www.Dracidoupe.cz


Články & Eseje



Defekt oPraven

Příprava pro tisk (tisknuto 1361x)
Autor:Ivrin
Přidáno: 11:23:49 15.04.2017
Hlasovalo: 8
Průměrné hodnocení: 4.88

Anotace: Zprávy o dvou odehraných hrách, důležitých pro vývoj trpasličí družiny.

Defekt oPraven


O jednoho dřevorubce míň

Zpráva o odehrané hře z 29. 12. 2015


Slavný návrat trpasličích branců z úspěšně zvládnuté Zkoušky ohněm se neobešel bez velmi tradičního přijetí a očekávaných bujarostí. Zlí jazykové tvrdí, že ta pravá zkouška z dospělosti nastupuje právě až při těchto třídenních oslavách, kdy trpaslík zapomene, mimojiné, i na své dětství. Středobodem těchto radovánek v Havraních skalách je pochopitelně Svijanova hospoda, ale projevy čerstvě nabyté plnoprávnosti nedávno ještě branců se samozřejmě neomezují pouze na ni. Naopak, Velká síň je celá shovívavě k dispozici jejich řádění, pro které se zde ustálily výrazy Zlatý tříden a Poslední holení.

Netřeba předpokládat, že by Himl, Xerox a Defekt v tomto veselí stáli stranou. Sám velký velitel branců prohlásil, že vypije tolik piva, kolik Defekt unese, což je úctyhodný závazek - v tomhle jej překonal jen Savo, který kontroval tím, že toho vypije dvakrát víc, než vymočí. K všeobecné náladě při trpasličích pitkách, zvláště pak této, přispívá všudypřítomná organizovanost. Chcete-li se střískat na trpasličí oslavě, nezbude vám, než přistoupit na kratochvíle, které ji tradičně doprovázejí.

Mezi ně patří například soutěž "Kdo dýl vydrží ve studni", která se odehrává ve velkém sudu se Zlatou studnou, oblíbeným ležákem. Cílem je pochopitelně vydržet co nejdéle pod zlatou hladinou a nenadechnout se. Klání, ve kterém většinou vítězí alchymisté, ať už fér nebo nefér způsoby. Jisto však je, že po skončení soutěže lázeň nepřijde nazmar. Naopak, chutná jako ten pravý trpasličí drunk. Pamětníci vypravují, že dříve se tato disciplína odehrávala v sudu s pálenkou, do které se trpaslíci nořili poté, co byla mnohokrát, opravdu mnohokrát, destilována.

Oproti tomu je Berany duc! naprosto obyčejnou, leč populární zábavou, která se pomalu začíná rozšiřovat i mimo území Klanu; zejména u lidských dřevorubců v pohraničí se postupně vyvíjí stále masivnější kost čelní v souvislosti s touto kratochvílí. Stolní společnost začně pět nějakou údernou opileckou písničku, během níž si mezi sebou přehazuje korblík piva. Do rytmu nápěvu je jedinec, který právě korblík chytil, povinen třísknout se jím do čela. V momentě, kdy nádoba praská, musí dotyčný její obsah na ex vypít.

Popisovat další disciplíny těchto tří přelomových dnů v životech našich trpasličích hrdinů (jako třeba Pivní šachy, též nazývané Nedělej dámu!, Skákací panák či Zabíjení bílých myší válečným kladivem) by přecejen znamenalo upadnout do jakéhosi stereotypu, a tak se pouze spokojíme s vědomím, že se bývalí branci svými skutky již natrvalo zařadili mezi dospělé.

Po několika dnech v nálevně u Svijana od zlatého režimu postupně odvykajícího si Himla navštívil Detox, drobný obchodník vracející se z cest. Zpravil našeho kováře o své návštěvě Smirnova, kde z něj místní tahali informace, neví-li něco o Adarinovi, tamním dřevorubci, který se často stýká s trpaslíky, zvláště pak Himlem Hergonem. Adarin se již týden neukázal doma, přestože měl ve vesnici dojednáno několik zakázek a svá slova a závazky obvykle dodrží. Detox přislíbil, že se poptá v Klanu a s Himlem promluví, najde-li ho.

