Andílek
| Autor: | Othelloo |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 35 |
Zmírá. Pro někoho již navždy.
Slunce.
Chtěl bych, aby se zrodil člověk v tu dobu, jakou budu chtít a aby to byl člověk, kterého budu chtít jen já. Dnes se ale zrodí..... genius. Člověk, který v životě vytvoří něco, co budou opěvovat generace po něm. Kdo jsou takový lidé? Vojevůdci? Vynálezci vrahů? To ať se raději zrodí něco odporného. Zrůda, popírající přírodní zákony.
Netvor.
Proč?
Nestačí, že si to přeji?
****
Pro tento den je Slunce mrtvé. Pro někoho navždy. A ona nepřichází. Ani po té půldruhéhodině mě nevítá...
Ten úsměv, který nikdy nebýval úsměvem.
Úsměvem, jenž je zde jen pro toho, jenž miluje, jenž jí vytáhl z toho srabu ve kterym byla.
****
Sedm měsíců uběhlo jako voda.. Před tak dlouhou dobou jsem potkal anděla. Stál na okraji, chystaje se vzlétnout. Plakala za lidi a litovala sebe. Je už ne.
Přemlouvala se ke skoku. Proč? Kdo se ptá andělů, kam létají. Tenhle měl namířeno do ledových ker Té, jenž obejme každého muže a políbí každou ženu.
V tuto chvíli mě napadla jediná otázka: "Je lidem dovoleno dotýkat se andělů?" Až později jsem si uvědomil, že lidé anděly tvoří.
Držel jsem ji. Pevně. Přitisknutou k ocelové lávce, jenž v tu chvíli znamenala pro nás jediné: očistec, místnost mezi nebem a peklem, kde přítomné neexistuje. Pouze minulost a lítost. Držel jsem ji celou noc.
Celou tu předlouhou noc. Někde tekla krev. Krev padlého anděla, do jehož osudu zasáhl člověk. Téměř ihned usnula.
*****
Od té doby se stala MÝM andělem. A já byl člověk - průvodce. Jako Dante a Vergilius, Hermés a Oddyseus. Je však pravda, že mnohé bylo jinak.
"Proč?"
"Protože jsem nechtěl nechat padnout to, jenž k tomu nebylo zrozeno. Chtěl jsem.... udělat něco, čemu sám nerozumím."
Dlouhé ticho. Hladila po ouškách plyšového zajíčka.
"Proč?" otázku měla vyslovit ona.
"Hnus...."
Ticho.
" Pořád jen strach... a hnus... nechtěla jsem jít dál."
Líbila se mi tím způsobem, jakým se líbí Smrti utrpení. Pohlížel jsem na ni, jako na to, co může být svým způsobem nejkrásnější v daném smyslu. Měl sem strach o tom uvažovat.
Nikdy mi nikdo neřekl, kudy se vrací andělé do nebe a tak bydlela u mě.
První týden akorát v mé posteli, další abych mohl žít jako moje ......... dívka.
Byla překrásná.
Ona nemluvila, ovšem když plakala, plakal jsem také. Nemohl jsem jinak.
Šest dní ležela bez hlesu. Na sedmý promluvila.
Mluvila dlouho. Neúnosně. Hodiny, pořád.
Bylo jí patnáct let, panebože jí bylo patnáct let.
Dvanáct, když přišla o panenství.
Se svým otcem.
*****
Jmenovala se Shelly.
*****
Slíbil jsem ji vše, co jsem uznával za krásné. Slíbil jsem ji hory. Slíbil jsem ji moře, pláže, řeky i pastviny. Vše co člověk nestačil poskvrnit.
Pochopení i upřímnost.
Nový život i smích, který nepoznala...
.... a nakonec jsem jí slíbil to nejkrásnější : věčnou lásku, která nás povznese nad vše ostatní.
Ukázal jsem jí divadlo, galerii, zámek, les, řeky, hory, moře i pastviny. a poté... i tu lásku.
Zdála se šťastná.
*****
Projíždějící tramvaj zaprskala, blikla a drčela kolem. Bojím se myslet, proč nepřišla. Zvlášť, když je to poprvé.
V kapse nosím spínací špendlík. Už vím, proč mám dlaň celou od krve .
*****
Cvaknutí. Výstřel. Zásah. Třesk.
Jak je to dávno, co jsem zde byl poprvé? Jak je to dávno, co jsem se přestal bát, že by na mě někdo přišel?
Sedm měsíců?
