Články&Eseje

Spiritista Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 7

Posedlá se snažila uprchnout, ale stařec ji přehradil cestu sukovitou holí větší než byl on sám.

„Ustup, stvoření pekelné!“ zavrčel na ni a přitom dělal rukou ve vzduchu podivné obrazce. „Táhni, vodkud jsi sem přišlo!“

Poklepal po skřínce, kterou vylovil z vnitřní kapsy a z dívky najednou vylétl hrozivý dým, který s bolestivým skřehotáním přistál ve skřínce, kterou stařík rychle zaklapnul.

K dívce rychle přiběhla máti s vlhkým šátečkem, připravena křísit svou ratolest. Otec tam však jenom postával, bledý a šokovaný. S úsměvem se proto otočil k němu a nastavil mozolnatou dlaň.

Peněz nebylo mnoho, ale i tak to byla slušná sumička.

„Dost na to, aby se jeden nemusel starat, co do úst vloží po zbytek… nu, né přímo života, ale alespoň do konce tejdnu,“ vykládal nadšeně krčmáři, když běžel utratit svou pláci. Teď seděl v koutě u jednoho ze stolů, popíjel dobré pivo a trávil zbytek své večeře, pozůstávající z polívky a několika kuřecích stehýnek.

Otevřel Pandořinu skřínku. Na jejím dně se lenivě provalovalo několik drobných barevných démonků, tak jako vždycky. Byly tehdy živější?

Nepamatoval si, ale vážně o tom pochyboval. Zavzpomínal si na časy, kdy ještě jako otrhaný žebrák bloudil ulicemi Hlemýžďova a hrabal se v odpadcích. Jakpak že to vlastně našel? Poškrábal se po hlavě. Tahle vzpomínka mu jaksi vyšuměla. Byly prostě s ním už tak dlouho, že je bral jako svou nedílnou součást. Třeba jako

„Vodkdy se s váma paktuju, pamatuju si toho míň a míň,“ pokáral je tiše. „Jestlipak to nebude tím, že piješ jako duha,“ pípl nesměle démonek zelené barvy.

„Kušuj, Kocovino. Nebýt tebe, je to s mým pitím celkem v pořádku.“ Kocovina se provinile zahihňal.

„S kýmpak se to tam bavíte, dědku?“ zeptal se podiveně krčmář.

„Ále, to nic, to já jenom domlouvám těm mým zatraceným kloubům,“ řekl s úsměvem a rychle zaklapl skříňku, z které se ozvalo tiché odfrknutí.

Krčmář jenom pokrčil rameny, jako že ho do toho nic není, a pokračoval: „Já jen, že je tady nějaký párek vesničanů, který by chtěl slyšet o tom vymýtání.“

Dědek přikývl a chvatně dopil svůj korbel, skryl Pandořinu skřínku ve vnitřní kapse a zvedl se od stolu, šourajíc se k páru v středních letech s obdivným výrazem na tváři. Čekali tam na něj s netknutým džbánem silného piva, ani nemusel pronášet obvyklou řeč o vyprahlém krku.

Usmál se pod fousy. V tomhle kraji by mohl klidně zůstat ještě několik dnů, než půjde o dům dál.

Zeširoka se usmál a nenápadně pohladil skříňku přes hnědý kabátec. Nalil si a pořádně si upil z piva.

Tohle je život, pomyslel si a otřel si ústa hřbetem ruky.

Diskuze

 Uživatel úrovně 8

Příjemné počtení.


 Uživatel úrovně 0

Sccion: Budem musieť nabudúce svoje termíny konzultovať s nejakým online slovníkom spisovnej češtiny. A už dopredu sa môžete hlásiť záujemcovia o korektúru, rámcová konštrukcia príbehu už je na svete. :)

Lyrie: To ma veľmi teší. Národnosťou som Slovák a na Slovensku i žijem, no z dôvodu nedostatku kvalitných kníh v mojej materčine čítam literatúru najmä v češtine, ku ktorej mám veľmi kladný vzťah, hoci v niektorých prípadoch mi chýbajú gramatické korene alebo naopak nie vždy správne predpokladám, že to čo platí v slovenčine je i českým pravopisným pravidlom. Ďakujem.


 Uživatel úrovně 0

Celkem příjemný pohled na jedno v podstatě velmi zajímavé zaměstnání a hlavně na samotnou postavu "spiritisty", jak ho vkusně a vtipně (!) pojmenovává sám autor. Má to v sobě takovou tu kousavou, ale přesto úsměvnou ironii. Obyčejný žebrák, vykuk, patrně zcela náhodně kdesi objeví skříňku a šup, už s ní jde do světa dělat kšefty. Pěkně za prachy, kdepak nějaká láska k nemocným a bezmocným. A svoji "pláci" (mimochodem krásné slovo a autor ho i v komentářích vysvětluje, a třebaže se v pravidlech nevyskytuje, tady celkem výstižně nahrazuje slovo mzda či plat. Což ale neznamená, že se nám nacpe do pravidel, budu tu "pláci" brát jen a pouze jako autorovu inovaci a hraní si se slovy), takže pak jde spiritista svou "pláci" prostě propít. Žádné šetření na příští časy, on ví, že s touhle skříňkou se bude mít vždycky dobře. Nemusí vydělat majlant, na uživení a na popíjení to přece stačí.

