Heulwen  20. 5. 2007 v 22:02:04

Paráda!
Jaksi jsem myslela, že dadaismus se praktukuje především rozstříháním novinových článků a slepováním slov dle náhodného losování a to je to blekotání beze smyslu, jaks psal. Ale tohle je supér a připomíná mi to texty Wohnoutů :) Veselý, vtipný, trefný, trochu zmatený a nelogický a obrazotvornost podněcující básně jsou třeba, protože taký je život :-)

Jen mě zarazilo, že v té básni nic nejojkovalo. Jojkování je zaručeně velice dada, protože nikdo neví, jak to ti jeleni nebo co ještě dělaj a co to vubec je :) Ovšem jsem ochotná se spokojit s ohnipitným žaludkem.

anarion  18. 5. 2007 v 17:07:34

Zpočátku jsem zvedl obočí nad bizarním názvem a ještě střeštěnější anotací, které podle mne bohužel posunují dílo trošku dolů, protože pokud se má jednat pouze čistě o srandu, já jí v tom neviděl, ale báseň jako taková mě překvapila.
Krásná přirovnání a duchovní stránka básně mě potěšila. Hrálo to pocity a emocemi a vše to podporovala dobrá slohová práce, tuto báseň jsem četl se zalíbením a poslední sloka mi jen podtrhla už tak dobrý pocit z díla Rozhodoval jsem se mezi 3 a 4 hvězdy, ale po delším dumání jsem dospěl ke 4, protože mi to připadá jako kvalitní dílo, které alespoň u mě, zabodovalo...

Schullin Koulle  17. 5. 2007 v 19:03:42

Že ten zmetek koště spadlo a ten chytrej chleba se stejně smál.

Dada mám rád, neznám ho moc v poezii to spíše ve výtvarném umění jako takovém... není nad Duchampovu Fontánu prostě a sprostě. Je to o hře o humoru a náhodě a ta tvá báseň ta je v pohodě.
A i kdyby
to
nebylo čistě dada, tak komu by to vadilo, vždyť k
čemu dávat hranice, když máme ty naše
palice...hehe.

A kdyby někdo něco, tak ...

!

Elvisův_duch  17. 5. 2007 v 14:14:17

Omlouvám se za "tapetování", ale tak nějak mi to vyskakuje postupně... Ještě jsem chtěl říci, abyste to nebrali moc osobně co říkám... já si jen tak blekotám. Jsem rád, že se vám to líbilo a že to bylo schváleno. Poděkuji tedy vám všem za hodnocení... Pochopte, že je velmi těžké sledovat středoškolské poučky kde je dada prezentováno příliš jednoznačně, lidově a přesně, neboť když se budeme zaobírat úvodním manifestem T.T. (Manifest pana Antypirina), tak zjistíme, že:

"Naší silou je DADA, které nasazuje nedůsledné bodáky, sumatrální hlavu německého kojence; Dada je život bez bačkor a obdob. Je proti jednotě i pro ni, a rozhodně proti budoucnosti; zcela koudře víme, že se naše mozky změní v měkké podušky, že náš antidogmatismus je stejně výlučný jako úředník a že nejsme svobodní, a přitom křičíme svoboda -

Marokrates  17. 5. 2007 v 14:06:13

naprosto skvělý..nemá to chybku..pro zasmání i pro zamyšlení..prostě je to neuvěřitelně nepřekonatelný..

Elvisův_duch  17. 5. 2007 v 14:05:41

Napadla mě další věc... budu-li se držet už dadasloganů: "Nikdo nemůže uniknout osudu, nikdo nemůže uniknout dada... Dlužíte mi 953,50 FR"

"Každý je ředitelem dada"

Elvisův_duch  17. 5. 2007 v 14:02:39

Díky všem za hodnocení, avšak leckdy si musím tiše povzdechnout... Ach jak málo je dada známo... Připadá mi to jako fáma, že první sex s pannou nikdy nekončí těhotenstvím... Dost lidí si myslí, že dadaismus je nihilistickým blekotáním beze smyslu.... Jak prostý vhled... řekněme, že některé Tzarovy básně k tomu mají blízko, ale přečtete-li si Arpa, Schwitterse nebo Balla, zjistíte, že je to až herdek konkrétní a dost smysluplné... Či spíše šlo by to nazvat aplikací nesmyslu na realitu tak, že vytvoří fungující celek. Samo drd je aplikací "nesmyslu" na realitu??? Copak je možné, aby když kupujete rohlíky, jste si vždy házeli k% na to, jestli budou s mákem nebo se solí??? Pro ilustraci vám sem přiložím jednu Schwittersovu báseň, snad si ji pamatuju:

Jsem ruka

Jsem ruka jsem ruka jsem ruka
a ruka je člověk je člověk je člověk...
Země je svět!
My lidé jsme velcí...
Země je svět!
My lidé jsme velcí!

