www.Dracidoupe.cz



Métel se dívala

Příprava pro tisk (tisknuto 637x)
Autor: Ascella
Přidáno: 7:43:06 10.09.2009
Hlasovalo: 8
Průměrné hodnocení: 4.38


Hlasování

Hlasování u tohoto příspěvku bylo uzavřeno.

Vidět hlasování jednotlivých uživatelů mohou vidět pouze přihlášení uživatelé.

Diskuze

Pro přidání příspěvku do diskuze se musíte přihlásit.

příspěvků. Řadit podle .
Počet zobrazených příspěvků: 1-5 / 5
Ikonka uživatele Falhir    [pošta] NEW     21:05:23 18.09.2009
Palety zápachů, jimiž je postříkán celý vnitřek chýše... Zapeklitá věta, že? Můžeme totiž nahlížet z dvou odlišných perspektiv: a) čistě logické, která nám tvrdí, že sotva lze chýši postříkat pestrou škálou zápachů z mnoha palet a že není možné, aby na jednom místě působilo více zápachů, neboť na čich v závěru udeří jeden zápach generovaný ze směsice pachů; b) básnické, skrz níž se vyjadřuje představivost malířky, která tolik miluje barvy...

Samozřejmě chápu, že ačkoli je literární rozsah dílka rozmanitý, čteme tu prózu, jejímiž korálky jsou kratičké verše. Přesto jsem během čtení logiku oné citované věty nebral v potaz, jelikož jsem na ten okamžik ucítil silný vliv lyrických obrazů, které sice nesplňují prozaický ideál, zato však čarují s obraty, jimž bychom v díle zaměřeném na ryzí prozaický výkon patrně nerozuměli. Anebo rozuměli, jen bychom je chtěli rozebírat?
Ovšemže bychom se měli z hlediska první perspektivy vyvarovat stylistických nejasností, ale co když je určitá formulace autorčin záměr, byť si je vědoma potenciálních nejasností kolem ní? Já tedy vidím, že Ascella dokáže velice hezky zacházet se slovy, psát květnatě a poeticky. Útočí na čtenářovu představivost, experimentuje, kam až může/smí zabloudit.

Zamyslím-li se nad významem zmiňované věty (nyní už se v podstatě jedná o frázi), přimhouřím oči, snad nesouhlasím s jejím poselstvím, avšak stále formulaci pokládám za cílenou v rámci stylu psaní. Ten je bezesporu osobitý.
Když jsem ale dílko četl bez masky kritika, pouze jako čtenář dychtící po rozuzlení, nikterak jsem si nevšímal nejasnosti. Způsobila to právě atmosféra, jež je po celou dobu neměnná, snad až závěrečný dialog ji poněkud nabourá; vnímal jsem větu jako obraz. A obraty typu "palety plné zápachů" musí výtvarníka pracujícího s písmem vyloženě svádět k činu. :-)

Mám naprosté porozumění pro touhu "něco v mžiku stvořit". Tímto způsobem tvoří impresionisté, jimž záleží především na momentu - akci - dynamice. To je kreativita okamžiku. Zato u tohoto literárního dílka jde asi spíš o okamžik myšlenky. Pro samotné dílko se předpokládá určitá doba vzniku, jistěže, to nelze srovnávat se svižnou prací malířů, ale Ascella se jim podobá tím, že se chvatně chopila náhlého nápadu, nijak výrazně jej nepitvala, prostě se vrhla na tvorbu... A to já pokládám za obdivuhodné.

