Hříšná pokání
| Autor: | Makri |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 18 |
aneb příslib jedné dámy
Volá, slabě, když se slunce z rána rodí.
Volá, světce, hříšníky i prostý lid.
Volá a dřív či později nemůžeš než odejít.
Volá, v ráz víno zrání ústům nelahodí.
Volá, když navlékáš korálky z jeřabin.
Volá, silněji a silněji když s večerem svíce zapaluješ.
Volá příslib a ty se doň zamiluješ.
Volá, jak děvka zvouc všechny v hojný klín.
Stejně mor jak to volání
šťastným malomocným hrůzu nahání
temný zvon, ta barva pokání…
Děti starci skrývají tvář do peřin
doufajíc, že bůh šetří klas a peklo stráví blín
usínají, ruce vztáhnou, jak ovečky jdou s voláním…
Světcem
Zlámali ti křídla
a pošlapali svatozář,
sazemi ti andílku, ušpinili tvář.
Neplakej andílku
neplakej už maličký.
Hleď! Na nebi září po ránu perličky.
Andílku bez křídel,
podívej! hvězda z nebe padá
a pro tvé slzy andílku, její duše strádá.
Andílku odpusť jim,
oni se lásce těžce provinili,
že tebe maličký, zmučili a zbili.
Andílku září ti oči,
spolykej lítost a strádání,
vždyť odpuštění, to krví šat nehaní.
Andílku vstávej,
vzhůru má múzo zvadlá!
před tebou andílku, nebesa k zemi padla.
Andílku, děťátko zmučené,
roucho tvé prach lítosti špiní,
což’s nevěděl, že z viny vzejdou vinní?
Andílku, krásný a ubohý,
proč po ráji se ptáš?
Andílku, až smrti se tváří v tvář podíváš.
Andílku můj,
neutíkej sne rozmilý!
nedej, by tě uchvátil temný svět prohnilý!
Andílku bělostný,
ubohá nevinnost prolétá.
Andílek bez křídel do tmy mi odlétá.
Andílku,
nastavuješ znovu líc!
Jen věz, já tě milovala, miluji, však milovat nesmím víc.
Umírá nevinnost
Jako křivky padlých andělů,
jako kázání dávno mrtvých údělů,
víří píseň svatá obavy,
rudý kříž padá do vřavy
za svatou věc a zem.
Píseň malých křižáků vesnici obchází,
v melodii děti cesty víry nachází.
Kudy jít, proč a zač?
Ostrými skalami, horskými štíty ač
nikdy nedojdou vrcholu.
Čas ten jediný ukáže.
Děti! Vzhůru či nemáte již kuráže?
Taženi pro svatý grál…
Vzhůru, vy malí Vyvolení zve vás nebes král!
Volá, náruč otvírá…. sen.
Sluncem nechtě kroky vést.
Štíty hrdě nastavte nástrahám všech cest!
Nechť slabí z vás zemrou hned,
aby nebylo zdržení, tak nás vůle boží neopusť a veď!
Za záhubu, do záhuby… zrnko prachu.
Víno, jak ústům lahodí.
Krev, jen krev na kříži sladké jahodí.
Vzhůru kopí! jsme v Zemi Svaté!
Mí malí křižáci, pozvedněte číše zlaté!
Ať zazní písně oslavné! Dokázali jste to!
Vprostřed pole se stříbrný meč tmou leskne.
Vítr utíká, ostří hladí písně teskné.
Není kdo se z číší napije, odejde čas zašlý.
Děti – křižáci zem zaslíbenou přece našly.
Sláva Synu, jež je přijal ve svém království.
Diskuze
Volání:
Musím souhlasit s Mgr. Holgrem - mi to taky přijde jako věc proti církvi. Ta smrt mi tam nesedí ani zdaleka tak dobře, jako ta naše... stará... prašivá... prohnilá... církev... :o( Tedy, až na to, že nevím, kde vzal Holger ten sex, já bych to bral jako popis středověké církve: "Buď Jsi proti nám (=na popravišti), anebo s námi!" nevím, který ze světců toto prohlásil, ale bezpochyby to byl světec... :o))) Tfuj! To jsem si zkazil náladu... :o(
Haha, tak k té 2.3 musím s "M+H" nesouhlasit, podobné "výšplechty" přisuzuji k Tvé osobě, jakémusi Tvému rukopisu, na který "čučá aj ten sýc! (Mgr. Holger... :o)))" Já bych to spíše řešil zkrácením věty předešlé - např. menší důraz na "silněji".