Ten se pochopitelně nedal dvakrát prosit, odlepil se rychlým trhnutím od své židle a počal formovat výpravu, která objeví a zachrání svého přítele, i kdyby ho opět měla najít s nějakou děvkou, jako posledně. Pochopitelně zaskočil i za Vargou, velitelkou ozbrojených sil a Adarinovou milou, která zaskočena a rozstarostněna poprosila Himla, aby celou věc rychle prošetřil, neboť ona sama má urgentní povinnosti v nedávno branci dobyté Větrné skále. Himl se tedy vrátil k formování výpravy, která po mohutném náboru nakonec čítala jeho a Defekta.

Bohužel, Himlův kamarád Xerox měl zrovna spoustu povinností, které vyplývaly z jeho plánované budoucí role v mocné a bohaté rodině, zatímco Matylda, se kterou svou dobrodružnou dráhu vlastně započal, uzavírala se poslední dobou stále častěji do sebe a ve svém osamělém příbytku cosi tajemného, bez zájmu o okolní svět, kula. Ostatní trpaslíci nepřicházeli příliš v úvahu pro delikátní a utajovaný vztah Adarina k Varze, a tak si musel Himl vystačit s Defektem, což popravdě je přítel, jehož výraznou vlastností bývá vystačitelnost.

A tak se oba kamarádi vydali na dobře známou cestu do Smirnova, v poslední době docela obvyklého spouštěče jejich dobrodružství. Jejich příchod vyvolal v osadě obvyklé pozdvižení, to však dobrodruhy nezmátlo a nezdrželo v pátrání. Adarin doma vážně nebyl, což se projevilo zejména v okamžiku, kdy Defekt vyrazil dveře a v zájmu pátrání obrátil jeho chajdu vzhůru nohama. Kromě běžného vybavení domácnosti, jako vystřiženého z katalogu obchodního centra pro dřevorubce, nalezl postupně dva překrásné přebroušené tesáky, nebezpečně skládaný a přesný luk a asi tisíc zlatých. Snaží se snad někdo naznačit, že dřevorubec Adarin, jenž beze zbraní uvěznil v jeskyni čtyřicet loupežníků, co pátrá ve volných chvílích po organizovaném zločinu v celé oblasti, který chodí s nejlepší válečnicí Klanu Dunivé kovadliny a skrz něhož pochází většina questů Himla a spol. není jen obyčejný dřevorubec? Těžko říct.

Jisto však je, že je to jejich přítel, a tak udělají vše proto, aby vypátrali, kde je mu konec. A pro nedostatek lepších nápadů vyrazili jako vždy do Gordovy Brány, neboť to je místo podnětné a k dobrodruhům tradičně přívětivé. Mimoto jinam se ze Smirnova ani jít nedá.

Ve městě nechodili chlapci moc dlouho kolem horké kaše a rovnou zapadli k Sedmi klíčům, do oblíbené mýty opředené hospody, jediné široko daleko, která má barové stoličky přizpůsobené pro těžební golemy. Rovněž lecčím opředený hospodský Brünel byl přítomen, a tak na něj mohl Himl nenápadně mezi řečí vypustit svůj dřevorubecký problém. Brünel přislíbil, že se tomu podívá na zoubek a další den ráno jim již mohl hlásit, že jakýsi Štefan se podle všeho o Adarina v posledních dnech rovněž zajímá a chystá se k nějaké výpravě.

