Smrť ....
| Autor: | melkor unlimited |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 23 |
Články&Eseje
Smrť ....
Je chladné ráno. Nočná hmla sa síce už potrhala a iba je franforce ešte skúšajú nájsť úkryt medzi stromami, ale nad bitevným poľom sa ešte stále vznáša ľahký opar.
Pole končí na hranici zmiešaného lesa, z jednej strany malá dedinka, kedysi kľudné miesto pre život bežného roľníka, ktorý sa staral o svoje políčko a občas si polepšil nejakým tým tvorom z lesa, z druhej strany rieka, na brehoch ktorej večer vyrástli rady stanov v čiernej a krvavej farbe.
Ako by ich jedna mater mala,
v krvi kúpavala,
železným povojníčkom,
bola povíjala.
Nie sú úplne rovnakí, ale v mnohom sú podobní ako vajce vajcu. Ich oči žiaria krvavým svetlom, ich telá očakávajú krutý boj, ich duše cítia vzrušenie pri pohľade na svoje budúce obete.
Meče pevne zvierajú v rukách a búšiac nimi o svoje štíty volajú na slávu svojmu vodcovi napäto hľadiac smerom k jeho stanu a očakávajúc jeho príchod. Ich myseľ je zameraná iba jedným smerom: znovu dokázať svojmu vodcovi, že sú hodní ho nasledovať.
Pole končí na hranici zmiešaného lesa, z jednej strany malá dedinka, kedysi kľudné miesto pre život bežného roľníka, ktorý sa staral o svoje políčko a občas si polepšil nejakým tým tvorom z lesa, z druhej strany rieka, na brehoch ktorej večer vyrástli rady stanov v čiernej a krvavej farbe.
Na tomto poli sa zrejme žiadne zbožie tento rok neurodí, a možno ani niekoľko ďalších rokov.
Obyvatelia si v náhlosti pobalili tie najdôležitejšie a im najvzácnejšie veci už večer a ešte pred východom slnka vyrazili preč od nadchádzajúcej bitvy. Ženú svoje povozy tak rýchlo ako to len cesta umožňuje, aby boli čím skôr dostatočne ďaleko.
Len niekoľko najzvedavejších zostalo na neďalekom kopci a sleduje situáciu.
Slnko pomaly stúpa nad obzor a rozpúšťa hmlistý opar. Isto bude krásny deň.
Ale nie pre všetkých. Mnohým bude veľmi horúco a pre mnohých bude dňom posledným.
Armády, ak je to pomenovanie vhodné aj pre hlúčik obrancov, sa chystajú na ťažký deň.
Pri stanoch stoja vyrovnané šíky bojovníkov zocelených mnohými bitvami doteraz nepoznajúci premožiteľa. Zdiaľky vyzerajú na pohľad rovnako. Vysokí, mocní, nebezpeční. Odetí v mocnej zbroji, čiernej a krvavej.
v krvi kúpavala,
železným povojníčkom,
bola povíjala.
Nie sú úplne rovnakí, ale v mnohom sú podobní ako vajce vajcu. Ich oči žiaria krvavým svetlom, ich telá očakávajú krutý boj, ich duše cítia vzrušenie pri pohľade na svoje budúce obete.
Meče pevne zvierajú v rukách a búšiac nimi o svoje štíty volajú na slávu svojmu vodcovi napäto hľadiac smerom k jeho stanu a očakávajúc jeho príchod. Ich myseľ je zameraná iba jedným smerom: znovu dokázať svojmu vodcovi, že sú hodní ho nasledovať.
Kedysi neboli takíto. Tento tu bol slávnym bardom a lámačom ženských sŕdc, ten vedľa neho statočným bojovníkom s povesťou čestného muža brániaceho slabších, tamten zas bol obchodník, ďalší moreplavcom, objaviteľom a občas aj pirátom, a ďalší a ďalší, ...
Rôzne osudy, rôzne povahy, rôzne minulosti.
Teraz však majú iba jednu prítomnosť a jednu myšlienku: Zabiť.
Pri dedinke sa zhromažďujú hlúčiky obrancov. Niektorí z nich sú bojovníci, ale mnohí z nich sú obyvatelia odhodlaní brániť svoju obec, lebo už nemajú čo stratiť. Táto dedinka je jedna z posledných a dosiaľ sa udržala len preto, že bola tak bezvýznamná.
Na prvý pohľad sa zdá, že ani nemajú sppoločného vodcu. Vyzerá to tak, že každá skupinka
má svojho "človeka", ktorý im radí.
Ale zdanie klame, predsa len je tu niekto, kto zorganizoval tento pokus o odvrátenie zlého osudu. Bytosť tak jemná a predsa tak rozhodná vo svojom počínaní. Stojí tam v popredí odetá v šarlátovom rúchu a svoju mandolínu vymenila tentokrát za meč.
Vyzerá krehká a zraniteľná a predsa tak nebezpečná vo svojom odhodlaní.
