Tak jsem vám tady napsal pokračování karavany. Jmenuje se to poeticky „karavana 2“. Dozvíte se zde konečně, co nebo kdo vyzabíjel půlku elfí družiny. Jestli bude průměrné hodnocení přes 3.00 (což je u mne docela úspěch…), tak se dočkáte i třetího pokračování. Poslední věta vám už něco napovídá…

Jo jinak – mám z češtiny za tři a svá dobrodružství si po sobě ze zásady nečtu, takže si nemohu opravit chyby, tak mi tady prosím pořád nepiště, Ježíši kde zůstala gramatika apod. Děkuju za pochopení.

Když se elfové konečně vzpamatovali, začali jednat. Jako zbraně jim zatím museli posloužit orčí šavle a tesáky. Světlo měli také zajištěné, protože na stěnách chodeb visely trpasličí pochodně. Orky zatím neviděly ani neslyšely, ale určitě tady někde budou. Mohli jít buď doprava – zpět do sálu, či doleva. Rozhodli se, že radši zpátky nepoběží a tak si vybrali stranu levou.

Bylo zde poměrně méně křižovatek než v části za dveřmi, kde byl ten temný přízrak. Jenže se tady ani za mák nevyznali. Byli to elfové. Jejich domovem byl les, případně menší město. Málo elfů žilo ve velkých lidských městech. Podzemí neměli vůbec rádi a tak se v něm ani neuměli moc orientovat. Podzemní říše jim připadala jako totální chaos různých chodeb a jeskyní. Neviděli v tom systém.

Zato trpaslík vždy přesně věděl, kde co bude. Mnohdy se vyznal i v podzemí, ve kterém ještě nikdy nebyl. Stejně jako elf našel cestu v jakémkoliv lese.

Najednou Wan uslyšel nějaký rachot. Někdo byl před nimi. Nalepili se trochu více na stěnu, ať je není moc vidět a pomalu šli dopředu. Jedna chodba stále pokračovala rovně, další zahýbala doprava. Wan byl první a stál na rohu.

S tasenou šavlí skočil zpoza rohu, aby zjistil, co se vedle děje. Sklopil zbraň, protože na zemi leželi čtyři mrtvoly orků a jeden trpaslík. Mrtvola trpaslíka se sesouvala na zem.

Čaroděj a Ag se teď dívali na tu malou spoušť. Wan mrtvé prohledával.

Jenže to všechno byla jen chytrá orčí léčka. Xan totiž spadl na zem s šípem v zádech a jeden z „mrtvých“ orků, co ležel na zemi, se probudil a zaútočil na Wana svým odporných tesákem. Wan mu ale chytl ruku a protože ork nebyl zrovna nejsilnější, probodl mu hrdlo jeho vlastním tesákem. Ag také spadl na zem, ale žil. Zakopl totiž, když se vyhýbal letícímu šípu. Ten jim jen proletěl před očima, protože letěl z pravé chodby a vletěl do levé. Wan si stoupl za roh a čekal. Naznačil, ať je zloděj zticha. Ten kývl.

Oba dva elfové slyšeli tvrdé kroky běžícího orka. Za chvíli už byl vidět jeho stín. Jakmile zahnul do chodby, kde byli elfové, Wan sekl. Nepřítel měl v ruce luk, takže šavli nic nebránilo pochutnat si na orčích střevech.

Pár minut bezstarostně bloudily v podzemí a nenarazili ani na živáčka. Neviděli ani jednoho trpaslíka a hlavně ani jednoho orka. A vůbec jim to nevadilo…

Pochodně na stěnách chodeb vypadaly docela impozantně, hlavně když byla dlouhá chodba a každých pár metrů jedna visela. Jenže všechny tunely připadaly našim hrdinům stejné. Jejich jedinou šancí, jak se odsud dostat živí, bylo najít trpaslíky. Je totiž nepravděpodobné, že by teď našli cestu ven.