Na týhle hnusný periferii to nemůže vadit nikomu, kromě pár bezdomovců, kteří zde mají přechodné zimní sídlo. Pořád se ještě držím a střílím s tím do tykví, ale občas mám pocit, že to horší mě dostává.
Cvaknutí.Výstřel. Zásah. Třesk.
******
"Rotace takto vystřelené kulky způsobí trhání....."
Kde jsi?
"....které se po zásahu může rovnat...."
No tak Shelly? Tys usnula?
"....zásahu střely doom-doom, což znamená...."
Prosím... PROSÍÍÍÍÍÍÍÍM
"...víceméně explozi."
*****
Určitě usnula. Nebo zapomněla. Nebylo jí dobře.. To se dá pochopit. Proč ze sebe dělám cvoka, když sem v nejistotě. Vždyť to ještě nic neznamená.
Klíč je v zámku. Je odemčeno... To znamená, že nikam neodešla (odletěla?) .
Předsíň - nic (no tak, no tak). Třeba jako jednou mě překvapila večeří to udělal i dneska. Měla minule takovou radost.
V kuchyni není.
Není vlastně nikde.
Zbyla akorát koupelna.
A v ní více, o tolik více bolesti, než je schopen snést člověk.
Vana je plná krve. Ruka jen bezvládně visí přes okraj. Krev. Všude je ta krev. A uprostřed toho je Ona.
******
Shelly.
******
Přeci jen odletěla. Já to nedokázal. Moje Shelly. Malá láska ležíc ve své vlastní krvi. Podřezané žíly. Mojí břitvou, kterou jsem dostal k svátku.
Proč nezavřela oči?
Pláču. Dlouho, neúnosně dlouho.
******
"Alexi?"
"Shelly?"
"Jsi člověk?"
"Bohužel..."
"Neměl bys být. Protože ......tě.... miluji."
"Shelly. Já nedokážu ... říct všechno, co jsem si připravoval pro tuhle chvíli. Ty......... jsi... to nejkrásnější, co mi do života přišlo. Protože ty.. jsi ten život."
"Alexi?"
“Jsem u tebe... napořád.”
“Jak znáš svět ty?”
“Je v něm spousta krásného.”
“Co?”
“Slunce, měsíc i miliardy hvězd.Zelené lesový , zasněžené vrcholky hor, mohutné řeky....”
“A lidé?”
“Ano... i někteří lidé.”
“Budu ještě někdy šťastná?”
“Budeš.. to ti slibuju.”
*****
“To ti slibuju!”
*****
Přichází druhý den a já se neustále koukám do těch očí. Proč je nezavřela?
“Spi!”
Máš už spát, klidně spát....
“Spinkej prosím!”
Sen ti vrátka otevírá.
“Prosíííííííím!!!!!!!!”
*****
Co se mi to stalo?
Bože, co se mi to stalo.
Bože...
Bože?
Jak jsi mohl.... stvořit něco tak překrásného a pak to zničit? Kde se to v tobě bere ty hnusnej sviňáku? Vím, že neodpovíš a ty můžeš, ale tys původcem všeho zla – Tys původcem lidí.
******
Je jen jedna strana, která dokáže zničit absolutní krásu – absolutní zlo.
Bůh je proklet.
V čím jménu?
Ve jménu lásky!
*****
Kdybych umřel, mám možnost ji vidět?
“Alexi?”
Už ne...
*****
Obrátit se proti Bohu znamená obrátit se proti světu.
Chtěl si vidět válku?
Chtěl si vidět pomstu?
Chtěl si ji vrátit?
Pozoruj mne!
Nikdy.. opravdu nikdy jsem si nevšiml, jak může odjišťování berety krásně znít.
*****
Nepřichází vysílení, ni bolest, ni pláč.Jen ta krásná lhostejnost. Taková, že už mozku nedochází nápis na zrcadle: “LHAL JSI, SNÍH JE MODRÝ.”
*****
První měla prostě smůlu.
Jen tak stála u vchodu a kouřila.
Bylo mi jí líto....
Začalo naše přetahování ve zrůdnostech.
Ani se neuvědomuji, že se usmívám.
*****
“Dobrý den, vy si patrně půjdete pro dítě, že? “ Usměvavá vychovatelka se rozhodla ignorovat zbraň v mé ruce, nebo si jí jednoduše nevšimla.
V příštím okamžiku se pseudochůva naposledy oklepe z břemene žití.
Dobrou noc.
To za těmi dveřmi přede mnou je jen pro mě, že?
Vrážim do dveří s pocitem naprostého triumfu.
Zrodil se netvor!
