Jen slabost a hnus se plíží v kalužích země této a zkrápí půdu posvěcenou čistou krví.Bratři ,hleďte co vykonala spravedlnost vaše, hledťe a naslouchejte v modlidbách slovům mím neb já vám přináším vůli naší paní.Děti lidských rodů zde uzurpovali právo na zem potřísněnou vláhou z žil jejich a proto také jejich těla práchnivějí pod vašimi spáry, jejich vnitřnosti zdobí čepele vašich mečů a seker. Ty tupé ovce spásali pastviny určené pro nás a mi jsme si je vzali!Poklekněte a naslouchejte dunícímu hněvu nekonečných bran utrpení, poklekněte a modlete se neboť mše začíná!

- úvod k první mši, sloužené Rainalou na půdě démony vydrancovaného města.-

Co říci o minulosti uzavřené v nekonečných válkách a utrpení, snad je to tím že mé oči slepé jsou a proto nezapomněli na hrůzy tehdejších dob.Kdy právo skomíralo na špicích meče a na loukách místo smíchu dívek zněl jen řev běsnících démonů.Tam ve zceleném světe plném utrpení se narodilo malé děvčátko, narodila se za noci rámované blesky, v chalupě zkrápěné plameny a krví vesničanů.

Její výtězný pláč deroucího se života na svět zněl v uších mrtvých rodičů jako poslední chorál vykoupení.Snad lépe by bylo kdyby tenkráte byla zůstala ,ještě bezmocná, uvězněná v hořícím domu , snad vím jak bolestivě proklínaný tento okamžik je pro rodiny budoucích obětí.Ale osud nepřál i podobné cesty a karty jím zamíchané byli už dávno rozdané.A svět , ten dostal svého černého petra, bledou královnu.Ohromná postava zakutá do černé ocele rozkročila se nad chalupou.Jeho křídla zadusila plameny, jeho meč rozetl zuhelnatělou stěnu ve dví a poté jeho oko popatřilo na podivné novorozeně.Děvčátko mělo kůži bledou jako nejčistčí sníh, oči zelené jako samotné oči démonů a uši, ty dlouhé špičaté uši ani elfího původu být nemohli.Ohromný rudý spár se natáhl a uchopil dítě s opatrností tak nečekanou u svého majitele.A démon, ohromný rudý pán nesoucí jméno Mahrat,šampion krvavé paní, se jedinkrát v životě slitoval.Otevřel rudnou bránu a poté když jí prošla celá jeho armáda ,i on vkročil do svého domova, na pláních krvavé naděje, s dítětem v náručí.

Sotva lze vyprávět o údivu jenž nastal když přinesl Mahrat dítě do předpeklí.
Tucet nižších démonů se na to tělíčko vrhl , aby zkrápěli své tesáky nevinnou krví.Ale Mahratova síla spálila je na popel a tím bylo určeno že děcko bude žít.Co dělo se pak je otázkou pro většce a ne pro vypravěče neboť mé slepé oči do pekel nedohlédnou ale snad písňe toho mladíka vám pravdu k uším donesou.

Tak zní, to dělo-se, když zjevila se porpvé v tomto světě.Na sobě temnou zbroj a rukou těžký meč, kráčela v čele armády po boku Mahrotově, po boku toho jenž nazvala otcem svím.V boji se ukázala hrůznější než její nevlastní otec, když s gracií a smíchem kosila řady nepřátel jako obilí.Tam kde nepostačil runový meč, tam se vzduch rozzářil nesvatou energií a těla charbrých válečníků byla pálena duševní smrtí.Ani já jsem tenkráte nevěděl tu hrozivou pravdu o jejím původu , ani já jsem netušil že jí v žilách opravdu dřímá krev démonů.A proto, když vešla do chrámu nejsvětějšího pána našeho, zahalená jen do bílého šálu a ověnčená zářivou démonickou krásou svoji, netušil žádný z bratří co následovat bude.I já jsem tam tenkráte byl a vyděl jsem jak se na její tichou žádost otevřeli brány do předpeklí a vypustili na svět zhoubu armády démonů.Proto že jsem byl zbabělec, ano já se k tomu přiznám, proto jsem přežil a mohu dál vyprávět tento příběh.

Chrám padl a s ním i všichni svatí.A tam na oláři kde po staletí bylo páleno jen kadidlo k potěšení nejsvětějšího, tam ta démonická děvka obětovala pannu aby zpečetila výtězství jejích proradných a hnusem nasáklých vojů.Ta křičící nebohá dívka nemohla tušit že její duše poslouží k znesvěcení chrámu čistoty a možná b se jí i umíralo lépe kdyby jí to ta zrůda neřekla!
Já omlouvám se za příkrá slova ale na tom oltáři zhynula dcera má.........

Raděj pokračovat budeme, ať víno nestojí na dně džbánu a ať nezkončíme někdy k ránu.

