www.Dracidoupe.cz



Valkýry Östenfeldu

Příprava pro tisk (tisknuto 2403x)
Autor: Samurai
Přidáno: 17:20:32 18.03.2009
Hlasovalo: 14
Průměrné hodnocení: 4.64


Hlasování

Hlasování u tohoto příspěvku bylo uzavřeno.

Vidět hlasování jednotlivých uživatelů mohou vidět pouze přihlášení uživatelé.

Diskuze

Pro přidání příspěvku do diskuze se musíte přihlásit.

příspěvků. Řadit podle .
  [Předchozí]
Počet zobrazených příspěvků: 1-10 / 15
Ikonka uživatele Gurkh    [pošta] reputace: 1
Samurai: +1
NEW     5:01:01 29.04.2009
Úžasná povídka, moje hluboká poklona autorovi. Také jsem se ponořil do bitvy a přečetl povídku jedním dechem. Svojí atmosférou mě úplně pohltila. Navíc ten symbol krásné ženy, která prochází nedotčena samotným středem bitvy, uragánem zuřivosti a smrti, působí až surealisticky. Místo nevinnosti mi však přijde ledově chladná a bezcitná, zkrátka naprosto neženská - divný, ale působivý kontrast.

To co Falhir v Seveřanovi začal, je tady pojato šířeji a trochu jinak. Samurai se nás snaží přimět k zamyšlení o zbytečnosti té bitvy. (O její příčině nám přitom neřekl více, než že ji způsobila namyšlenost dvou vládců, zbytečná urážka pro pár slov...?)

Vůči povídce samé nemám žádné připomínky, ani je nehodlám pracně vyhledávat a kazit tím zážitek. Připomínku mám naopak právě vůči tomu "morálnímu" přesahu a snaze o nestranné posouzení (či odsouzení) popisovaného lidského chování. Snad chápu o co se autor snažil, ale nesouhlasím s ním, na to je náš život až příliš snadný, bezpečný a zpohodlnělý (proti "válečným časům"), abychom mohli vznést tezi, že násilí je nesmyslné a samo hrdinství nedůležité, plané a zbytečné!





Už nějakou dobu se opakovaně setkávám s přesvědčením o zbytečnosti násilí, o nutnosti zachování odstupu a přijímání kompromisů, o nadřazenosti rozumu nad city (zejména pokud jde o udržení emocí pod plnou kontrolou).

S překvapením zjištuji a na mnohých případech (i historických) si potvrzuji, že:

Člověk prostě bojuje teprve tehdy, když si myslí, že to je nutné a nemá na vybranou. Jak k tomu dospěl, nebo jestli má jeho problém i jiné řešení už potom není podstatné - člověk jde vstříc smrti. Hraje tak tu nejstarší hru, hru o svůj život, o svojí budoucnost!

Prvním předpokladem hrdinství je tedy vzít život do vlastních rukou, rozhodovat se a jednat. Zejména přijmout povinnost a závazek, místo pouhé trpné smířenosti s průběhem událostí.


Emoce jsou život! Rozum je jen nástroj, který nám pomáhá přežít (někdy), ale z pouhého rozumu život nevzniká! Bez emocí se neúčastníme ani svého vlastního života. A bolest, strach i zuřivost jsou způsobem jak se vyrovnat se svým trápením, jak ho vyjádřit dříve než nás úplně pohltí a zničí!

Druhým předpokladem hrdinství je tady emoce a hluboký prožitek, který jediný určí cenu činům a životu. Proto je marný boj ještě silnějším motivem, proto má tragický osud bojovníků takový náboj.


Některé činy jsou brzy zapomenuty a jiné nikoliv, kde je tedy ten rozdíl? Rozdíl je v lidech: v hrdinech samých, v jejich povaze i činech; a v nás samých, jako v hodnotitelích událostí a následovnících!

Třetím předpokladem hrdinství je tedy charisma hrdiny (i padouch může být hrdinou!) a naše osobní posouzení událostí, to jestli udatenství pro nás mají nějaký smysl a důvod proč by nám měly být vzorem.


Ale to všechno autor přece již ví, podle toho vybíral scény vytažené z víru bitvy, podle toho si vybíral jednotlivá zastavení, abychom i my mohli (každý podle svých osobních měřítek) posoudit děje a zodpovědět si otázku: Kdo z nich?



Stále mám před očima obraz té "valkýry", ana není součástí té bitvy! (Sám mám o valkýrách úplně odlišnou představu, blízkou klasické germánské mytologii - silné a vášnivé ženy, milenky i válečnice.) Nezajímá ji totiž výsledek, nedojímá ji nezměrné utrpení raněných a umírajících, a místo toho si dál klidně rozmýšlí vlastní problém - taková psychologická sonda, jako v divadelním představení, kdy vlastně o nic nejde. Tato božská nadřazenost, daná vyšším "rozumem" a nezranitelností, mi připomíná i náš odstup čtenářů, kdy posuzujeme a řešíme něco, k čemu nám chybí vlastní prožitek. Snad proto se s nezaujatostí i nadhledem straníme podobných událostí, ale i já jsem člověk a navzdory vší té zuřivosti a zabíjení patřím právě k té lidské chásce. Patřím tam a nikam jinam, tam je mé místo! Jen si stále nedokážu zodpovědět druhou otázku, nedokážu posoudit, jak dobře bych obstál v podobné zkoušce života?

