www.Dracidoupe.cz



Seveřan

Příprava pro tisk (tisknuto 2736x)
Autor: Falhir
Přidáno: 13:52:43 23.11.2008
Hlasovalo: 23
Průměrné hodnocení: 4.48


Hlasování

Hlasování u tohoto příspěvku bylo uzavřeno.

Vidět hlasování jednotlivých uživatelů mohou vidět pouze přihlášení uživatelé.

Diskuze

Pro přidání příspěvku do diskuze se musíte přihlásit.

příspěvků. Řadit podle .
  [Předchozí]
Počet zobrazených příspěvků: 1-10 / 24
Ikonka uživatele Darian    [pošta] NEW     0:25:57 02.01.2009
Falhir, s tým pravopisom nemáš pravdu:

A/ Boh sa s veľkým začiatočným písmenom píše iba vtedy, ak sa chápe v kresťanskom ponímaní; ak ho však chápeme ako metafyzickú bytosť, píšeme to s malým začiatočným písmenom. To vlastne znamená, že ho píšeme s malým písmenom píšeme vždy, ak ho neberieme v kresťanskom zmysle.

B/ Z kresťanských textov sa do ortografie dostala jedna výnimka - názvy súvisiace s Bohom (v kresťanskom ponímaní) a inou religióznou tematikou sa píšu s veľkým začiatočným písmenom. Podobne je to s názvami so vzťahovým prídavným menom Boží. Teda píšeme: Boží súd, Pán Boh, Boh Otec, Boh Syn, Boh Duch Svätý. - Proste pravopisná norma - minimálne v Pravidlách slovenského pravopisu, i keď pochybujem, že v tých českých to bude veľmi odlišné - akceptovala náboženský úzus.
Toto pravidlo má ale výnimky. Apelatíva a hovorové pomenovania obsahujúce slová z cirkevnej proviniencie sa píšu s malým. Píšeme pánboh, pánbožko, palina božie drievko (liečivá rastlina), každý boží deň, boží dar (chlieb).

C/ Pomenovania náboženstiev a ich veriacich píšeme s malým písmenom. Teda kresťanstvo - kresťan, islam - moslim, judaizmus - žid. Pomenovanie Žid píšeme s veľkým začiatočným písmenom, ak ide o príslušníka židovského národa.


Vyzerá to celé ako malichernosť, ale, ako vidíš, dá sa o tom rozpísať poriadne. Teda to jednoduché nie je. Pozri si pravidlá pravopisu a naštuduj so to, a dobre urobíš.

Ikonka uživatele Falhir    [pošta] reputace: 1
Sethem Tartir: +1
NEW     17:06:39 18.12.2008
Setheme, podal jsi zde pěknou kritiku, která podrobně rozebrala především psychologii Oddmara, tím také poukázala na individuální projevy určitých postav, které se většině jeví jako ona mechaničnost. Nicméně je dobré brát v úvahu obě varianty: hlavním motivem pro jejich činy mohou být zvyky, které je ovládají a činí z nich napůl muže - stroje, avšak stejně tak uvítám, jestliže některý čtenář objeví skrytou individualitu - tj. chování, jež se vymyká ideálu. (viz Oddmarovo počínání)


Spojení pohanského vyznání s křesťanstvím? Možná ano. Avšak pakliže mluvíme o jediné nejvyšší duchovní síle, máme na mysli Boha , to jest s velkým B. V souvislosti s Bohem dáváme názvy i dalším jednotlivým věcem - to znamená, že souvisí jen a pouze s ním -, kupříkladu Boží hrob (v Jeruzálemě, ten jediný, kvůli němuž se křižáci vypravili do Jeruzaléma), dalo by se napsat i Boží soud (to jest poslední verdikt, který je veden před Bohem samotným).
Rouhání se užívá ve spojitosti s křesťanstvím, to bezesporu, ale dost možná nejen tam.

Pakliže někdo křivdí Bohu či bohům, plive jim pod nohy, špiní jejich pověst, pochybuje nad jejich rozhodnutími, rouhá se. A rouhá se buď vůči jednomu, nebo více bohům. Cožpak to nelze použít v pohanské kultuře? Ten, jenž opovrhuje božstvem.