Trpaslík s golemem bryskně vyrazili od svých, v tomto příběhu zatím sotva zasloužených, vydatných snídaní do Dřevěnné uličky, která se nacházela v poněkud méně vznešené části města. V jednom ze zdejších nevzhledných baráků měl sídlit Štefan, napůl tulák, který se ve městě zdržuje jen zřídkakdy. Něžné Defektovo bouchnutí do dveří vyvolalo kýžený efekt a všechny kočky z ulice se raději stáhly za řeku. Ven z barabizny vyšel na cesty přichystaný dobrodruh, ošuntělý sice, ale na první pohled použitelný (jak si mnohoznačně pomyslel golem).

Po zdvořilém a zběžném vzájemném ohledání obě strany usoudily, že je možné si navzájem důvěřovat, a tak se dohodly, že budou Adarina hledat společně - to byl totiž i Štefanův, jak se ukázalo, dřevorubcova letitého kamaráda, záměr, který chtěl uskutečnit původně na vlastní pěst. Nakonec však rád přijal nezvyklou společnost a kdoví, třeba i rozšiřující se pověst Himla a Defekta v kraji na něj zapůsobila, přestože nic takového nedal najevo.

Štefanovy stopy vedly do vesnice Podhradí, několik dní cesty na sever. Tam se měl prý Adarin z neznámého důvodu přichomýtnout, aby už o něm od té doby nikdo nic neslyšel.

Podhradí je vesnicí na severní hranici lidských zemí, vyplňující docela úrodné údolíčko, nad kterým vévodí stará zřícenina strážného hradu - odtud hrdý název. Himlovy podoteky, že by se osada správně měla jmenovat Podruina, odmítl Defekt s tvrzením, ať s tím počká, až budou obec opouštět.

Docela bohatou ves vzhledem k její poloze, kterou v podvečerních chvílích pivní hrdosti nazývají místní nezřídka i městysem, řídí starosta Pačes, vlastník nejvíce pozemků a provozovatel známého tržiště, kde se střetává zboží z lidských zemí i severní divočiny. Tvrdit o něm, že jde o příjemného chlapíka je jako tvrdit o skunkovi, že zanechává roztomilou pachovou stopu. Kromě několika dalších exponentů místního obchodu a docela silné stráže, která má i pohraniční úkoly, vybočuje z místních řad ještě pan Egosh, žijící si ve svém luxusním sídle na kopečku naproti zřícenině a věnující se převážně lidumilství a spokojenému popocházení sem a tam, to vše prý následkem jeho bývalé služby jako správce u bohatého šlechtice z jihu. Když sháníte bylinky a masti, zajdete prostě za Jadwigou, co žije pod lesem. Nicméně první návštěva vždy patří hospodskému Škudlovi a jeho zařízení. Tolik Štefanův stručný úvod do Podhradologie.

Himl a Defekt jako poslušní posluchači napochodovali do zmíněného zařízení, zatímco Štefan se šel porozhlédnout po okolí, neobjeví-li někde v divočině nějaké typické známky Adarinovy činnosti, například spokojené z pastí zachráněné medvědice s medvíďaty, nadměrný počet po lesích pobíhajících, právě ze zajetí vysvobozených, dětí a stařenky nadané drobnou magií, které se již nemusí hrbit pod těžkými otýpkami lesního roští, protože jim shořel barák.

Ve Škudlově hospodě, vzhledem k pokročilé denní době, bylo tradičně živo až do té chvíle, kdy vstoupil Defekt se svým trpaslíkem. Jediný, kdo se nezdál být příchodem těchto dvou zaražen, byl samotný Škudla, který za barem neztratil soudnost a natočil prostě jeden nový žejdlík a jeden tuplák. To dodalo dobrodruhům odvahu dát se s ním do řeči a pokusit se získat informace přímo od zaručeného zdroje místních klevet, avšak zde narazili. Zaneprázdněný hostinský se naprosto nenechal vyrušit a dál se věnoval pouze svému řemeslu. Detektivní práci si tedy odešli odbývat mezi zkoprnělé hosty, kteří se pomalu pokoušeli vracet k původní zábavě.