Jejich přání ovšem zatím nebylo vyslyšeno. Šli jednou z dlouhých chodeb. Napočítali několik desítek pochodní, než zahlédli konec chodby. Jenže najednou se jich opět zmocnila úzkost. Pochodně na konci tunelu totiž začaly pomalu zhasínat. Pěkně jedna po druhé. Tma se pomalu blížila. Elfové nato hleděli a zprvu nechápali, pak se ale Ag zeptal:

Čelem vzad a už utíkali co jim síly stačily. Ag se ještě sem tam otočil. Stín, tma, temnota či jak to pojmenovat je stále pronásledovala. Za jejich zády už svítilo jen málo světel.

Ag se rychle sebral a pádil za Wanem. Stále měl nutkání otáčet se. Světlo sláblo a tma sílila. Pařáty temnoty se jich už skoro dotýkaly. Ještě chvíli a duše dvou elfů pohltí to největší zlo. Již nikdy nenajdou klidu. Stačí už jen chvíle, chvilička…

Chodby v této části byly velmi rozvětvené. Všude samé křižovatky a rozcestí. Co pár kroků se musel Wan rozhodovat, který směr zvolí. Jeho nohy už slábly. Ag už byl o několik málo metrů pozadu.

Nevěděl, jak má s tou příšerou pekelnou bojovat. Zastavil se, aby počkal na Aga a pomohl mu. Vběhl do další zatáčky a najednou do něčeho vrazil.

Pak už o sobě nevěděl. Zdálo se mu, že slyší smích. To se mu asi v nebi smějí, jak hloupě musel zemřít. Konečně vím, jak se cítí ten, kdo je mrtvý. Lepší by bylo říci, co necítí. Ag totiž nevnímal vůbec nic. Jen ten smích. Pak ho ale najednou začalo něco píchat. Dokonce věděl, že v zádech. Nechápal, co se to děje. Před chvílí viděl jen tmu, ale teď vidí pravý opak – světlo. Velký oheň, který se pomalu zmenšoval. Ag na něj zaostřil. Vždyť to je pochodeň! Uvědomil si. Rozhlédl se kolem sebe. Byl v malé jeskyňce a uprostřed ní sedělo pár trpaslíků a mezi nimi i jeho elfí přítel Wan.

Trpaslík neodpověděl. Místo toho se zvedl a šel chodbou, kterou před chvílí přiběhla dvojice elfů. Ostatní ho následovali.

Že mají trpaslíci sekery na zádech neznamená, že by po vyslovení myšlenky nemohl mít jednu zaraženou v hlavě.

Wan tedy odešel se dvěma trpaslíky. Oba byli mlčenlivý, ostatně jako všichni zdejší trpaslíci. Šli chodbou, kterou před chvílí elfové přiběhli. Pochodně vesele svítily a tma se krčila někde v koutě. Přesto nezůstávalo Wanovo srdce v klidu a bušilo tak silně, že to museli slyšet i ti trpaslíci.

Ti šli jako kdyby ani žádné srdce neměli. Dívali se dopředu, v rukách nože. Buď neměli žádný strach nebo to na sobě nedávali najevo. Trpaslíci byli tvrdí a jen tak něčeho se nezalekli. Jediné, čeho se skutečně báli, byli kouzelníci a různí čarodějové. Co zmůže sekera proti kouzlům? Ag měl o trochu větší štěstí, protože šel s velitelem. Seliak byl moudrý a zároveň silný. Šli jinou chodbou, která byla blízko té, kterou šel Wan. Zde byly tunely různě větvené a bylo zde nespočet rozcestí, ale trpaslíci se zde vyznali. Ag by se tady ztratil za pár minut.

Wan teď upřel zrak dopředu, protože se mu zdálo, že ho zahlédl. Zastavil trpaslíky a sám popošel kousek dopředu. Elfové měli dobrý zrak a teď toho možná Wan litoval. Opravdu tam totiž byl. Našel ho. Před chvílí před ním utíkal co mu síly stačily a teď ho jde lovit.

