www.Dracidoupe.cz


Články & Eseje



Kronika pokročilé trpasličí nedospělosti

Příprava pro tisk (tisknuto 2809x)
Autor:Ivrin
Přidáno: 21:00:59 15.02.2015
Hlasovalo: 9
Průměrné hodnocení: 4.78

Anotace: Jednou, když jsem si jako devítiletý hrál venku s ostatními kamarády, zamotal se mi plnovous do kolotoče.

Kronika pokročilé trpasličí nedospělosti


Dovolím si využít této půdy k vyprávění osudů skupinky začínajících trpasličích dobrodruhů a jejich přítele, byť ne stejné rasy, trpaslíky na svět přivedeného. Základní formou zprostředkování jsou "Zprávy o odehraných hrách" tak, jak mnou byly zaznamenávány, většinou těsně po sezení a předčítány před sezením následujícím, aby hráči neztratili pojem o nejbližších událostech. V případě potřeby mezi jednotlivé zprávy kurzívou doplňuji informace vhodné k ucelení kompletního příběhu.

Tři ze čtyř herních postav jsou roztomile ztvárněny lidmi z tohoto serveru, a to

Himl Hergon ... Embir,
Xerox Witgar ... Galwail
a
Oratei, řečený Defekt ... Nathaka.

Defekt nalezen

Zpráva o odehrané hře z 5.12.2012

V trpasličím podzemí Havraních skal, v komlexu, jenž obývá klan Dunivé kovadliny, došlo k příhodě vybočující z řádných podzemních regulí.
Alchymistka Matylda, byvši vyslána svou mistryní Zafurou pro trochu katerského železa, vydala se pro něj do tajemného "Mrtvého skladu", s Himlem Hergonem, kovářem, synem Wirglovým. Slepý trpaslík Proex, jenž měl sklad na starosti, netušil, jaké bude mít vpuštění této dvojice dovnitř následky. Místo zbroje z katerského železa, nalezen byl Oratei, alespoň tak sám sebe jmenoval těžební golem, který na otázku, proč byl uspán a umístěn do skladu, odpověděl: "Mám defekt, neposlouchám."
Zdálo se však, že alespoň naslouchá, a tak zapředl s Himlem a Matyldou v dlouhý poznávací rozhovor, který mnohé neobjasnil. Trpaslíci se rozhodli přivolat Zafuru, osobu, která nejspíš měla nejpotřebnější kvalifikaci golema prozkoumat a určit jeho použitelnost a nebezpečnost. Než se podařilo alchymistku sehnat, postávala před skladem již notně velká skupinka nervózních trpaslíků, kteří zevnitř mohli rozeznávat zvuky převracení regálů a zakládání nových skladových uliček. To Defekt hledal katerské železo, zdálo se, že se chtěl svým buditelům nějak odvděčit.
Zafura pak převzala s neznámou bytostí vyjednávání, což nevedlo k ničemu. Tedy kromě toho, že Oratei souhlasil s přesunem "k ní nahoru"; tím, jak se ukázalo, myslela svou alchymistickou dílnu, pro golema příliš malou. Pod záminkou, že jde na raději na velkou, vytratil se Zafuře z dohledu a vyrazil směrem ke starým opuštěným těžebním tunelům, neboť ho tam něco vábilo - jakýsi odér vzpomínky na jeho stvořitele, mistra Urama. Cestou pobral v kovárně Himla s Matyldou - připadlo mu to jako dobrý nápad. Stejně tak těm dvěma se nijak nepříčilo vyrazit za dobrodružstvím.
Po vstupu do opuštěných štol nalezl golem poměrně rychle jen slabě kameny zalátanou tajnou chodbu, doprava vybočující z hlavní. Naši dobrodruhové se tak dostali do obrovské podzemní prostory, kterou identifikovali jako záměrně od trpasličího komplexu izolovanou oblast C3. Proč byla izolovaná, poznali vzápětí, když pomocí ohnivých projektilů osvítili její vnitřek a uviděli přes celý průměr táhnoucí se pavoučí vlákna. Většinu družinky ovládl pocit značného nebezpečí, zatímco Oratei obdivoval pevnost pavučin.
Další pnutí jeho mechanické mysli jej přimělo, aby zvolil přírodní tunel na druhé straně jeskyně jako pokračování a vydal se jím směle vpřed. Právě v momentě, když s trpaslíky narazil na mnoho odbočujících chodbiček, zaútočili pavouci. Nutno poznamenat, že podle očekávání obří. Družinka si v mžiku zvolila jednu z chodeb, kde se přesile bránila. Na jedné straně Himl s Matyldou, kterým se s vypětím všech společných sil podařilo udolat jediného pavouka zahnaného do kouta a na straně druhé Oratei, v zápalu boje nazýván Defekt, který odrážel jednoho členovce za druhým, zatímco obdivoval jejich morfologii a snažil se ublížovat jim co nejméně.
Obří pavouci nakonec svou bitvu vzdali a nechali družinku raději napospas jí samé. Ta, poté, co se sebrala z nejhoršího šoku, prohledala chodbu, ve které se nacházela bytelná kamenná vrata, na nichž civěl podivný, zřejmě otevírací mechanismus a vedle něj ještě podivnější nápis, vlastně směsice nápisů, dávající dohromady, sice těžce pochopitelný, ale přece jen smysl ten, že není radno otevírat dveře tomu, kdo neví jak; to znamená nerozluštil šifru v nápisu obsaženou.
Nutno říct, že družinka spotřebovala nemálo času na to, aby zjistila, že rozluštit nic nedokáže. Situaci, která ve všech směrech vypadala jako předčasný konec soukromého dobrodružství v trpasličím podzemí, zlomilo až několikero náhodných vzpomínek, které postupně všem, jak pátrali ve svých vědomích a vzpomínkách na hádanky a hlavolamy z dětství, vytanuly na mysli. Například "Chytrák začíná na konci, hlupák končí na začátku." nebo "Komu není rady, tomu není pomoci..."
Když tedy posunuli páku na dveřích o devět stupňů vzhůru, naskytl se jim pohled na tajnou Uramovu laboratoř, v jejímž rohu, opřený o zeď, seděl sám ztrouchnivělý vysmátý alchymista. Trpaslíci prohledali pečlivě jeho skrýš a sebrali, co se jim zdálo užitečné. Oratei se s úctou naposledy rozloučil se svým stvořitelem, přičemž jeho tělo napasoval pod obří kammený kvádr uprostřed, sloužící jako pracovní stůl.

Nechť odpočívá v pokoji, velký Uram, díky němuž se zrodil Defekt a první Himlovo a Matyldino dobrodružství.

Běda skřetům, kterým Gejša vládne

Zpráva o odehrané hře z 6. 3. 2013

Himl z rodu Hergonů, syn Wirglův, bratr Aurilův, Maryl a nevlastní bratr Süril se s Matyldou, která žije sama a Orateiem, který má Defekt, vrátil ze svého prvního dobrodružství, aby se, jak se zdá, nadobro usadil ve chřtánu průserů. Ukázalo se, že zmizení jejich družinky nezůstalo nepovšimnuto, především díky nepřítomnosti páně Defektovy, který neplnil své povinnosti v Zafuřině laboratoři (ani nikde jinde). Všichni museli předstoupit před Vargou, velitelkou trpasličí branné síly a vyslechnout si patřičně kořeněné kázání o návštěvách zakázaných podzemních zón, prorážení nových tunelů do nich a vodění golemů na špacír.
Netrvalo to však dlouho, protože naši dobrodruhové, společně se všemi ostatními branci, měli být dalšího dne časně ráno vysláni na pátrací akci, a tak byli odesláni spát. Ráno se všichni sešli ve vstupní předsíni, kde čtyřicet trpaslíků čekalo na své rozkazy. Ukázalo se, že se jedná o skupinku lidských zeměměřičů, kteří jsou pohřešováni s tím, že mířili na trpasličí nadzemí a již se nevrátili. K družince byl přidělen starší válečník Magur, jako "zodpovědný trpaslík" a jejím úkolem bylo pročesat smrkový les na pravém břehu Jeleního potoka.
Když se konečně dostali ven, začaly pro Defekta žně poznatků o krásách světa nad prvním stropem, resp. na druhé podlaze. Stromy, hlína, tráva, voda, zvěř, ptáci, ryby - to všechno ho přitahovalo na nejvyšší míru a nebýt Matyldy, která ho, zdá se, jakýmsi způsobem poněkud ovládá, setrvával by před zmíněnými objekty v dlouhých fascinovaných pohledech se z huby vyplazeným oblázkem a z očí ronícími se štěrky. Nutno poznamenat, že Magur si golema příliš nevšímal, celkově ho, zdá se, bral jako přelud mysli, na což byl zřejmě zvyklý. Časem dospěli do smrkového lesíka a začalo vlastní zevrubné pátrání. To bylo brzy přerušeno útokem ze vzduchu přichvátavších příšer, které mocnými pařáty unesly Himla s Magurem a učinili by tak i s Matyldou, kdyby Oratei po jejím nosiči nemrštil balvan těžký asi jako tři alchymistky. Vzdušný pár se mu tímto podařilo rozdělit a když uzřel, že Matylda vše přežila, mohl ji vzít na ramena a chvátat za unášeným Himlem.
Himl se ocitl v zajetí tlupy skřetů vedených Gejšou, matriarchální sarkonkou a nekompromisní dominou zjednávající si respekt bujnými tvary, politikou cukru s bičem a dvěma řemdihy. Prozatím byl, spolu s Magurem, který dělal za letu problémy, a tak byl uspán (i pro Himlovo dobro), vhozen do klece, která již byla zaplněna čtyřmi pohřešovanými lidmi. Skřeti mezitím počali připravovat své národní jídlo, velký škvařák, na které vše potřebné chystal Chlup, velmi iniciativní autistický skřet s nadějí, že se za to dostane na nástěnku (se skřety týdne). Himl nelenil a začal připravovat plán útěku, který spočíval především ve správném načasování, což nebylo s nakonec se probudivším Magurem a jeho tvrdou lebkou, kterou neváhal použít, vůbec snadné.
To Defekt s Matyldou jako ohař s blechou chvátali seč mohli, aby zachránili svého přítele. Na úpatí jednoho mohutného kopce narazili na skřetí hlídku, kterou snadno společnými silami zajali a vyzvěděli od ní, že na vrcholku je jedno tábořiště, které vede všestranně nenasytná sarkonka. Zajatce propustili a vydali se vzhůru, neboť každá minuta se jim zdála drahá.
Ve skřetím táboře se čas nachýlil, skřet v kuchařské čepici zvolil jako první škvarku Himla, který se při výběru mezi zajatci marně schovával za nohama žalářem pohublého hraničáře. To byl však pro našeho kováře pouze pokyn k útoku. Nejbližšímu skřetovi vytrhl palcát a začal si razit cestu ku svobodě, v čemž nelenil ani Magur, který se okamžitě přidal. Vše vypadalo nadějně, než se do boje zapojila mocná Gejša, proti které odzbrojení a zranění trpaslíci neměli žádnou šanci. Magurovi se však podařilo zázračně utéct. Himlův čin také nebyl marný, večeři o něco oddálil, což se ukázalo rozhodující.
Kamenný golem s alchymistkou po chvíli minul starého trpaslíka, jak se valí z kopce a řve, že se chce z tohoto alkoholového snu probudit. Bez velkého povšimnutí ho minuli a zamířili k táboru, který je vzhledem k Defektově vzezření přivítal mobilisací všech ročníků. Defekt, který si předtím sundal Matyldu, se rozběhl vstříc Gejše, mobilisace nedbaje. Ta, s ženskou hrdostí, přikázala svým mužům, aby prostor přenechali jí a tomu kamennému fešákovi k rovnému souboji. Kamenný fešák se sice snažil vyjednávat o mírovém řešení, ale to nepadlo na úrodnou podlahu. Zatím nejvyrovnanější souboj po Defektově probuzení byl přecejen golemem s přehledem vyhrán, což zapříčinilo jednomyslné zvolení Orateie jako nové dominy klanu. Oratei s díky odmítl a prohlásil, že si budou muset vystačit se svou polomrtvou Gejšou. Propustil zajatce, vzal přizabitého Himla, na přilepšenou přibalil mýtický Gejšin stan, pod paži nějaké divoké zvířecí kožešiny a vyrazil se svými přáteli k domovu.

