Články&Eseje

Slepý a vidoucí Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 17

Jiskry ohně tančí hravě,
žár ozývá se něžně v hlavě.
Vidoucí cítíš, to voní ticho večerního povídání.
Vzpomeneš slepý na jitřenčino pousmání?

Nemohu, znám jen její pohlazení,
dotek s nímž led se v plamen mění,
neviděl jsem paní jitřenku se smát,
viděl jsem přání, ten úsměv moci milovat.

Což pak nevnímáš úsměv mé paní?
Paprsky slunce tě tolik raní?
Já nechápu, co jsi zač,
jsi blázen, mudrc, či osudu hráč?

Nechápeš?Jak bys mohl toto vědět?
Ty máš dar do očí i hvězdám hledět.
Já vnímat smím jen světa vůni,
nezřím jejich odraz v lesní tůni.

Bohové tě slepotou trestají,
pravý důvod tmy však sami hledají.
Já skláním hlavu, jsem hloupý,
ne já, ty máš dar, jež nikdo sobě nevykoupí.

Dar?Ale ne, toť spíš prokletí,
nemůžu se vymanit ze tmy objetí.
Světlo bych zřel tolik rád,
však zázrak by se musel stát.

Zázrak?Co kdybych já ti jej dal?
Svůj svět za tvůj zaprodal?
Chtěl bych vidět dál než vidím,
chci cítit víc než cítím,

Blázne, chceš vyměnit prut za bič?
Což toliko zaslepil tě vůně chtíč?
Nu, já to prokletí ti dám,
však pamatuj, můžeš za to jen ty sám.

Já si následky s hrdostí ponesu,
až k nebi se na holubích křídlech povznesu,
snad jsem blázen, snad se jím stanu,
však touhou po tvém daru hořce planu.

Tak dostal slepý zrak
a vidoucí oň zase přišel,
mělo se však státi tak?
Bůh jejich přání nevyslyšel.

Slepec vidí, však jen smrt a utrpení,
vidoucí cítí, nic jen mrtvolný pach,
slepec nedostal jitřenčino, ale luny políbení,
vidoucí nalezl ve světě stínu věčný strach...


Tak tedy dopadla touha znát vše, bůh ji krutě ztrestal....

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Mi sa to líbí! Souhlas s Mgr. Holgerem, slovo cítil jest zde namístě, již jen z toho důvodů, že se to mydlí i logicky... ;-):
"neviděl jsem paní jitřenku se smát,
CÍTIL jsem přání, ten úsměv moci milovat."
No, ale další text Mgr. Holgera nad polemikou "kterak to to to prasca autorka myslála s tím "vůně chtíč"" (záměrně vynechávám čárky, abych nebyl toliko kritický... :o))) No, ehm, možná lehké náznaky na milostnou poezii by tu byly, nicméně je přisuzuji spíše lyrickému založení autorky, než její vypočítavé s(exuální) z(vrhlosti)... :o)))

Dále mi pak nesedí logická návaznost na další sloku u:
"Což pak nevnímáš úsměv mé paní?"
Tady bych si myslel, že "mluví" vidoucí k slepému. Díky tomu mi přijde trochu jako blbost, že vidoucí slepému tuto otázku klade, když mu slepý předtím říká, že je schopen úsměv "cítit" (užívám argumentace dle Mgr. Holgra... ;-)

"Blázne, chceš vyměnit prut za bič?"
Trochu mi hapruje logika - vždyť oslovuje slepec vidoucího, takže z jeho pohledu by mělo spíše být: "...vyměnit bič za prut?" ;-)

"Tak dostal slepý zrak
a vidoucí oň zase přišel,
mělo se však státi tak?
Bůh jejich přání nevyslyšel."
Opět mi to tu trochu hapruje - zaprvé už tu nemáš bohy, ale Boha! ? Ale zejména, v předposledním verši si pokládáš otázku a pak konstatuješ, že je nevyslyšel. Ale na mě to z kontextu přijde, že je vlastně vyslyšel, neb jejich prvotní zájem byla vlastnost sama, nikoliv přímo "pohlazení jitřenky", či nevímcovšechno... :D

No a poslední věta...
"Libuše... Mrtvice... No tos trochu přehnal... " (Dívčí válka - Ringo Čech... ;-)
Jářku! Povídám, ta poslední věta!!! To Jsis tedy vážně mohla odpustit, už jen krom toho, že zde zavádíš krom "bohů" a "Boha" další veličinu - "boha"...


 Uživatel úrovně 0

úúha ani nevíte jak mne vaše kritika těší zejména od vás sire Terátore.... děkuji mockrát..:-))


 Uživatel úrovně 0

Težké to je hodnocení. Myšlenka pěkná, ale řekl bych, že by to zpracování mohlo být o něco lepší no no.... dnes jsem asi více schovívavý......no, spíš je to opravdu tak pěkné :-))

S přáním nekonečné inspirace ObrLuda


 Uživatel úrovně 0

Už po pár slokách, se mi do vědomí dostal pocit naprosté nádhery. Sic nemám tento styl rád a že poslední 2 sloky to míchají, ale prostě nádhera. Skláním hlavu, před Tvou prací.

