Bílá hrozba - 1.díl
| Autor: | ObrLuda |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 14 |
Lesem, přikrytým prvními sněhovými vločkami z nedávné sněhové přeháňky, se ozývaly kroky, těžce dopadající na zem, pokrytou tlustou vrstvou tlejícího jehličí a praskot lámaných větviček. Mezi stromy v mírném svahu poklusem běžel muž středního věku, zahalený do tlustých kožešin, s obouruční dvoubřitou sekerou v jedné ruce a krátkým oštěpem v druhé. Jeho tvář měla červený nádech, způsobený námahou z běhu. Náhle se zastavil a s hlubokým oddechováním se opřel zády o jeden ze stromů.
Jahmel zabodl oštěp do ztvrdlé země a prohrábl si volnou rukou své dlouhé rozcuchané vlasy. Na prstech ucítil vlhký pot. Tohle už nemá cenu, pomyslel si, dál už běžet nemůžu, takhle bych byl za chvíli celý mokrý a jestli jim uteču, nakonec stejně někde umrznu, protože se není kde v téhle zimě osušit a na rozdělání ohně nemám potřebné věci. Sakra! Kdybych měl tak svého koně…Dobře. Raději budu bojovat. Představa dalšího běhu se mi stejně vůbec nelíbí.
Když se vydýchal, popadl oštěp a vydal se k jednomu mohutnému stromu, obklopenému keři, co rostl nedaleko od něj. Asi tak deset sáhů před ním však odbočil ostře doprava. Po tom co ušel kousek cesty, odsekl z jednoho smrku větev a obloukem se vracel k vyhlédnutému stromu, přitom za sebou zametal stopy, aby je z dálky náhodou někdo nezahlédl. Když k němu došel, schoval se za něj a čekal.
Za nedlouho zaslechl zacinkání a dusot kopyt. Opatrně nahlédl mezi keři po směru přicházejících zvuků. Do svahu jelo na korzenech, stvořeních podobným kříženci koně a kozy bez rohů, sedm šalaků, humanoidů vzdáleně připomínající lidi, ale s čistě bílou hrubou kůží, bílými vlasy, rudýma očima a ostrými zuby, vhodnými pro trhání masa. Byli oblečeni do různých hadrů, kůží a částí zbrojí. Jahmel se tiše stáhl zpět. Doufal, že mu jeho malá lest vyjde. Šalakové naštěstí nebyli zrovna nejlepší stopaři, ale měli jistou schopnost vycítit kořist a určit její přibližný směr. Uchopil tedy své kopí a čekal na správný okamžik. Nejspíš ho sice zabijí, ale několik jich vezme s sebou.
Viděl jak projíždí místem, kde udělal falešné stopy. Když kolem projížděl poslední jezdec, rychle vykročil ze svého úkrytu, udělal pár kroků a vrhl oštěp. Neminul. Oštěp se zarazil hluboko do zad nic netušícího jezdce.Ten se mrtev zřítil z korzena, který se leknutím tryskem rozběhl vpřed a vyplašil tak i ostatní. Jahmel neváhal a v nastalém zmatku vyrazil k dalšímu. Několika dlouhými skoky se k němu dostal a s bojových pokřikem prosekl šalakovi bok a tím ukončil jeho život. Ostatní už rychle sesedli, protože tak mohli lépe bojovat a rozběhli se k Jahmelovi. První, co se k němu dostal, zaútočil na jeho rameno. Jahmel uhnul stranou a sekerou sekl na jeho břicho. Šalak se zlomil v pase a šel k zemi. Trhl sekerou, aby ji uvolnil. Celý zastříkaný od krve se pak postavil zbylým čtyřem. Ti na něj začali střídavě útočit. Nejhorší útoky přicházely od mohutného šalaka s velkým kyjem, zřejmě jejich vůdce.
Jahmel po nějaké době již značně vyčerpán bojem vůbec neútočil a jen odevzdaně odrážel útoky. Velitel šalaků náhle vyrazil rychle vpřed s kyjem namířeným na Jahmelovu hlavu. Ten naštěstí stačil udělat krok stranou a sekerou po něm ještě sekl. Šalak upadl s hlubokou ranou na stehně. Ostatní na chvíli zaváhali. Jahmel toho využil a proběhl mezi nimi směrem ke stojícím korzenům. Udělal sotva pár kroků, když zakopl a rozplácl se na zemi, sekera mu obloukem vylétla z ruky a dopadla o kus dál. Začal se zvedat, ale uslyšel za sebou kroky. Pak už jen cítil silnou ránu dopadající na jeho nohu, kterou doprovázelo křupnutí a strašná bolest.