...ruka ruku nikdy nepřesáhne...

Jsem ruka jsem ruka jsem ruka
a ruka je člověk je člověk je člověk...
Země je svět!
My lidé jsme velcí...
Země je svět!
My lidé jsme velcí!

...lidé lidi nikdy nepřesáhnou...

Jsem ruka jsem ruka jsem ruka
a ruka je člověk je člověk je člověk...
Země je svět!
My lidé jsme velcí...
Země je svět!
My lidé jsme velcí!

Tady ale nevím, jelikož znám jen zvukovou podobu, jestli je Země je svět nebo ze mě je svět... Obojí by naskýtalo zajímavou interpretaci....

A jako další ilustrační básničku přiložím svou nejoblíbenější:)

Hans Arp: Mé vaječné prkno
(Theo van Doesburgovi)

mé vaječné prkno se dnes jednohlasně vychvaluje
a to čtyřhlasně
za prvé hlasovacím hlasem
za druhé fistulí
za třetí basem
a za čtvrté hlasitým hlasem
arpovo patentované vaječné prkno je do jisté míry fénixem lawn-tenisu
a dobylo srdcí všech milovníků sportu i vajec
zatímco dříve jsem podle hieratických hodnostních tříd
třídil cukrové lidi ve vodě
a sněhový nábytek v ohni
stojím dnes v prvé řadě před benefičními levičáky
s přínosným přízrakem příručními příušnicemi a příjemnou příchutí
mé vaječné prkno učí teď troubit plíce na lesní roh
a usedavé maso stlačené patrem vklouzne opět na své místo
mé vaječné prkno přivede pecivála od zapřísáhlé onanie
k lupenkové pilce a od ní k vyzvánění
aniž se naruší oblíbený pohyb
stane se ohnivzdorně pozlaceným hastrošem
jenž levou rukou s levou mírou láme lilie v civilu
co se nadarmo zkoušelo s dlouhým francouzem a krátkým němcem
hravě se daří s vaječným prknem
počet spoluhráčů je neomezený
libovonný počet gladiátorů zahájí hru husím pochodem
a voláním ave vejcoprknula arpis morituri te salutant
skupina x skládající se z x účastníků se pokládá za vítěze
a prochází vždy brankou pilně šlehajíc na vaječném prkně vajíčka
tak všechny skupiny od a do z vítězně procházejí brankou
paragraf tři
používání vajec natvrdo je unfair
syrová vajíčka buď anebo
paragraf čtyři
zvolá-li se twenty-five a půl až čtyři hodiny tak je přestávka na snídani
všichni ihned vytáhnou svá kolumbusovská vajíčka
a pochutnávají si na nich
to je takzvaný afternoontee protože je to pro všechny zadky terno
paní zvaná manda zůstává stěsnána na židli až po five-o-clock-tee
úderem five hra pokračuje podle paragrafu five
paragraf five
postoupí-li někdo z bodu five o pět bodů musí na bodě pět opět o five bodů nazpět
paragraf třináct
vyletí-li vejce na strom a vysedí-li se tam patří kuře mně

Pavetta  17. 5. 2007 v 10:20:47

Jedna za uvolněnost
Druhá za slovní zásobu
Třetí za asociací smetí
Čtvrtá za úsměv na rtech mých
Pátá.. není, v té básni smysl by neměl být...

Už dlouho jsem nečetla něco na základě volného proudu myšlenek. Chvílemi se mi to četlo špatně díky složitosti a spletitosti některých slov nebo možná díky neologismům, které tímto skládáním vznikly.

Obdivuji i onu ztřeštěnost, já bych s tím měla veliké problémy, protože se neumím odprostit od jistého "vážna", které mi nedovoluje si takhle hrát... ;o))

A fatální neúspěch mi připomněl hodně z mých her.. :o))

Marsia  17. 5. 2007 v 10:12:56

Čekala jsem, že to bude horší ;)))

Tento styl opravdu nemusím. Ale ta poslední sloka mě prostě dostala.

Kikira  17. 5. 2007 v 9:14:37

Na diskuzi k této básni je vidět, jak pro někoho pěkná a zároveň ošklivá může být jedna poezie.

Já dávám čtyři *....a ta jedna tam chybí proto, protože když jsem si přečetla konec, který mi trochu vysvětlil předchozí...už jsem si to předchozí moc nepamatovala. A musela jsem si ji přečíst znova...(ale i na podruhý to bylo dobrý:-)). A taky kvůli tomu, že DADA styl si představuji trochu jinak...tohle dává až moc velký smysl.