Tam během obětního obřadu se zlomila další pečeť jejího života ve dví.V okamžiku smrti oběti ozval se nestvůrný hlas jenž rozbořil zdi chrámu a odhalil oltář vstříc rudým oblakům.To samotná paní krve a zhoubného práva vstoupila svojí vůlí na toto místo , nalákána pachem bitvy a bolestí. Zhlédla obřad a zalíbila se jí dívka jenž tak půvabně toto místo zhanobila, zalíbili se jí činy jenž vykonala a v rozhodnutí svém nemeškala.Zvolila jí kněžkou svou a povznesla jí nad démony aby moc její dávala sílu svou.Tu zrodil se počátek děsivé noční můry kdy v každém dobtém městě po krvavém výtězství odsloužila na hromadách mrtvích tato zvrácená kněžka mši a tím odsoudila desetitisíce nevinným k věčným mukách.Proto padlo ,na černém shromážnědní temných paladinů kázajících, rozhodnutí že ztvůra tato zahubena býti musí za každou cenu.Když po výtězství kráčela opět městem a kochala se krásou bolesti, otevřela e bílá brána a desítka obrněných postav vkročila ven s napřaženými meči.devět z nich vzplálo , pokořenou energií z duše vzatou.Avšak desátý vbodl těsně před smrtí svůj meč do její hrudi než ho rozervaly sekery ječících démonů. Mnoho smutku bylo , mnoho černých slz zkropilo podlahu nesvatého chrámu když zástupy démonů nesly svou kněžku na pohřební oltář.Tam položili ji a temné chorály loučení zazněli chrámovou lodí jako dusivé zemětřesení. Ale i krvavé paní se zželelo dívky a tak vtáhla její duši zpět do těla a zakryla jej svojí mocí.

Davy vydechli když povstala a z bílých očí plál rudý plamen nekonečné zloby a vášně.Posvěcený jest den kdy povstala , posvěcený den pro démony kdy se navrátila.Aby zabránila krvavá paní další podobné události, dala Rainale zbroj pocházející z dávno zapomenutých věků, nejstrašlivéjší pancíř který kdy byl, je a bude. Takto ho popsaly magické kroniky, zachycující poslední myšlenky oblačného pána z Erasky, v době kdy bylo město vyplneněno démony.

Snad nadpozemskost celého výjevu, snad děsivost či osudovost udeřila do vašich myslí a v záchvatu zhoubného donutila únavou zmučená těla pokleknout.

Ohromný mimetický pancíř trhá vjemy reality a možno jen hádat nakolik je vše skutečné, či je to snad výplod šílené vize.

Ohromná zbroj určitě není z tohoto světa, ani z této reality a určitě ne z této podivné příčetnosti vašich duší.Děsivá mohutnost vzbuzuje obavu že stačí málo a rozdrtí vše co je pod ní a vše co by bylo natolik šílené aby jí to stálo v cestě.Hrozivost a osudovost horských štítů, gigantických masivů trhajících mračna a hledících na zem z nadpozemské víšky bohů,obklopuje atmosféru zbroje hustou mlhou příběhů kdy svět byl ještě mlád a božstva se rvala v nekonečné válce o svět s démony.Ohromné pláty spojené neznámou silou svímy tvary šílené bestie ,ocelového kolosu protínající hrabice tohoto prostoru a vytvářející chladné obláčky námrazy na děsivě dokonale vyleštěných,leskle černých, plátech zbroje.Ty jsou ozdobeny ohromnými plastikami obrněných démonických hlav které jako kdyby vycházeli přímo z plátů, jako kdyby se děsivé duše jejich majitelů pohlceny samotnou zbrojí snažili v posledním výkřiku vzdoru vydrat ven a jejich hrozivé lebky zůstaly z pola uvězněné ve strašlivém množství ocele.jejich oči září rudým světlem a z tiše rozevřených úst plných ostrých tesáků se line šepot miliard duší, šepot jehož tiché biblické mantry se zařezávají do mozku se silou desítek nožů.

Největší hlava, opancéřovaná lebka titánského démona jehož čtveřice rohů zlobně trčí v před a z rozevřených úst trčí trojice řad gigantických tesáků, je vsazena přímo do středu hrudního plátu.S děsivým šíleným šklebem se podobá zosobnění samotné smrti a rudá záře očí dýchá atmosférou kremačních pecí.

Z nozder a úst jí vychází čtveřice těžkých trubek probíjejících se skrz ocel přímo do nitra děsivého pancíře.Pátá, největší trubice, ční přímo z jeho čela jako kdyby tam byla zaražena děsivou silou toho jenž démona pokořil.I z čel několika dalších hlav se noří trubky do pláště zbroje jako tlustí odporní hadi.Z jejich rozevřených čelistí se rvou na světlo ohromné dlouhé bodáky hvězdicovitého průřezu jejichž čepele a ostří svoji nesmírnou ostrostí protínají sebesilnější materiál jako nejtenčí papír. Každičké volné místečko plátů je hustě popsáno runami jejichž význam je zcela v souladu s nesvatým názvem zbroje.Každá runa představuje jeden z milionů Dómů utrpení, každá z nich je jedním z názvů pro všespalující a všeničící poslední akt prostoru,Apokalipsu. Runy září mrtvolným světlem plným zvrácené energie spalující příčetnost a veškerý zdravý rozum.