S rudou mlhou před očima se přetočil na záda a pohlédl vzhůru v očekávání konečného úderu. Nad ním stál rozkročený velitel s napřaženou palicí. Z rány na jeho noze proudem vytékala rudá krev. Pro něj to však asi nebylo až tak vážné. Už začal kyj spouštět na Jahmelovu hlavu, když ten zahlédl, jak se vedle velitele snáší postava v zeleném plášti s kápí a ještě než dopadla, stříbrným zábleskem připravila velitele o ruce. Hned na to mu svou katanou prosekla břicho z nějž se vyvalila střeva. Velitel zemřel s groteskně vypadajícím údivem ve tváři. Ostatní šalakové hrůzou zkameněli. Neznámý však nemeškal a než první z nich vůbec stačil pozdvihnout zbraň k obraně, už jeho setnutá hlava letěla vzduchem v gejzíru krve. Druhý zaútočil, ale neznámý se seku lehce vyhnul a odsekl mu s naprostou lehkostí ruku s ramenem a částí hrudníku. Přitom se elegantně vyhnul vystříknuté krvi, takže ho nezasáhla jediná kapka. Poslední šalak se dal na útěk, nedostal se však daleko. Neznámý ho dohnal několika skoky a přeťal ho v pase na dvě poloviny. Již mrtvý šalak ještě chvíli stál a pak spadl na zem. Dolní polovina těla se začala kutálet z mírného svahu až se nakonec zarazila o jeden strom, kde pak vytékající krev začala zalévat kořeny. Neznámý si otřel katanu o jeho oblečení a vydal se k Jahmelovi. Po cestě si stáhl kápi a odhalil tak své dlouhé, světle hnědé vlasy a špičaté uši.
Jahmel celou dobu vše jen nechápavě pozoroval. A nakonec se udiveně podíval do tváře půlelfí dívky, která šla k němu. Podle lidských měřítek vypadala sotva patnáctiletá, byla střední postavy a měla docela pohlednou tvář. Nejpoutavější však byly její velké šedozelené oči. Přistoupila a uchopila mu nohu zlomenou nad kotníkem. Vyslovila pár neznámých slov a rukou přejela nad zlomeninou.
Jahmel si uvědomil, že už ho noha nebolí, užasle se na ní podíval a řekl: „Děkuji za pomoc a….a vyléčení. Jak jsi to udělala? A kdo vůbec jsi?“
„Jmenuji se Taomi,“ řekla s úsměvem, "tohle bylo jen malé kouzlo, co zpevní nohu, bohužel vydrží nanejvýš jeden den. A teď bych ráda věděla to tvé.“
„Oh, jistě. Já jsem Jahmel. Jel jsem poblíž hranic, když mě tihle parchanti napadli, nikdy bych nečekal, že se odváží tak daleko, máme s nimi přece dohodu…“
„To teď není důležité, musím Ti něco ukázat, pojď se mnou.“ Bez dalších slov Taomi vyrazila lesem směrem na východ.
Jahmel vstal, opatrně přenesl váhu na zraněnou nohu a když zjistil, že ho nebolí, popadl svou sekeru a rozběhl se za Taomi.
Když ji dohnal řekl: „Proč nejedeme na korzenech? Budeme tam rychleji, ať už je to kdekoliv.“
„Už jsi na nich někoho viděl jet? Možná nevypadají nebezpečně, ale ve chvíli kdy na ně nasedne kdokoliv jiný než šalak, úplně zdivočí. Neboj, daleko to není. Na něco jsem narazila a po tobě potřebuji, abys o tom donesl zprávu do nejbližší vesnice. A už se prosím na nic neptej až uvidíš, tak pochopíš.“
Po chvilce když se podívala na Jahmela, všimla si na něm nejistoty a tak dodala: „O mě si třeba mysli, že jsem hraničářka.“
Viděla, že ho to zřejmě uspokojilo a tak už jen tiše pokračovali. Asi po hodině chůze se dostali nedaleko okraje lesa. Taomi naznačila ať se přikrčí a následuje ji. Jahmel tak učinil a pomalu se přikradl až k ní. To co uviděl ho naprosto zděsilo.