Zlatá studna vyschla

Zpráva o odehrané hře z 11.3.2013

Družinka se slavně vrátila ze záchranné výpravy v trpasličím nadzemí se slušnou kořistí v Gejšině stanu a v očekávání klanových ovací za zdárné splnění úkolu. Ty spočívaly sice pouze v tom, že jim Varga v hospodě U Kudůka, kam sama ani neměla v úmyslu přijít, zaplatila večerní útratu, ale i to bylo pro naše hrdiny dostatečnou odměnou. Himl se mezitím uložil s utrženými zraněními do Brufenova hojivého zábalu, aby mohl za pár hodin opět zdravě chlastat. To Matylda šla s kůží na trh a utržila pěkných pár zlaťáků.
Večer se, pochopitelně i s Defektem, objevili u společného stolu U Kudůka, kde čepuje Svijan, kříženec trpaslice a hobita (bohužel se neví, kterého - jeho matka otěhotněla před mnoha lety po návštěvě mnohahlavého hobitího cirkusu a hereckého spolku a není schopna si vzpomenout, který umělec byl původcem jejího požehnaného stavu). Tak spokojeně popíjeli Zlatou Studnu, trpaslíky nejoblíbenější pivo, ve společnosti Aurila a ovšem i Magura, který si prorazil cestu ke svým "svěřencům"a začal vyprávění o dobrodružství uvádět na pravou míru, což přimělo rovněž vždy korigujícího a pravdě oddaného Defekta uvádět vše na pravou míru. Pravou míru ovšem nerozeznal Himl, který se zlil jako král prasat, předpokládaje, že život už může být pouze lepší a nesmrtelnost s věčnou slávou najde jednou na dně.
Dalšího dne po probuzení se skutečně ocitl na dně, ovšem místo věčné slávy si pouze uvědomil, jak včera bratrovi, poté, co mu ten složil poklonu a vyjádřil radost nad rodinným úspěchem, chtěl také něco vyklopit, což se mu v předklonu podařilo. Defekt si pamatoval docela dobře, že alkohol v něm probudil jakési uvnitř ukryté vize, které si nikdy předtím nedokázal ani svou výbornou pamětí vybavit.
Matylda se svou alchymistickou odolností vůči jedům vyšla z večírku s naprosto čistým štítem a mohla si zařizovat další věci. Tak například jí vrtalo hlavou, jak rozluštit Uramovu zašifrovanou knihu a rozhodla se proto navštívit klanového kouzelníka Gutschmeckta v jeho věži, aby z něj vymámila nějaké materiály o starých typech písem a run. Gutschmeckt, buď že byl ve zvlášť tajnůstkářské náladě nebo že rád dělá se vším drahoty, zejména v kontaktu s alchymisty, nebyl příliš sdílný, ačkoli napovídal toho jako vždy hodně. Nakonec z něj Matylda vymámila jednu knihu, která průřezově zachycovala historii trpasličích písem, ovšem za příslib, že mu Matylda dovolí zevrubně prozkoumat Defekta.
Když se alchymistka vrátila domů, navštívil ji v její samotě Svijan. Vypadal nezvykle poplašen a celkově přechozen; z očí mu čišel nevyslovitelný strach a příslib hrozné a beznadějné budoucnosti. Nakonec z něj zoufale vypadlo, že si neví rady se životem, protože mu brzy dojde pivo a prosil družinku skrze Matyldu o radu a pomoc. Ukázalo se, že po včerejším večeru má o tři sudy Zlaté studny méně a do další dodávky zbývá příliš dlouhá doba, která jistě zapříčiní nějakou všeobecnou tragédii způsobenou abstinencí a vše se snese na jeho hlavu. Matylda k pomoci svolila, také proto, aby odňala podezření ze svého milého golema, kterému Svijan, vzhledem k jeho potenciálnímu objemu, evidentně nedůvěřoval.
Kompletní družinka se opět sešla U Kudůka, kde po krátkém pátrání zjistila, že tři sudy, ve kterých Svijan nenacházel předpokládaný kapalný obsah, ukrývaly před včerejším večerem obsah živý, nejspíše humanoidní, a tak kromě toho, že se vyřešila otázka zmizelého piva tím, že žádné ani nepřišlo, vyvstala nová, daleko nebezpečnější - kdo se to vpašoval v sudech od Zlaté studny do trpasličího podzemí?

A co děti, mají si kde hrát?

Zpráva o odehraných hrách z 8.4. a 15.4. 2013

Matylda, Himl a Defekt (MHD) se úkolu najít pivní vetřelce zhostili s více než malým zájmem. Seznámili se záhy s Ponoxem, ponocným kolonie, který nic neviděl a neslyšel a marně pátrali po nějaké stařeně, která by měla všechno a všude pod palcem. Netrvalo však dlouho a družinka počala uvažovat více než s malou chytrostí, když určila, že hledaní se můžou skrývat v místech s malou koncentrací domácích trpaslíků, například ve skladech. Kroky je zavedly do Proexova Mrtvého skladu, kde nalezly jen o něco málo větší než malé lidské děti. Ty poskytly zcela věrohodný příběh o tom, jak se do sudů vpašovaly v Gordově Bráně, aby unikly uličnickým pronásledovatelům, zavřely za sebou víka a spokojeně se nechaly převézt k trpaslíkům a nechaly tak převézt celou trpasličí stráž.
Inu, větší než malé zázraky se dějí, na což spoléhali Himl s Matyldou, když se pokusili za pomoci Vargy celou záležitost ututlat. Náčelnice trpasličích sil souhlasila a o děti se mezitím postarala nečekaně s více než malou dávkou mateřství. Dalšího dne se na cestu vydala trpasličí karavanka, čítající několik obchodníků s komoni a povozy, Svijana, válečníka Baruna a ve více než neposlední řadě MHD se zabavenými dětmi. Cesta probíhala bez problémů, alespoň do té doby, než se Himl uráčil neopětovat pozdrav dřevorubce jen o něco málo více než kousek za Smirnovem.
Po několika zatáčkách na karavanku zaútočila mocná skupina lesních banditů, proti které se trpaslíci nedokázali včas zkonsolidovat, a tak byli připraveni o obranou pozici, polovinu cenného nákladu a ztratili by jistě i o něco málo více než to, kdyby nepřichvátal nepozdravený dřevorubec a bez pozdravu nevaroval lesní záškodníky, že se blíží těžká trpasličí jízda na válečných ponících. Jeho slova potvrzovalo vzdálené temné tupé dunění, jako by vážně trpaslíci přicválávali, minimálně na opancéřovaných vepřích. Prý že zná úkryt, ať jen ho následují. A tak zůstali trpaslíci chvíli sami, víceméně bez tušení, jako co. Poté se vrátil Adarin, tak se jmenoval náš dřevorubec, se zprávou, že uvěznil čtyřicet loupežníků v jeskyni a uvítal by u ní trpasličí stráže.
Zbytek dne se čekalo na stráž z Gordovy Brány, která si pro bandity přišla a noc byla strávena ve Smirnově. Adarin se rozhodl doprovodit své nové známé do města, protože s více než správným postřehem usoudil, že družinka bude potřebovat průvodce po hospodách. Gordova Brána se trpaslíkům líbila a tak uvítali příležitost, jak se zdržet mezi lidmi více než jeden den. Poté, co vyřešili, zvláště pak kladně díky Defektovi, Svijanův problém se Zlatou Studnou a prolezli všechny městské knajpy, domluvili se s Barunem, že se zapíší jako dobrovolníci k zátahu na bandity, vypsanému městskou správou.
Výslechem záškodníků od Smirnova totiž vyšlo najevo, že jejich pohlaváři se akce neúčastnili a jsou zahrabáni v jakémsi bunkru na severu, kde čekají na kořist. A tak byla vybrána MHD, společně ještě s družinkou, čítající kouzelnici Eufrozínu, hraničáře Apostrofa (s věrným pudlem Klerencem), mistra zámečníka Demétera Žigu a válečnici Bertu, aby si s chasou loupežnickou poradil.