Nejsem si jistý, zda se v díle objevuje výraz "peklo", každopádně slovo je to chybné, pohybujeme-li se v pohanské kultuře.
S hříchem si nejsem vůbec jistý. Ano, křesťanství dobře zná takový výraz, o čemž se můžeme přesvědčit v Bibli. Snad toto slovo není cizí ani Islámu (do Koránu jsem ani nenahlédl), avšak to vše je monoteistické vyznávání. Otázkou je, zda se smí objevit v textu pohanském... Musel bych se chopit nějaké knihy, možná skandinávské mytologie, ale bohužel, nyní nic takového nemám po ruce. Nicméně slibuji, že bližší význam "hříchu" se pokusím vyhledat na internetu.


"Dětský" struktualismus že by nebyl to pravé, že by se lépe vyjímal skutečný struktualismus (tvořit osnovu?). - Nu, něco na tom bezpochyby bude, odporovat nehodlám. Spíše než to si poznámku zasadím do hlavy a popřemýšlím o ní.
Intuice je skvělá, ale spoléhat na ni může se jevit jako ošemetné. Proto momentálně pracuji na díle, kde propojuji imaginaci a trochu fantazie s historickými reáliemi, tak zvanými fakty. To věstí strukturu, pakliže opravdu lpím na historické věrohodnosti.

Vlastně ani nechci podávat žádné protiargumenty. Kritika je přívětivá a nijak mne nepopichuje k protestaci. A to je náznak kvalitního hodnocení, jelikož většina kritik mě povětšinou provokuje. Mohou být pěkně sepsané, mít hlavu a patu (dobrou konstrukci), ale chtě nechtě vyprovokují autora. Naopak tento ohlas mě popohání kupředu, vzhůru k dalšímu tvoření!

Ikonka uživatele Sethem Tartir    [pošta] reputace: 2
Darian: +1
Falhir: +1
NEW     23:04:46 14.12.2008
Tedy dnes jsem byl s Falhirem v čajovně a padla samozřejmě i řeč na literární díla, co jsme si zatím vzájemně nezkritizovali - mou Rozlomenou skálu v ČaE (reklama, *mrk, *mrk) a právě zde Seveřana.

CELKOVÝ DOJEM

Vím, že se Falhir velice zajímá o vikinskou kulturu a obrazy typicky vikinské, ale překvapil mě až tak sugestivním líčením tohoto prostředí.

I samo vedení děje je krásně statické jako prachový sníh při hlubokých mrazech a postavy jsou ztuhlé, až toporné, vymezené ostrou linkou pravidel nejen klimatických, ale i společenských.


POCHVALA OBOU PÁNŮ

Co se týče kladných reakcí na dílo, potěšil mě Darianův odvážný rozbor - nejradši bych nakopnul pozadí všech těch, kteří by chtěli nakopnout to Darianovo pansofistické, myslím si, že tohle je nejlepší přístup ke schvalovanému dílu, jaký jsem u něj kdy našel. I "dvojtaktová" kritika mi přijde jako vhodné řešení.

Darian by rád vypozoroval u Falhira strukturalismus (a má důkazy!) - Falhir popírá a vysvětluje intuicí... kdo z nich má pravdu? -- Odpověď: Oba dva, Falhir si určuje přístup k příběhu ještě dřív, než napíše první větu, ale činí tak podvědomě, z čiré intelektuální lásky k Vikingům, o kterých si amatérsky tolik přečetl a tolik nasnil. Tento podvědomý, "dětský" strukturalismus pak ale jako dvousečná sekera zasahuje autora v tom, že je jeho medievalizující forma vyprávění nečistá. Potřebovala by tříbit. Darian nastínil možnost dalšího vývoje a stylizace... úchvatné.

(Jediný důvod, proč bych chtěl nakopnout jeho ctěnou pansofickou prdel, je, že dobrovolně vzdává boj se sebou samým, když říká, že nikdy nebude popularizátor literatury.)


CHYBKY

Našel jsem taktéž jednu chybu, které si zatím žádný kritik nevšimnul, a to sice mísení pohanského a křesťanského zaklínání v úvodním souboji.

Zatímco termíny: hřích, boží soud, rouhání nebo peklo patří do křesťanského mentálního pole, zbytek (klení, severští bohové, princip odplaty atd.) je pohanský, tj. s křesťanstvím neslučitelný.