Vysvobození naší dvojici poskytl pozváním ke svému stolu až ctěný Egosh, který se zářivým sebeuspokojením usrkával jakýsi sladký nápoj vprostřed místnosti, a který neváhal trpasličí výletníky přivítat jménem celého Podhradí. Bylo možné se od něj dozvědět, že právě teď se ve vsi rozhodně neděje nic zajímavého a nikdo zvláštní ani neznámý sem v poslední době nezavítal (S výjimkou mé a Himlovy ještě menší Maličkosti, pomyslel si Defekt), rozhodně nikdo jména Adarin či podobného. Tedy nic pozoruhodného, až na ty zkazky, že ve zřícenině straší. Ale znáte snad nějakou starou zříceninu, ve které nestraší? Himl s Defektem žádnou takovou neznali.

Další kontakt se jim již toho večera s místními navázat nepodařilo. Vyjma očního, a to se starostou Pačesem a velitelem stráží, kteří se od svého stolu na nečekanou návštěvu netvářili nijak přívětivě, avšak hlasitě své mínění najevo nedali.

Po velmi draze vyúčtované noci, ostražitě strávené v patře Škudlovy hospody, se Himl ráno sešel venku s Defektem, který ji strávil ve společnosti místního ponocného Hlinomaze (ano, Defekt si postupně buduje světovou síť ponocných) a Štefanem, který v lese nenašel nic zajímavého, jen kříž, kováře a satana. Dohodli se, že se tedy podívají do místní slavné zříceniny, když už jsou v tom Podhradí a žádná jiná stopa se zatím nevyskytla.

"To jsou ale žebrácké trosky!" ulevil si Himl, když konečně vyšplhali na kopec a ocitli se nejspíš na bývalém nádvoříčku. Štefan bryskně vyrazil hledat stopy či jakékoli jiné zajímavé okolnosti, což po ostatních nemohl vyžadovat, neboť v tomto kamenintém terénu by to bylo pod jejich HD rozlišením. Himl a Defekt však po chvíli mohli uslyšet volání odněkud z podzemí, a když za zvukem vyrazili, nalezli Štefana, jak v zachovalém sklepě ohledává místnost plnou podivných rýh v zemi, škrábanců na stěnách a s několika očazeními na stropě. Vše podle jeho slov nemístně čerstvého. Nanejvýš podezřelý nález, který rozhodně mohl s Adarinem souviset; v celém hradu však ojedinělý. Ze sklepa však žádná chodba, ani tajná, dál nevedla, jak mechanicky vyloučil Defekt a žádné stopy ven možno sledovat nebylo, jak upozornil Štefan.

Dobrodruhům nezbylo, než ruiny opustit a pokusit se něčeho dopátrat ve vsi. Když dospěli na okraj lesa, narazili na příbytek kořenářky Jadwigy, která zrovna na zápraží své chaloupky strouhala nějakou kořenovou zeleninu, a tak ze slušnosti stařenku pozdravili a optali se, zda si nevšimla v poslední době v souvislosi s hradem, který má od sebe pár minut cesty, něčeho zvláštního. Tak je ta milá osoba srdečně pozvala na čaj a když spolu seděli na špalcích před chaloupkou a rozprávěli, udělalo se Himlovi najednou nevolno. To byl pro stařenu signál, aby z konečků prstů vyslala na Defekta jakési bílé kouzlo, a ten rázem pocítil něco, co doposud nepoznal. Zranění! Vážné zranění!! Šok!!!

