Šepot lesa
| Autor: | ija |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 23 |
Hvozd mlčí, ale nespí. Zašelestění listí, mávnutí netopýřích křídel, stopa v mechu, která rychle mizí... to je jeho tichý dech.
Lesní pěšinou běží dívenka. Měsíc stříbrem zdobí její plavé vlásky, svými paprsky rozžíhá smaragdové jiskry v očích. Pod rozedranou sukénkou se míhají umouněná chodidla, tiše dopadají do prachu cesty. V drobných ručkách svírá hadrovou panenku.
Běží a přitom se usmívá. Nevšímá si lesa.
Nad pěšinou se tyčí skála, šedivá, chladná v měsíčním svitu. Ve svahu se pohnul kámen, s dutým třesknutím dopadl zpět na své místo, když se z něj zvedla velká tlapa. Jeden z balvanů rýsujících se proti obloze se pohnul ze svého místa. Stín černější než noc sklouzl k pěšině.
Dívenka běží a něco si brouká. Uhladí panence ušmudlané šaty a pohoupe ji v náručí. Na okamžik zvedne zrak k měsíci. Nevšímá si okolí, neohlíží se.
Horký dech pohnul lístky keře, široká plec rozhrnula stébla trávy. Stín se propletl mezi stromy, tiše následuje dítě před sebou. Vzdálenost se s každým krokem zkracuje.
Les ustoupil mýtině a temnota záři ohniště. U ohně leží dva muži a popíjejí z měchu. Dívenka se zastavila na rozhraní světla a tmy. Lehce oddechuje, zvědavě hledí k ohni a naklání hlavu na stranu.
Ostré drápy zaskřípaly na kameni, žluté zorničky se zúžily při pohledu do plamenů. Ve zvířecím hrdle zabublalo přidušené zavrčení. Velký černý stín se přikrčil k zemi.
Muži si všimli dítěte a vstali. Hledí na dívenku a dívenka na ně, zelená kukadlo vykulená, rtíky přemýšlivě našpulené.
„Hele jí, cácorku, kde se tu tak vzala?“ ozval se muž.
„Vím já,“ odpověděl druhý a v očích mu blýsklo. „Víš co, v bordelu v přístavu dostanem pár zlatejch...“
„A jó, chytrá hlava... Pojď sem, maličká, ztratila ses?“
Muži vykročili k dítěti. Dívenka sevřela panenku pevněji v náručí, ohlédla se do stínů lesa a váhavě ustoupila.
Lehce jako mlha se přikrčený stín prosmýkl mezi keři. Přimhouřené oči sledují cíl. Již jen pár opatrných kroků... Měsíční paprsek sklouzl po obnaženém tesáku. Vítr se utišil a les zatajil dech.
Muži postoupili o další krok a vrhli se na dítě. Dívenka překvapeně vykřikla.
Noc rozčíslo zařvání, zapraskání lámaných větví. Široká plec rozrazila křoví. Přimhouřené oči zasvítily, blýskly se tesáky. Obrovský vlk přelétl dívenku, váha jeho těla srazila muže k zemi a morda rozervala jeho hrdlo. Trávu skropil proud horké krve.
Druhý muž se otočil na útěk.
Vlk se odrazil k dalšímu skoku. Obrovské tlapy dopadly na ramena, tesáky se zaťaly hluboko do šíje. Trhnutí hlavou. Zapraskal vaz a mrtvé tělo se sesulo k zemi.
Zvíře se zastavilo, otočilo hlavu, žluté oči se upřely k dítěti. Vlk prudce oddechuje, od mordy mu stéká vlhká stružka, černá v měsíčním svitu.
Dívenka otřela rukávem pár horkých kapek, které jí skropily tvář. Tváří v tvář bestii se šťastně usmívá. Po špičkách přistoupila k mrtvému muži, zvědavou hlavu naklání na stranu. Plameny náhle vyšlehly a v jejich svitu se cosi zalesklo, medailon na mužově hrudi.
Dětské prstíky upustily hadrovou panenku, sáhly po tretce.
Vlčí bestie se rozplynula v temnotě, i dívenka se rozběhla zpátky do lesa.