Mi ale vadí: "Volá, v ráz víno zrání ústům nelahodí." tam ten Tvůj rukopis přesáhl i mou opravdu bezbřehou toleranci... :o))) Nemluvě o tom, že mi to tam nesedí ani rytmicky. A poslední větou Jsi zcela odvařila gradaci; o rytmice sa již raději ani nezmiňuji... :o)))
Světcem:
No, tak tohle se mi líbí! Už jen ta zdánlivá nelogičnost textu a názvu! Super! (Tedy, doufám, že se nemýlím, když básnířka sama sobě si je "světcem"... jinak mi pak již další analogie nenapadá. Jen mi unikla myšlenka rýmu: "...proč po ráji se ptáš? Andílku, až smrti se tváří v tvář podíváš." = tak sa stane co? Namísto "Andílku" bych tam pochopil "Poznáš/Uvidíš/Pochopíš..." Jinak mi to připomíná milostnou lyriku - nenaplněné touhy, vzdání se milého, apod. Prostě taková Romeo a Julie... ;-) Nesmíme, ale nemůžeme si pomoci, já... sama sobě, budu (musím!) býti... Světcem... ? Ostatně i název "Hříšná pokání" mi přijde zcela výstižný pro tuto báseň...
Umírá nevinnost:
Mňo, tak tohle je opravdu hutné, ale osobně si myslím, že Jsi měla být daleko "drsnější", přec jen popisuješ křížovou výpravu, která dopadla "naprostým úspěchem"... :o( Tfuj, zasejc ta církev... :o((( Jen mi tam zasejc nesedí: "Dokázali jste to!" To mi tam tedy brnklo do uší! To bych vynechal. A pak rýmy:
"Čas ten jediný ukáže.
Děti! Vzhůru či nemáte již kuráže?
Taženi pro svatý grál…
Vzhůru, vy malí Vyvolení zve vás nebes král!
Sluncem nechtě kroky vést.
Štíty hrdě nastavte nástrahám všech cest!
Nechť slabí z vás zemrou hned,
aby nebylo zdržení, tak nás vůle boží neopusť a veď!"
Kvůli časování a rytmice mi to nepřijde příliš šťastné - buďto bych o něco prodloužil první věty, anebo naopak, zjednodušil a zkrátil druhé věty. No, zkuste si to říci nahlas. To pak první větu musíte říci naprosto pomalu a druhou naopak hodně rychle - nesedí mi to tam... :o/
Holger: o on volání bylo původně myšleno tedy mnou jako popis Smrti.... ale každý ať si to vykládá jak je mu libo....:-)
Světcem: to máš pravdu, to jsou je moje sobní pocty zybyleé jako hořký bombón do obalu... bylo by těžké ti je vysvětlovat... možná bys nepocopil, asi to sem nebyla moc dobrá volba..:-/
add. sětcem ta poslední sloka měla být poněkud ironická, ale jak vidm, je třeba ještě stále hodně pilovat ale moc ti děkuji za kritiku..:-))
Dart: krásná jak... neznám... nečtu, nezajímám se... ale taky díky za kritiku..:-)))
opět bezvadné. Ale to volání mi připomíná báseň "krásná jak."
nevím kdo je autor, ale před par lety jsem se ji učil k maturitě:-))
Makrina volání ;o) - pokání)
Volání - připadá mi to jako postoj církve k sexu. Na jedné straně je zde nezvratný fakt, že touha a chtíč existují, na druhé straně snaha to všem okolo zakázat a znechutit... (2.3.lepší by bylo "do něhož se zamiluješ")
Světcem) Uniká mi několik věcí - za prvé název, za druhé návaznost 8. a 9. sloky. Jinak je báseň přesně tím příkladem osobních pocitů, které jsou řazeny podle Tvého určitého řádu, kterému ale nemusí nezúčastněný porozumět - a to se mi také nepodařilo - prostě jsem do toho nepronikl - možná je vina ve mně - jsem asi příliš otupělý pro nějaké hlubší procítění. (7.3 což nevěděl´s)
Umírá nevinnost) Ano, musím uznat, že je nejlepší a díky CHARLESOVI to vidím z jiného úhlu pohledu. Báseň je skvělá atmosférou i stavbou příběhu. Osobně jsem se neztotožnil s posledními verši o království. Natož pak sláva synu! - naopak věčná hanba církvi a vůbec všemu co ji provází za fanatismus, který se za ní táhne jak smrad za mrtvolou (taženou).
CHARLES) tak konečně znám nový význam slova vzepětí = šílenství, běsnění AHA!
T. - i ďábel je anděl. (je on láska?)
Zdraví Holger
5*, ostatně, 6* už tady nemáme.
Makri: to byses divila jak je to smysluplné ;-)).
nonot: to není mo smysluplné hodnocení...
Sice tomu nerozumim ,ale kdyz to pise makri tak to urcite bude dobry. 5*
Nevím, co si o tom mám myslet. Z lyrické stránky je to vpravdě úžasné, ale nějak jsem nepochopil to přirovnání, metaforu v básni obsaženou... snad někdy později to zhodnotím líp....
Pěkné...velmi pěkné...