Ikonka uživatele Ascella    [pošta] NEW     17:44:24 18.09.2009
Znáte to asi všichni. Občas na člověka přijde nutkavá touha něco stvořit, zformovat umělecké dílo. Říkají mi, že neumím psát, že bych to snad ani neměla zkoušet a když svá starší dílka čtu, uznávám, že kritici mají v ledasčems pravdu. Seznala jsem, že největší umění, kterým vládnu je tvořit příběh, tvořit hru, předat příběh k prožití druhým a gramatika a štětec jsou nepodstatné a chápu se jich jen zřídka. Dobrá, štětce podstatně častěji, než slov tkaných do obrazů. Ale jsou věci, které prostě do hry převést nejdou. Obrazy, které v hlavě tvoří příběh, pro hráče nevyužitelný. Korálky obrazů a představ, ano, milá Lyrie, přesně takové jsou. A tehdy přijde touha psát. Jednou jsem to zase zkusila. Nevěděla jsem jak mi to půjde, s gramatikou se trápím, nevystihnutá délka a uspěchané vygradování příběhu, zmatečnost představ, které skáčou jedna přes druhou. Ano, máte pravdu. A máš pravdu Falhire, že jde o část knihy, která však neexistuje. Kniha zvaná Ascellin svět, rozvíjející se, bující. Rostou mi suché země, hamada. Ale zimní svět severských krollů - snégů - a lesních elfů - bjélů, je zatím neprobádán vyjma původu dvou postav. A tu přijde potřeba stvořit snégský šamanismus, napsat knihu Šamani světa, kapitola snégové. Rozvíjím představy a vyvstávají otázky: co se stane když?... A příběh je na světě. Hráči dostanou jen povědomí o maskách šamanů, o podstatě uzavírání živlů a duchů a bytostí se ničehož nedozví. Ale co s těmi všemi obrazy? Co se stane, když se zahořklá Métel dívá?
Netřeba rozebírat, o čem to je. Běžný čtenář asi pochopit tak docela nemůže, přiznávám to otevřeně. Na to chybí příliš souvislostí, které by šlo dodat prodloužením díla či oním zmiňovaným dodatkem - výňatkem z knihy. Ano. Dílko vzniklo jako sled obrazů, které se rozpustí v pocity, u každého jiné, každý se jimi musí probrat sám. Nejde o vyprávění jednoduché a přímé, asi takové ani napsat neumím, to si nechávám pro hry (dobrá, ani mé současné hry nejsou zrovna přímočaré...). Zde si mohu hrát se slovy a obrazy způsobem, který si ve hře dovolit nemohu. Poetické líčení proměny s důrazem na atmosféru, nikoli samotný její akt, toť vše. Co si kdo z něj vezmě za pocit, dojem, je zcela na něm. Může si vzít z příběhu jeho kostru a jeho atmosféru, ale jemné nitky narážek na svět, motivy za příběhem, ano, potřebovala bych rozsah knihy, ale nemám trpělivost ani nadání knihu psát :-) Ano, otevírá se mnoho otázek, které Falhir nadhodil, odpovědi jsou, některé skryté v povídce, jiné - nemělo by to být, vím - mimo, ve světě.Na poslední větu odpovídá Lyrie - může to být naděje. Naděje, že znovu vyjde slunce. Nevinní válečníci - a nejen oni - zaplatili životem. A výkladů je mnoho, proč "cpát" ten, který důvěrně zná autorka? Nechť si každý vezme svůj vlastní...
Naděje. Ano, příroda je mocí vyšší než víla, ale proč to říkat otevřeně? Kdo si to chce vyložit tak, udělá to, kdo naopak, udělá to. Povídka je (začátečnický) pokus o umělecké dílko a co tím básník chtěl říci a co zamýšlel je nepodstatné, důležitý je dojem a výklad samotného čtenáře, jak na něj dílko působí, co v něm zanechá. Jsou tací, kteří řeknou "to je zase ale kravina" a čekají na své hladce čtivé vyprávění akčního příběhu, jsou duše básnivé, které třeba zaujmu... Nu, třeba si zase někdy i akční příběh zkusím, uvidíme :-)
Důležití nejsou ani šagarové a bjélové, pro čtenáře dokreslení světa s jeho vlastními pojmy. Ale budiž, zhrublý šakal, slovní hříčka pro terminologii mého světa typická. K nahraním G, L nahradím R a zní to hrásně seversky... proradná šelma zimního světa držící se ve smečkách, příbuzný vlků, přesto povahy jiné.
Stohy, asi hromady mělo být použito. Hromada kožešin, na nich tělo a přes něj další kožešiny. Nevím, na mne stohy nepůsobí zcela kompaktně, ale asi je to nevypsaností a nedostatečným jazykovým citem, představou. Slovo mi tam sedělo. Když na něj upozorňuješ a dáváš výklad, uznávám, že na tvém názoru je mnoho. Mám však pocit, že "zavrtaný ve stohu slámy" se používá, ale bít se za to nebudu.
Paleta pachů. Moc ráda maluju oleje, na paletu vymáčknout z tuby barvu, jak pokračuji v malbě, barvy se mísí jedna v druhou, mění a přelévají podle toho, kterak táhnu štětcem. A ráda tahám prudce, energicky, když použiji příliš terpentýnu, snadno vznikne stříkanec. Pachy v chýši, stříkance pachů, tu ten tu jiný, mísí se v jedno, prostupují se, tu je dominantní zápach sušeného trusu, o několik coulů vedle více vnímám zemité tóny hlinky. A podkladem pro to vše, bělostí palety na níž míchám, která je překrývána, ale stále nápadná, všudypřítomná, jako je běloba přítomná v každé barvě jako složka světla, je pach starce. Z logického hlediska nesmysl a dlouho jsem váhala, zda tento obrat použít. Rozhodla jsem se, že ano a rozhodla jsem se tak i při následných korekturách a hlazení textu, kdy na mne samotnou to působilo divně - pach připodobňovat barvě. Ale ano, hodí se mi to do chýše. Čistě pocitově. Srovnávat barvy a vůně a vnímat je jako jedno je dráždivé.