Doporučoval bych Falhirovi dát si na toto pozor, jestli bude ještě psát o Vikinzích (a já doufám, že bude, viďžejop?:-)).


INTERPRETACE

Podle mě nejsou všechny postavy hnány mechanickou silou svých zákonů - hlavní hrdina Oddmar má jisté psychologické rysy, které vylézají na povrch ve třech konkrétních momentech - rozhodnutí porušit Fair Play džentlmenského souboje tím, že nechá svou oběť sežrat vlky, návrat domů k ženě a audienci u jarla.
Hned vysvětlím:

1. Oddmar má velký vztek. Smrt bratra jemu samotnému přijde natolik opovrženíhodná, že mu trest smrti pro Haralda nestačí. Proto si pro něj vymyslí svůj vlastní trest, který je mimo rámec zvyklostí - a teprve pak uspokojí svou duši.

Viděno očima Friedricha Nietzscheho, v tomto momentě vzniká hrdina, který jde podle svých vlastních soudů a ne soudů společnosti. Hrdina, pro nějž je jeho zákon ten nejcennější, protože je filosofem proživším hrůznou pravdu.
„Není žádný zákon, jenž by vstupoval mezi mne a mého soka!“ zaburácel ryšavý bojovník. „Jestliže někdo zavraždí člena mé rodiny, řádně za to zaplatí a odpyká si svůj trest – smrtí. Tak jsem rozhodl!“

2. Druhý moment, ve kterém se nám hlouběji zjevuje Oddmarova postava, je večer s jeho ženou - zde nám dokonce dovoluje vypravěč uvidět hrdinovy pochybnosti, což on nedovolí nikomu, je přeci pravý muž, hrdina. Což ovšem neznamená, že nepochybuje, právě naopak. Pochybuje mocně a velice trpí.

3. Myšlenkonosnou situací pak není Oddmarova smrt, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale jeho výmluvy do očí jarlových, kdy se snaží získat pro svůj čin nejen mandát vlastního svědomí, ale i mandát veřejné moci, kterýžto ale svým činem opustil. Ale nelze sedět na dvou židlích, což je i myšlenkou této povídky. Kdo má odvahu nechat poraženého vlkům, musí mít i odvahu stát si za tím tváří v tvář všem lidem.

Jarl ale není žádný idiot a je mu jasné, že ty povídačky ohledně dvanácti vlků jsou bohapustá lež. K tomuto úsudku mu napovídá hlavně fakt, že Oddmar stáhne ocas teprve, když je výslechem dotlačen do kouta. Ale i kdyby byl nevinný, jarlův zákon musí platit, jinak by ztratil svůj majestát. Scéna u doubku už je pak jen poněkud dramatizovaná poprava, která se mohla odbýt klidně i při scéně na jarlově dvoře.

Pro bližší vysvětlení termínu Majestát zákona doporučuji stejnojmennou knihu Miroslava Petříčka.

Tedy vzato kolem a kolem: Seveřan je příběh o hrdinovi, který se rozhodnul stát se velkým člověkem, zákonodárcem, legendou, ale posléze ze své role vycouval, protože se bál o své závazky, což se mu stalo zákonitě osudným.

A to je, dámy a pánové, schéma antické tragédie. Hrdina roztrhán dvěma protichůdnými silami (touha vytvořit Čin a závazky vůči milovaným). Takže klasika, která nás tisíckrát uchvátila a ještě tisíckrát uchvátí.


Ale protože je stále co zlepšovat a laťka v rubrice je nasazena různými lidmi poměrně vysoko, rozhodnu se pro čtyři hvězdy. Příště už ale, doufám, pěti hvězdám v případě našeho serverového seveřana neuniknu.

klaním se,
Sethem

P.S. Reputaci Sofii jsem udělil já (stejně jako sanife a druhé plusko Darianovi) - je to její první příspěvek na serveru vůbec a jako takový vyznívá velice slibně, Sofia dělá čest svému jménu. I mnozí zkušenější kritici by se od ní mohli učit, jak osobně oslovovat v diskusi u příspěvku autora.