Z chalupy se zatím vyřítilo několik podivných a hrůzných bledých bytostí s dlouhými ostrými drápy, a tak se spustil lítý boj, ve kterém se Himl poprvé setkal s nemrtvými a také s pocitem beznaděje, neboť na vlastní kůži pocítil dotyk fexta. Štefan se snažil nejdříve zasáhnout Jadwigu lukem, ovšem když se ta schovala za hradbu svých povolanců a unikla do domu, přetasil na dlouhý chodecký meč a stanul Himlovi po boku. Mezitím se vzpamatoval Defekt a jal se s fexty urputně bojovat, což ocenil zejména Himl, který nepřátelům nezpůsoboval svým nemagickým kladivem prakticky žádná zranění, naopak byl mocí nemrtvých záhadně oslaben. Po dlouhém boji se golemovi podařilo několik odolných nemrtvých zdolat, aby hraničář a válečník mohli nakvasit dovnitř a snad ještě zachránit Adarina. Toho nalezli ležícího v podzemí s mnoha fextími ranami, vedle mrtvé Jadwigy, uškrcené zajatcovými pouty. Nad oběma se zlověstně tyčil poslední a nejstrašlivější fext, odhodlaný dřevorubce nemilosrdně dorazit.

Himl a Štefan, sami již napůl zmrzačeni probíhajícím bojem, vrhli se na nepřítele se sběsilostí severní vichřice, aby zachránili svého kamaráda a byli snadno odraženi a zahnáni do kouta několika ranami. Když už se zdálo být vše ztraceno, vlomil se stropem do místnosti Defekt a rozlomil fexta vejpůl. Velitel trpasličích branců mohl konečně v klidu upadnout do bezvědomí, čímž skončil jeho první boj s nemrtvými v životě.


Listí

Zpráva o odehrané hře z 31.12. 2015


Himl se krátce nato po několikaminutové Štefanově péči probral a hned vedle sebe spatřil již také k životu přivedeného Adarina, který na tom však byl stále velmi špatně a v polovědomí se dožadoval něčeho jako "Elpí"; nejspíš nějaký lék na bolest, pomyslel si Himl. Ostatní zatím v rychlosti prohledávali babizninu chatrč, což přineslo své plody, neboť bylo nalezeno množství peněz, šperků, magické lektvary a dva také zjevně kouzelné prsteny, z nichž jeden po drobném vyjednávání připadl trpaslíkovi. Dále zabavili jakési poznámky, z nichž byl patrný pokrok Jadwigy, coby stále schopnější čarodějnice, zejména v oboru vyvolání nemrtvých. Ty však připadly po hbitém chmátnutí Štefanovi a nebyl ani čas je v ten moment studovat, neboť naši čtyři přátelé potřebovali z místa vypadnout dříve, než věc zjistí a zajistí místní stráž a starosta Pačes.

Štefan měl již naštěstí připravenu únikovou variantu počítající s nepohyblivým Adarinem - za vesnicí nachystaný vůz patřící místnímu obchodníkovi se dvěma rychlými koňmi (které v případě únavy mohl prostřídat Defekt), do kterého vesele nasedli a uháněli směrem Gordova Brána, mrtvou Jadwigu a její nemrtvou čeládku, stejně jako celé Podhradí, za sebou zanechavše.

Po cestě si nepřekvapeně vyslechli Adarinovo vyprávění, jak se na svých cestách od jistých dětí doslechl, že ve zřícenině nad Podhradím se prý dějí tajemné a nebezpečné věci, a tak okamžitě vyrazil celou věc prošetřit a shodou náhod narazil právě na Jadwigu, jak si v podzemí vyvolávala nemrtvé. Zajat pak několik dní ve sklepení očekával to nejhorší (a leccos hrozného se mu zjevně i stalo, o čemž však odmítl hovořit) až jej laskavě vysvobodili jeho kamarádi.

Himl, stejně jako Defekt si z dobrodružství odnesl zejména zjištění, jak zranitelní jsou v okolním světě, a s tím že je rozhodně třeba něco bez prodlení učinit! Okamžitě po příjezdu do Gordovy Brány vydal se náš bojovník k místnímu alchymistovi, aby skoupil jeho zásobu svitků ochrany proti nemrtvým a zjistil si cenu očarování válečného kladiva (což však usoudil, že bude lépe provést u svého klanu). Dále se dozvěděl, že tajemný černý prsten, který mu připadl, není ničím jiným, než "Prstenem ďáblíka", vzácnou a užitečnou věcičkou, která umožní svému nositeli v mžiku se přemístit na libovolné místo do vzdálenosti šedesáti stop ve svém okolí.