Na některých místech se zdá že zde pláty úmyslně poodhalují co je ukryto pod jejich povrchem.

Podivná zařízení nepřipomínající nic známého jsou ohromné propletence ocelových trubek a těžkých pístů skrz něž proudí podivná modrohnědá kapalina jako žilami noční můry.Toto vše je obklopeno soustavou ozubených kol,strojových součástek a dalších pístů , táhel a trubek.Ale vše to jsou jen nepodstatné střípečky vědění a pochopění které mají ještě více ztížit porozumnění démonického celku pancíře.Zdá se že při každém pohybu se písty ztáhnou a do jejich útrob se vstřikuje ona žilné tekutina stroje.To je vše je provázenou hromově bouřkovým duněním jenž ohlušuje a mate sluch prvního i posledního.

Ruce této zbroje jsou přemněněny v děsivé mocné spáry které snad neznámý umělec tvořící zbroj převzal od samotného ztělesnění krutosti a utrpení.Jejich ostré čepele trojúhelníkového řezu v sobě ukrývají zajisté velmi podivný mechanismus.Těžké písty zásobované kapalinou je oblímají a obklopují jejich spoje a klouby, dávajíce jim tak netušenou sílu rvát jak maso a kosti, tak i ocel a kámen.Ďábelské zařízení uvnitř čepelí dává znát že stačí malý záchvěv mysli a zuby na ostří se se promnění v ocelové rotující sféry které v jejich řádění nezastaví nic než absolutní rozsápání nepřítele.

I plochy čepelí jsou pokryté runami dávající jim zlovolný nádech smrti a krvavého rozhřešení.Ale kolem těchto mechanismů se vinou další trubičky, tentokráte ovšem z živé tkáně, jejichž otevřené konce raší u kořenů čepelí.Jsou snad na to aby vysáli z nebohých obětí krev a duši a obojí dopravili do útrob Trestajícího, či snad slouží k dopravě jedů a podobných zlovolných tekutin z těla Trestajícího do ran oběti?

I obrněné nohy zbroje jsou zesíleny další sadou pístů v kloubech, takže dokáží celé monstrum bez potíží udržet jak v chůzi , tak v pomalém běhu.Chodidla jsou podobná spíše spárům nějakého prastarého tvora ,vystoupivšího z hlubin dávnověku, než lidským nohám.Trojice velkých ocelových prstů udržuje stabilitu a drápy na jejich koncích se dokáží zatnout i do pevné skály či ocele.Samotný krok stabilizuje čtvrtý prst, vycházející z paty směrem dozadu, zabraňující jakémukoliv narušení rovnováhy zmněnou těžiště.

Tvář dívky jenž uvězněna je uvnitř obrněného šílenství tak rozdílná je ale přec zapadá do onoho zjevu.

Nádherná bledá bohyně jejíž tvář je podobná dávným elfům zkrásněná jest dravostí jejích linií tváře.Podobná dravé bohyni rozkoše a šílenství s pokožkou barvy padlého sběhu zdá se téměř nadpozemská.Občas mezi plnými , koketně našpulenými, rty problesknou drobné bíle zařící špičáky a jazyk přejede po jejich ostrých špičkách ve svádivém gestu.Královské linie tváře lemují dlouhé ostré uši, příliš dlouhé i na elfa přesto však honosíce se nádhreně strašlivou krásou.Šikmé oči neustále přimhouřené a zastrřešené černou vlnou bohatých řas se zabodávají do duše a otvírají okna trápení hluboko ve vědomí.Ty oči jsou jen čisté bělmo bez náznaku jiné barvy a to snad jest tím pravým oknem.Korunu šílené krása padlých bohů nasazuje dlouhá hřívá sametově černých vlasů spadajících v hustých kadeřích po zádech , tolik se svojí barvou podobající leskle černé zbroji.Dokonalá bez jediného nedostatku, krásná a strašlivá je ta tvář na pohled.

Toto jsou slova značící vše a dokonce i více než mohu říci já.Snad už jen vám přáti aby jste se nikdy nesetkali s ní protože v okamžiku kdy se tak stane, bude to setkání poslední.........

Ale hospodo pivo nám nalévej ať zaženeme náladu chmurnou, neb pověst to je jen a já bojím se že zlé sny do našich hlav přinese.Hospodo tak kde jsi s pohárem, vždyť obzor už rudne sluncem ranním.
Moment co to, vždyť to není slunce, to městské hradby hoří!