Ikonka uživatele Wynn    [pošta] NEW     14:37:38 11.12.2008
Zdravím autora a omlouvám se za takové zpoždění.
Je to moc hezky popsané a až se i stydím, že sem s přečtením tak otálela.
Člověk je od přírody lenoch, když to jde:) a ani já nejsem vyjímkou. Obvykle mi nečiní problémy číst delší věci na počítači, nicméně teď se mi nechtělo do tak dlouhé povídky. Ale opravdu to stálo za to! Moc mě to bavilo a zvláště se mi líbilo, jak byly detailně popsané souboje:) Nemám co jiného dodat, mně se to prostě moc líbí.

Ikonka uživatele Sofia    [pošta] reputace: 1
Sethem Tartir: +1
NEW     19:41:02 08.12.2008
Falhire, přečetla jsem si tvoji povídku a nestačím se divit kolik krutosti se dá zahrnout do jednoho díla. Slohově fakt dobré i gramatika na úrovni, pouze pár překlepů. Tak ať se ti daří v další tvorbě. Hodně štěstí.

Ikonka uživatele Mrogurt    [pošta] NEW     0:55:41 06.12.2008
Tvoje dielo Severan sa mne osobne veľmi páčilo, aj keď tam bolo na môj vkus trochu veľa opisov ,ale nebránilo mi to prečítať tuto poviedku až do konca a kľudne by som si to precital znovu.A vôbec ma netrápia veci, ktoré ti tu niektorí ľudia vyčítali a to konkretne tie historické žvásty o tom ako sa mali správne správať vikingovia a ze človek v jeho dobe by to nepredpokladal.Keby si to mal napisat presne podla historických údajov, tak by to bolo možno srávne z historického hľadiska ale, už by to nebolo originál od teba.Napísal si to proste tak ako si to cítil a tak ako si si myslel, že je to správne a dobré a podla mňa si to urobil dobre a je v tom tvoj odkaz a tým je dielo originálne napriek tomu že kníh,poviedok bolo napísaných kopec.Takže v mojom prípade by bola kritika veľmi malá a v tom prípade zbytočná, lebo ak osa hovori sto ľudí sto chutí:)
Ale skus si to ešte raz prečítať a opýtať sa sám seba či sa mi to páči a čo by som zmenil a preto než vyhľadáš kritiku u ostatných skús sa na to pozriet ty kritickým okom a najviac záleží hlavne na tom pocite aký maš z toho dilea ty!:)
Teším sa na ďalšie tvoje diela a dúfam že budu minimálne rovnako dobré!:)
Váš Khru Mrogurt:)

Ikonka uživatele Falhir    [pošta] reputace: 1
Tobša: +1
NEW     21:08:22 02.12.2008
Darian: Pozdě, ač přeci ti patří mé poděkování za schválení. A nyní k mému pohledu na tvou kritiku a samotné objasnění vlastního díla.


Jedním z důležitých faktů, který bych rád zmínil, je ten, že při psaní jsem se z velké části plně oddal inprovizaci a fantasii. A pravdou tedy je, že ani jednou jsem do ruky nevzal odbornou literaturu či román, nýbrž jsem pamatoval na zajímavosti, o nichž jsem dočetl dávno předtím, a rozpomínal se na nabyté poznatky. O skandinávskou kulturu se zajímám, to z díla zjevně vyplývá, avšak přesto by nikdo neměl srovnávat tuto povídku s historickou faktografií. To se týká především dvou rodů - Oac´Neillů a Oac´Bjordů -, které jsou skutečně výplodem mé fantazie. Rod Neillů byste možná vypátrali, kdybyste se aktivně zajímali o historii britských ostrovů - zejména Skotska. Nejsem si jistý, zda se jedná o osmé či deváté století, ani existenci zmiňovaného rodu nejsem schopen na sto procent potvrdit.

Prostředí, způsob boje, ale i řeč Seveřanů - vždy se našlo něco, co bych si zde zkrášlil dle obrazu svého. Fakticky jsem se neopíral o reálnou historii, tedy alespoň jsem se v době psaní nestýkal s žádnými encyklopediemi či jinou literaturou. Snažil jsem se sepsat něco, co zaujme oko čtenáře, avšak zároveň by se neměl objevit žádný problém se čtivostí, mluvíme-li o pochopení pointy. Pakliže se ohlédnete po jakékoli publikaci psané opravdovým, nefalšovaným archaickým jazykem, porozumíte. Seveřan je na poměry historické literatury psán jednoduchým způsobem a nutno zmínit, že složitěji bych to zřejmě nesvedl.