Tedy: "Kdo z nás?"



Pro svojí úplnost ještě doplním jednu myšlenku, s tímto úzce související. Po těžkém boji, po hrozných událostech nastává čas zúčtování ve vlastním nitru. Čas, kdy hledáme odpověď na otázku: Stálo to za to? Nemohli jsme jednat jinak?

Tato doba nastává až ve chvílích uvolnění, kdy ony události jsou již minulostí, a úzce souvisí s nejniternějším pojetím viny a morální odpovědností vůči ostatním. Je to jediný čas, kdy se nenávist a zloba mohou proměnit v odpuštění a smíření. Toto smíření asi nejlépe vystihuje tento citát:

"Je čas míru a čas války, čas setby a čas sklizně, čas života a doba umírání...."





P.S.: Děkuji autorovi za námět k této úvaze o hrdinství, mnohé jsem si ujasnil.

S úctou Gurkh

Ikonka uživatele Rhondir    [pošta] reputace: 1
anarion: +1
NEW     22:21:56 02.04.2009
Nejsem nijak zkušený pisatel a ani čtenář, tudíž budu hodnotit tak, jak na mě povídka zapůsobila.

Vezmu-li to čistě z popisu bitvy, vydařilo se ti to výborně. Korunu tomu dodává hra citů mezi vojáky (konkrétně část s bratry a otcem)

Pravda je, že tomu chybí jakýsi zvrat, či narušení dějové linie něčím co by čtenáře ohromilo, nicméně mě velice zaujalo prolínání dvou myšlenkových pochodů a to "Jsem v bitvě, je mi jedno proč, ale musím bojovat" a chodící dívka, Valkýra, která rozhoduje o osudech duší padlých válečníků.

V tomto případě bych absenci zvratu nebral tak vážně, protože dílko samo nese jakousi pointu, či ponaučení, které se projeví na samotném jeho konci, ač už by o něm mohl čtenář přemýšlet dopředu. Za mě povídka patří do těch velmi kvalitních a proto hodnotím 4-mi hvězdami

S úctou Rhondir

Ikonka uživatele Alden Nahlilairon    [pošta] NEW     21:05:23 19.03.2009
Poviedka bola už dostatočne vychválená, ja sa teda iba pridávam.

Predsa len som si ale všiml niečo, čo tu zatiaľ nikto nenapísal. Možno je to môj subejtívny pocit, ale zdá sa mi, akoby bola celá poviedka zamyslením na tému "Kto je vlastne hrdina?"
Na túto tému sme toho videli už tony (Spiderman, Temný rytier,...), ale tu sa nám otvára iný, trochu filozofickejší pohľad, a hlavne, poskytuje nám ho valkýra, teda odborník na výber hrdinov.

Btw. anarion, píšeš Valkýra s veľkým "V"... nie som si istý, či sa to má, valkýry označovali skupinu nižších bohov, je to ekvivalentné so slovom (napríklad) "dôstojníci". Konkrétne valkýry mali už svoje vlastné mená (Reginleif,...).

Ikonka uživatele Demonic    [pošta] NEW     18:34:11 19.03.2009
No, myslím, že tady je to jasné. 5*. A díky Samuraii, díky tobě jsem dostal odvahu znovu se pustit do mé povídky, dotáhnout jí do konce a poslat. Díky moc.

S pozdravem, obdivem a úctou,
Demonic - The Lonely Warrior

Ikonka uživatele anarion    [pošta] NEW     16:59:39 19.03.2009
Samurai: Tvojí trojslovnou odpověď jsem asi nepochopil... na mě musíš dlouze a pomalu :)

tedy pokud mohu poprosit o vysvětlení.

Ikonka uživatele anarion    [pošta] NEW     8:15:57 19.03.2009
Poutavé... je to něco nového... ale bohužel mě povídka ničím nepřekvapila. Jakmile se objevila Valkýra... vzpoměl jsem si na prvák ve škole s Jakubem... dodnes ho vídám. Vyprávěl mi o severských bájích, o vikinzích, Valhalle... Atlim, Odinovy... o Valkýrách. Říkal jsem si že možná autor využij jednu legendu kdy se Valkýra postavila nařízení a změnila průběh bitvy.... marně. Říkal jsem si že autor použije v ději zvrat... který naznačoval že Valkýra si nemůže vybrat a stále jenom bloumá a chodí mezi válečníky a stále na nich nachází skvrnu... marně. Říkal jsem si: "Jéje.... povídka končí. Teď to přijde." Marně *mrk*
Tím nechci říci že je špatná. To rozhodně ne. Je moc dobrá, čte se sama, umíš dobře volit slova a přirovnání. Na to musíš mít talent, nebo psát a psát. Není to tak lehké jak se to čte a zde vidím že už vypsanou ruku máš *úsměv*