Ve velkém údolí tábořila armáda šalaků, čítající nejméně 20 000 válečníků. Jahmel notnou chvíli jen koukal s otevřenými ústy a snažil se vstřebat tuhle hrozbu. Pak se otočil na Taomi s nevyřčenou otázkou v očích.
Ta začala mluvit: „Teď není čas to nějak probírat, ale dva dny cesty odtud je armáda dvakrát tak větší. Tihle slouží jen jako předvoj, co má zaútočit na pohraničí než dorazí ostatní.“
Jahmel nebyl schopen slova, šířila se jím beznaděj. „Ale co se dá dělat,“ řekl hlasem zbarveným hrůzou.
„Je tu jeden způsob jak získat nějaký čas. Teď pojď ale se mnou za chvíli vyrazí a my se musíme dostat na jedno místo,“ řekla Taomi a vedla ho nějakou dobu lesem lesem.
„Mají jednu slabinu. Je to jejich válečný náčelník, velmi si na něm zakládají, když se ho zbavíme, armáda se dál nepohne a počkají na zbytek, kde jsou jejich další hlavní velitelé. Tak získáme asi tři dny než zaútočí a snad zachráníme alespoň některé lidi. Ty je musíš varovat.“
„Jsme tady,“ řekla Taomi a ukázala před sebe.
Byla tam cesta široká asi čtyři sáhy, vedoucí mezi dvěmi skalními stěnami, vysokými zhruba tři sáhy.
V jednom místě se stěna svažovala šikmo k cestě a dovolovala se tak na ní dostat. „Tudy pojede. Je to tu užší, vedle sebe jich moc nebude a velitel jezdí vždy vpředu, takže se k němu dostanu pak…pak……,“ to už nedořekla. Jahmel chápavě pokýval hlavou a zadíval se do země.
Z dáli se ozval dusot kopyt korzenů. „Běž tedy a varuj je,“ řekla Taomi a přikrčila se za jeden strom, kde vyčkávala na jezdce. Jahmel na chvíli zaváhal, ale nakonec se otočil a vydal se směrem k hranicím.
Taomi slyšela blížící se jezdce a kroky vzdalujícího se Jahmela. Čekala až se jezdci dostatečně přiblíží. Náhle se za ní ozvalo zapraskání suché větvičky. Rychle se otočila tím směrem. Než si vůbec uvědomila, co se děje, už se musela bránit útoku šalaka. Kolem jich byl ještě dalšího půl tuctu. To musí být průzkumná hlídka, problesklo jí hlavou, takhle propásne jejich velitele! Přešla do útoku a útočník ve chvilce padl k zemi s proťatým hrdlem. To už se na ni vrhli i ostatní.
Jahmel zaslechl zvuky boje a otočil se jejich směrem. Nepocházely však od toho, který očekával. To Taomi bojovala s nějakými šalaky. V průsmyku už zahlédl i přibližující se jezdce. Rychle se rozběhl k Taomi a přemýšlel co udělat. Ona už se k veliteli šalaků nedostane a jestli jí půjde na pomoc, ztratí možnost zadržet postupující armádu, protože jejich velitele nedoženou. Nakonec se rozhodl. Pevně uchopil svou sekeru a běžel k místu, kde se stěna svažovala. Měl štěstí. Velitel šalaků, jak odhadl podle zlatých řetězů a lebek různě zavěšených na jeho koni, byl jen kousek od něj. Seběhl velkou rychlostí na cestu a zařval z plných plic. Jezdci si ho sice všimli, ale korzeni se začali plašit a stavět na zadní. A tak jim znemožnili jakoukoliv akci. Jahmel se propletl mezi několika jezdci, kteří se ho snažili zasáhnout, až k veliteli. Vyhnul se úderu jeho kladiva a zasekl mu svou sekeru hluboko do hrudi. Ozvalo se praštění drcených kostí a velitelovu bílou kůži zbarvila vlastní rudá krev, proudem tekoucí za smrtící rány. Na ústech se mu objevilo několik krvavých bublinek a pak už se jen sesunul na zem. Jahmel neměl ani čas se zaradovat, když se korzen před ním postavil na zadní a udeřil kopyty. Zahlédl černý stín mířící mu na hlavu, ucítil tupý úder a po té už pro něj nic neexistovalo.