Když se poté vracel za Defektem a ostatními, zastavil ho na ulici jakýsi pobuda a optal se ho, zda pochází z toho východního trpasličího klanu a jestli nemá něco od LP. Když Himl pravil, že nikdy neslyšel o žádném LP, vágus se zkušeně ztratil v davu.

V Gordově Bráně se čtveřice rozdělila a Himl s Defektem se po svém zatím nejspíš nejnebezpečnějším dobrodružství vydali živí a zdraví domů.



V Klanu Dunivé kovadliny se pak během následujících tří dnů udály tři věci, které více či méně změnily Himlovi život.

Ráno prvního dne, poté co se Himl chystal promyslet si pro sebe nějakou echt-neprůstřelnou záminku, proč celý den po návratu strávit v lihu, svolal Wirgl, Himlův otec, celou rodinu a radostně u výhně všem sdělil, že čekají se ženou dalšího potomka. Podle Wirdunových znamení, která interpretoval kněz Boron, zřejmě opět chlapce! Nadšení čtyř sourozenců neznalo mezí a zejména Auril a Himl, dva poslední veleúspěšní vůdci branců a dvě pýchy rodiny a Klanu, se na sebe významě podívali.

A v tom pohledu se zračilo: "Do třetice všeho dobrého! S bratry Hergony, kteří natrhnou světu prdel a nesmazatelně se zarývají do tváře země, stále není konec!" A měli jistě pravdu; ovšemže i jejich nejmladší bratr se stane legendou Klanu! Himl se na to šel pořádně napít.



Dne druhého, když se budoucí prostřední bratr procházel spokojeně Velkou síní a spekuloval o tom, čemu všemu tady bude již brzy dávat rozkazy, odchytil si jej Defekt, aby ho požádal o svůj podíl z posledních výprav, protože se s Matyldou chystá na výpravu na jih, ze které se možná už nikdy nevrátí. Himl to považoval chvíli za docela povedený vtip, ale když potom spatřil na cesty připravenou alchymistku, zbystřil a slušně oba vyzval, ať mu tuhle sračku nějak vysvětlí. Defekt zopakoval, že se právě vydávají na dlouhé cesty, k čemuž by se jim hodily peníze, což Matylda dotvrzovala v pozadí vážným pokyvováním, a tak zašel náš trpaslík domů, tam odpočítal zmiňovaný Defektův podíl (takže mu po posledních výdajích za kladivo nezbyla prakticky žádná hotovost), vrátil se, popřál oběma cestovatelům příjemnou a bezpečnou cestu, ti mu poděkovali, srdečně se s ním rozloučili a zmizeli za obzor jeho světa.

Tak mu rázem ze života odešli dva nejlepší přátelé, díky kterým se vlastně stal dobrodruhem. Důvod jít chlastat.

Den třetí. Himl přenocoval u Svijana, který strávil noc utěšováním Himla, u něhož se v pravidelných intervalech střídaly návaly lítosti, zloby a zmaru. Z toho ho vyvedla až mladší sestra Maryl, která ho přišla požádat, jestli by ji nedoprovodil do lesa, neboť Brufen ji tam vyslal na nějaké platanové listy pro své léčivé zábaly. Himl souhlasil, neboť si pomyslel, že bude lépe si užít své sestry, než i ta jednoho dne zničehonic někam zmizí.