Dojná a mír

Zpráva o odehrané hře z 6.5. 2013

MHD (Mocná Hrdinská Družina) se spolu s další skupinou dobrodruhů, vedenou Eufrozínou, vydala na sever, aby vyrabovala doupě lesních banditů a učinila tak spravedlnosti zadost. Půldenní pochod ji zavedl k rozbořené hlásce na pahorku čnícím nad krajinou, odkud stoupal k nebi tajemný dým. Snad hlídka loupežníků, řekli si naši hrdinové a vyslali zkušeného hraničáře Apostrofa, aby se svým věrným stopařem Klerencem místo prozkoumal. Apostrof se poslušně ztratil. To Eufrozína se rozhodla, že jako energetická kouzelnice půjde příkladem a s bílým mírovým praporem na holi neohroženě nakráčí k neznámým táborníkům. Himl s Matyldou a Defektem si pohled na to pochopitelně nechtěli nechat ujít, a tak její plán rádi odsouhlasili.
Na pahorku tábořili Rolo, Molo a Gnolo, barbarští bratři ze severu, na které udělal kouzelničin nástup dojem, a tak obřadně počastovali bílý prapor svými hleny. Ukázalo se, že jsou z těch, kterým byla účast na této výpravě oficiálně odřeknuta, a zároveň z těch, kteří na to oficiálně kašlou; když družinky seznaly, že s tímto jejich postojem nic nenadělají, začaly projednávat další postup jako společný. Mezitím se k táboru tajně doplížil Apostrof a rád po své námaze přijal bílý prapor míru a porozumění jako osušku zpoceného a zabláceného obličeje.
K večeru se vratká aliance tří družinek dobrala ke skále, v jejímž vnitřku měla podle nákresu sídlit loupežnická banda, potažmo její vedení. Ze skály vytékala bystřina, proti jejímu proudu do podzemí byla na mapce vyznačena cesta do loupežnické jeskyně, stejně jako nad skálou, kde se bystřina zase objevovala, byl vyznačen výstup z tajného únikového východu. Dobrodruhové obsadili oba východy a vyslali golema do krajiny, aby činil virvál, který by eventuelní hlídky obránců přinutil podat zprávu do jeskyně, a které by družiny mohly zajmout nebo zabít dřív, než při boji, kdy by jimi mohly být napadeny zezadu. Nicméně akce, kterou tak dokonale a předpisově obstaral Defekt, neměla efekt.
Tak se tedy hrdinové, bez Eufrozíny a Apostrofa, kteří byli vybráni jako nepostradatelní při bránění ústupové cesty daleko od ostatních, vydali vstříc rychlému boji. V čele s Deméterem Žigou, který zkušenou, tichou a obratnou prací vyřadil zámek vstupních dveří, vyrazili za strašného řevu vpřed Rolo, Molo s Gnolem i Defektem a začali do číhajích obránců mlátit jako smyslů zbavení.

Dvakrát a dost!

Zpráva o odehrané hře z neznámo kdy

Matylda, Himl a Defekt, společně se skupinou, vedenou Eufrozínou a družinou barbarských bratrů, zaútočili na doupě loupežníků. S určitými obtížemi a ztrátami na barbarech je dobyli. Při plenění ovšem spustili mechanismus, který vše vyhodil do povětří. Naštěstí se zpožděním, které umožnilo všem nemechanickým bytostem z jeskyně uniknout. Defekt si cestu ven provrtal. Poté, co se družinky rozdělily o kořist, vydaly se zpět ke Gordově Bráně, kde předaly úřadům zajatce a rozloučily se spolu.
Naši trpaslíci pak narazili na Stanleyho, zachráněného zeměměříče ze svého prvního dobrodružství venku, který je pozval k Sedmi klíčům, tajemnými historkami opředené hospodě, do které má přístup. Tam se seznámili s Brünelem, hostinským a zřejmě jedním z klíčníků od velkých dveří se sedmi zámky vprostřed podniku. A nerozpakovali se pořádně si užít jídla, pití ani hazardu, v čemž se osvědčila zejména Matylda, která osazenstvo podniku obrala o desítky zlatých. I Himl si zahrál hru, zvanou "švestky", ale v jeho případě nula od nuly pošla.
Dalšího dne se družina připojila ke vracející se karavaně a dorazila domů. Problém se Zlatou Studnou byl vyřešen, MHD získala mnohé cenné zkušenosti a stala se mocnější. Následujících několik týdnů se naši hrdinové věnovali svému výcviku a povinnostem. Tento čas zpestřilo jejich potýkání se s Gutschmecktem, kterého Matylda žádala o pomoc se šiframi mistra Urama, na což kouzelník reagoval zadáním tří přání, která mu musí družina splnit. První se týkalo kytky, která rostla v lese, tak ji Defekt utrhl a přinesl. Druhé přání si žádalo napsat básničku obsahující zvolená slova - tak ji hrdinové napsali. Třetí úkol znamenal najít, zabít a přinést Gutschmecktovi hlavu velkého bílého jelena, což se Defektovi nelíbilo, a tak se rozhodl, že bude raději pro zbytek dne sochařem. To Himl s Matyldou si zajistili pomoc zkušeného brutálního hraničáře Dagora, s jehož pomocí jelena vystopovali a krouhli. Ukázalo se však, že šlo o Gutschmecktův lesem pobíhající konstrukt, z čehož šlo vyvozovat mnohé o kouzelníkových úmyslech, každopádně i třetí úkol byl splněn a Gutschmeckt každému členu družinky slíbil splnit jedno přání, které si mohou moudře v budoucnu rozmyslet.

X Man

Zpráva o odehrané hře z neznámo kdy

A pak přišel turnaj branců, o to, kdo bude mít tu čest vést adepty trpasličí dospělosti do finální Zkoušky ohněm a zároveň, kdo je povede při chystané přehlídce při příležitosti návštěvy významných osob z hlavního trpasličího kmene. V prvním kole postoupil Himl bez jakýchkoli problémů, aby ve druhém mohl nastoupit proti Brutunovi, největšímu a nejhnusnějšímu praseti mezi branci, favoritovi turnaje. Několika mocnými údery vprostřed bitvy ho udolal a zápas senzačně vyhrál. V semifinále narazil na Xeroxe, syna Inoxova, který turnajem procházel spíše záhadně. Himl se však o jeho schopnostech přesvědčil záhy, když po úvodu utkání dostal do hlavy strašlivou ránu vrhací sekerou, která by srazila vola. Ne tak Himla. Rozběhl se proti soupeři a nedbaje dalších nebezpečných úderů, uzemnil ho spravedlivými přímými údery kladiva z bezprostřední blízkosti. Toužebně očekávané finále zajistil Himl společně s půvabnou Krasüs, která i v bojových kláních dokázala využít všech svých předností i slabin soupeřů, a tak s přehledem postoupit až do posledního souboje. I našeho hrdinu se pokusila před utkáním rozhodit polibkem, Himl ji zmasakroval a vyhrál. Od Defekta získal věcnou cenu (kamenného jelena) a od bratra, který turnaj také kdysi vyhrál, uznání.

A skamarádil se s Xeroxem, který družinku pozval jménem svého otce, známého prominentního obchodníka s luxusním zbožím, do jeho domu. Pozvání odmítla pouze trucovitá Matylda s tím, že společnost ji zmáhá a má spoustu věcí na práci, třeba depilovat si nohy. Inox Himla uvedl do svého domu, ocenil jeho schopnosti jak bojovníka, tak začínajícího dobrodruha a nabídl mu kšeft. Himl obratem přijal. Jednalo se o vysvětlení dlouhodobých ztrát na zboží, které vozil Inoxův dlouholetý zaměstnanec Brandor. Za pár dní se spolu s Xeroxem a mezi zbožím ukrytým Defektem, kterého Gutschmeckt na přání zmenšil do trpasličí velikosti, vypravili jako součást Brandorova povozu.
Cestou do Gordovy Brány nepozorovali nic zvláštního. Ve městě se jim nepříliš zamlouval Brandorův rozhovor s dodavatelem, kdy si přál mluvit s ním jedině o samotě a cestou zpátky čekali na jakoukoli drobnou nepřístojnost. Kousek za Smirnovem zaútočili ovšem skřeti, kteří byli s pomocí, na přání opět zvětšeného, Defekta odraženi. Při sledování jejich stopy narazil Himl na jejich vůdce, kouzelníka, který se snažil psychickými útoky ovlivňovat jeho myšlenky, naštěstí neúspěšně. Defekt ho přizemnil a zajal.
Tím úkol považovali za vyřešený, neboť psychickou magii v tomhle případu očekávali - alespoň tak si vysvětlovali podivné chování a zdánlivé ztráty paměti jinak věrného Brandora. Kouzelník byl převezen na výslech do domu Inoxova, Himl shrábl svých 70 zlatých.
Skupinka dobrodruhů se rozmnožila o Xeroxe.