Vedľa nej stojí statočný rytier v nádhernej zbroji s cieľom nedopustiť akúkoľvek ujmu tejto krásnej víle.
Pred nimi stojí niečo, čo sa nedá popísať. Vyzerá to ako oblak temnoty v tvare postavy, tak hustý, že cez neho nie je vidno ani vychádzajúce slnko, len občas sa mihne jasný záblesk akoby od ostrej čepele.
Neďaleko postáva hlúčik barbarov odetých v koženej zbroji. Ich životom je boj, sú nadšení možnosťou boja proti takej presile. Každý z nich je silný a mrštný, tvoriaci so svojou zbraňou jeden smrtiaci celok.
Tak ako oni vynikajú svojim výzorom na obyvateľmi, ich vodca vyniká nad nimi. Je takmer nemožné si predstaviť, že by mohlo existovať niečo, čo by ho mohlo zastaviť, keď sa vyberie do boja.
Ďalšiu skupinku tvorí družina elfov, odetí v rovnakej zelenej tunike, s dobrým lukom v ruke a ostrým mečom za pásom. Rovnako odetí, ale predsa každý iní.
Niekoľko skupiniek tvoria obyvatelia obce. Každý z nich má inú broň a inú zbroj. Je možné vidieť šupinkovú zbroj na vojnovom veteránovi, aj krúžkové zbroje po prastarých rodičoch, celkom nové kožené zbroje ako aj zatuchnuté zbroje vatované a mnoho z obyvateľov nemá žiadnu zbroj, iba svoje skromné šaty.
Aj zbrane sú rôzne, od dokonalých artefaktov, cez zručne remeselne spracované zbrane, rôzne druhy palošov, až po krátke meče, dýky, nože, sekery, kosy, vidly a iné hospodárske náradie.
Tých niekoľko lukov a kuší je vzácnosťou a boli zverené tým, ktorí ich dokážu použiť najlepšie.
Tak ako sa odlišujú vo výzore, sú rôzne aj ich povahy a myšlienky.
Jedni očakávajú bitvu s nadšením vlastným ich divej povahe, ďalší so strachom z osudu, očakávajúc budúcnosť s napätím, vzdorom, odvahou, alebo už len apaticky.
Niektorí sa snažia nemyslieť vôbec a pripraviť tak svoju myseľ na dobu, keď bude potreba myslieť na toľko vecí súčasne. Iní zas meditujú a chystajú svoje kúzla. Ďalší myslia s obavami na osud svojich blížnych, s ktorými sa tak nedobrovoľne rozlúčili túto noc.
Bitva ešte nezačala. Ešte je možné jej zabrániť.
Nájde sa však niekto, kto sa o to aspoň pokúsi?
Diskuze
Je to výborné. Materinský jazyk, dobrý nápad, excelenté spacovanie a neuzatvorená myšlienka. Je to príklad spisovateľského umenia.
Zda sa mi to alebo je tam trochu viac . . hm . . odkazov / myslienok alebo letmych inspiracii ( z dielka mne mimochodom velmi mileho ) nez len tie 4 verse:
"...a jednu myšlienku: Zabiť."
"Ich oči žiaria krvavým svetlom..."
"..z druhej strany rieka, na brehoch ktorej večer vyrástli rady stanov v čiernej a krvavej farbe."
Ci skor je to len nahoda? . . Inak sa mi velmi paci..
Thor(in)
Slovenčina ma dost potesila:-) Je to pekne napisane. Je by som to skor nazval bojove pole, ale to je iba moj nazor.
S uctou Chesus
No vida, prokousala jsem se i slovenštinou, se kterou mám docela problémy.
Příspěvky níže jsou dalším důvodem, proč by neměly být v nové verzi dikuze skryty, minimálně tedy v článcích a esejích.
Saladin
Vzdávam hold nepriateľovi.
Aj keď je to nepriateľ krutý a zvrátený, dodržiava pravidlá čestného boja.
muhehe
"Nepřijde ti tahle záležitost směšná? Postavily proti tvým zabijákům bardy a proti tvým katapultům rolníky s vidlemi a občas s kuší nebo lukem. Proč se tím vůbec zabýváš? Mohl bys zapomenout a nechat je, ať si sami bojují bitvu proti duchům. Anebo jsi mohl nechat bojovat některého z tvýh generálů, proč jsi to neudělal?"
Zapomínáš na kapitány, kteří tam stojí. Jednou z nich je elfka, nestále s písní o životě na rtech - pravda, písní se smyslem kdesi v oblacích. Pak ten duch, je velmi nebezpečný má ostrý jazyk, viděls jeho čepel, jak se blýskala skryta v jeho rouchu? Bojuje jinými zbraněmi, než my, neporušuje pravidla světa - je to jeho slabost i síla. Ale má slabinu, kterou není těžké proti němu použít. A samozřejmě rytíř. Ale ten se do bojů nepouští, brání jen svou paní - krásná, to jistě, ale stejně je to slabost. Škoda, rád bych s ním pořádně skřížil svůj meč - i když bojuje se směšnými ideály.