Maryl vedla svého bratra do temného lesíka, kousek na sever od skal, kam ještě nikdy náš kovář nezavítal. I s poněkud nečekaným zájmem pozoroval prostředí, do nejbližšího lesního okolí se jaksi nehodící. Staré pokroucené stromy si rostly, jak chtěly a z oblohy nad sebou propouštěly jen málo světla. Nešlo však o místo vysloveně temné a tísnivé - z korun byl slyšet ryk rozličných ptáků, kolem občas proběhla lesní zvěř a Himl měl pocit, že docela beze strachu. I Maryl, která byla hraničářkou, se tvářila překvapeně a prozradila, že takhle hluboko do tohoto lesa se nikdy nevydala, až teď, na Brufenovu žádost.

Porost náhle znatelně prořídl a objevil se palouček s několika platany, na které měl nejspíš spadeno klanový léčitel. Uprostřed paloučku však stála velmi přírodně vypadající chatrč a z ní, hned jak si jí všimli, zaznělo: "Jen pojďte dál, očekávám vás, čaj se právě dovařil.", načež ze svého příbytku vyšel trpaslík oděný v nesourodých kůžích, s dredy ve vlasech i vousech, ze kterých čouhala zkroucená fajfka. Když se k němu Himl přiblížil, ovanul jej svěží druidský odér a všiml si, že ta snad mechem prorostlá bytost není vůbec stará, možná jeho věku, možná o pár letokruhů zkušenější. Druid se k němu naklonil, levačkou si promnul kníry, přičemž si do ní mohutně odfkrl, aby ji Himlovi srdečně podal se slovy: "Já jsem Listr Pravák, kamarádi mi říkají Listí, též LP či elpí." Pak si pravačkou zapálil svou dýmku vydávající omamnou vůni neznámých bylin a uvedl oba dovnitř...




Hlasování

Hlasování u tohoto příspěvku bylo uzavřeno.

Vidět hlasování jednotlivých uživatelů mohou vidět pouze přihlášení uživatelé.

Diskuze

Pro přidání příspěvku do diskuze se musíte přihlásit.

příspěvků. Řadit podle .
Počet zobrazených příspěvků: 1-9 / 9
Ikonka uživatele Dakeyras    [pošta] NEW     9:58:04 02.06.2017
Irvin: Vymyslel jsi svět a jeho problémy, ale jejich řešení a děj odehráli jiní a tím i stvořili děj. Nazval bych to třeba teda kolektivním autorstvím příběhu.

Ikonka uživatele Ivrin    [pošta] NEW     21:52:44 20.05.2017
Kibe:
Díky. :-) Bohužel, tam na severu Čech to znám jen teoreticky...

Dakeyras:
To je zajímavá myšlenka, že se nejedná o autorské dílo. Nejdřív jsem tu hru vymyslel (já vím, žádný klenot) a pak ji s úpravami popsal, to mi přijde celkem jako autorský proces :-D.
Ale jinak chápu nehodnocení, v pohodě.

Ikonka uživatele Dakeyras    [pošta] NEW     10:37:49 09.05.2017
Přečetl jsem to dřív než 1. díl (protože to je o hodně kratší) a líbí se mi to. Nechci hodnotit hvězdičkami, protože nevím co hodnotit. Je to zápis pěkné hry, takže se nejedná o "Autorské dílo" hru hodnotit taky nemohu a kvalita zápisu je pěkná, ale zase to samotné pro hodnocení je mi málo. Ale těším se na další zápisky.
Možná bych mohl hodit zápisky z hry pod Sniperem v DnD, které jsou ale kombinací více autorů...

Ikonka uživatele Kibe    [pošta] NEW     2:41:30 07.05.2017
I jsem si k tomu otevřel jednu lahev Svijana :-D a pustil Rivendell... Dlouho jsme nehráli a bylo to příjemné až nostalgické vytržení... Díky. Btw: to názvosloví (Svijana, trosky, ...) je náhoda, nebo též znáš mou domovinu?

