Vlk vlku člověkem
| Autor: | Lischai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 36 |
Hluboký les tonul v záplavě svitu měsíce a mnoha miliard hvězd. Pokroucené větve stromů se pod bledým nebem proplétaly do nepoznaných tvarů. Běžel. Svět se stal šmouhou, rozpitým akvarelem na plátně šíleného malíře.
Za sebou slyšel vlčí vytí. Jak je možné že ho stále pronásledují? Je přece rychlejší. Musí být. Budoucnost neexistuje pro ty pomalé. Možná budoucnost neexistuje pro něj. Rychlí přežijí, slabí zahynou. Zákon, který prosazoval, se teď obrací proti němu.
Rozrážel nízké větve stromů svým tělem. Šlehaly ho přes čumák, drásaly jeho kožich. Vzpomínky se vracejí vprostřed běhu. Malé vlče hrající si se svými bratry. Jemný dotek čelistí jeho matky na kožichu. Teplo a pocit bezpečí.
Přeskočil potok a pokračoval ve svém běhu o život.
První lov. Smečka vlků stahující se okolo své kořisti. Byl její součástí. Spolupracoval. Lovil. Ve vzpomínkách stejně jako dnes: jen už není součástí děsivě úspěšného systému kooperujících zabijáků. Je jeho obětí.
Další sáhy nekonečně dlouhého běhu. Únava si začíná vybírat svou daň. Pálí ho tlapky, jeho kožich je zmáčený potem.
Vzpomínky na jednu vlčici. Jen rozmazané, neurčité. Něco v jeho mysli se vzpíná a mění. Vzpomínky na jednu ženu.
Skok přes kámen. Pravou přední tlapou mu projela mučivá bolest. Několik nejistých odrazů, klopýtnutí a dotek chladné země. Pokusil se vstát. Bezúspěšně. Jeho tlapu svírá bolest. Nemůže se na ni postavit. Kňučí bolestí a strachem.
Mýtinu zalitou měsíčním svitem obkličuje smečka vlků. Cítí jejich strach. Chápe ho. I on sám se děsí každého úplňku. Kletby, která ho bude stále sužovat. Když luna ozáří kraj stříbrem a šedí, stane se bestii. Přestane být tím čím je; čím má být. Změní se.
Prudká bolest projela celým jeho tělem. Tohle už nebyla podvrtnutá tlapa. Táhlé zavytí se odráželo od skal. Utichlo. Na tlejícím jehličí ležela bestie. Kruh vlků se kolem ní pomalu stahoval. Věděl, že zemře. Nenáviděl sebe, nenáviděl čím se stal.
Měsíc v úplňku ozářil své dílo. Tam, uprostřed lesů, uprostřed kruhu vlků hnaných strachem z neznámého, leželo tělo bestie. Tělo člověka.
Diskuze
Velmi pěkně napsaný a hlavně zajímavý a bez bytečných průtahů děje.
Takhle všechno svést na Měsíc :-). Ano, jedna mince, dvě strany. Je těžké se někdy rozhodnout pro kterou volit...
Ale k příspěvku. Příběh byl pro mne velmi emotivní. Nemám co vyčíst a také vyčítat a kritizovat nebudu. Ale co si nenechám ujít je hebké pochválení : Tak Lishaji, píšu si plusko ;-)
Výbroné (nevím, co říct).
Moc se mi líbí tato věta... Svět se stal šmouhou, rozpitým akvarelem na plátně šíleného malíře. ... je skvělá. Celý příběh se odehraje velmi rychle a je v něm řečeno vše, co potřebuje čtenář vědet, což bylo pro mě velké +. Nemám co dodat.
no, vyraz "bestie" ve mne vyvolává představu Moonshae a ne nahatého člověka trhaného vlky. Ale to je jen drobná poznámka. Jinak možná by šlo i zkrátit, protože dokonalé není to, co nejde zvětšit, ale to od čeho nelze nic ubrat. Přesto máš plných pět
bolo to super len to malo trochu divny zmysel.akoze nejaka bestia uteka pred clovekom? inak super napisane...
Velice poutavé, rychlý spád...pravda trochu průhledné, ale to už tady říkali jiní. vážně mě to dost chytlo...5*
Tak tohle jsem poprvé četla s Makri na letošním GC a nemám co dodat.
Je to docela pěkné ale zdá se mit to , jakoby se v tom setkávaly dva odlišné styly vyprávnění. Na jedné straně barvité popisování , které se spíš hodí do klidnějších povídek , na druhé běh o život popisovaný v přítomném čase cožby mělo vtáhnout čtenáře do děje. Ale mě to nevtáhlo. Čekal jsem že to bude napsané ve více "vážnějším" stylu . Dávám tři , ale to co sem napsal je jen můj názor...
Mě se to docela líbilo. Souhlasim s DJ Průvanem, že je to dost průhledné od začátku, ale pětku si to zaslouží. Není sice moc čistá, kdybych mohl dát 4-, tak bych jí dal, ale protože to nejde, tak dávam 5.