Něco málo o lásce
| Autor: | Patty |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 19 |
běsnící déšť rve koruny stromů,
těžké kapky zdupaly i poslední kvítí,
už nemohou nikdy se navrátit domů.
Blesky rvou zem jak kopyta koní,
prchají ruku v ruce zářivou tmou,
jak krásně ten dotek blízkostí voní,
zažehná tiše i noční můru zlou.
Tam na břehu studánky,mlhavé tůně,
kde bělostné lípy své stíny vrhaly,
v trávě květiny šířily své libé vůně,
tam poprvé dvě dívky spolu se setkaly.
Ona tam stála; zlaté vlasy jí větve motají,
pletou se ,vzlétají,jak malé vážky věrné,
tu za zády uslyšela cizí kroky potají,
otočila se a spatřila dvě oči černé.
Blonďaté kudrny a dlouhý tmavý vlas,
jedny oči zelené a druhé barvy noci,
ty dvě dívky u sebe, toť až přemnoho krás,
a láska je dostala do své něžné moci.
Stíny už zmizely a ony tam pořád stály,
vášnivé city i smutné lípy dojaly,
snad jedna té druhé se maličko bály,
když vyšla nad kopec luna,tiše se objaly.
Pak její rty našli zase ty její,
ta slova zazněla než spojili ústa svá,
v té záplavě pocitů dívky se chvějí,
a zlatovláska zašeptala; „milenko má“.
Dva roky tajili velkou lásku svou,
dva roky, každé šestnáct bylo let,
teď prchají z domova přízračnou tmou,
na jejich lásku zanevřel svět.
„Zvrhlost a hnus!“ kněz děsí se hrůzou,
když obě dívky svěřili mu svůj sladký hřích,
„to není možně snad ani mezi lůzou,
zmizte z domu páně a očí mých.!“
Však zpovědní tajemství, toho kněze netíží,
on kvačí k domovům těch hrdliček s bílým peřím,
vše vyžvanil bez studu a větších potíží,
sotva dorazil k domovním dveřím.
Zákazy,zloba, rodičů běsnění,
domov se mění na peklo zášti,
na citech těch dívek nic se však nemění,
za bouře prchají spolu, v jednom plášti.
Druhý den ráno pátraní začíná,
provází ho tichý rodičů pláč,
naděje k poledni umírat začíná,
a rodiny ptají se; „co, co jsme to byli zač?“
Výprava se vrací, tváře z kamene,
dvě dívčí těla nesou v dojetí,
hledání skončilo u říčního ramene,
dvě mrtvé dívky tam leželi v objetí.
Teď jeden hrob ukrývá jejich něžná těla,
i přírodu postihl smutné smrti splín,
„spěte spolu v pokoji;“ ta slova nad hrobem zněla,
místo jejich spánku halí plačících vrb stín.
**************************************************************
Ty kdož ji bez viny , jen hoď si kamenem,
Já taková jsem a nemíním to v žertu,
ty kdož jsi bez lásky, spal si mě plamenem,
a pokud tě to znechucuje, táhni si k čertu!
Snad doslov můj nesnaží se příliš vést,
Já vybrala si jen jednu z cest,
Kateřina
Diskuze
Ze začátku se mi to zdálo trochu pošahaný.Řikala sem si:,, Něco málo o lásce to bude hezký,ale jak to tak čtu tak si řikám jestli nejseš divná.Vždyť je to vlastně o lezbách'' Ale ke konci je to vlastně dost pěkný,protože je to o osudu těch dvou dívek ,ale vlastně i o osudu všech takových dívek - rodiče,církev,atd. Ten uplný konec mě fakt dostal!!!Píšeš hezký verše.Fakt moc hezký!!!
Joan
Marigolde, smrt není taková ani maková - je to odumření smyslů ,bez kterých nic nepopíšeš - není ani černá, ani tmavá, je bez barvy, chutě, vůně, pocitu - je to neexistence.... Ale myslím si, že to nesouvisí s tématem.
teda člověk se snží rozjet diskuzi a vono nikde nic:-(((
Patty. zajímavá otázka..proč??zkus si odpovědět...nebo lépe odpověz i nám..pak to můžeme rozebrat..podívej sena má starší dla..blbost..můžeš i na ty nové..taky nekončí dobře..víš smrt je svým způsobem vzrušující..tak jako strach z ní a strach z neznámého..cožpak nám není smrt neznámá a ten kdo jí ochutnal pochopí, že srt není jen škaredá, ale i pěkná...že má mnoo podob, že se o ní dá psát, že je věčnou inspirací..proč to neříct..stejně jako láska...a smrt a láska jsou nejdokonalejším spojením..protože pak vynikne jedno i druhé..kontrastují a báseň pak získá úplně jiný zvuk než kdybyses je babrala temnotou a stíny na duši či sladkými řečičkami...
Sice to nerozeberu jako ostatní, protože v básních si až tak moc nelibuji, ale o to je víc vidět na mém hodnocení, že báseň je opravdu pěkná, když chytla i takovýho "barbara" jako jsem já :-)))
S přáním nekonečné inspirace ObrLuda
Když jsem tu báseň četla, říkala jsem si, že dám 4*... Ale ten konec mě ohromil. Máš 5*:o)
Patty, Kulbar) zjevně chceme každý rozebírat něco jiného. Já měl spíše na mysli báseň jako esenci autora... No někdy příště...
Patty:
Miluješ někoho víc, než je to možné?
BTW: básně plné smrti nemusí být vůbec smutné.
Pane Holgere, já jsem často v poezii nalezla mnoho různých věcí které tam vůbec nebyli , ale má poezie hovoří jasně.
Hlavně ti kdo znají mé básně vědí že;
1, Nikdy nemají dobrý konec (proč?)
2, Vždy jsou smutné a plné neštěstí (proč?)
3, Jsou plné smrti (proto)
Ctěná Patty!
To bude nutno podrobněji rozebrat, ale necháme to spíše na dobu neurčitou, třeba něco podobného nalezneš v mojí poezii...
Se sulcem v duši
Holger