Mám ráda knihy, které si mohu vykládat různě a zcela po svém, zamilovala jsem si Duncanův Pergament a velice se těším na pokračování. A tato záliba se nutně musí projevit i na tom, jak píšu. Co člověk, to výklad, to názor. Nebudu nikomu říkat, který je ten pravý. To může vycítit - ale pouze vycítit - hráč v mém světě se znalostí severských zemí, který je ten pravý pro mne, ale vám nechávám prostor k otázkám...

Dlouhé schvalování? Nic se nemá unáhlit. Rozhodně nic redaktorce nevyčítám.

Děkuji za kritiky a rady.
A za povzbuzení, tak hezkou věc jako, že styl je vytříbený a poutavý mi dlouho nikdo neřekl. Děkuji.
Asci

Ikonka uživatele Lyrie    [pošta] reputace: 1
Shelagh: +1
NEW     16:20:24 14.09.2009
Už začátek povídky vytrhává čtenáře z naděje, že lze příběh přečíst bez přerušení, plynule. Ale to není nic, z čím by se nevypořádal, stačí najít rytmus (po delší chvíli) a začne se nám zdát, že příběh ubíhá takříkajíc přímo před očima. Obrazy vystupují ostře, mrazivě, zdánlivě bez souvislosti, ale přesto po tenoučké lince, jako korálky na niti. Probírám se těmi korálky, jsou to opravdu překrásné kousky, a snažím se vidět onen náhrdelník, který z nich po přečtení vznikne. Je to obtížné. Zdají se neuchopitelné jako sněhové vločky – jen co dopadnou, už se rozplývají. Zbývají jen… pocity. Tohle rozhodně není povídka na jedno přečtení a za to budiž autorce vysloven obdivný dík.

Ale! Ačkoli je příběh napsán víceméně čtivě – resp. v částech, kdy se autorka použila epičtější způsob vyprávění – začínám shledávat rozpory a to nejen čistě gramatického rázu. Začínají mě, jako čtenáře, ovíjet pavoučci nepochopení, či spíše zmatení. Opravdu si nedokážu představit, jak hromádky trusu malují jakousi představu zápachu – to je absurdní. Autorka nám měla ten zápach a následný pach stříkanců zprostředkovat spíše vjemovými pocity a ne „in natura“, protože „palety zápachů jimiž je postříkán celý vnitřek chýše“je nesmysl jako hrom. Také za „zápachy“ chybí čárka. Krom toho se z popisu nedozvím, jak velký byl zápach onoho muže. Páchnul tak, že překryl ten hrozný smrad uvnitř chýše? Pokud ano, proč je vlastně zapotřebí popisovat smrad v chýši?