Je to jedna z nejlepších básní, kterou jsem za poslední dobu četl.

S pozdravem Terátor


 Uživatel úrovně 0

Mgr.Holger: eh.. tak aš tak nějak pohltím tvoje hodnocení, tak napíšu svůj výklad....
uš?? Tak jo..:-)) No já jsem nikdy nepřemýšlela, že by to mohla být taky milostná poezie... to musm přiznat, že jsem zaskočena... chtěla jsem tím vyjádřit něco v tom smyslu, že je důležité vnímat i pocity, které cítí někdo druhý, ale zas není dobré "zaměnit" ty své... jsem dost zaskočena....
Jinak bych chtěla podotknout, že mě velmi těší, že si ti ta báseň líbila..:-))) děkuji za pozornost, kterou si jí věnoval...
S úctou
Makri Siannodel


 Uživatel úrovně 8

Zdravím!

Ačkoli se to leckomu nebude zdát, považuji toto „lyrickoepické podobenství“ za milostnou poezii v té nejčistší podobě. Pravda – milostný motiv je v ní velmi hluboko ukryt a dopídit se ho lze pouze díky stopě, na kterou mne přivedl Kulbar (sláva mu!). Vzhledem k tomu, že jsem si nekvalitně vytiskl text, měl jsem k dispozici nejprve vaši diskusi k básni, a pak jsem se teprve dobral k vlastnímu dílu. A právě spojení „vůně chtíč“, které Kulbar zmiňoval mne směřovalo k lehce eroticky motivovanému výkladu, který se mi nabízel, jako určitá alegorie milostného vztahu dvou milenců, kteří se společně chystají ke svému zásadnímu kroku (jaký to je, nechám jen na vaší fantazii), ale posléze zjišťují, že to nebylo to, co hledali.
Tedy zmíněné spojení by mohlo leckoho svést právě k tomuto výkladu…
Vzápětí jsem si však uvědomil, co zřejmě měla básnířka na mysli spojením „vůně chtíč“ – zde je míněna „touha po vůni“ – po tak silném zážitku z vůně, jaký prožíval slepý, jak jeho fantazie vykreslovala obraz cítěného. Tato touha jde ještě hlouběji a v tom tkví důvod, proč považuji tuto báseň za milostnou lyriku. Celý příběh je pouze vyjádřením touhy po nepoznaných pocitech, po nových prožitcích, ale především o touze znát pocity druhého, blízkého, potažmo o touze po splynutí, pochopení jeden druhého a Všehomíra.
Samotné spojení „vůně chtíč“ bylo použito účelově, možná i podprahově (S. Freud jásá), ale byla to právě Kulbarova narážka, která mne na tuto stopu přivedla.
Báseň tak nepřímo evokuje otázku: „Chceme vůbec znát pocity druhých? Nebudou pro nás zklamáním? A jsme vůbec na Splynutí připraveni?“
Rád bych proto požádal autorku, zda by mi nepodala nějaký vlastní výklad, přestože mne jen těžko přesvědčí, že alespoň v hloubi duše nepsala o tomtéž, co já četl.
Jediné, co bych mohl tomuto dílku vytknout je zmiňování Boží vůle – proč by je měl trestat Bůh – já bych sem náboženskou tématiku netahal – ostatně dochází pak k míchání polyteismu s monoteismem (bohové někoho trestají ve sloce jedné, v závěru je ztrestá jediný Bůh – proč ne opět bohové – radši bych je či Jeho sem nepletl – od toho jsou mše) a dále bych asi pro zdůraznění rozdílu mezi slepým a vidoucím použil ve druhé sloce čtvrtém verši místo slova viděl slovo cítil, ale to je jen formalita.
Co říci na závěr? Děkuji tímto Makri a Kulbarovi za zprostředkování zážitku z poezie, která mi na chvilku dala zaslechnout ozvěnu pocitu, který jsem před lety zažil při četbě Martinovy Písně pro Lyu.
Jak jinak nyní mohu hodnotit po všem, co jsem právě napsal…

S uctivým hlubokosklonem

Mgr. Holger


 Uživatel úrovně 0

Hm, mě osobně tam ta posl. věta taky moc neseděla. Ale báseň byla moc hezky zpracovaná a s pěkným tématem, tak nemohu dát jinak než za 5*.
S úctou Hitomi Kanzaki


 Uživatel úrovně 0

Hm, mě osobně tam ta posl. věta taky moc neseděla. Ale báseň byla moc hezky zpracovaná a s pěkným tématem, tak nemohu dát jinak než za 5*.
S úctou Hitomi Kanzaki


 Uživatel úrovně 5

Ta poslední věta by mi tam až tak nevadila..je to něco jako poslání.
Na víc je to pěkně dlouhé a dlouhé básně neumí psát jen tak někdo, aby se v tom nezamotal..dávám 5*..jinak nemůžu.


 Uživatel úrovně 0

Tak tohle se mi opravdu líbí.

Ale souhlasil bych s Kaiserin, že ta poslední věta tam neměla být.

Pozn.: Opravdu jej zaslepil "vůně chtíč"? Nebyl to jeho vlastní chtíč? :-)