Gorn zahvízdal nějakou signální melodii a pak se dva odvážní trpaslíci vydali dopředu. Wan stál. Nehýbal se. Tohle už přece dneska viděl. Takhle nějak přece skončil Tork. Vydal se na pomoc Haraldovi a zemřel. Stín se blížil. Pochodně zhasínaly. Rychleji než před tím. Trpaslíci se zastavili, protože byli zaskočeni jeho rychlostí. Připravili se na boj. Stříbrné nože v rukách.

Trpaslíci se okamžitě otočili a odběhli. Ag za nimi. Běželi spletitými chodbami k druhé skupině. Chodba sice byla celkem blízko, ale přece jenom za tu dobu už něco málo ušli a tak byli od té chodby dál než na začátku. Když byli asi tak v půlce cesty, ozval se křik. Ag si zacpal uši rukama a začal něco zmateně volat, že už to nechce slyšet, ať už je ta potvora mrtvá.

Trpaslíci ale běželi dále. Museli pomoci svým druhům. Doleva, doprava, rovně, doleva, rovně, doprava, doprava, rovně, doleva a najednou rána. Opět se s něčím srazili…

Vše bylo jak mu elf vylíčil. Horn ležel na zemi a Gorn s jedním nožem v ruce bránil bratrovo tělo. Další nůž ležel těsně u toho netvora. Seliak si zařval a vrhl se na něj.

Wan teď pomohl Agovi a vrátili se zpět k místu boje. Ag si konečně mohl prohlédnout, proti čemu to vlastně bojují. Byl to člověk, respektive tak vypadal, ale měl mrtvolně bílý obličej. S jeho hlavou kontrastovalo jeho oblečení, protože to bylo celé černé. Jeho oči byly zase temně rudé. Ale hlavně měl špičáky. Velké špičáky, které se vždy zarazí do krku oběti a vysají z ní nejprve život a pak také krev. Ano, byl to upír. Snad nejhorší služebník temné moci. Elfové měli za to, že už se jim podařilo všechny upíry vyhladit, ale viditelně se jim to nepodařilo.

Nyní tedy byli v boji tři trpaslíci. Elfové jen pozorovali, jak to všechno skončí. Trpaslíci teď stáli v řadě a čekali, co upír udělá. Ten také stál a hrozivě si je prohlížel a měřil. Přecejenom se neodvážil jen tak zaútočit, protože stříbra se bál jako ničeho jiného. No, snad jen svěcené vody se štítil víc.

Trpaslíci také cítili bázeň. Odvážní trpaslíci se třásli strachem o svůj život! To se jen tak nevidí. Ale není se čemu divit. Vzápětí se trpaslíci přesvědčili, že se netřásli zbytečně.

Upír totiž kolem sebe opět vyvolal tmu. Ta se rychle rozšířila o pár metrů kolem něj. V tu chvíli, kdy byli trpaslíci oslepeni tmou, zaútočil. podzemní lid sice vidí poměrně dobře ve tmě, ale tohle byla daleko horší tma. Neviděli skoro nic.

Instinktivně se snažili bránit se, případně i zaútočit, ale upír byl rychlejší. Zranil Dilka a zaútočil na Seliaka. Ten se ale přecejen ubránil. Škrábl ho totiž svým nožem do ruky. Upír zařval, zasýpal a zasyčel. Pak odskočil. Podíval se na dvojici živých, nezraněných trpaslíků. Dilk ležel na zemi a pomalu umíral. Horn již byl mrtvý. Seliak a Gorn se tyčili nad nimi. Udatní a odvážní, rozhodnutí pomstít své druhy a zabít nepřítele.

Upír se pomalu stahoval. Rána ho pálila, ač to byl jen škrábanec. Jenže Seliak se nechtěl jen tak vzdát. Skočil po něm jako lev. Upír to opravdu nečekal, takže se nestihl nijak bránit a Seliak ho povalil na zem. Než do něj ale trpaslík stačil zabodnout svou zbraň, upír ho odhodil jako malé dítě. Seliak se nejprve rozplácl o stěnu chodby a pak spadl na zem. Upír už se na něj sápal, když zasáhl do boje Gorn.

