Články&Eseje

Isabella není jméno pro holčičku Hodnocení: Něco to má do sebe

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 9

Hop a skok, dva kroky a jsem tu. Stojím před budovou, kde se řeší spory lidí, co přežili První válku…
Hm… Sirky mám, za chvilku dorazí kanystr benzínu.
Najdu příhodné místo, kde moc nefouká vítr.
Kyle dorazil s benzínem, výborně. Teď ty starý zmrdi uviděj, co to zma,emá když jim hoří koudel za zadkem. Trochu ironie, že ještě před pár lety to byla nádherná požární staice.
„Aspoň poznaj, že nemaj týrat naše rodiče.“
„No jo, Kyle a jeho ochranářský kecy“ proběklo mi hlavou, ale moje odpověď zněla jen: „Ty to děláš pro pomstu, já pro zábavu.“

-Rozhovor dvou provinilců-

„Kyle? Přemýšlel jsi někdy o homosexuálním pohlavním styku?“
„Cože? Ty zvrácený prase!“
Klid, to byla jen otázka“ moje odpověď přešla v zlověstný smích.
„Přestaň, to není nijak vtipný“ začal žadonit.
„No jo, no jo, jdu spát Kyle, Stvořitel s tebou“
„I s tebou, dobrou“

-Osamělá noc-

Nemůžu usnout, snad paranoia, no, opatrnost není nikdy na škodu. Půjdu se projít.
Dojdu ke Kylovi a co neslyším:
„Ó svatý Stvořiteli,
dohlížíš na nás z orbity,
děkujeme za pouť,
jíž si nás provedl,
kolem černých děr,
a nechals nás sestoupit níž,
do Kolonie“
Bože, on těm sračkám, co si děda před těma desítkama let vymyslel, věří, hlupáček maličkej.
Jdu si vylézt na strom, hvězdy jsou dnes vidět jen matně.

-Stekání-

Časně ráno Kyle vstal a ulovil pár krys, vůbec si ale nevšiml, že ho sleduji, musím uznat, že na mne jeho tělo dělá dojem, všechny ty svaly… K stromu dorazil později než já.
„Kyle? Vyrazíme po snídani“
A tak to bylo. Vyrazili jsme po snídani. Smutné, že člověka, co nás sledoval, jsme si všimli až po půlhodině. Po té, co jsme ho zpozorovali, se k nám přiblížil a představil se jako Regentův posel.
„No jo, ale tenhle status má dneska kdekdo, co chcete?“ zněla moje otázka.
„Předat vám zprávu“
„Od koho?“
„Od Regenta.“
„Už zase? Co ten zkurvysyn chce?
„Máte s kněmu dostavit… Oba dva.“
-Cesta zpět-

„Kyle musíš mi věřit, sice ví o Stvořiteli nevjvíc, skoro jako Otec zakladatel, ale je to kokot.“
„Ne, to ti nevěřím“
„Achjo… Kyle? Víš, jak jsme si před rokem nevěřili ani za mák? Chci ti říct, že tě už neberu jen jako kamráda, nebo parťáka.“
„Teď ne, blížíme se k Regentovi“

-Promluva do duše-

„Tak, Isabello, útěk z domácího vězení. Výtržnosti, nabádání k zločinecké činosti, podpálení oloviny Svatého Města včetně Úřadu První Války, vycestování bez souhlasu. Moc dobře to pro tebe nevypadá, co mi na to řekneš?“
„Ale já za to nemohla, to bylo omylem!“
„Jak myslíš… Kdyby sis aspoň vymyslela něco uvěřitelného, a co ty, Kyle? Omylem si zabil tři stráže, ukradl auto plné zbraní a munice a udělal pogrom na Čisté?“
„Udělal jsem to z lásky k vlasti a svatému písmu, jež Čistí poskvrňují.“
„Jak příhodné, nechť tedy rozhodne Stvořitel. Dostanete nože“, přinesli nože “A s nimi zabijete toho druhého. Ten kdo přežije bude vyvolen Stvořitelem k přežití”

A tak jsem podřezala krk svému milému, jediné osobě které jsem kdy věřila a kterou jsem milovala.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Achich ouvej, je tomu rok a půl, co jsem tohle napsal a musím říct, že se divím hodnocení dvou, či dokonce tří hvězdiček. No... Štěstí začátečníka.


