Krví zmáčená
| Autor: | Aazyiah |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 23 |
Co dělat? Žebrat a okrádat přítele?
Zabilas, zaplatím – pravidla přežití…
Rudá je barva pravého mstitele.
Hříchem barvena černavá duše,
šaty ušpiněny od krvavých map.
Jediní přátelé – dýka a kuše,
životní poslání – najdi a zab.
Krví zmáčený nožík si brousí
Krví zmáčené srdce se chvělo
Krví zmáčenou oběť svou rdousí
Krví zmáčené bezvládné tělo
„Nehřeš, dívko, před Bohem všichni jsou nazí,“
varoval ji kněz dřív, než o hlavu přišel.
Na víru obrácení nájemní vrazi?
Kdo to kdy viděl a kdo to kdy slyšel?!?
Kampak se před ní výčitky poděly?
Nelituje – je přece nájemný vrah!
Bez mrknutí oka hlavu od těla oddělí,
sama ze smrti své velký má strach…
Krví zmáčená stíny se brodí
Krví zmáčený ďábelský smích
Krví zmáčené zlo zkázu plodí
Krví zmáčený smrtelný hřích
Nikomu nesvěří, co večer ji straší…
Se stíny lidí, jež zabila, zoufale bojuje.
Srdce jí netluče – jen se naň práší,
v žilách jí ledová krev vraha koluje.
Avšak přece jen někdy lehce se rozbuší,
aby uronilo slzu nad činy svými.
O jejích můrách nikdo nic netuší,
o chvílích pláče a hořkosti viny.
Krví zmáčené slzy zas tečou
Krví zmáčená za nehty špína
Krví zmáčené mrtvoly vlečou
Krví zmáčená na hrobech hlína
„Zabilas!“ odlehlou ulicí zazní.
„Vrahu, jsi zatracen, v pekle teď shniješ!“
Vtom pozná oběť svou - ona snad blázní!
„Nech mě být, vždyť ty už dávno nežiješ!“
„Pomozte!“ křičí a utíká pryč,
ale v patách má stále ty zuřivé hlasy…
„Bojíš se? Ke klidu smrt tvá je klíč!“
Je to pravda? Vlastní nůž ke krku dá si…
Krví zmáčený nůž do žil bodá
Krví zmáčená těžce teď dýchá
Krví zmáčená v potoce voda
Krví zmáčená ozvěna ticha
Diskuze
mari: moc toho o Tvém "odchodu" ze světa poezie nevím, ale chci říct, že ať se stalo cokoliv, jsem si jistá, že postupem času se do psaní znova vrhneš. Člověk, který jednou psával tak intenzivně jako ty, se pak snadno vrací...
Marigold) - není to tak definitivní, některým básníkům svět dává - a ti, kteří to dokáží zachytit Tě pak svými díly mile osvěží...
aazy v každém díle je kus básníka v každém slově v každé větičce se rozdává..dává světu sebe a svět mu bere ale nedává..a básník chřadne..žij..miluje a pak umírá...
Já to myslela tak, že cokolic pochází z mého srdce musí mít stopy mého nitra... Ať se snažím dělat cokoliv, vždy tam vtisknu něco ze mě.
Stále nevím, co ti připadá na tomhle díle pro mne netypické, ale možná tě uspokojí, že jsem dlouho nepsala a tohle bylo první dílo po přestávce, takže se to tam třeba promítlo, jinak nevím...
aazy. chyba lávky...ne vždy musíš psát své díla vlastním stylem..je to případ noha autorů, že se snaží psát jako někdo a pak to tak dopadá:-)))
Musí to být můj styl, když jsem to psala já:o)))
aazy: myslel jsem ne typ cveršů..myslel jsem prostě vyjadřování..ale možná už tady z tý poezie jenom blbnu:-))kdo ví:-))
Překrásné...co víc k tomu říct? Každé slovo, každý řádek...Obdivuji Tvé umění takto slova skládat
S úctou hitomi
Mgr. Holger: Lepšího ctitele bych si nemohla přát... I kdyby mě všichni zatracovali, stačilo by mi Vaše uznání.
Godric: Né nadarmo nosím s sebou relík regenerace:o)))
Shelag: Opravdu? Tak to budu pilně pracovat, abych nezklamala...:o)
Skvělé. Objevila jsem svého druhého nejoblíbenějšího básníka (básnířku) zde.