Bleskurychle totiž vrhl svůj nůž proti upírovi. Ten se zajímal o velitele, takže ho nůž zasáhl do boku. Upír teď zavyl ještě strašněji než předtím. V mžiku se proměnil v netopýra a odletěl pryč.

Wan šel pomalu za trpaslíky. Ag zde ještě chvíli stál. Pak mu ale došlo, že upír útočí hlavně na osamocené cíle, takže radši Wana doběhl. Šli všichni vedle sebe a hledali nepřítele. Jenže neměli to štěstí, nebo spíš tu smůlu, najít ho. Upír byl zraněný, takže se teď určitě někde léčil. Jenže Wan měl stále pocit, jako by ho cítil blízko sebe. Otáčel se, ale neviděl ho, ani neslyšel. Přesto byl někde tady, cítil to. Asi si s nimi jen hraje na schovávanou.

Jak dva trpaslíci, tak oba elfové se připravili na další souboj. všichni doufali, že už bude poslední, ať už by dopadl jakkoliv. Wan měl nakonec pravdu. Po chvíli se tady objevil jejich nepřítel. Vypadal stejně hrozivě jako při prvním setkání. Neměl kolem sebe žádnou tmu. Přišel jen tak. Postavil se a čekal.

Nyní zaútočil jako první Seliak. Rozběhl se a skočil po něm. Jenže upír udělal nevídanou věc. Rozdělil své tělo na dvě. Jedno odskočilo nalevo a druhé napravo. Seliak to opravdu nečekal, ještě ke všemu zakopl a spadl na zem. Upír se teď vrhl na Gorna a elfy. Trpaslík se sice oháněl jak mu síly stačily, ale upír byl už tentokrát připraven na to, že jeho oběti budou mít stříbrné zbraně a tak byl opatrnější. Odhodil Gorna stranou a zaútočil na elfy. Jako první byl po ruce Ag.

Elf se sice bránil, ale marně. Upír mu chytil ruku, ve které držel nůž. V tu chvíli na něj zaútočil Wan. Jenže upír se vyhnul jeho útoku, jeho druhá ruka se proměnila v čepel a projela Wanem jako máslem. Pak se s chutí zakousl do Agova krku. Ten začal strašně křičet.

Jenže upír se přecejen přepočítal a podcenil trpaslíky. Gorn byl sice omráčený, ale Seliak ještě žil a byl při vědomí. Když vstal, viděl, jak upír pije Agovi krev, upír byl k němu otočený zády. Co nejrychleji a zároveň nejtišeji se k němu přikradl a zabodl mu nůž do zad. Upír zařval. Ohnal se a odhodil Seliaka na zem. Jenže stále měl v zádech nůž. Předtím si prostě zbraň vytáhl z těla, ale teď si tam nemohl dosáhnout. Rána ho pálila čím dál tím více.

Nakonec se upír svalil na zem. Byl konečně mrtvý. Tak tedy Seliak, velitel jedné malé skupinky trpaslíků, zabil nejobávanějšího tvora podzemní říše!

Ag ležel nehybně na zemi. Stejně tak i Wan, který ještě ke všemu krvácel. Rána to ale nebyla smrtelně vážná, protože se upír netrefil tam, kam chtěl. Byl zraněn na boku, ale docela hodně to krvácelo. Seliak se nejprve staral o Gorna. Toho za chvíli probudil.

Netrvalo dlouho a ze mdlob vstal i Ag a nakonec Wan. Agovi už vlastně nic nebylo. Měl dvě dírky v krku, jako památku na upíra a to bylo všechno. Cítil se akorát trochu slabý. Wanovi za jeho vlastní asistence obvázali ránu a chtěli ho dopravit k nim, aby se na to jejich léčitel ještě podíval. Wan ale odmítl, že prý to není vážné a že on se v léčení vyzná. Ať jim radši ukáží cestu ven.

Trpaslíci tak tedy učinili. Za pár hodin se dostali k bráně, kterou sem přišli.