 Uživatel úrovně 8

No já nevím, Ascello, manipulace se čtenářem je docela užitečný prvek, a ne vždy je čtenářům nepříjemné, když zjistí, že byli oblbnutí. Potíž je v tom, že to je velmi náročná technika a ta manipulace musí být opravdu mistrně provedená, aby to čtenář neprokoukl, ale zároveň aby mu to přišlo uvěřitelné, takže si pak plácne na čelo a zvolá: "Jéžiš, to mě přece mohlo napadnout." Určitě i tebe napadne spousta knih a příběhů, ve kterých tahle manipulace je - třeba Gaiman nebo King to dělají docela často, si myslím.


 Uživatel úrovně 5

Líbí se mi pokus o práci s atmosférou; zázemí - načrtnutí světa a pozadí, které samo s příběhem nesouvisí, ale snaží se ukotvit děj do světa, dát pocit, opravdovosti; stručnost, krátkost - jde v podstatě o literární cvičení, nic velkého s ambicemi.
Nelíbí se mi samoúčelná vulgarita, je papírová, nevěrohodná, zvlášť v kontextu s "homosexuálním stykem"; uspěchanost (ideálně před publikací dej povídku někomu přečíst, cizí člověk si všimne překlepů spíš, než autor, který text zná... tady bych doporučila si to aspoň po sobě přečíst, nejlépe s odstupem pár dní); zakončení. A první věta - zde si vem Shadowmagovo zhodnocení opravdu k srdci. Název a první věta jsou pro první dojem nejdůležitější a jak známo, první dojem určuje i dojmy následující, vyvrátit ho bývá obtížné. Např.je čtenář zklamán, že se nenaplnilo očekávání, které první dojem předeslal.
Určitě piš dál, ráda si přečtu něco dalšího, ale aspoň trošku pečlivosti, respektu k čtenářům bych prosila :-) (čtenář není -většinou- blbec, umí si leccos poskládat sám, nemá rád manipulaci, podsouvání něčeho, aby pak s velkou slávou bylo vyhlášeno, že je to jinak, jak si myslel původně).
Temný svět je fajn.


 Uživatel úrovně 0

Wow, díky, z této kritiky sem si zatím vzal snad nejvíc.
Na jednom jiném serveru na kterém jsem to uveřejnil nějakou dobu po té, co zde, se mi dostalo snad jen komentářů typu: "Pěkné, líbí se mi to" nicméně žádná kritika. Nesmírně si toho tedy vážím, a velmi děkuji :)


 Uživatel úrovně 4

Hop a skok, to je spíš výraz do nějaké rýmovačky, třeba ve stylu Toma Bombadila z Pána Prstenů. Jako začátek první věty, jež sama o sobě mívá schopnost zaujmout čtenáře, bych volil něco jiného.

Dej si pozor na opakování slov, zde například "za chvilku dorazí kanystr..." a "Kyle dorazil..."


Ty jednotlivé pasáže mi přijdou až příliš krátké na to, aby nesly vlastní jméno. Pojmenovat úsek textu - proč ne, ale měl by obsahovat dostatečně zásadní informace nebo vzbuzovat odlišné pocity.