Ikonka uživatele Akiros    [pošta] NEW     17:13:42 28.04.2017
Chvilku mi trvalo naz jsem se k tomu dostal ale bdozi jako vzdycky...:)

Ikonka uživatele Ivrin    [pošta] NEW     23:39:48 25.04.2017
Díky za příznivé reakce, vážím si jich. :-)

Ikonka uživatele Plž    [pošta] NEW     9:14:07 20.04.2017
Nejsem literární kritik ale jedno vím. A to to, že moc děkuji za možnost nahlédnout do cizích světů cizích her. Děkuji.

Plž

Ikonka uživatele Ascella    [pošta] NEW     18:45:20 18.04.2017
Supr! Moc děkuji za počtení.
Pokud má nějak vypadat kronika, pak takhle. Oceňuji ten nadhled, lehkost, styl.

Ikonka uživatele Sccion    [pošta] NEW     11:23:49 15.04.2017

Po notně dlouhé době, která je vzhledem k_nakonec_ne_až_tak dlouhému textu i poněkud ostudná, se konečně na pulty dostává pokračování - a totiž "Kroniky pokročilé trpasličí nedospělosti". Čili kdo již pozapomněl, nechť se znovu vrátí a znovu si některé hrdiny připomene.

Podobně jako u předchozího díla (kterým ale nemyslím "Kroniku", nýbrž "Gutschmecktovu zkoušku") musím i zde ocenit literárnější zpracování herního materiálu. Vtip se neztrácí, vše zůstává ve stejném duchu a to vše na pozadí poměrně klasické zápletky "dojdi zabít nekromanta". Osobně jako čtenář a zároveň uživatel DrD se mi do jisté míry líbí, když právě do textu, který by mohl z fleku samostatnou povídkou, pronikají čistě herní momenty (třeba popis, co všechno našly postavy za předměty a později co ty předměty umí). Být to literární text, dalo by se to brát za výtku. Je-li to popis dobrodružství, což je, tak přesně naopak je třeba uznale pokývat hlavou, nakolik se daří toto prolnutí s herní realitou maskovat.

Z gramatické stránky jsem zaregistroval asi dvě nebo tři pochybení, ale přiznám se, že jsem už zapomněl, kde byla.

Stylistika je vyvážená. Je evidentní, že autor má sklon k dlouhým souvětím navazujícím na sebe a ví, kdy je ukončit. To je dobře a v tom pokračovat.

Takže jak hodnotit? Jsem potěšen, že to opět není těžké.

Takže zbývá poslední otázka. Co bylo nejlepší? Za mě následující pasáž:

"Snaží se snad někdo naznačit, že dřevorubec Adarin, jenž beze zbraní uvěznil v jeskyni čtyřicet loupežníků, co pátrá ve volných chvílích po organizovaném zločinu v celé oblasti, který chodí s nejlepší válečnicí Klanu Dunivé kovadliny a skrz něhož pochází většina questů Himla a spol. není jen obyčejný dřevorubec? Těžko říct.




Soutěže
O Hlavu Zlatého Draka


News
Aktuality
Novinky
Bugfix


Vzhled
Family Silver
Historic
Simple Ancient Dark
Simple Ancient Light
Simple Evolved Dark
Simple Evolved Light
Timmothy Gold


Komunikace
0 přihlášených uživatelů
 
Chat (3 online)
Moudrá Sova
Fórum
Ankety


Control
Registrace
Nick:
Heslo:
 
Zapomněl jsem heslo


Doupě jinde
Na PragoConu
last.fm
Facebook

Vygenerováno za 0.11001110076904 sekund.
© 2002 - 2009 Almad a James Timqui, design © 2002 by Almad.
DrD, Dračí doupě a Altar jsou ochranné známky společnosti ALTAR
Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto stránek nesmí být reprodukována, publikována ani jinak
využita bez svolení Redakce serveru DraciDoupe.cz nebo svolení autorů jednotlivých příspěvků.
Novinky je možné sledovat pomocí RSS kanálu. Toto je verze 1.
Verze 2 je v přípravě a vývoj můžete sledovat na informačních stránkách