Jak Darian pravil: dílo postrádá výraznější psychologické prvky. Postavy se jeví stroje, ovšem není to vhodné označení. K historické literatuře se nejlépe hodí varianta označení Muži hnáni silnou vírou. Skutečně v jejich životě hrají významnou roli tradice, zvyklosti. , což se ostatní mohou dozvědět v Darianově předchozím textu. Neužiji nadsázku, vyjádřím-li se takto: oko za oko, zub za zub. "A tak to má být", pravil by asi vikinský bojovník, řídící se tímto zdánlivě primitivním, přesto tvrdým a logickým zákonem. V očích jarla ´Zákonem Valhally´.

Co se týče užívání archaického jazyka: Očekával jsem několik připomínek, za což jsem nejen Darianovi vděčný. Nesmírně mně pomohou vaše rady, neboť poslední dobou se má pozornost ubírá ke středověké době, respektive literatuře o ní se zajímající. Starý jazyk je zde vzhledem k věrohodnosti potřebný a já s ním teprve začínám, proto místy sjedu ke krokolomným slovním spojením či nevhodnému vložení určitého slova. To mne ani náhodou neomlouvá, nicméně stane se, a já jsem rád, že si mohu vyslechnout Vaší kritiku.


Sir Dareth: Tu jde o to, že očekávání a vůbec počínání člověka té doby se nesmírně liší od našeho vnímání i uvažování. Co se nám jeví jako samozřejmost (´nechoď tam, jsou tam vlci; on tam přesto půjde´), Vikingovi to připadá jako nejasnost, někde i naprostá protichůdnost. Oddmar sice tolik nelpí na zákonu Valhally, jako jeho soukmenovci, avšak chová svého vůdce, svého jarla v patřičné úctě a neodporuje jeho rozkazům, neváhá, zda jsou jeho činy správné. Pokud náčelník poví "Dostav se tam, budeš vyslyšen", vazal ho poslechne a ani na okamžik nezáváhá nad tím, jestli koná moudře. Pokud by tomu bylo naopak, charakter válečníka - v našem případě Oddmara - by se vymykal jakési osnově chování tehdejšího člověla. Nebyla by to chyba, kdyby to nějak autor takto pozměnil, nicméně působilo by to dost možná méně věrohodně...


Pokud mají ostatní čtenáři dotazy, rád odpovím. Autor by měl vědět vše o svém díle, proto mu nebude činit přílišní problém podělit se o své znalosti.
Děkuji za hodnocení.

Ikonka uživatele Darian    [pošta] reputace: 2
Sethem Tartir: +1
Shelagh: +1
NEW     22:04:54 27.11.2008
Môj pohľad na túto poviedku je trochu odvážnejší. Súvisí to hlavne s interpretačným rámcom, do ktorého som sa rozhodol zahrnúť i poznatky o stredovekej literatúre. Niežeby som sa snažil povedať, že táto poviedka sa vôbec trochu podobá na diela spred tisíc rokov, vidím však v jej v naratívnom module, v spôsobe, akým k rozprávaniu pristupuje autor (vševedúci moralizujúci rozprávač, kumulované opisy a zastretý dej) isté styčné body s umeleckým zobrazením, aké proklamovala epocha stredoveku. Opäť raz pripomínam: netvrdím, že autor napísal vôbec len ponášku na stredoveké dielo – len sa mi vidí pri interpretácii tejto poviedky zohľadniť isté styčné body.

1. Predstava o nemenlivosti. Stredoveký človek svoj svet považoval za stály. Jeho usporiadanie nezáviselo od neho, bolo dané a aj navždy platné. Toto platilo aj v estetike: literárne diela nemali prečo vysvetľovať motiváciu, keď sa ich obsahy chápali ako dané od Boha. Autor mohol len povedať to, čo už je, iným spôsobom.