V té první mi přijde náznak homosexuality příliš nucený, tím spíš, že v dalším ději nehraje žádnou roli.
Předpokládám, že šlo o autorovu "léčku" na čtenáře, jak jim vsugerovat představu mužského hrdiny.
Výraz "homosexuální styk" se pak moc nehodí k obecné češtině ve zbytku textu, navíc když jde o dvojici "vyvrhelů".
Sám nejsem příznivcem vulgarismů, ale tady by text unesl i lidovější označení, navíc přesnější... o homosexuálním styku přemýšlel někdy asi každý, ale ne nutně ve vztahu k vlastní osobě.
Asi bych se nebál napsat něco v údernějším stylu: "Kyle, píchal bys chlapa?" atd.
Když už je řeč o té homosexualitě a mluví se o Stvořiteli (s tebou) a před spaním, asi by se z toho nechal vytřískat nějaký lacinější fórek :)

A ještě mě napadá - nesměšovat informace od hrdinů a od vypravěče, například poznámka o ironii vzhledem k podpálení požární stanice by se lépe hodila jako věc zasazená do vyprávění samotného než do přímé řeči postav.

Ve druhé části mi uniká význam lezení na strom.

Tělo dělá dojem, všechny ty svaly... Asi by bylo lepší nějak obratněji to opsat, možná se zaměřit na konkrétnější vzhled. Tím by autor také mohl přiblížit zjev hrdinů (například srovnáním figury atd.)
a tak je udělat čtenářům lépe představitelné - a vybudovat trošku silnější vztah k nim.

V závěru by se pak určitě dalo rozvést, jaká byla reakce Kylea, zda se nechal zabít dobrovolně, jestli proběhl boj.


Když to shrnu, máme tu drobnou sondu do života (ne)hrdinů v nějaké zřejmě postapokalyptické společnosti, kteří se vzepřou řádu. Nastíněno je náboženské a mocenské pozadí, to by možná obojí stálo za rozvedení.
Postavy lépe vnímáme jako rebely tehdy, když víme, proti čemu se bouří, čím se vlastně vymezují.
Nějaká osobní motivace v podobě drobného pohledu do minulosti hrdinů by možná pomohla.

Mám rád stručná díla, i zde na serveru jsou taková - a velmi dobrá, kde je text rozčleněn do úseků, pro inspiraci například Mrtvý bůh od Barbara Cohena v rubrice Hřbitov.
Tady je ale stručnost spíše na škodu. Klidně napiš dílo nejprve delší a pak osekej vše, co ti přijde zbytečné. Ale nosná kostra musí zůstat. Je to jako se sochou, máš kvádr kamene a osekáš to, co není sochou, ale nemůžeš vzít jednotlivé kusy kamení a lepit je do podoby postavy.

Zapracoval bych na dialozích. Ber to tak, že dialog rozhodně není přepis zvuku, co hridna vypustí z pusy. V textu je to spíš iluze dialogu, vždy je to zkreslené do čitelné podoby. Zkus si schválně pokecat s kamarádem a pak to doslovně přepsat, většina lidí se pak zděsí, jak mluví, s výplní slov atd.
Ale to čtenáře ruší, takže přílišná autenticita taky není ideální. Odpovídající výrazy samozřejmě ano, máme mnoho vrstev jazyka a vybrat některou z nich postavu oživí a také odliší. Ale nesmí z toho šustit papír.


Nevadí mi neurčitost zasazení děje ani nenapovídající název textu, naopak lze soudit, že autor má představivost a to, k čemu dal čtenářům přičichnout, může být při rozpracování zajímavé.

Na zdejší stupnici tak dílo hodnotím dvěma hvězdami: myšlenka není špatná, i když nijak nová, autor dává tušit zajímavé souvislosti na pozadí, ale vše je sráženo řemeslným zpracováním a nepečlivostí.


 Uživatel úrovně 8

Trémon: Však v pohodě, i krátký útržek může mít smysl, jen mi to přijde škoda. Pokud to pozadí máš doopravdy promyšlené, tím spíš.