Další logické nepochopení (z mé strany): Jak se může něčí tělo (z textu pochopeno jako celistvé, mrtvé, ztuhlé tělo) válet ve stozích kožešin? Stoh, jakožto kompaktní hmota čehosi (čehokolvesi), je nahromaděná kupa nejčastěji slámy, která se nalézá na jednom místě. Představa, že se čísi mrtvé tělo válí ve stozích kožešin, tedy zákonitě vyvolává představu, že tělo bylo rozporcováno a po částech se válí hned tady a hned támhle jinde :-(

Co jsou šagarové? Zní to zajímavě, ale já (asi jen já) si pod tím nedokážu nic přestavit. Nicméně to nádherně dokresluje tajemnou atmosféru. Popis Métel je úchvatný; překrásná, krutá bytost prahnoucí po nadvládě nejen nad sluncem, ale i nad lidskými bytostmi. Chce vše ovládnout – zabila starého šamana, novému nedovolí, aby se jím stal. Proč? Aby ji nemohl svými kouzly spoutat a přivolat slunce? Jedná z pouhého pudu sebezáchovy nebo z touhy po moci? Ona se jen nedívá, ona ovlivňuje, zcela vědomě manipuluje Hrotem, zasévá v jeho srdce pochyby a strach. Tím ho oslabuje, zabíjí. Zabíjí i Medvěda – přece nebude nikdo poroučet. A vítězí.

Na jak dlouho však? Přírodě člověk neporučí. I když Métel rozvázala živly spoutané v maskách a způsobila, že z nebe zmizelo slunce, přece jen tu existuje životní koloběh, který zaručuje, že se slunce vrátí. Sice to autorka nijak otevřeně neříká, dokonce nechává dva nevinné snégské lovce (a nejen je, asi i většinu lovců z kmene) zemřít v mrazu a sněhu, nicméně nám ponechává určitou naději na návrat slunce, viz: Snégský kmen Losího parohu přišel to mrazivé léto o více než dva dobré válečníky. Přičemž právě slůvko „to“ pro mě znamená onu naději.

Hodnocení: Po gramatické stránce: občas by neškodilo nahlédnout do pravidel, kde všude se píší čárky, neboť právě čárky oddělující slova a věty jsou v tomto příběhu velice důležité. Povídka není jednoduchá, vyžaduje soustředění a nesnese rušení v podobě hledání návaznosti slov a vět. Čtenář se nesmí zdržovat, nesmí se nechávat odpoutávat takovými nesrovnalostmi.

K příběhu: nemám co vytknout.

Přeji krásný den

Lyrie

Ikonka uživatele Falhir    [pošta] reputace: 1
Shelagh: +1
NEW     21:43:14 13.09.2009
Víla, jež trpce snášela svůj osud, a tak je probuzena k životu; ovládne nejúspěšnějšího lovce Hrota a jeho prostřednictvím (hmotné síly) se mstí. Dost bylo fádních pohledů, které neměly konce, dost nadpřirozené klece.

Povídka obsahuje silný lyrický náboj, který se projevuje výraznou obrazotvorností, jež na nás chrlí představy, které se zhmotňují v autorčině fantazii. Dílko disponuje rozmanitým popisem, který snadno chápeme a líbí se nám pro svou formu, s níž si autorka může různě pohrávat, takže vznikají interesantní obraty, které doléhají na naši představivost i rozum, ale stejně tak poetickými obrazy, jimž hůře rozumíme, neboť až příliš zapojujeme mysl a marně hledáme rozumovost. To tvoří základ kupříkladu pro symbolickou poezii: konkrétní věci a osoby, jakož i události jsou nastíněny obrazy, které nesou podobnou myšlenku, avšak forma se značně liší díky autorově hře se slovy.