Děti samy vědí, co je dobré

Zpráva o odehrané hře z neznámo kdy

Družinka trpasličích dobrodruhů byla jednoho dne vyrušena ve své skálou zakryté domovině Eufrozínou, respektive vzkazem, který vyslala po strážích, neboť bytostem jako Eufrozína je vstup do trpasličích síní zapovězen. A tak se venku Himl s Matyldou a Defektem dozvěděl, že naše energetická kouzelnice nemá syna. Ale měla, jmenoval se Gumsch a podle všech předpokladů to byl adoptovaný skřet, o kterého se starala s láskou a péčí sobě vlastní, tudíž zmizel. Naši trpaslíci byli požádáni o pomoc, kterou přislíbili a prakticky okamžitě se vydali do lesů za Smirnovem, kde je před pár dny napadli skřeti pod vedením lidského kouzelníka, vedeni tím předpokladem, že dítě se mohlo, ať už dobrovolně či nedobrovolně připojit k poraženým uniknuvším bojovníkům.
Po čase našel Apostrof stopy a jejich sledováním se dobrodruhové dostali k dobře bráněnému skřetímu ležení, rozkládajícímu se na odštípnutém skalním úbočí s železnými vraty ve vrcholu. Hrdinům zabralo mnoho času plánování všech možných bláznivých útočných akcí stojících a padajících na přítomnosti Defekta, až konečně kohosi napadlo přestrojit Himla za vůdce skřetů a poslat ho do tábora dítě prostě zrekvírovat. Náš kovář si řekl, že vyzkoušet si vůdcovské a přesvědčovací dovednosti nebude na škodu a výzvu sebevědomě přijal. Vypil lektvar metamorfózy, přeměnil se na skřetího vůdce tak, jak si ho pamatoval, sebou vzal podobným způsobem přestrojenou Eufrozínu a vyrazili.
Způsobem, který nepřipouštěl odpor, prošel jako nůž máslem tábořištěm, až se zarazil o vrata, klíčů nemaje. Že se nemůže dostat domů ho však před zraky jeho kmene nerozhodilo a hned se přesvědčivě začal ptát po dětech. A kterých? opáčili strašliví zelení válečníci. Nových, odsekl Himl a když spatřili s Eufrozínou nedaleko si hrajícího Gumsche, dítě zabavil, všem vynadal a navždy opustil svůj lid. A tak se opět šťastně setkala matka, syn, hraničář, válečnice a Deméter. Trpaslíci, šťastni, že mohli pomoct, vydali se konečně domů.

Škola v přírodě

Zpráva o odehrané hře z neznámo kdy

Tam je čekala Varga, nervózní z toho, že Himla nemůže už čtvrt hodiny nikde najít. Pozvala jej k sobě na soukromou schůzku mezi čtyřma očima, a tak už za chvíli Himlovi a Matyldě vysvětlovala, co se bude dít v několika následujících dnech. Branci, které za několik týdnů čeká Zkouška ohněm a už za pár dnů slavnostní nástup a pochod před vyslanci z hlavního trpasličího kmene, se budou několik dní cvičně pod Himlovým velením zocelovat v divočině, odkázáni sami na sebe, eventuelně příkazy, které pošle Gutschmeckt. Cílem cvičení bylo užití nabytých dovedností a zkušeností z výcviku v praxi pod vlastním velením a bez přítomnosti zkušených trpaslíků. Také nezbytné zvyknutí si jeden na druhého, neboť ve Zkoušce ohněm jde o život a pro neschopnost a váhání tam není místa. Himl měl být vůdcem dvaceti válečníků, šesti hraničářů a Matyldy. Defekta mu zakázali. Sílu měl rozdělit na tři grupy, z nichž jedné velel sám a dalším dvěma měl udat velitele dle svého zralého uvážení.
Himlovo zrání mělo toho večera své peripetie, když se s Matyldou a Xeroxem radil o tom, kdo mu bude ve vedení branců sekundovat. Že to budou jeho největší konkurenti z nedávného turnaje a brusiči zubů na Himlovo místo, brutálně krásná Krasüs a krásně brutální Brutun, mu nejdřív nechtělo přijít na mysl. Za velitele chtěl například svého přítele Sava, jehož nejznámější předností je, že dokonale vyčistí každou spíž nebo Xeroxe, který má s velením zkušenosti asi tak bohaté, jako s chudobou. Nakonec se dal přesvědčit, že nejlépe bude, když pozice rozdělí mezi Brutuna a Krasüs, což ho snad ukáže alespoň v dobrém diplomatickém světle.

Za dva dny se vydali na cestu k Dvěma osinám v zadku, tak se jmenovalo místo, kam byli vysláni tábořit a přežívat. Už cestou Himl nervózně pobíhal sem a tam a uděloval rozkazy na všechny strany, zejména otylým hraničářům, aby udržovali patřičné okruhy hlídek kolem skupiny. Ti si stěžovali, že prší, ale Himl je přesvědčil, že tohle byla poslední kapka. Na místo dorazili večer a rozbili tábor. Všem byly rozděleny úkoly, nikdo nezahálel. Po prvním úspěšném dni, obklopen svými branci, Himl cílevědomě usnul.
Ráno proběhlo ve znamení očekávání, nepřijde-li ze zázemí nějaký úkol a když nepřišel, určil vůdce branců výpravu, která obstará zásoby. Účast na ní nabídl i Matyldě, ta ho ovšem odbyla a šla stavět palisádu. Na výpravě se předvedl zejména Xerox, naleznuv stopy velké medvědice a vystopovav její skrýš, do které házel kameny až do toho momentu, kdy rozzuřená šelma vyběhla ven a zaútočila na jeho dva druhy. Poté, co ji skolili, vyběhlo ven množství kňučících medvědích nemluvňat. Pár ran kuší a sekerou celé představení zakončilo. A bylo veselo. V táboře se uspořádala medvědí hostina, protože ten den nikdo již nic neulovil, Matylda kuchala dnem i nocí; i mraky odtáhly, a tak trpaslíci v dobrém rozmaru očekávali dny příští.
Co naplat, ani dalšího rána, ani dopoledna nepřišly žádné zprávy či rozkazy z Havraních skal, a tak Himl začal rozvažovat, jak by své brance zabavil, aby nezačali ve volných chvílích lumpačit nebo nedejbože podrývat jeho autoritu. Proto uspořádal další bojový turnaj, tentokrát na pěsti. Ke své spokojenosti opět postoupil do finále, a tam zmlátil Brutuna tak, že ten později při pohledu do zrcadla poznal svou matku, kterou nikdy nepoznal. Odpoledne pak byly rozeslány hlídky do širokého okolí, aby pátrali po čemkoli zajímavém. A našly. Několik hodin pochodu na východ, na skalce nad údolím, trčela podivná slátanina z kamene a dřeva, připomínající neumělou, nicméně dobře bránitelnou pevnůstku. Na místo byl přivolán Himl s nejužším vedením a ti stavbu upřeně několik hodin pozorovali. Když padl soumrak, vrátili se domů. Xerox tedy pravda nezůstal jen u pozorování, ale kryt blízkým lesíkem se k pevnůstce co nejblíže vydal. Nalezl humanoidní, snad skřetí, stopy a na střeše stavby malý katapult.

V táboře se rokovalo o tom, jak dál postupovat. Rokování skončilo dalšího dne, když přiletěl Gutschmecktův havran s rozkazem zaútočit na pevnost na východě, dobýt ji a nenechat nikoho uniknout. K útoku se vypravili všichni trpaslíci i Matylda. Našla si krásný strom, ze kterého měla v plánu střílet po všem, co by se hnulo. Strom vedle Matyldina stromu si zvolil Xerox, připraven potrestat jakýkoli pohyb. Mnoho stromů by bylo obsazeno ten den, neboť lesík u pevnosti byl dostatečně rozlehlý, ale Himlovo velení počítalo s útokem přímým a pro nedostatek entů se většina trpaslíků musela vydat po svých. Boj zaštítila především průrazná úvodní dvojice Himl-Brutun, razící si cestu vpřed po chatrných dřevěných schůdkách, následována množstvím v železe zakutých trpaslíků, rovněž po chatrných schůdkách.
Z pevnosti vyrazili velicí skřeti, podobní sarkonům, alespoň se tak zdálo, ačkoli na toto plemeno se chovali poměrně zvláštně. Brzy se ukázalo, že jde nejspíš o podivné cvičné konstrukty, poněvadž z jejich padlých splaskávajících těl vystupovala jen zelená pára, což rozesmutnilo Matyldu, poněvadž parou není živ člověk ani trpaslík. Průrazná dvojice se probila do podzemí, kde úspěšně přeběhla chatrnou, tentokrát lávku a ve vůdci skřetích konstruktů poznali Himlova staršího bratra, a tak ho nezabili a nemohli tedy vidět, jestli i z něj nebude unikat pára.
O splnění části rozkazu, totiž aby nikdo z pevnosti neunikl, se pak postarala Matylda s Xeroxem, poté, co jeden skřet usedl do katapultu a odpálil se do bažin za lesem. Tam byl prošpikován našimi hrdiny. Tím byl splněn závěrečný a vlastně jediný úkol související s pobytem branců u Dvou osin v zadku, což jsou mimochodem moc krásné skalky v sedle jednoho sprostého kopce. Kdokoli si tam může udělat krásný výlet, ať už sám či s rodinou. Zkrátka není nad školu v přírodě.