Taomi vytrhla katanu z posledního šalaka a podívala se na cestu. Na zemi ležel velitel šalaků se sekerou v hrudníku a vedle něj Jahmel s rozdrcenou lebkou. Ostatní šalakové na sebe jen zmateně pokřikovali a oddíly hrnoucí se ze zadu ještě přidávaly na už tak velkém zmatku.
Smutně pozorovala mrtvého Jahmela. „Ach, šel jsi na jistou smrt, pomyslela si, ale bylo to pro jiné. Promiň, že tě tu nechám, ale čas je drahý. Škoda, že jsme ani neměli možnost se lépe poznat, snad v jiném životě na lepším místě…. Nechť dobří bohové za tohle vezmou k sobě tvou duši."
Se smutnou tváří vběhla do hloubi lesa. Ze zatažené oblohy začaly padat sněhové vločky, které byly předzvěstí brzké sněhové bouře. Bude pořádná zima, pomyslela si Taomi a přitáhla si plášť více k tělu. Putovala mezi stromy a zanedlouho zmizela v tomto lesním království. Těch několik viditelných stop po ní, brzy zmizelo pod tlustou vrstvou sněhu…
Diskuze
Nějak mi tahle povídka unikla, ale když se objevil díl 2., našla jsem si díl 1. a udělala jsem dobře. Velice dobře se to čte, příběh je poutavý, pozornost mi při čtení neochabovala. Drobná stylistická škobrtnutí jsem hned zapomněla, jen mě trochu zarazil určitý skok mezi "Ty je musíš varovat.“ a „Jsme tady,“ řekla Taomi a ukázala před sebe", kde by se hodila nějaká spojovací či uvozovací věta. Asi jsi ten děj viděl před sebou, jenže my čtenáři bohužel nevidíme všechno, co autor, tak nás musíš občas trochu postrčit:-)
Tuax: To jsem rád. A na ten rozbor se budu těšit...
Mně si mile překvapil a i upoutal. takže hodnotím vysoko, ale příště už tě budu znát a připrav se na rozbor. Ale jinak souhlasím s deshim. Každý se máme pořád v čem zlepšovat.
S přáním veselé mysli Tuax
ObrLuda:
ad d) asi jsi mne přesvědčil, jen bych v tom případě přesvědčil, že pro nás začínající autory je lepší psát celý příběh buď "z pohledu hlavního hrdiny" nebo "z pohledu třetí osoby", ale moc to nekombinovat a když už, tak viditelně. Ale jinak je tvůj výklad logický a dobrý ...
ad c,e) a to je právě to, co jsem chtěl ukázat. máš dobré nápady i slušné zpracování, ale když tohle zvládneš, přichází na řadu právě ty nuance, které pokud vyjadřují obyčejnou věc jako je zacinknutí meče o přezku opasku, by měly být napsány tak jasně, aby nikdo nemohl myslet, že to bylo něco jiného ...
A právě lidé, kteří tohleto dokáží zvládnout se pak stávají dobrými spisovateli ...
S úctou deshi
ps: ad hodnocení, jistí nejmenovají lidé zde na serveru říkají, že když já dám 3, tak je to minimálně na 5 :o)))
deshi: :-))
a) Ano, je to tak, dávat v těch vijímečných případech čárku před a mi vždy dělalo problém. Zkusím se toho příště vyvarovat.
b) Opravdu by se to tak mohlo jevit, záleží na tom jak si to každý vyloží, ale něco na tom je....
c) No abych řekl pravdu, tohle jsem nenapsal v tom smyslu,že zacinkal postroj, ale nějaká kovová část o druhou - ve výbavě např. meč o přezku. Takže bych mohl namítat, že to tak mělo být, ale nějak hlouběji jsem nad tím při psaní nepřemýšlel, takže něco pravdy na tom snad i je. Je jasny že by to bylo lepší upřesnit.
d) Tady to je už slovíčkaření. Když to vezmeš ze svého pohledu, jako že pozoruješ Jahmela, tak by tam mělo být asi vyhlédl (to by pak muselo být i: Opatrně vyhlédl zpoza.....) Ale když to vezmu více z pohledu jeho osoby, tak je tam dle mého názoru lepší nahlédl, protože právě on někam nahlížel mezi keři. A taky právě že to bylo mezi keři, tak bude spíše někam mezerou mezi nimi nahlížet, než kdyby vykoukl z jejich vrcholků (to je zmateny co?:-) No prostě a jednoduše vytvářel si náhled na určitou věc - situaci.
e) Tady je to zase věc toho jak to vezmeš. Já tím označil jistý časový úsek, ať už byl jakýkoliv.
f) U toho bych se mohl vymlouvat :-)) ale je to prostě obyčejný přepis.