Pointa je v určitém světle pochopitelné, je třeba ale připustit, že pro každého trochu jinak, zato výklady příběhu, hlavně jeho "epilogu", se mohou různit. Já jsem si jistý, že pravou podstatu, kterou autorka důvěrně zná, jsem nepochopil a asi ani nepochopím. Samozřejmě neházím vinu na atmosféru, jejímiž pilíři je právě dobře zvládnutý popis, nýbrž na určité nejasnosti. Jakou úlohu má tedy Hrot coby člověk s jasnou myslí? Je podstatný, dokud není ovládnut? Proč se mi zdá, že závěrečná věta vyznívá tolik významně, když jde jen o vraždu dvou válečníků - a přitom ti nedali žádný podnět k vraždě? Ptal bych se dál, ale tím bych mohl jedině poukázat na svůj mizerný důvtip.

Očekával jsem úžasně popisnou povídku. Nápaditou už jen svým prostředím a literární formou - mimochodem styl psaní je vytříbený a poutavý -, ale ne natolik obrazotvornou; vždyť toto dílko, ačkoli je velice krátké, obsahuje více buněk - a některé nejsem schopen odhalit. Spád je nutný, dokonce i u detektivního příběhu, jenže tato povídka jej má možná až příliš chaotický a unáhlený. Skutečně nalézám málo prostoru k pochopení, čtenář přeci bezpodmínečně potřebuje čas k utřídění informací, zvlášť u takového mystického příběhu. Skloubit popis a charakteristiku s náročnými myšlenkovými pochody postav, ale tak, aby čtenář stále měl šanci rozumět. Tento problém, který třeba vnímám toliko já, bych řešil formátem. Buďto dílko prodloužit, anebo uvést, že se jedná o výňatek z knihy (což však jistě není možné vzhledem k neexistenci oné knihy).

Je třeba vědět, že tímto způsobem bych se nevyjadřoval, pakliže bych povídce porozuměl. Některá díla nutí svým tajuplným obsahem čtenáře přemýšlet, většinou bezprostředně po přečtení, jindy i před spaním, ovšem nad jinými přemítat nemůže, jelikož se nedokáže chopit jakési nosné myšlenky, jíž by se mohl v duchu věnovat - popřípadě v diskusi.
Hodnotit tedy nehodlám, ani hvězdičkami, ani verbálním verdiktem.

Ikonka uživatele sanife    [pošta] NEW     7:43:06 10.09.2009
Tato krátká povídka je skvělá v jednom bodu - navození atmosféry je tak obratně zvládnuté, že si připadáte, jako by jste tam přímo byli. Vtáhnout čtenáře do děje je polovina výhry. Druhou polovinou je zajímavý nápad a čtivé zpracování. To byly také důvody, proč jsem hodnotila za čtyři, ikdyž se mi samotná povídka nelíbila. Jinak by to bylo za plný počet.

P.s: omlouvám se za dosti pozdní schválení, chtěla jsem nad svým hodnocením pořádně popřemýšlet, poradit se s ostatními redaktory Hřbitova... A také do toho vlezla dovolená... Ale útěchou může být, že jsem nakonec udělila o stupeň lepší hodnocení, než jsem původně zamýšlela.



Soutěže
O Hlavu Zlatého Draka


News
Aktuality
Novinky
Bugfix


Vzhled
Family Silver
Historic
Simple Ancient Dark
Simple Ancient Light
Simple Evolved Dark
Simple Evolved Light
Timmothy Gold


Komunikace
1 přihlášených uživatelů
 
Chat (0 online)
Moudrá Sova
Fórum
Ankety


Control
Registrace
Nick:
Heslo:
 
Zapomněl jsem heslo


Doupě jinde
Na PragoConu
last.fm
Facebook

Vygenerováno za 0.069239854812622 sekund.
© 2002 - 2009 Almad a James Timqui, design © 2002 by Almad.
DrD, Dračí doupě a Altar jsou ochranné známky společnosti ALTAR
Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto stránek nesmí být reprodukována, publikována ani jinak
využita bez svolení Redakce serveru DraciDoupe.cz nebo svolení autorů jednotlivých příspěvků.
Novinky je možné sledovat pomocí RSS kanálu. Toto je verze 1.
Verze 2 je v přípravě a vývoj můžete sledovat na informačních stránkách