Šafrán

Zpráva o odehrané hře z neznámo kdy

Himl se vrátil ze školy v přírodě a hned se musel hlásit u Vargy, aby referoval, jak se jeho svěřencům dařilo a jak byl spokojen se svými zastupujícími veliteli, Brutunem a Krasüs. Náš kovář nevznesl jediného křivého slova proti těm dvěma, jakožto proti nikomu ze své kumpanie. Varga, uklidněna vědomím, že jsou branci pod Himlovým vedením připraveni na smrt, naše trpaslíky propustila s právem návštěvy hospody, coby odměnou za úspěšnou misi.
U Svijana bylo toho večera nebývale živo, zejména díky přítomnosti školu v přírodě přeživších branců, kteří zuřivě smývali jehličí ječmenem. Když se naši hrdinové se svými druhy dostatečně poveselili, spatřili v opačném rohu lokálu známky sklíčenosti. Jejich zdrojem byl Uther, nejvetší kulinář mezi trpaslíky, známý široko daleko tím, že je schopný dokonce vařit. Když se jej vyptali na jeho strasti, pověděl, že nemá dost šafránu, aby při příležitosti příjezdu trpasličích vyslanců připravil svou specialitu "Bažant ala Uther". Na otázku, je-li bez toho koření opravdu tak zle, reagoval, že to spíš se jeho "Bažant ala Uther" obejde bez bažanta, než bez šafránu. Pak dodal, že po kýžené surovině pátral všude, kde mohl - u obchodníků, alchymistů, kněze, Brufena, několik dnů v Proexově Mrtvém skladu a nakonec i v kuchyni mezi kořením, nic platno.
Matylda s Himlem se rozhodli, že se mu pokusí pomoct a vydali se přemýšlet nahoru ke Gutschmecktovi. Tam si po chvíli uvědomili, že v Gordově Bráně u Sedmi klíčů je zřejmě kulinářsky možné všechno a tudíž se tam dají očekávat zásoby všemožných surovin tenhle předpoklad naplňující.
A vydali se dalšího rána. Museli si pospíšit, neboť za dva dny byli povinni účastnit se nácviku přehlídky branců vítajících slavnou delegaci. Cestou došlo k nepříjemnosti se žaludy, nepřiměřenou rychlostí dopadajícími na tři tvrdé trpasličí hlavy (cestoval totiž i Xerox). Himl chtěl neznámé útočníky zahnat, což nebylo snadné, poněvadž ti se v korunách stromů maskovali naprosto mistrně. Po čase se dobrodruhové odplaty vzdali a rozladěni se vydali dále.
Ve městě zamířili ihned k Sedmi klíčům, kde je uvítalo všech Sedm v zámcích a Eduard, Brünelův zástupce, neboť hostinský se nacházel zřejmě také za tajemnými dveřmi. Když za dvě hodiny vyšel a povšechně odpověděl na nejapné trpasličí otázky typu: "Co to tam bylo, jak se tam chodí, je tam ještě někdo, kdy to bude příště?" a podobně, přišla řeč na zázvor a vzápětí na šafrán. A i s tím si Brünel věděl rady. Odeslal naše hrdiny za Boženou, starou kořenářkou žijící v chaloupce za městem, která prý všeho má dostatek.
Stařenka druhého dne trpaslíky skutečně nervózně přijala a když se ubezpečila, že se o ni nepřišli definitivně postarat, požádala je, aby ji ulehčili v jejím pozemském trápení. Ve sklepě se jí rozmnožily obří krysy, tedy poté, co se jí tam rozmnožily krysy běžné, které se pokusila vyhubit dryákem, který ji doporučil její kamarád apatykář, a který způsobil toliko nárůst velikosti a krvežíznivosti. Trpaslíci se rozhodli babičce pomoci a vydali se do hlubin smrdutě sklepních. Tam se setkali s morovým odporem zabydlených hlodavců, které se pokoušeli vyzvat k čestnému boji, k čemuž myšky neměly pochopení a útočily buď ve skupinách nebo vůbec. Takový boj ovšem zase nehodlal podstupovat Himl a tak se rozhodl nezvané obyvatele sklepa vykouřit. Trpaslíci to nečinili zcela bez soucitu, když viděli, jakou krásnou síť tunelů si ti podzemní tvorečkové za pár měsíců vybudovali, což považovali jedině za rozumné. Nebylo však zbytí a všechny krysy unikající před štiplavým dýmem toho rána hrdinně padly.
A tak přišla naše družina k šafránu a ke známosti s bábou kořenářkou vlastnící dům s rozlehlou podzemní sítí tajných chodeb. Přes Brünela, kterému se svým úspěchem nemohli nepochlubit, se vydali domů, během kteréžto cesty se nemohli nezastavit na oběd u Adarina, se kterým se podělili o novinky i formální zdvořilosti, a kde zjistili, že jejich nesnáz při včerejší cestě do Gordovy Brány způsobili větvoni, protivné bytůstky žijící v lese, nebezpečně podobné dubovým větvičkám, a tudíž prakticky nespatřitelné a od okolí nerozpoznatelné. Narazit na bandu rozjívených větvoňů v lese nebo parku v pozdních hodinách patří k těm nejhorším zážitkům, jaké si lze představit.
Matylda s Himlem a Xeroxem se toho večera vrátila domů, Utherovi předala pytel šafránu, který byl zdvořile oceněn na 30 zlatých a všichni pak spokojeně ulehli, neboť bylo konečně jasné, že chudák bažant samotou trpět nebude.


Následovalo krátké dobrodružství Himla a Brutuna ve Smirnově, odhalující jednoho zločince, jeho bratra a také skutečnost, že velitelka trpasličích sil Varga a dřevorubec Adarin spolu mají milostný poměr. Pěkně nechutné, řekli si trpaslíci...

Dívčí várka

Zpráva o odehrané hře ze 14.9.2014

Trpaslík Himl z rodu Hergonů, syn Wirglův, se jednoho brzkého odpoledne probudil a zjistil, že nemá přátel, než tři.
Matyldu, alchymistku, která poslední měsíc nevylezla ze své jeskyně a nemá v plánu to měnit. Xeroxe, syna Inoxova, kterého otec pustí hrát si ven leda tehdy, když z toho čuje nějaký zisk. A Orateie, řečeného Defekt, což je porouchaný těžební golem, který strávil posledních dvě stě let spánkem ve skladu mezi kastroly; než o něj Himl s Matyldou omylem jednou zakopli a tím přivedli k životu.
Ostatní trpaslíci klanu Dunivé Kovadliny Himla buď pro jeho mládí přehlížejí nebo mu závidí jeho válečnické nadání a slibně našlápnutou kariéru budoucího vojenského velitele.
To vše si po probuzení toho dne uvědomil, drobně nad tím povzdechl a vyrazil k Defektovi, který jako jediný z jeho přátel byl pánem svého času. Nalezl jej, jak právě dokončuje "Stádo sta jelenů", což bylo sousoší, které několik týdnů vyráběl ve velké jeskyni, kterou vyráběl několik týdnů předtím. Nutno říct, že jeleni v životní velikosti v Defektově podání vypadali spíše jako slimáci v nadživotní, ale jak později klanový kouzelník Gutschmeckt vtipně poznamenal, býložravec jako býložravec.
Co však bylo důležité, hoši se dohodli, že už dlouho nevyrazili ven za dobrodružstvím, a že tak učiní hlava nehlava, neboť pod Horou sice je ruda, nicméně nuda. A přálo jim štěstí. Varga, velitelka stráží si pozvala Himla na soukromou audienci, kde se mu svěřila s choulostivým problémem. Totiž že jednu ze svých válečných seker, a to bohužel tu okrasnější si zapomněla v dřevorubecké osadě Smirnov, když... no zkrátka Himl dobře věděl, co tam dělala. Když trávila čas se svým milým, dřevorubcem Adarinem, toho času člověkem, což při obecném povědomí by mohlo Varze v její pěkné kariéře dost uškodit. Z nedostatku času tedy poprosila jediného trpaslíka, který o tomto vztahu již nedopatřením věděl, aby jí zbraň vyzvedl.
Himl se s potutelným smíchem za Varžiných vražedných pohledů rád uvolil a okamžitě s Defektem vyrazili. Po půldni byli ve Smirnově a když se blížili k Adarinovu domku, vyskočila z něj oknem polonahá dívčina směrem k lesu. V tu chvíli si Himl pomyslel, že po splnění svého úkolu se Adarin a sekera zanedlouho setkají znovu. Nicméně ze dveří vzápětí vyběhl dřevorubec a vida Himla s Defektem, zařval na ně, aby mu tu ženskou pomohli chytnout. A tak ho poslechli a pádili za ním přes řeku do lesa, trpaslík po lávce, golem raději řekou. Bohužel, lehkonohou děvu už nedostihli, neboť ta se v lese zřejmě překvapivě dobře vyznala, a tak se po chvíli všichni sešli u starého známého v chalupě a slyšeli tento příběh:

Poslední dobou se v kraji kolem Gordovy Brány rozmohla dívčí zločinnost. Jeden Adarinův přítel kupříkladu si po cestě domů do Smirnova s tržbou zaplatil dvě vyzývavá děvčata, se kterými se domluvil na povyražení si v jeskyni kousek od cesty. Nejenže se však nedočkal protislužby za své peníze, dívky ho navíc zmlátily a obraly o vše včetně šatů. Po nějakém pátrání našel Adarin ještě několik podobných obětí, vesměs stydících se svému okolí cokoli přiznat. A jak to má náš dřevorubec v povaze, začal pátrat na vlastní pěst - udělal ze sebe návnadu, podařilo se mu přesvědčit podezřelé děvče ke schůzce ve své chatrči a trpaslíci přišli bohužel právě uprostřed investigace. Himl musel uznat, že tak přesvědčivě by nevěru okecat nedokázal.