Co se týče pravopisu, správnosti slov a větného spojení, nevím, nakolik je autor víc Čech nebo Slovák, či obojí, ale pokud má slovenskou národnost a napsal povídku v tak dobré češtině, jsem víc než ochotná přivřít oko a ty chyby mu odpustit. Já bych si na povídku ve slovenštině netroufla ani náhodou.


 Uživatel úrovně 8

Inu, pak chtěl v češtině skutečně utratit výplatu, nebo plat, nebo peníze za práci. :)
Pláce zní v češtině spíš jako od někoho, kdo neumí říci "r", o uvedený termín jsme jaksi ochuzeni. ;)


 Uživatel úrovně 0

Preto som aj nechcel písať celú poviedku, len nejaký krátky prequel.
Práce? Ale on chcel utratiť svoju výplatu, teda peniaze čo dostal od otca posadnutej.


 Uživatel úrovně 8

Nojo, tak teď, když už vím, že to nepsal rodilý Čech dává vše daleko větší smysl. :)

Místo pláce by měla být práce. ;)

A korektury se hodí vždy a všude.


 Uživatel úrovně 0

Ešte stále nič nevidím na tom prvom, "...když běžel utratit svou pláci." Čo malo byť miesto toho?
A jó. Mnohé slová sú trošku násilne prevedené zo slovenčiny, pretože nepoznám bežnejšie ekvivalenty v češtine alebo som si o nich myslel, že sú trochu medzinárodné.

Každopádne ďakujem, aspoň viem, že to v budúcnosti bude chcieť najprv korektúru.


 Uživatel úrovně 8

Gramatické jevy, kterých jsem si všiml:

"...když běžel utratit svou pláci."
• překlep, který shodou okolností můj word odhalil. :)

"...a trávil zbytek své večeře, pozůstávající z polívky..."
• sestávající

"...se lenivě provalovalo několik drobných barevných démonků..." ; "Byly tehdy živější?"
• shoda podmětu s přísudkem tady říká, že démonci se pojí s měkkým i ve slově "byli". Stejně tak v dalším odstavci.

"...zeptal se podiveně krčmář."
• udiveně


 Uživatel úrovně 0

Ďakujem za rýchle schválenie.
Počin bol trochu experimentom, chcel som si vyskúšať napísať niečo literárneho charakteru v češtine. A teda zjavne, aj keď som použil Wordovské kontrolovanie, bude treba v budúcnosti niekoho na korektúru. Nehovoriac o tom, že som z nepochopiteľných príčin zabudol odstrániť nedokončenú vetu: "Třeba jako" ... ehm.

O tých gramatických chybách a iných štylistických záležitostiach by som sa (ako v podstate cudzinec) rád dozvedel viac, pretože ich tam nenašiel ani Word ani ja. O opakovaní slov viem a samému mi to prekáža, no nedokázal som vymyslieť vhodné slovo, ktoré by tam mohlo pasovať.
Na gradáciu to je príliš malý textík a nechcel som ho príliš rozširovať, lebo ako vravím, bol to experiment. No pretože si myslím, že toto prostredie nie je celkom na zahodenie, tak sa mi azda podarí dodať deju rýchly spád, keď už tomu prajú podmienky (postava i svet).


 Uživatel úrovně 8

Vskutku minipovídka, jejíž antihrdina není nikým větším, než jen obyčejným člověkem, kterému se nějakým způsobem podařilo a daří využít příležitosti.

Určitě je co ocenit - například fakt, že sice není v celém textu jednoznačně psáno, jakým způsobem se ty posedlosti v kraji prostých vesničanů berou, ale z celkového vyznění povídky je jasně patrné, kdo by v tom mohl mít prsty. To je skvělé, naznačit a nechat čtenáře, aby mu pracovala fantazie a domyslel si celou situaci sám. Tím spíš je to podstatné, vzhledem k tomu, že povídka prakticky nemá ani začátek, ani konec. Je to jen jakási malá výseč z života někoho tak obyčejného, že ani není jeho činy třeba odsuzovat, či chválit.

Máme tu i stylistickou stránku, kterou by naopak bylo možné vylepšit - místy i hrubky, semtam ne zcela běžné termíny (podiveně), a ke konci se množí i opakování určitých slov ("Nalil si a pořádně si upil). Nemám rozhodně nic proti krátkým textům, ale jako hodnotitel si myslím, že správné uchopení gramatických jevů je něčím velice důležitým, podobně jako může být důležitá i kupříkladu gradace u textů delších.