Za originalitu a zajímavý příběh... dobře napsanou povídku dávám 4 hvězdičky. Žel absence překvapení, zvratu v ději a pro mne spíš přímočaré odehrávání děje s tím že jsem čekal co se stane a ono se to skutečně stalo dávám o hvězdičku méně. Stále ale kvalitní povídka Samurai *mrk*

s úctou
anarion

Ikonka uživatele Alden Nahlilairon    [pošta] NEW     21:34:47 18.03.2009
K reflexu: Možno by sa to dalo nahradiť slovo inštinkt... to by asi viacej zapadalo...

Ikonka uživatele Falhir    [pošta] NEW     20:30:25 18.03.2009
Dýchá tu na mě mrazivá atmosféra a sugestivní líčení nekončícího koloběhu války.
Někdo by mohl vyřknout, že povídka je krátká a jednoduchá, protože se děj točí pouze kolem boje, ale není tomu tak: skvěle popisovaná akce je literárně těžce zvladatelná, to vím určitě z vlastních zkušeností.
Vzhledem k tomu, že se zajímám o vikinskou kulturu, i tuto povídku považuji za inspirativní přínos serveru. Alespoň nejsem jediný autor, který píše o seveřanech. :-)

Valkýra je zvláštně vyobrazená, ale ne špatně, jen nezvykle. Koneckonců je na naší fantazii, jak si ji představíme, neboť anděly též poupravujeme na základě vlastní představivosti a i bohům jsme sami určili zpecifickou podobu. A vikinská valkýra není vzdálená středoevropskému andělu, jehož podoba se rýsuje od středověku, myslím-li na symbolika. Úděl se značně liší, to není třeba zastírat.

Na příběhu se mi zamlouvá, že ačkoli se zdánlivě zaměřuje úhlavně na souboje, primární myšlenkou je zachytit podstatu a důvod těchto šarvátek; nač musí umírat? A to prostřednictvím přízračné ženy, která je zajímavá právě pro své vnímání. To, jak se vyptává a dumá, působí kouzelně.

Vidím to tak, že se nám tu rýsuje nadějný vypravěč bitev a soubojů. Hodnocení zasadím nejvyšší, protože jsem spokojen. Dílo je relativně krátké a skýtá pohodové počtení.

Ikonka uživatele PinHead    [pošta] NEW     20:16:18 18.03.2009
Za 5*
Jen mě zarazilo, že jsem se pointu dozvěděl na začátku povídky (Rozeženou vás jako zajíce) a tak nějak jsem už to čekal.

Jen tak dál.

PinHead

Ikonka uživatele Wynn    [pošta] reputace: 1
Falhir: +1
NEW     20:12:17 18.03.2009
Uctivě zdravím autora!
V moudré sově někdo psal, že je to napsané nepřehledně a nevyzná se v tom...vůbec se mi to tak nezdá...myslím, že je úplně jasné, kdy se co děje a jak je to od sebe oddělené. To je jediná věc, co mě na celé povídce zarazila a kvůli čemu jsem si ji pak četla ještě dvakrát, nedokázala jsem pochopit ve které části je to nepřehledné...:)
Moc se mi to líbilo, opravdu je to moc hezky napsané a vážně to probouzí v mysli s aspoň špětkou fantazie a představivosti živé obrazy. Je to úžasný žážitek si něco takového přečíst, a jak už bylo zmíněno, stát se součástí té bitvy.
Má to nádhernou myšlenku a je to opravdu dobře zpracované. Proto dávám tolik hvězdiček kolik jen podle svého vědomí a svědomí můžu....:)
Krásný večer.

  [Předchozí]


Soutěže
O Hlavu Zlatého Draka


News
Aktuality
Novinky
Bugfix


Vzhled
Family Silver
Historic
Simple Ancient Dark
Simple Ancient Light
Simple Evolved Dark
Simple Evolved Light
Timmothy Gold


Komunikace
0 přihlášených uživatelů
 
Chat (0 online)
Moudrá Sova
Fórum
Ankety


Control
Registrace
Nick:
Heslo:
 
Zapomněl jsem heslo


Doupě jinde
Na PragoConu
last.fm
Facebook

Vygenerováno za 0.025314092636108 sekund.
© 2002 - 2009 Almad a James Timqui, design © 2002 by Almad.
DrD, Dračí doupě a Altar jsou ochranné známky společnosti ALTAR
Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto stránek nesmí být reprodukována, publikována ani jinak
využita bez svolení Redakce serveru DraciDoupe.cz nebo svolení autorů jednotlivých příspěvků.
Novinky je možné sledovat pomocí RSS kanálu. Toto je verze 1.
Verze 2 je v přípravě a vývoj můžete sledovat na informačních stránkách