Poté co k večeru navrátil sekeru své nadřízené, žádný detail z návštěvy u dřevorubce přes Adarinovo žadonění nezatajiv, rozhodl se, že se pokusí událostem s děvčaty přijít na kloub. A tak sebou druhý den vzal opět Defekta a cestou ve Smirnově vyzvednuv Adarina, vydali se do Gordovy Brány, největšího města v oblasti. Nic jiného, než přestrojit se za bohatého trpasličího obchodníka na cestách, který vyhledává nevšední sexuální dobrodružství mu pochopitelně na mysl napřišlo. A tak zanedlouho po příchodu do města už coby Zlatan "Zlatá ruka" oxidoval v hostinci "Deset skřetích zubů" a vyzývavě a světácky oslovoval všechny děvky, co jen spatřil. Nakonec se mu podařilo přesvědčit trojici kurážných dívek, které se pod vidinou nevšedního příjmu i zážitku daly přesvědčit k procházce do lesa, kde mělo v útulné jeskyňce dojít k Zlatanem inzerovanému bezostyšnému řádění. Nutno říct, že Himl neměl v plánu dojít až k okamžiku konečného prolnutí - věřil, že dívky jsou napojeny na nějakou zlodějskou organizaci, která se projeví ještě před samotným aktem. Jeho přesvědčení se začalo pomalu bortit, když došli do útulné jeskyňky s ohništěm, starou kožešinou a jedním rychle spíchnutým kamenným jelenem, kterou předpřipravil Defekt. Děvčata se jevila čím dál více jako poctivé a čestné členky cechu kurtizánského, a tak, Himl Hergon, zabrán do své role, holt začal.
Po patnácti minutách se dostavil konečný úspěch. Tím myšleno, že v ústí jeskyně se objevilo několiero zahalených a ozbrojených ženštin, které přerušily řádění Zlaté Ruky, pod pohrůžkou smrti ho obraly o všechny cennosti (kterých Himl jako trpaslík, byť nijak zvlášť majetný, neměl na místní poměry zrovna málo), nechaly díl překvapeným kurtizánám a rozutekly se do lesa. Adarin, který opodál ve skrytu s Defektem doposud všemu přihlížel, vyrazil za nimi jako ohař. Naštvaný Himl zabavil třem děvčatům jejich výdělek a odkázal je na cestu domů a doporučil jim spokojenost s tím, že jsou živé a zdravé. Golem s ním na toto téma dlouho živě diskutoval, spatřuje v tom podvod a nečestné jednání a přísežně prohlašoval, že kdyby souložil on, zaplatil by. Jejich rozpravu utnul navrátivší se Adarin s tím, že vypátral, kam jedna záškodnice zmizela - podařilo se mu ji dostopovat až k jejímu domu v Gordově Bráně.
Dalšího dne naši tři dobrodruhové vypátrali, co je dotyčná zač, tedy svobodná matka s dítětem na krku, zaměstnáním pradlena. O to snažší bylo počkat si na ni u řeky a s prohlášením, že má moc hezkého a zdravě vypadajícího synka, z ní vymámit všechno, co ví. Žena jim tedy pověděla, že je členkou dívčího uskupení, vedeného jakousi Šárkou, které se zrekrutovalo převážně z vdov nedávno popravených loupežníků (ano, těch, co uvěznil Adarin s Himlem) a které se zkrátka snaží uživit, jak se dá. Jednou za čas se schází na poradě ve velké stodole na statku za městem. Jedna taková porada že má nastat hned tento den k večeru.

Chlapci tedy neztráceli čas a ještě ten den poslali do oné stodoly malého kluka z města se vzkazem, že o všem ví a chtějí s nimi vyjednávat. A dřív, než se mohla stodolní děvčata dohodnout, co to má k čertu znamenat, vyrazili i s golemem na návštěvu. Tam, mezi balíky sena, narazili na asi dvacetičlenné uskupení odvážných dívčin, odhodlaných poradit si s čímkoli na světě, kromě půltunového kamennoželezného těžebního golema. Himl se při vyjednávání pasoval do pozice jakéhosi emisara trpaslíků a apeloval na Šárku, že jejich počínání pro ně bude mít katastrofální následky ze strany Klanu, pokud mu nevrátí všechny prachy. Když tak s rozpaky učinila, poslechl si její příběh a víceméně uvěřil tomu, že obírají výhradně ty jedince, kteří si to na první pohled zaslouží, tedy zhýralá bohatá hovada na cestách, násilníky a pseudodobrodruhy. To ho také přimělo uzavřít s děvčaty jakési příměří a slíbit jim, že jejich počínání nebude v Gordově Bráně nikomu hlásit.
A tak se naši hrdinové mohli rozloučit se svými novými známostmi a zamyšleně se rozejít do svých domovů s vědomím, že všechno je jednou poprvé.


Poté do Klanu přijela velevýznamná delegace trpaslíků z jejich hlavní pevnosti, mimojiné předzvěst blížící se Zkoušky Ohněm. Himl s Matyldou měl nejdřív za úkol starat se o mladší část výpravy (děti hodnostářů, které putovaly s rodiči), nicméně pak byl vyslán Barynonem, vůdcem klanu, do Gordovy Brány, aby tam s Xeroxem, Brutunem a Krasüs vyřešil krádež velmi cenného předmětu klanovému knězi. Při pátrání se seznámil se dvěma v Bráně žijícími trpaslíky - zámožným obchodníkem Mulcumexem a zřejmě vysloužilým dobrodruhem Mrahorem. Předmět, posvátnou součást kněžského oděvu, i jeho zcizitele dobrodruhové našli (byl to hobit, zřejmě ovládající nějakou skupinu lidí) a po dobrém získali zpět.

Svaté borůvky

Zpráva o odehrané hře z 12. 12. 2014

Himl Hergon a jeho přítel Xerox Witgar si užívali poslední dny své trpasličí nedospělosti, která měla být přerušena Zkouškou ohněm, tradiční maturitou, která uzavírá základní desetiletou vojenskou službu. Tento čas, mocně vyplňovaný alkoholovými kratochvílemi, narušila významná osobnost - tím myšlen Bereguld, slavný obchodník z hlavního trpasličího města, který dvojici mladíků i s jejich kamarádem golemem pozval na večeři konající se u Inoxe Witgara, otce Xeroxova.
Chlapci se příliš nezdráhali a pozvání plni očekávání přijali. Vstup do Witgarovské rezidence toho večera hlídali legendární Bereguldovi válečníci, členové jeho osobní gardy v nádherných, nepředstavitelně drahých zbrojích. V jídelně seděl Inox, jeho manželka a Xara, Xeroxova sestra. V čele velkého stolu pak Bereguld, a po jeho pravici pobočník, který jej zdálo se neopouštěl ani na krok.
Nově příchozí se usadili a vyčkávali, co jim večer přinese. Po jakýchsi formalitách a zdvořilém tlachání, směřovaném zejména na Inoxe, zaměřil Bereguld svou pozornost na naše mladíky a vyptával se jich na jejich dobrodružství, s nimiž byl zjevně rámcově obeznámen. Himl, Xerox i Defekt rádi odpovídali; nutno přiznat, že nejradostněji první jmenovaný a začínal je jímat blahý pocit, že slavná osobnost o ně jeví jakýsi zájem. Ne nejméně o Defekta, jehož příběh golema, zapomenutého dvě stě let ve skladu připomínal klasickou trpasličí romantickou tragédii. Náš konstrukt byl však varován, že bude-li kdy cestovat do hlavního města, možná se nesetká s pochopením, jakého se mu dopřává v jeho domovském klanu - zejména co se týká jeho svobody pohybu a vyjadřování, a to nejen k otázkám metafyzickým (což není nejpřirozenější trpasličí disciplína).
Na závěr večera, který utekl jako rezavá voda, dostali mladí dobrodruhové převzácný dar - mapu celého známého světa, čímž chtěl možná Bereguld nebo snad Osud chlapcům něco naznačit, nicméně než mohly být nové neznámé kraje na papíře s otevřenými hubami doobdivovány, ztopil ji pohotový Xerox. S Bereguldem se však toho dne neviděli naposledy. V pozdních hodinách, kdy zaskočili vyběhnout si pár set schodů nahoru za Gutschmecktem, narazili na něj v kouzelníkově knihovně, a tam jim obchodník ryze prakticky zadal úkol: "Přesvědčte Mulcumexe z Gordovy Brány, aby sem přišel. Máte na to čas do Zkoušky ohněm (to je asi dva dny). Positiva pro vás plynoucí v případě, že tento úkol svedete, si zvažte."
Chlapci přespříliš nezvažovali a quest přijali, nutno říct, aniž by tušili, do čeho se hrnou nebo jakkoli řešili smysl takového počínání. Doma se ještě Xerox stihl zeptat svého otce, bude-li problém zcela jednoduše přesvědčit Mulcumexe, aby přišel. Inox Witgar přisvědčil, že nejspíš bude, poněvadž podle všeho tento obchodník klan Dunivé kovadliny víceméně nemůže vystát. S touto informací pak naše trojice ráno vyrážela vstříc Gordově Bráně.

Cesta do Gordovy Brány se nikdy nemůže obejít bez návštěvy Smirnova. Dřevorubecké osady, která leží na trase, a kde sídlí Adarin, dřevorubec, kterého naši trpaslíci podezřívají ze skrytého iluminátství, dobrodružné minulosti nebo přinejmenším vlastních mocenských pochybných zájmů. Zkrátka ze všeho myslitelného, jen ne z čirého dřevorubectví. A tak, přestože s kvapným případem nikterak nesouvisel, poptali se trpaslíci co nového v lese, jak se má pila, jestli nenaháněl zas nějaká lehká děvčata a co ví o Mulcumexovi. Poté, co jim s lítostí sdělil, že nic, vydali se s povýšeným zadostiučiněním dále.
V Gordově Bráně se příliš nerozpakovali plánováním či přípravami na jednání a ještě hned večer po příchodu do města bušili na vrata Mulcumexovy rezidence. Ten je přivítal se zaujetím a jistou dávkou libosti, kteréžto náchylnosti nabyl při nedávném setkání s družinou, tehdy ve svém středu mající půvabnou Krasüs. Poté, co po počátečních rozpacích ze sebe trpaslíci vymáčkli, že ho přišli přesvědčit, aby s nimi navštívil Havraní skály, mu dobrá nálada poněkud opadla a pozvedly ji až Defektovy analytické pokusy přesvědčit ho, že tato cesta mu bude k užitku, přinejmenším, že nic neztratí, když přijme pozvání slavného Beregulda. Tyto smetl se stolu skromným prohlášením, že důvody jeho nechuti cestovat do klanu jsou osobní, a chce-li jej Bereguld spatřit, je vítán tady u něj. Pak poprosil své hosty, aby u něj zůstali přes noc. Hosté přijali a šlo se spát.
Ráno, ve viditelně ne úplně podrážděné náladě svolal Mulcumex všechny na snídani, a tam nastínil svým posluchačům, že bude možné se dohodnout, pokud mu prokáží jistou službu. Na paloučku v lese, rozloženém severně nad Gordovou Branou, kterému se říká "Tři baby", poněvadž, jak praví pověst, tři šutry, které trčí z jakési mohyly uprostřed palouku, slouží jako pomníky třem čarodějnicím uvězněným vevnitř, se dá sbírat lesní ovoce značné ceny, takzvané "Svaté borůvky". Na první pohled k nerozeznání od běžných borůvek, tedy na první (a jakýkoli další) pohled dospělého člověka. Člověk nedospělý, v těchto krajích nazývaný dítě, je dokáže rozpoznat a utrhnout, aniž by ztratily na své, nejspíš magické, kvalitě. Na trhu pak mají úžasnou hodnotu.
Jak vidno, pokračoval Mulcumex, k tomuto podnikání je třeba dětí, kterých několik v daném místě zaměstnává. Problém nastal nedávno, kdy se ke kraji lesa poblíž Tří bab přistěhoval Brandolf a jeho sedm potomků, což zapříčinilo povážlivý pokles sklizně a tržeb. On sám nechce do záležitosti příliš veřejně zasahovat, poněvadž si uvědomuje, že intervencí proti rodině s dětmi by si pohoršil u veřejného mínění, nicméně dobrodruzi, pokud by se věci zhostili diskrétně, mohli by Brandolfa a jeho caparty přesvědčit, ať se posunou o hvozd dál nebo přinejhorším začnou pracovat přímo pro Mulcumexe. Pokud by se chlapcům tohle podařilo, přehodnotil by nejspíš své stanovisko ohledně návštěvy klanu.
Tato možnost, jak se Mulcumexovi zavděčit, byla přivítána a trpaslíci obratem zamířili ke Třem babám. Tam skutečně uzřeli popsaný stav věcí a seznámili se s nedospělými sběrači a jejich pěstounkou, obchodníkovou podřízenou. Ne moc šťouravě se ujistili, že o děti je postaráno víceméně dobře a zamířili k Brandolfovi. Brandolf, na poměry ostatních svobodných otců se sedmi dětmi na krku, vypadal poměrně blahobytně. Družinu přijal s oprávněnou podezřívavostí a poté, co mu vyklopili, že má přestat prostřednictvím svých potomků sbírat borůvky u Tří bab, pobaveně, a ne bez jisté dávky odvahy se zeptal trpaslíků s golemem, jak mu v tom chtějí zabránit. I začal mu Defekt vysvětlovat, že Mulcumexovo právo sběru je garantováno městskými úřady a dovoluje si úspěšně pochybovat, že je tak i u něj. Chce-li mít tedy problémy s městskou stráží, může ve svém počínání vesele pokračovat. Poté, co si v dlouhých a těžkých úvahách Brandolf uvědomil, co a KDO mu to vlastně říká, a po nějakých chvílích otupělého handrkování, nakonec ustoupil. Trpasličí smířlivý návrh, aby pracoval přímo pro Mulcumexe hrdě nepřijal a řka, že už má toho nebezpečí tady u borůvek dost, vyrazil s dětmi chytat zmije.