Jinak díky za rozebrání :-)) a i za hodnocení, byť je to 3, tak není 3 jako 3 jelikož (asi) vím jak je to myšleno,tak si toho vážím. Jen doufám, že po mě neočekáváš až příliš, protože osobně se nepovažuji za moc dobrého a proto na to co napíši pohlížím kriticky (možná je to tak dobře). Doufám, že příště se mi dostane kritiky přinejmenším ve stejné míře - rád se zase poučím.
P.S. Omlouvám se pokud chybí čárky, ale už se mi nějak něchtělo se s tím sr..... :-))
Ctěný Obře Ludo,
tak jsem si po dlouhém čase, co ta povídka tady je, také našel čas, abych si ji přečetl. Zde je mé hodnocení:
1) Příběh je krátký, jednoduchý a uzavřený, tedy tak, jak to má být.
2) Zpracování volí vcelku vhodná slova, také se ti vcelku podařilo držet stejnou úroveň "popisu detailů", což je opět dobré.
3) Co ale pokulhává je gramatika a logika některých vět.
4) Souboje: za ty se omlouvám, ale nemám momentálně čas na jejich hodnocení.
Nyní následuje výčet některých "chyb a nedotažených věcí"
a) první věta: jestli to dobře chápu, tak hlavní věta je "lesem se ozvývaly kroky a praskot lámaných větviček" ten zbytek jsou buď věty vedlejší nebo vsuvky, takže před "a" ti chybí čárka.
b) první odstavec: v první větě píšeš kroky, ale tohle slovo evokuje představu chůze, kdežto hned v další větě píšeš, že Jahmel běží
c) Za nedlouho zaslechl zacinkání a dusot kopyt zde zřejmě myslíš cinkání postrojů a zbraní, ovšem přijde mi velmi nepravděpodobné, že by zaslechl jediné "zacinkání", jak píšeš ty, spíše se jednalo o cinkavý zvuk, který trval.
d) Opatrně nahlédl mezi keři po směru přicházejících zvuků nahlížíš někam, Jahmel však "nahlížel" od někud, proto si myslím, že bylo vhodnější použít slovo "vyhlédl"
e) Jahmel celou dobu vše jen nechápavě pozoroval v předcházejícím odstavci popiseuješ, jak Tiomi zachránila Jahmela, ale vše je v něm "vyřízeno během okamřiku", čemuž odpovídají slova tam použitá "nestačil ani vytáhnout zbraň na obranu, ...". Naproti tomu spojení "celou dobu" evokuje pocit delšího časového úseku
f) Měl štěstí. Velitel šalaků, jak odhadl podle zlatých řetězů a lebek různě zavěšených na jeho koni možná to tak má být, ale když všichni šalakové jezdí na těch křížencích (korzenech), tak proč velitel jede najednou na koni?
Výčet není úplný, snažil jsem se jen poukázat na určité výraznější věci, ostatní jsou v podobném duchu. Chyby to nejsou velké, ovšem znakem dobré povídky je, že se v ní nevyskytují.
Tolik tedy k tvé povídce a připojuji, že se také těším na další pokračování.
Suma sumárum: vzhledem k tomu, že tě považuji za jednoho z "lepších" autorů, bude mé hodnocení přísnější a proto "pouze" za 3.
S úctou deshi
teším sa na pokračovanie.
ObrLuda - hmm, zajímavé... Jistě to bude podobných kvalit.
S pozdravem T.
Terátor: děkuji
Přeseknout někoho v pase pravda není jen tak, ale pokud se dostanu k druhému dílu, tak by to tam mělo být vysvětleno v jednom rozhovoru.
Dobře napsáno, jako vždy. Useknuté končetiny, dejme tomu, ale v pase ? Hmm, myšlenka je podobná vyjednávání ve filmu 5 element - mám rád tyhle rasy. Jó, štěstí muselo stát opravdu velmi blízko, také si vybralo svou daň...
S pozdravem Terátor