. A teď hlavně narážím na vyřešení Brennegana...jakéhosi vnitřního hlasu hlavní hrdinky...ale ne zas až tak úplně, když na konci se stal vlastně docela skutečným. Nevíme (a je to moc dobře, že nevíme:-)) co je vlastně zač.

Dál se mi opravdu líbil popis bitvy v druhé části...bylo to zároveň profesionální a zároveň srozumitelné mě jako laikovi. To celé dodalo povídce jakési zdání skutečnosti. Trochu klišovitý je podle mě sice pohled do očí tomu černovlasému mladíkovi...není to úplně špatný, jen jsem předvídala, že tam něco takového bude, hned jak jsi se v povídce zmínila o válce. Takový zamyšlení nad svým prvním zabitým je obsaženo v mnoha a mnoha fantasy povídkách...a tak nějak už v tom nevidím ten náboj, jaký to má mít.

Co se týče záporů...k těm patří určitě začátek. A zase není úplně špatný...ale pokud jsem o bitvě řekla, že byla srozumitelná i pro laika, o úvodu se to říci nedá. To ty odborné výrazy co se týče koní...vím, že jak znám Pavettku, tak ta z nich musela úplně plesat radostí, ale já jsem v úvodu měla problém soustředit se na děj a jen jsem sledovala, kdy zase použiješ výraz typu uzdečka. Myslím, že použití jednoho zajímavého výrazu by neškodilo, ale když jsi to použila v každém odstavci...je toho příliš. Takže bych to párkrát změnila na věty typu "a dál se věnovala koni".

Dále na začátku až příliš používáš přímou řeš ve spojitosti s řekl, odpověděl atd. Podle mě bys místo věty : "...zamyslela se a řekla: "... " mohla použít pouze "zamyslela se. "...přímá řeč... ". Určitě by to trochu urychlilo děj.

A pak musím souhlasit s názorem ostatních...začátek je příliš dlouhý...třeba ta epizoda se synem hostinského je pro děj nedůležitá a dala by se buď zcela vyjmout nebo zkrátit.

I když to teď vypadá, jakoby převažovala kritika nad pochvalou. Není to tak...jen si myslím, že v kritice jsou o něco důležitější výtky, které tě mohou popíchnout k něčemu ještě lepšímu. Za tuto opravdu dobrou a zajímavou povídku dávám čtyři hvězdy.