Mýtina osaměla, oheň skomírá. Panenka namalovanýma očima hledí k obloze. Opuštěná, zapomenutá, ničí.
Lesní pěšinou běží dívenka. Měsíc stříbrem zdobí její plavé vlásky, svými paprsky rozžíhá smaragdové jiskry v očích. Pod rozedranou sukénkou se míhají umouněná chodidla, tiše dopadají do prachu cesty. V drobných ručkách otáčí zlatý medailon.
Běží a přitom se usmívá. Nevšímá si lesa.
Hvozd mlčí. Pod rozložitými korunami stromů se rozlévá tma a chladná tvář měsíce nehybně shlíží dolů. Měsíc a tma jsou bratr a sestra. Nepřekáží si.
Hvozd mlčí, ale nespí. Zašelestění listí, mávnutí netopýřích křídel, stopa v mechu, která rychle mizí... to je jeho tichý dech.
Diskuze
Ano, moji otazkujsem uz polozila :-) Ted ma jako hracku medailon... mozna se radeji ani neptat, kde a jak sehnala tu panenku...
Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli dám 4 nebo 5 a nakonec jsem se rozhodl pro 4*. Povídka ja skvěle napsaná a má dobrou atmosféru, ale stejně jako Istafix(ovi) mi unikla pointa, ale to stejně nevadí. Doufám, že se dočkáme dalších podobných příspěvků.
dandalf: Šíje je vzadu na krku a hrdlo je vepředu (jak už psal(a) Maris).
Skorpion
Opravdu emotivní povídka, souhlasím s dandalfem.
Je to dobře započaté i ukončené a mým očím to působí lahodně.
od prvnich nekolika vet jsem to cekal, presne neco takoveho.-)
Mozna proto jsem se po prvnich dvou vetach rozhodl, ze rozhodne nedam vic nez tri.....ale kdyz ono je to tak hezky napsany.-)
Hlavne ta "morda", to se pozna umelec, takze ijo, lehky potlesk
Pekná atmosféra a zopár veľmi pôsobivých emotívnych obrazov, mám síce radšej súvislejší text, ale to by sa v tomto prípade zrejme stratil efekt scénovosti.
Pointa mi ušla ... to ale častejšie. Som vlastne spokojný, keď mi ujde pointa ... potom mám dojem, že to bola vlastne tá pointa ... navodenie takého pocitu tajomna ... ono je to občas aj pravda, viete. Ale nie často.
Dandalf: Vnímam to tak, že krk vpredu je hrdlo, vzadu šija, aspoň vzadu na krku sú šijové svaly.
Dost emotivní povídka, abych tak řekl. Bez předramatizované pointy , ale komu to vadí? Moc se mi líbí jazyk, jakým to píšeš.
Snad mi odpustíš, když se zeptám na pár věcí - když se muž obrátil na útěk, jak se mu mohl vlka zarýt tesáky do šíje - myslel jsem, že šíje je na přední straně krku.....
Zkoušel jsi někdy na hadrovou panenku malovat oči? Hadrové panence asi sedí spíš knoflíky. Ovšem motiv se zapomenutou panenkou na mě současně udělal největší dojem. Dívenku zachráněnou bestií jsem už totiž párkrát četl nebo o ní sám přemýšlel...
Zelené oči, striebroplavé vlasy, noc splnu, už to navádza atmosféru. Ale spokojné dieťa samo v lese? Dívenka je vlkodlak. Alebo niečo horšie.
Proč vlk nesežral dívenku, když dožral chlápky, byl přežranej?
Mgr. Holger: Kde je v ději dobro a kde zlo... to je otázka. Když skřet zachrání skřítě, přestává být skřetem? Ale obecně máš pravdu, ta bestie je tam dvakrát čistě kvůli nepozornosti při posledních úpravách.
Syrus: Děkuji za podporu, ale pravdu má tentokrát Mgr. Holger. :-)
Pokud jde o pointu - ne, není tam pointa v tom obvyklém smyslu, že hlavní hrdina nalezne překvapivé řešení komplikované situace. Ale jste si stoprocentně jistí, že tam není vůbec?