Podobne v tejto poviedke vidíme zastretý príbeh, ktorý je predvídateľný. Autor na mnohých miestach moralizuje, opisuje postavy „zvrchu“ (viď. „Viking s nečistým svědomím...“ a podobné) ako hotové. Autor nad nimi neuvažuje, podáva morálne rozsudky ako zrejmé. Rozhodnutia hrdinov, keďže nie sú psychologicky motivované (nevieme, prečo sa Oddmar rozhodol, ako sa rozhodol – on to proste spravil), len sú a my ich takto musíme prijať. V tomto aspekte diele – sa podobne ako v stredovekej literatúre – odzrkadľuje pevný poriadok sveta, v ktorom vládne od človeka nezávislé (božské) právo a v ktorom je individuálna vôľa nedôležitá. Všetko sa deje, lebo sa má. Nezávisí to od človeka.

2. Nedostatok psychologického motivovania deja. Stredoveká literatúra radí dejové sekvencie lineárne, no bez potreby ich zjavnejšieho motivického spätia. Všetko je tak, ako bolo určené, tak načo hľadať nedôležité individuálne pohnútky? Zreteľne sa to odvíja y predstavy o nemenlivosti.

Aj v Seveřanovi nájdeme veľmi málo pychologizmu v pravom zmysle slova. Expozícia síce ukazuje spor, ale uvedomme si jeho dôvod: nie je ani tak vnútorný, ale rodový. Súvisí to s odvekými spôsobmi. Aj Oddmarove rozhodnutie zanechať telo protivníka vlkom je viac prezentované ako akt sudby („Zde vlky jsi byl pronásledován,“ (...) „A koneckonců, vlky budeš také roztrhán…“) než rozhodnutia človeka. Áno, Oddmar sa zachová zle, ale všimnime si podstatu zločinu. Náš dojem z odplaty? Jarl má autoritu súdiť spory, ale aj trestať zločiny, a Oddmar je y hľadiska obyčajového práva vinný. V rozhodnutí jarla tiež chýba vnútorné objasnenie príčininy vedúcej ku konaniu. Jarl mohol i nemusel Oddmara prezradiť protivníkom – čosi sa aj tak stalo. No a ja sa nazdávam, že na rozhodnutí jarla ako osoby v tomto prípade nezáleží. Ide o rozhodnutie orgánu, inštitúcie zastupujúcej večný, nad jednotlivcom stojaci zákon. Autorita totiž dávala jarlovi moc súdiť spory v súlady s božím vedomím. Smrť Oddmara je pri tomto náhľade, z hľadiska subordinačného vzťahu zákon – jedinec, správna. Previnivší sa proti božskému zákonu, musí si napokon Oddmar odpykať trest najstrašnejší.

3. Amplifikácia a kumulácia. Stredoveký autor uprednostňuje formu, pretože obsahy sú predsa dané. Obsah stredovekého diela je predovšetkým imitáciou a uvádzaním autorít (Biblia, cirkevní otcovia, neskôr „očistené“ diela antiky), vďaka ktorým autor dôvodí a dokazuje svoju pravdu a pravovernosť. Amplifikácia (rozširovanie) a kumulácia (hromadenie) sú prostriedkami rétorického štýlu, ktoré sa zakladajú na umocnení, ako vraví Lotman, estetického dojmu jeho opakovaním. Cieľom týchto prostriedkov je teda poskytnúť buď obraz intenzívnejší, alebo ho rozšíriť, opísať z viacerých aspektov, uviesť do komplexnosť.

Isté adaptovanie tejto metódy badať i v poviedke. Vety sú komplikované, informačne preexponované. Opisy sú detailné, len veľmi málo sugestívne, statické sú i tam, kde by sa čakala dynamika (napríklad v súbojoch: „Z rány pod poškozenou kroužkovou košilí se vyřinula purpurově rudá krev a zahalila tím část rozťaté ruky, tak mistrně zacházel zrzatý Viking se svou zbraní.“). Samozrejme, toto je veľmi vratká pôda. Nemožno všetky lapsusy v štylistike a neumné skladanie viet pripísať na vrub estetickým dôvodom. Práve naopak – autor má miestami neprirodzenú štylistiku, stráca sa vo vete („Nedokazuje to snad nedůvěru vůči tobě, jakou jsem já k člověku, jako jsi ty, nikdy nechoval?“), používa nevhodné slová („klíma“). Zároveň si však ťažko možno myslieť, že veľká časť z onej dnes tak neprirodzenej dikcie by taká bola len náhodou.