*****
Cvaknutí, výstřel, zásah, třesk.
*****
Je to tady. Pihovatý chlapeček s rezavými vlasy...
Cvaknutí.
Plavé vlásky za ní vlají při její snaze utéci... Zelené oči jsou plny slz. Výstřel.
Kudrnaté černé vlasy připomínající peří Vrány, pihy rozesety nepravidelně po celém obličej.
Zásah.
Krátké vlasy, chybějící přední zoubky.Blondýn.
Třesk
A spousta.. spousta dalších...
Shelly... je mi to líto...
*****
Stojím mezi zbytky budoucí generace... Nechci, aby viděla, že pláču.Probudila se ve mě ta dětská fantazie.
“Ještě se s ním chceš rovnat?” ptá se dětský hlásek...
“Ne”
“V tom případě...” Nikol? “...jsi jsoucno.”
******
Někdo kdysi napsal, že kdyby na světě byly pouze ženy, nebyly by andělé. A nemuseli by se podřezávat mojí břitvou...
Diskuze
Hm.. Co říct, co ještě řečeno nebylo.. Asi nic.. Jen přidám svůj názor, tedy, že se mi článek (nečekaně) velmi líbil. Jen tak dál!
Hodně již bylo v diskuzi řečeno. Pravopisné chyby mi nikterak nevadili. Já sám nejsem zrovna češtinář. Vůbec bych neviděl problém v nezasazením do fantasy. Hodnotil bych spíš povídku samotnou než její žánr.
Ale abych se dostal k hodnocení samotnému. Hodně lidí v diskusi vyjadřovalo spokojenost s dílem. Já se k nim ovšem řadit nebudu. Povídka má charakter zmatenosti a (z mého pohledu) nelogiky. Přečetl jsem si ji dvakrát než jsem úplně pochopil pointu. Nechci samozřejmě urazit autora, ale myslím (hodnotím podle povídky) že nejsi zrovna vyrovnaná osoba. Nebo tě muselo inspirovat něco velkého. Například nezapometulná životní zkušenost. Neřekl bych, že dílo je dobré. Četl jsem v této rubrice o hodně lepší díla,. Myslím, že ty by si zasloužily hlavu zlatého draka víc než Andílek. Když opomenu styl (který nemám rád), že autor píše to co se mu honí hlavou. Asi bych nepřekousl melancholické pojetí děje a jeho nesistematyčnost, chaos a zmatenost.
Někteří možná hodnotili jenom podle předešlích ohodnocení. Příběh si přečetli jenom na jedno oko a děj zcela nepochopili. Možná taky ne. Ale na tom nezáleží. Mě samotného povídka nikterak nezaujala a neoslovila. Jediné co se jí povedlo - Zcela se mi zkazila nálada po přečtení jedné vtipné povídky.
Promiň, ale pro mě to je propadák
Hezké ale kýč. Sorry.
Moc děkuji za vekrze kladné komentáře. Ikdyž na tom vidím jisté chybky mám radost, že se dílko líbí . Děkuji ještě jednou všem
Ani se nedivím, že to vyhrálo OHZD.
S.:A proč by si tomu dal nulu?
Ohodnocení tohoto příspěvku by pro mě byla čest. I kdybych dal nulu.
Bohužel bylo hlasování uzavřeno, takže Ti nemůžu dát těch 5*****, co sem slíbil, takže si je tam domysli. Je to super.
Skorpion
Tak už se nedivím, proč to vyhrálo v OHZD! Je to úžasané, fascinující!! Celou noc jsem o tom přemýšlel a nevím, jaký pocit to ve mne zanechalo, smutek? vztek?... kdo ví... Je pravda, že se tu vyskytují nějaké pravopisné chyby, ale když se na to podívám jako na celek, tak chyby okamžitě zmizí. Na tomto serveru se objevuje hodně děl, ale tohle mně donutilo opravdu se zamyslet a to je dobře. Gratuluji, je to naprostu ÚŽASNÉÉÉÉ!!!
P.S.: Za co byla strhnuta repka Garhafelovi? Jeho diskuse je možná krátká, ale jsou tady i jiní, kteří toho moc neřekli.
Skorpion
Všechno co mohlo být řečeno k věci bylo řečeno...
Vzpomínám na jednu povídku... nebeský soud odsoudil anděla za hříchy pýchy, pokrytectví a lži k trestu. A anděl svůj trest nastoupil... byl tehdy nahý a okamžitě začal plakat... a každý den si svůj trest začne odpykavát další tisícovka andělů...
k tomu netřeba nic dodávat :)