 Uživatel úrovně 0


Děkuji za kritiku, dost jsem se s ní shodl.
Nathaka má pravdu ve všem co tady psal. Příběh má spoustu neosvětlených pojmů a není tam vztah k hrdince, přičemž má pravdu i s mou myšlenkou možného zmatení čtenáře, nicméně jsem chtěl, aby to nebylo o vysvětlování možných reálií ale spíše krátičký útržek ze života.
Ano, vulgární mluva je nezvládlá.
"Modlitba" neměla být nijak dokonalá poněvadž jak bylo zmíněno, si ji taky někdo jen tak vymyslel.
Ano, jsem líný :)


 Uživatel úrovně 8

Sccion: Neříkám, že jsem tím byl ošálen, jen že tam ta snaha zmámit čtenáře, aby si myslel, že vypráví muž, je. (Viz třeba dotaz na homosexualitu, tam je to celkem okaté.)
A když už mluvíš třeba o té modlitbě, tak ta mi teda atmosféru spíš zkazila, protože je taková... no, přijde mi, že podobnou modlitbu vyplodíš během hraní Dračáku, když tě PJ požádá, aby ses "modlil roulplejově a v přímé řeči", tak něco takhle nahodile blábolíš.
Podobný dojem jsem měl z většiny prvků, které by teoreticky měly pomáhat s atmosférou. Hodně nezvládnutá je kupříkladu i vulgární mluva, která může občas čtenáře přesvědčit, že čte skutečný, věrohodný dialog, ale tady je jak pěst na oko.


 Uživatel úrovně 8

Přiznám se, že možnost hlavního hrdiny namísto hrdinky mě vůbec nenapadla. Možná to bylo tím, že už v názvu díla je jméno Isabella, tak jsem si to rovnou spojil.

Podle mého názoru je naopak atmosféra vybudována vcelku dobře a uvěřitelně - právě z toho mála, co je rozsahově k dispozici. Je pravda, nebudu nic popírat, že nějaký zvláštní vztah jsem si k hlavní hrdince taky nevytvořil. Ale jako vynikající krok bych hodnotil třeba velmi konkrétní popis večerní modlitby - úplně stejně by autor mohl napsat skutečně pouze, "slyšela jsem Kyla, jak se modlí..". Namísto toho je tu vypsáno vše, což podle mě svědčí o docela pěkné míře autorské invence a právě něco takového oceňuji.


 Uživatel úrovně 8

Vidím tam náznak dobré myšlenky a snahu o zvrat na konci - naznačovat čtenáři, že hlavní postava je muž, vyhýbat se použití jednoznačného rodu, a na konci ukázat, že vypráví dívka, a že navíc zabila svého milého, je hezký pokus, ale nějak nevím, jestli to samo o sobě může být nějakou nosnou pointou.
Takový zvrat (i kdyby sebevíc šokující) ale sotva bude mít nějaký dopad, když přijde po pouhých šesti odstavcích "napínání" (aby měl zvrat smysl, musí si čtenář nejprve vybudovat představu, kterou mu pak "zvrátíme"). A to je vůbec hlavní problém celé "povídky" - je to jen takový štěk, pár vět, bez šance čtenáře vtáhnout a vybudovat jakoukoliv atmosféru. Na krátkém prostoru se objevuje spousta pojmů a jmen (Regent, Stvořitel, První válka, spousta náznaků nějakého pozadí), které ale nejsou vysvětleny a nám nezbývá než autorovi věřit, že za tím něco je. Stejně tak nám je vlastně šumafuk, že vypravěčka zabila svého milovaného - nemáme k postavám žádný vztah.
Krom absurdně krátké formy to ale zabíjí i Sccionem zmiňovaná záplava chyb a překlepů - neschopnost je opravit je znakem lenosti a výmluvy na klávesnici to jen zhoršují (když víš, že na klávesnici děláš chyby, tím spíš to po sobě musíš přečíst znova a opravit).

Vzato kolem a kolem, snaha imponovat nečekaným zvratem se míjí účinkem, když celý příběh postrádá atmosféru a jakékoliv věrohodné pozadí, předně protože je to příliš krátké a odbyté. Kdyby se to víc rozepsalo, kdyby se budovala atmosféra, kdyby se vysvětlilo pozadí příběhu a kdyby zvrat přinesl trochu hlubší pointu než "prásk, vypravěč je holka a zabila toho druhýho - to jste nečekali, co?", dalo by se s tím už pracovat. Potenciál bych tam viděl.