Tak se dobrodruhové s pořízenou vrátili nejdřív do Gordovy Brány, kde jim potěšený Mulcumex přislíbil svou účast a ještě téhož pozdního večera společně dorazili do Havraních skal, kde velký Bereguld uznal Himlův, Xeroxův a Defektův talent, vyjádřil potěšení, navštíví-li ho někdy v hlavním městě, popřál mnoho zdaru ve Zkoušce ohněm a podělil všechny cennostmi nedělajícími ostudu jeho jménu.

Zkouška ohněm

Zpráva o odehrané hře z 30. 12. 2014

Vždy jednou za deset let se trpasličí branci vydávají na výlet, kde tečou potoky krve, létají hejna končetin a burácejí hromady praskajících kosti. Ti, co tohle krupobití, ať už na východě mezi skřety, na severu mezi barbary či kdekoli jinde v krutém světě, přežijí a vrátí se domů jako vítězové, mají právo nazývat se dospělými, plnoprávnými trpaslíky. Mnozí, co takovou výpravu úspěšně vedou, si získají již v mladém věku vysoký respekt klanových bojovníků, a někteří, kteří ji zmrší, jsou navždy známi jako nenapravitelní debilové.
A tak den po Himlově návratu z Gordovy Brány, po velmi dobrém a vydatném obědě v kruhu rodinném, zaskočila Varga do kovárny a s úsměvem mu předala seznam věcí, které má on a jeho třicet branců nachystat v Předsíni, neboť tam pro ně zítra za rozbřesku začne Zkouška ohněm.
Himl nezpanikařil a sprintem se vydal povědět tuto zprávu svým pobočníkům, Brutunovi a Krasüs a následně všem brancům, se kterými do dvou hodin shromáždil potřebné vybavení. Mezitím jim stačil pomáhat dobrými radami, jako kdy mají jít spát, kolik toho maximálně za večer vypít, a jak postupovat, aby se vzbudili. Sám se v tomto smyslu zařídil velmi elegantně - poprosil totiž nikdy nespícího Defekta, aby ho v pravý čas probral. A tak golem, přestože se nesměl Zkoušky zúčastnit, stal se nejdůležitějším článkem celého možného úspěchu, protože Himla skutečně v pravý čas něžně probudil.
V Předsíni, uprostřed nahromaděného vybavení na cestu a na boj v divočině a zásob na tři dny, stál vůdce klanu, Barynon. Sdělil trpaslíkům, že jejich úkolem je dobýt a udržet Větrnou skálu, výborně bránitelnou přírodní pevnost se silnou skřetí posádkou, ležící asi pět denních pochodů na východ, na okraji oblasti již zcela ovládané divokými tvory. Doporučil, ať onu pětidenní štreku zvládnou během tří dnů, poněvadž každou chvílí se ke své posádce vrátí z výpravy skřetí lovci, a pak bude téměř nemožné pevnost dobýt. Na místě je bude čekat další zkušený trpaslík, který doplní nezbytné informace a bude sledovat průběh Zkoušky. S přáním statečného pořízení pak vypustil budoucnost svého klanu vstříc možnému vyhlazení.

Motivace byla zřejmá, a tak stateční trpaslíci tři dny a dvě noci beze spánku postupovali rychlým pochodem podle Himlovy mapy a Xeroxových navigačních schopností. Na konci třetího dne, v krajině, kde končilo zalesněné území a ze země výhružně trčely ostré kamenné vrcholky, seskočila skupině se stromu v ústrety Xarys, velitelka klanových zvědů a hraničářů. Vzala si Himla, Brutuna a Krasüs strannou a dodala další cenné informace k úkolu.
Především stručný plánek skřetího ležení, které se nacházelo na useknuté plošině pod vrcholkem Větrné skály a rámcové rozložení obranných sil, ke kterým, kromě padesáti skřetů, patří i nějakých deset sarkonů a tři obři "lidožrouti", což však není přízvisko, které by mělo trpaslíka zvlášť uklidňovat. Na plošinu s táborem vede jediná úzká, dobře hlídaná cesta, obtáčející se několikrát jako had kolem skály, zakončená nahoře hrubým masivním plotem z kmenů, jakousi vstupní branou. V samotném vrcholku skály, který z plošiny vybíhá, je pak vchod do jeskyně, kterou obývají oni tři velikáni, pravděpodobně vládci celého společenství. Xarys ještě zopakovala, že nejspíš pozítří za soumraku se vrátí další, asi čtyřicetičlenná skupina skřetích lovců, kterou není moudré si situaci komplikovat. Alespoň ne bez postavení v již dobyté pevnosti. Velitelé branců hraničářce za informace srdečně poděkovali, pak padli na zem a se svými muži dlouho, dlouho sladce chrápali.
Dalšího dne vyslal Himl do okolního kraje opatrné zvědy, aby v případě potřeby hlásili jakýkoli pohyb zatím neznámých nepřátelských skupin. Útok na pevnost byl naplánován na příští svítání, a přes den činěny zevrubné plány útoku. Základním stavebním prvkem úspěšného dobytí byl v nepřítomnosti Defekta Matyldin drobný výbušný arzenál a pár zajímavých situačních lektvarů. Dále pak eskadra zručných trpasličích plížičů, vedených Xeroxem a a jeho sestrou, kteří mohli ve vhodné chvíli ze zálohy způsobit protivníkovi citelné ztráty. A pak samozřejmě průrazné jádro, v čele s Himlem, Brutunem a několika dalšími, kteří byli odhodláni zašlapat do země cokoli, co by mělo odvahu z ní vystrčit ksicht.

