www.Dracidoupe.cz



Mrtvý bůh

Příprava pro tisk (tisknuto 1379x)
Autor: Barbar Cohen
Přidáno: 18:53:21 07.02.2010
Hlasovalo: 14
Průměrné hodnocení: 4.5


Hlasování

Hlasování u tohoto příspěvku bylo uzavřeno.

Vidět hlasování jednotlivých uživatelů mohou vidět pouze přihlášení uživatelé.

Diskuze

Pro přidání příspěvku do diskuze se musíte přihlásit.

příspěvků. Řadit podle .
[Další]
 
Počet zobrazených příspěvků: 11-15 / 15
Ikonka uživatele Falhir    [pošta] NEW     19:46:11 08.02.2010
Stačilo, abych si Mrtvého boha přečetl jednou, a zapůsobil na mě příjemným dojmem. Příběh, který sestává z několika sekvencí, jež se jeví jako výňatky z historické beletrie, vyjadřuje postoje k různému pantheonu i Bohu a místy z něj sálá určitý titanismus - vzdor vůči bohům. Dokáže dovedně manipulovat s fiktivními osobami - spíše s archetypy, jejichž myšlení se povětšinou nepřímo opíralo o božství - i historickými osobnostmi. Vypravěčský styl vyvěrající z úmyslu skloubit historické reálie s fantastickým podtextem je rovněž tím nejlepším způsobem, jak čtenářům přiblížit některé dějinné souvislosti spjaté se silným náboženským cítěním.

První odstavec přirozeně představuje víru v jejích zárodcích. Jde o posvátnou bázeň z čehosi většího a mocnějšího, něčeho, co přesahuje pouhé uctívání bůžků v podobách miniaturních primitivních sošek a jiných fetišů. Atmosféra se mi velice zamlouvala: text ubíhá plynule a s příslibem výjimečného přístupu k různým momentům v historii (i těm, které nejsou doložené, nicméně působí dostatečně věrohodně v kontextu příslušné doby). V rané etapě lidství je zatím víra - úcta plná strachu z něčeho nadpřirozeného - neochvějná a nepřipouští kontroverzní zpochybňování; není součástí žádné ideologie, netvoří žádné paradigma, ale zato je pevně vštěpena do každého jedince v tlupě.
Líčení je poutavé, byť poněkud strohé - což je vzhledem k tématu v dané části vhodné. Dokonce zdařile útočí na fantazii čtenáře, kterého nutí při čtení vytvářet jednotlivé obrazy ponurých podzemních chodeb a nesourodé tlupy vystrašených divochů.

Ug-uhova kapitola mě zaujala asi nejvíce. Tentokrát je patrný nesouhlas, odrážející se v myšlenkových pochodech lovce. Připouští si novou teorii, jež mu předá myšlenku, zda není jeho počínání zbytečné. Zřejmě poprvé se zamýšlí v duchu ryze lidském, ale přesto si je vědom kruté pravdy: výhodnější obětovat něco z úrody a lovu, nežli zanevřít na vyšší mocnosti. Bázeň je v něm zakořeněna, ale nejistota přichází náhle po jakémsi zbystření.

Egyptský učedník taviče se setkává s nahrazováním jedněch bohů jinými. (Možná je svědkem nastolení krátkodobé vlády Atona, tedy prvního egyptského monotheismu...) A přestože slouží faraonovi a jeho smýšlení, což znamená, že se musí smířit rovněž s příchodem nového kultu, ulpívá na něm vina - alespoň tak to možná sleduje on a přívrženci starých bohů. Je zvyklý, že bohové jsou přirozeně naprosto posvátní a je třeba usměrňovat jejich vliv na říši prostřednictvím chrámů, obětí a především pevné víry. Zničit zpodobnění starého boha v jeho očích znamená to samé, jako jím opovrhovat. Jako by v krátké fázi mezi zničením a následným nahrazením nutně museli někteří zemřít, aby stvrdili uznání nového boha.

U Římanů, Norů a francouzských dobyvatelů pak klíčovou roli hrají tyto aspekty: nezpochybnitelná záminka a fanatická víra (která je ve skutečnosti mnohdy hraná a značně idealizovaná některými soudobými kronikáři i mocnáři samotnými). Tyto "ochrany mocenských zájmů" tedy někdy kráčí ruku v ruce. Víme, že Marius býval v mnoha ohledech nekompromisní, a tak využil své krutosti k projevu zdánlivého uctívání (samozřejmě, rád si připouštěl, že patronace bohů jej učiní neporazitelným, ale vpravdě nešlo o žádný bezmezný respekt k božstvu), které však sloužilo k politickým vzestupům; klasické schéma nejen římského despotismu. A křižáci? Tyto příklady známe téměř všichni: dostatečná záminka - a pseudo-hrdinové, zvaní rytíři, putují pod záštitou papežského vyhlášení očistit svatá místa. A v rámci těchto výprav pořádají pogromy na židovské obyvatelstvo nejen v Jeruzalémě (kde šlo o pouhou součást řádné očisty), ale i v Evropě (což byl cílený proces), a získávají léno, protože se přeci plahočí až z Evropy a naplněni vírou v Boha eliminují jakékoli náznaky islámu i judaismu, v pozdějších etapách i ortodoxního křesťanství v Byzanci... O tom teď není třeba psát.