Dohromady je to krásná skupinka. Nepřátelé, kterých si můžem vážit.
"Ale jak jsi je popsal, to vypadá, že stejně nemají šanci. Přesto tu sedíš připravuješ se vést své voje."
Podceňuješ mě. Existuje hned několik způsobů, jak nás nebo přímo mě zničit. Jeden mocný artefakt s tělem smrtelníka, spojuje sílu všech v jednu. Mocná zbraň v našich rukou. Smrtelná pro nás v rukou nepřátelských. Pak já sám. Porušuji pravidla světa a narušuji jeho rovnováhu - je možné mě proto odsoudit. I když je několik věcí, které mě na tomto světě navždy udrží a koneckonců, mohu si vycvičit nové tělo. Ale ani jednu z těchto možností nevyužijí. Ta druhá pro ně není čestná - ani pro mě by nebyla - a ta první by vyžadovala zradu. A i kdyby k té došlo, mohl bych ten artefakt způsobit neškodným - přišly bychom o tajemství hradu a našeho sídla, ale jsou i další temná místa - Černá věž v hradě je přístupná jen několika málo a sklepení je ještě tajemnější. Krom toho úplné dobytí hradu není možné. Mám jeho srdce v rukou - ať už je se mnou cokoliv. A nejsou to způsoby vtězství v této bitvě.
Ne, je jiná cesta, jak jí vyhrát. Mnohem jednodušší. Leží jim přimo pod nohama, mají ji před očima a celou dobu jí hlásají. Jenže jí neumějí sebrat, neumějí jí konat, neumějí jí použít jako zbraň. Oni s ní prostě neumějí zabít. Oni umějí jen prohát - nemají šanci vyhrát, chápeš? Celé jejich vítězství, moc, porazit celé mé obrovské a dokonale věrné vojsko, to všechno mají na dosah prstu.
Jenže to nevidí.
Takže proto. Protože mají šanci vyhrát, na kterou nikdy nepřijdou.
"To ale není odpověď na otázku proč bojuješ, proč se je nenecháš být."
Ta odpověď je jasná. Protože boj je moje vítězství. Když bojuji, už jsem vyhrál. Oni když bojují, tak už prohráli. Je to krásný princip. Jednoduchý. Ale oni ho nepochopí. Budou bojovat dál - a prohrávat. A to je to krásné. Ta ironie, která mě na tom baví. Víc, než mé vlastní vtězství. Takže proto. Protože mě to baví. Protože je to moje vítězství. Protože je to irone. Proto.
"Ale... to je ...nestvůrné. To je ....neuvěřitelně zvrácené."
Krásné. Dokonalé. Vyjímečné. A teď, jdi vyvolat bojovou píseň, naši hymnu, ať bubny začnou hrát do rytmu a voje se dají na pochod. Akolyté ať začnou s rituály smrti a ať Devítka, která už nemá devět členů, usedne do sedel, uchopí své zbraně a uklidní svou mysl pro zaklínadla, která by i nejlepšímu z nejlepších mágů bílé strany spálila mozek na prach. A dej přinést můj meč a mojí kostěnou zbroj. A koně, mého koně.
Dnes bude prolito hodně elfí krve i krve těch, kteří stojí po jejich boku.
S tím odešel nemrtvý sluha s jménem beze jména pro meč a kyrys a přivést podivného bílého a zároveň černého jednorožce s dvěma úzkými lebkami - na každé straně postroje jednu. Rudá s černou se dala na pochod, černé katapulty vypustily svůj smrtícíí náklad a na ústech toho prvního z nich se rozlil úsměv vítěze.
Protože už vyhrál.
Gwork - vymaž si z odkazu všetky medzery:
http://dracidoupe.cz/index.php?rub=prispevky_pre cti& co=clanky& id=1925
Malo by to fungovať. Inak je to odkaz na článok "Smrt elfům!" zo dňa 27.02.2004 (v rubrike články je to aktuálne niekde na pozícii 150 +/- 20.)
Melkor - Jo líbí se mi to a myslím, že chápu na co narážíš.
Jinak neřekl by jsi mi kam vede ten odkaz co jsi napsal? Mě nějak nefunguje (když ho zkopíruju).
Ctěný melkore,
o slohovém útvaru již hovořil Mgr. Holger - mne více zaujalo to, že se jedná o reakci na článek "Smrt elfům!" při čtení jsem se to snažil mít na mysli ...
Tvoje reakce je dobře napsaná, čtivá a připadá mi jako nekonečně dlouhý pomíjivý okamžik před ... ale před čím, před bitvou nebo před dohodou? Bohužel mi to přijde napsané tak, že dohoda není možná, že bitva je neodvratná, což je trochu škoda ... ale to je můj pocit z díla ...
Každopádně je to dílo hodno pozornosti ...
S úctou deshi
btw: kdo že je ten rytíř? :o)