4. Topika. V dôsledku imitácie sa v stredovekej literatúre „tradovali“ isté motívy, súvisiace nielen s obsahom, ale aj s dominujúcou formou. Ide najmä o topické retorické formulky prehnanej skromnosti (brevitas), nemožnosti všetko napísať (adynáta), alebo blahosklonnosti k publiku (captatio benevolentie). Sú to však aj topografické figúrky, ktoré súviseli s opismi (z rozprávok sa nám zachovalo staré známe „za siedmimi horami, za siedmimi dolami“).

Takisto aj v tomto dielku badať veľa topov. Ide najmä o opisné (mohutne stavaní muži, útle, krehké ženy), ale aj o topy sujetových funkcií (tajomný posol, silný a múdry vládca). Opäť, zdá sa mi, že je ich priveľa, než aby sa to dalo považovať za čistú náhodu.

Pre poriadok ešte raz zopakujem: Základným predpokladom tejto teórie je východisko vyplývajúce z modelu rozprávania ako takého a z druhu rozprávača. Zastávam v tomto názor štrukturalistov – v epickom diele autor predtým než vôbec napíše prvú vetu, určuje si spôsob, ako k príbehu pristúpi. Vyberá si rozprávača s istým náhľadom na situáciu, vyberá historický čas diela a takisto určuje, ako bude rozprávač na rozprávanom participovať.
V prípade tejto poviedky sa mi rozprávač zdá jasne autorský, vševedúci, ktorý sa nám snaží tlmočiť nielen dej, ale aj hodne doňho zasahuje, tlmočiac pritom autorove úvahy.

(Informácie som čerpal z knihy: Minárik, Jozef: Stredoveká literatúra. 2. vyd. Bratislava: SPN, 1980.)


Uvedomujem si, že táto interpretácia je veľmi špekulatívna. Viem, že je napísaná takým spôsobom, že by ste mi niektorí najradšej nakopli moje pansofické pozadie. Problém však je, že ak by som fenomén stredoveku v tomto pojatí detailne objasniť, potreboval by som na to čas, ktorý nemám. A zo mňa zrejme ani nikdy nebude popularizátor vedy – lebo to neviem podať „ľudskejšie“.

Pri literárnej kritike sa mi – a zvlášť v takýchto situáciách – potvrdzuje, že najlepšie sa človek o literatúre porozpráva pri pive...

Ikonka uživatele Morter    [pošta] NEW     19:44:50 27.11.2008
K příběhu jsem se Falhirovi vyjadřoval již dříve, nemám tedy příliš co dodávat nového. Snad jen ještě jednou uznat autorovu schopnost velmi dobrého situačního popisu. Hodnocení je v tomto případě výmluvné samo o sobě.

Ikonka uživatele Tobša    [pošta] NEW     15:39:39 25.11.2008
Ano, samozřejmě tím nechci říkat, že jsi to zanedbal. Také mám problémy to po sobě hledat.

  [Předchozí]


Soutěže
O Hlavu Zlatého Draka


News
Aktuality
Novinky
Bugfix


Vzhled
Family Silver
Historic
Simple Ancient Dark
Simple Ancient Light
Simple Evolved Dark
Simple Evolved Light
Timmothy Gold


Komunikace
1 přihlášených uživatelů
 
Chat (0 online)
Moudrá Sova
Fórum
Ankety


Control
Registrace
Nick:
Heslo:
 
Zapomněl jsem heslo


Doupě jinde
Na PragoConu
last.fm
Facebook

Vygenerováno za 0.12301301956177 sekund.
© 2002 - 2009 Almad a James Timqui, design © 2002 by Almad.
DrD, Dračí doupě a Altar jsou ochranné známky společnosti ALTAR
Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto stránek nesmí být reprodukována, publikována ani jinak
využita bez svolení Redakce serveru DraciDoupe.cz nebo svolení autorů jednotlivých příspěvků.
Novinky je možné sledovat pomocí RSS kanálu. Toto je verze 1.
Verze 2 je v přípravě a vývoj můžete sledovat na informačních stránkách