Celek je zajímavý především z toho důvodu, že jej tvoří několik ideově odlišných textů. Od upřímné víry se dostáváme přes vyjádření nespokojenosti a titanismu k variabilnímu využití pojmu "víra". Navíc je dílo psáno čtivým stylem.
Pravda, nepředstavuje pro mě výtvor, u kterého bych snil nebo žasl nad jazykovými prostředky, ale takové předpoklady splňuje málokteré dílo. Výhoda tohoto příspěvku spočívá v tom, že mě kromě samotného čtení donutilo přemýšlet. Proto se omlouvám za menší interpretaci, kterou jsem předvedl - napomáhá mi k utřídění myšlenek a koneckonců platí za mou reflexi.

Ikonka uživatele sanife    [pošta] NEW     12:13:59 08.02.2010
Po opětovném přečtení musím upravit hodnocení. Což se mi dosud ještě nikdy nestalo. Dílo si hodnocení 4 zaslouží. Víc nemám co bych dodala.

Ikonka uživatele Shadowmage    [pošta] reputace: 1
sanife: +1
NEW     11:31:02 08.02.2010
Hned první část má skvělou atmosféru, ten šerý čas před tím, než se času vůbec začala věnovat pozornost.
Lze skutečně cítit strach, v němž opové prchají podzemím. Tady je ještě prvek přesahující moci přímý a reálný,
bez jakýchkoliv pochybostí hrozivý a vynucující si pozornost.

Lovec už vnímá rozpolcenost nadpřirozena, je zde patrna jistá "dělba práce", která spolu s primitivní společností
je najednou přisouzena i božstvům. A také vnímá první pochybnosti. Je lepší kopí jako obětina nebo zbraň a prostředek obživy?
Určitý posun k samostatnosti je ale ještě "ztrestán".

Egypt pak krásně ukazuje odklon lidí od bohů: člověk je ten, kdo drží moc udělit božstvu mandát,
ale také jej sebrat. Bůh je zde spíše nástrojem mocných, než přímě vnímanou entitou. pochybnosti zde už dávno přešly v činy,
i když strach ještě úplně nezmizel.

Řím je pak pro mě krásnou ukázkou nahrazování bohů novými (co kdyby byli mocnější?) a obecně začleňováním všeho podrobeného do staré struktury
vhodným způsobem.

Leif pak postupuje dál, bohové jsou vpomenuti tehdy, když je něco potřeba, tehd se hodí jako pojistka či záruka.

Křižáci (ale nejen oni a rozhodně ne poprvé a naposledy) pak ve jménu božím dokázali, že ideologie je nezpochybnitelná, i když snad boží zákony velí v srdci věřícího jinak.

Na jednotlivých částech je krásně vidět posun ve vnímání lidí.

Nejlepší je ale stejně první část, dál už se můžeme přít o výklad jednotlivých historiků. Ten úvod je ale ryzí předmytické období a má to sílu.

Doporučuji "Mrtvého boha" namísto výtahu z učebnic antropologie a dalších souvisejících oborů.

Ikonka uživatele Noeh    [pošta] NEW     10:32:09 08.02.2010
Nemám čo napísať, proste ma to dojalo. Hlavne druhý "príbeh" je super :-)

Ikonka uživatele sanife    [pošta] NEW     18:53:21 07.02.2010
V první řadě se omlouvám za pozdní schválení (pokud by někoho zajímal důvod, tak je to kvůli práci a také kvůli psaní otravné bakalářky… Škoda že v tomto případě spisovatelský talent nelze využít tak snadno).

A nyní k samotnému příběhu. Sám o sobě je skládankou poslepovanou z příběhů z různých období, ale stejnou podstatou v jádru. Víra, Bůh… Tohle téma bylo a vždycky bude zajímavé.
Líbilo se mi celkové zpracování. Věty byly promyšlené a napsané tak, aby celkový dojem byl vyvážen a nejvíce pozornosti autor věnoval právě těm obdobím, která byla nejvíce zlomová. Zajímavé je, že o nacismu se zmínil jen jednou větou, i když o tom by se dalo napsat nejvíce ze všeho. Ale právě jenom ta jedna věta byla jakousi pomyslnou třešničkou na dortu, anebo posledním hřebíkem zatlučeným do rakve překrucování a zneužívání víry. Chyby rozebírat nebudu, nebylo jich mnoho.

Nejvíce se mi líbilo zpracování o dobývání Jeruzaléma. Podobný článek jsem nedávno četla a autor se držel faktů, takže zde není co vytknout. Dílo samotné žádný dech vyrážející děj ani příběh nepřináší. Je spíše poselstvím, námětem na zamyšlení, úvahou… A to je někdy mnohem víc. To ať posoudí také ostatní. Já dávám za tři, protože je to nadprůměrně napsané.

[Další]
 


Soutěže
O Hlavu Zlatého Draka


News
Aktuality
Novinky
Bugfix


Vzhled
Family Silver
Historic
Simple Ancient Dark
Simple Ancient Light
Simple Evolved Dark
Simple Evolved Light
Timmothy Gold


Komunikace
6 přihlášených uživatelů
 
Chat (0 online)
Moudrá Sova
Fórum
Ankety


Control
Registrace
Nick:
Heslo:
 
Zapomněl jsem heslo


Doupě jinde
Na PragoConu
last.fm
Facebook

Vygenerováno za 0.047616004943848 sekund.
© 2002 - 2009 Almad a James Timqui, design © 2002 by Almad.
DrD, Dračí doupě a Altar jsou ochranné známky společnosti ALTAR
Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto stránek nesmí být reprodukována, publikována ani jinak
využita bez svolení Redakce serveru DraciDoupe.cz nebo svolení autorů jednotlivých příspěvků.
Novinky je možné sledovat pomocí RSS kanálu. Toto je verze 1.
Verze 2 je v přípravě a vývoj můžete sledovat na informačních stránkách