A tak, společně s ranními červánky, což skřeti považují za jedno z nejlepších znamení, většinou značící úspěšný den a žádné starosti s budoucností, vyšplhali se na samý vrcholek hory Xeroxovi "zabijáci" s kušemi, s nimi Matylda a zvláštním úkolem pověřený Slig, nedomrlý ale svým způsobem obratný trpaslík, nehodící se téměř k ničemu, dokud pro něj Himl s Xeroxem nevymysleli zajímavou roli. A právě Slig celou krvavou řež odstartoval, když si nahoře počal do pokožky vmasírovávat jakýsi olejíček. Po skončení procedury jakoby zprůsvitněl, sešplhal neviděn dolů na skřetí plošinu a vešel do jeskyně, kde tušil obry. Dál už byl ze sluje slyšet jen strašný řev, tupé rány a občasný Sligův chichotavý hlásek, vyjadřující množství politicky nekorektních stereotypních názorů o obrech lidožroutech.
Nic z toho však neměli čas posuzovat střelci na "střeše" skály, kteří okamžitě po zahájení akce "Zaměstnat obry!", začali pálit do skřetích lučištníků a bedlivě pozorovat stan sarkonů, který považovali za největší hrozbu. Ve stejném okamžiku se z pod hory začala po přístupové cestě rozbíhat hlavní trpasličí síla, nějakých dvacet těžce oplátovaných trpaslíků v čele Himlem, Brutunem, Savem a Krasüs.
Zpočátku velevýhodná pozice Xeroxovy skupiny, která pěkně krytě na skále střílela jednoho zmateného skřeta za druhým, se začala podle očekávání obracet, když se velicí chlupatí sarkoni ve dvou skupinách vyřítili ze svého stanu - jedna bránit barikádu při ústí cesty na plošinu, druhá zlikvidovat záškodníky na "střeše pevnosti". Neocenitelná se ukázala Matylda, která dokázala opakoveně na jeden zásah ohnivou hlínou zabít sarkona, k čemuž bylo obvykle zapotřebí čtyři až pět přesných zásahů kuší. Jako zázrakem se podařilo, že žádný nestačil včas vyšplhat na vrcholek a střelce rozprášit. Co však jeden chlupáč dokázal, bylo vzburcovat obry, kteří se do té doby pro obránce zbytečně unavovali a rozčilovali naháněním a sekáním skrz nedostihnutelného a pro ně nezranitelného Sliga, který byl pod vlivem éterického oleje. Titáni vyběhli s řevem ven a ostřelovačům nahoře nezbylo, než naprázdno polknout.
To však právě ke skřetí palisádě přichvátala masa přezbrojených trpaslíků a jedním drtivým nárazem ji rozrazila na dvě hromádky dřeva na podpal. Mocné sarkony, ohánějící se dvěma šavlemi, dvakrát větší, než oni sami, zabili Himl, Brutun, Savo a Krasüs v bojovém šílenství během chvilky, a pak zaujali obrannou pozici před blížícími se obry. Himl nechtěl ztratit ani jednoho trpaslíka. Když velikáni přichvátali k bezprostřední blízkosti bojové linie a blížila se děsivá srážka, bylo ze zadních pozic trpasličího voje na štítech vyzvednuto několik válečníků s těžkými kušemi, kteří prošpikovali jednoho z obrů tak, že padl. Druhého zabila salvou zezadu skupina z vrcholu skály. Třetí se dostal do boje zblízka a byl to opravdu strašný protivník. Tři z nejlepších bojovníků zle pochroumal, ale ti byli vždy okamžitě zastoupeni a chráněni jinými, čekajícími poslušně v dalších liniích a pravidelně a obratně se střídajícími. Když pak Savo, letící vzduchem, odraziv se od štítu nastaveného dvěma druhy, zarazil ostrý konec svého kladiva do lebky posledního z titánů, bylo po boji.
Zbylí skřeti se stali snadnou kořistí organizovaných trpaslíků a ti, co se pokusili padnout do zajetí, byli nemilosrdně popraveni. Úkolem bylo držet Větrnou skálu, a to dokud bude potřeba. Žádná bytost nesmí mít možnost vyzradit tajemství předsunutého trpasličího ležení v divočině. Himl poté přeběhl celé bojistě, a když zjistil, že přes různě vážná zranění nikdo z jeho mužů nepadl, poprvé po pár dnech si oddechl. Musí si sice ještě poradit s přísunem skřetích lovců, ale to už by neměl být problém, když mají trpaslíci pevnost, jakkoli jimi ani žádnou schopnou rasou nevytvořenou.
A podle očekávání se také stalo, skupina skřetů, vracejících se z lovu, nic zlého netuše, postupovala po cestě na svou plošinu, když těsně před palisádou začala být ostřelována nejlepšími trpasličími kušníky a rázem se dala na útěk. Cestu jim však uzavřel Himl se svými válečníky, který čekal ukrytý dole. A tak skončila skřetí vláda nad Větrnou skálou, od nynějška tajnou základnou trpaslíků z klanu Dunivé kovadliny.

Po krátké době se z divočiny přišli ukázat Xarys, Varga a kněz Boron, který dal do pořádku nejvážněji zraněné. Z čerstvě nalovených skřetích zásob se dala večer uspořádat mocná, i když kvůli utajení jejich přítomnosti v pevnosti zoufale tichá, hostina, při které Varga, jako velitelka trpasličích sil radostně prohlásila výcvik branců za ukončený a prohlásila všechny za skvělé a prvotřídní trpaslíky, své plnoprávné bratry a sestry; za což sklidila tichý dojatý aplaus. Himla si dokonce dovolila obejmout, koneckonců jeho postup nejen ve Zkoušce ohněm byl výjimečný a rodina Hergonů může být hrdá na to, jaké svému klanu vychovává syny. Ne o mnoho méně rodina Witgarů na své děti Xeroxe a Xaru a jistě i Matylda, která žije sama (na sebe). Na všechny se doma bude těšit Defekt, až je zdrtí ve svém vřelém objetí. A nebude to o nic méně bolet, přestože jsou naši hrdinové právě odteď bráni mezi trpaslíky jako

dospělí.










(kromě Defekta)


Hlasování

Hlasování u tohoto příspěvku bylo uzavřeno.

Vidět hlasování jednotlivých uživatelů mohou vidět pouze přihlášení uživatelé.

Diskuze

Pro přidání příspěvku do diskuze se musíte přihlásit.

příspěvků. Řadit podle .
Počet zobrazených příspěvků: 1-7 / 7
Ikonka uživatele Dakeyras    [pošta] NEW     10:34:07 09.05.2017
No nebude to na jedno spaní :D to je pravda :D

Ikonka uživatele Ivrin    [pošta] NEW     20:09:18 08.05.2017
To abys' začal po obědě...

Ikonka uživatele Dakeyras    [pošta] NEW     20:01:29 08.05.2017
vytisknu si to a přečtu před spaním :D

Ikonka uživatele Plž    [pošta] NEW     9:25:07 19.02.2015
Přečteno. Líbili se mi narážky nicméně jinak je to poměrně těžkopádné čtení. tohle všechno už tady bylo řečeno.

Jediné co tedy ještě mohu udělat je popřát autorovi a všem jeho hráčům spousty zábavy u dalších her.

Plž

Ikonka uživatele Ivrin    [pošta] NEW     21:09:51 18.02.2015
Děkuju Sccionovi za schválení a vysoké hodnocení, stejně jako všem ostatním. Oceňuju Sargoldovy čtyři hvězdy, poněvadž průměr jako celé číslo působí nedůvěryhodně. :-)

Dílo bylo do ČaE vloženo především proto, že u níže nejmenovaného stolu zápisy rychle zapadávají a v množství ostatních se stávají špatně dohledatelnými. (Toho se ostatně týkala i Sccionova poznámka tamtéž.)
Jedná se o prosté záznamy napsané většinou krátce po hře, v ten moment bez vyšších ambicí sloužit například jako reklama naší družince či snad jako povídka. Jistá literární nadstavba nad rámec suchého přehledu je nezbytností, aby mě takové psaní bavilo; ještě v době, kdy mám většinou dračáku na pár dní plné zuby. Nicméně základní a tehdy jediná funkce byla poskytnout informace hráčům o předchozí hře.
Při zjištění, že mám zpráv už třináct a vědomí, že jsme ukončili důležitý herní celek, rozhodl jsem se zápisy prezentovat ve víceméně nezměněné podobě v dobré víře, že budou oceněny, což, zdá se, nastalo.

Tím se ale nechci zbavovat zodpovědnosti za takto uspořádaný obsah a nezbývá mi než souhlasit, že by se dalo pečlivější prací dosáhnout lepší úrovně vyprávění, na což můžu pamatovat při psaní, případně kompletování, zápisů z dalšího herního celku.

Ikonka uživatele Akiros    [pošta] NEW     8:11:01 16.02.2015
Já mam pro ty trpaslíky prostě slabost. Celkové pojetí se mi hodně líbí...dal bych 5* ale nějak mi to zlobí, tak to zkusím později:)

Ikonka uživatele Sccion    [pošta] NEW     21:00:59 15.02.2015

Přiznávám, že když jsem u nejmenovaného stolu v putyce sloužícímu k popisu průběhu odehraných dobrodružství navhrl místním aktivním účastníkům poslat kompletně sepsaná dobrodružství do rubriky, netušil jsem, co mě čeká. Dlouhá doba schvalování (a plánovaná pouze krátká kritika) je způsobena mým dlouhým čtením, pěkně kapitolu za kapitolou. Nezbývá mi proto než ještě dodat krátké osobní poděkování za to, že celý text byl rovnou připraven ke schválení a nemusel jsem tak nic formátovat.

Jako popis dobrodružství obsahuje tento kolos snad vše, co si můžeme představit - vtip, akci, příběh s ukončením. Co už nelze stoprocentně nalézt je literární úroveň ve smyslu dynamicky pojatého vyprávění, ale to u podobného žánru vlastně snad ani nelze očekávat, takže v tomto směru se z mé strany nenachází žádná výtka. Přesto jsou v textu patrné i jakési právě literární ambice, využívání přechodníků minulých (bohužel většinou nesprávně) a semtam krok do archaismu, který ale podle mě není vhodný. Z druhé strany drží vyprávění pohromadě, popisné pasáže jsou čas od času vytrhnuty takovými klenoty, jako například "... akce, kterou tak dokonale a předpisově obstaral Defekt, neměla efekt," apod.

Pokud jde o hodnocení, dlouze jsem váhal. Jak jsem zmínil, z literárního hlediska se nejedná o žádný poklad, ale pokud bych měl hodnotit v rámci žánru, což bych si myslím snad i měl, tak mnou vyjmenované nedostatky se v podstatě ztrácí v rozsahu, takže je i omluvím a protože se jedná o mou schvalovací premiéru, pogratuluji autorovi k dosažení plného hodnocení.

Ostatním přeji příjemné večery na příhodami Himla, Xeroxe, Defekta a dalších.




Soutěže
O Hlavu Zlatého Draka


News
Aktuality
Novinky
Bugfix


Vzhled
Family Silver
Historic
Simple Ancient Dark
Simple Ancient Light
Simple Evolved Dark
Simple Evolved Light
Timmothy Gold


Komunikace
0 přihlášených uživatelů
 
Chat (0 online)
Moudrá Sova
Fórum
Ankety


Control
Registrace
Nick:
Heslo:
 
Zapomněl jsem heslo


Doupě jinde
Na PragoConu
last.fm
Facebook

Vygenerováno za 0.096758127212524 sekund.
© 2002 - 2009 Almad a James Timqui, design © 2002 by Almad.
DrD, Dračí doupě a Altar jsou ochranné známky společnosti ALTAR
Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto stránek nesmí být reprodukována, publikována ani jinak
využita bez svolení Redakce serveru DraciDoupe.cz nebo svolení autorů jednotlivých příspěvků.
Novinky je možné sledovat pomocí RSS kanálu. Toto je verze 1.
Verze 2 je v přípravě a vývoj můžete sledovat na informačních stránkách