www.Dracidoupe.cz



Šedé stíny - druhá část

Příprava pro tisk (tisknuto 2534x)
Autor: Salmar
Přidáno: 16:17:53 21.08.2008
Hlasovalo: 6
Průměrné hodnocení: 3


Hlasování

Hlasování u tohoto příspěvku bylo uzavřeno.

Vidět hlasování jednotlivých uživatelů mohou vidět pouze přihlášení uživatelé.

Diskuze

Pro přidání příspěvku do diskuze se musíte přihlásit.

příspěvků. Řadit podle .
Počet zobrazených příspěvků: 1-6 / 6
Ikonka uživatele Shadowmage    [pošta] reputace: 2
Darian: +1
Salmar: +1
NEW     23:25:15 26.08.2008
Šedé stíny. Dobrý název, který ukazuje na prostředí stísněných městských zdí i šedavou nejistotu strážců zákona při vyšetřování vražd. nikdo z podezřelých nepůsobí jako samozřejmý vrah, nikdo se úplně nedokáže vyhnout podezřívavému pohledu svého okolí. Úvodní část povídky předložila dostatek míst, od kterých by se mohl pokračovatel příběhu odpíchnout. Dostatek postav s odlišnou motivací a vzájemnými často protichůdnými vztahy. To jako základ bohatě stačilo.
Máme tu hodnotit, jak se autoři vypořádali se svým úkolem: dopsat Lyriin text, ne převyprávět povídku ze stejného prostředí. Mohli se přitom zaměřit na kteroukoliv část původního textu a zvolit ji jako svůj odrazový můstek. V mém hodnocení tedy bude velkou roli hrát to, nakolik se podařilo uchovat atmosféru, věrohodnost skutků nastíněných postav. Rozhodl jsem se, že pokud někdo dokáže vše popsat bez zbytečného prodlužování, aniž by dával zapomenout na původní text, přičtu mu to k dobru.

Salmarova práce mě potěšila tím, že se autor snažil o jazyk a styl, který se k tématu hodí. Dokázal se vyhnout klasickým neduhům textů z reálného historického prostředí, jako je přílišně žertovný tón řeči hrdinů, včetně zkracování jmen atd. Pokusil se o atmosferické prvky, které se daným prostředím a žánrem obvykle pojí (stíny v zatuchlých věžích, tajemní muži v pláštích...). V textu, kde by nás mělo především zaujmout (překvapivé?) rozuzlení, a kde prostředí hraje sekundární roli, to uznávvám jako pochopitelný krok. Použití archetypů má navodit atmosféru důvěrně známého, kde pak nějaké překvapení v pointě může překvapit o to víc. Takže na Salmarových pasážích se stíny, které tolik kritizuje kolega Strýc Jizva, bych pochválil alespoň ten pokus, uznávám přitom, že některé obraty šlo napsat méně otřele.

Nelíbí se mi ta orientace na východ. Tajemní cizinci dokážou totiž zabít spoustu věcí, včetně té ponuré "anglické" atmosféry, kterou jinak Salmar budoval vcelku slušně - potěšil mě ten "sherlockovsky" zapálený vyšetřovatel Wall i povrchní řeči smetánky. Tím méně pak oceňuji, když do děje vstupuje postava Gregora. Na to, jak pečlivě se v úvodu zaplétá klubko motivů, libostí a nelibostí mezi postavami, je tento Gregor příliš málo zasazen do děje. Jeho role je příliš velká, přitom podhoubí povídky si zaslouží, aby za vším stál někdo jiný, než pouhý mstitel odjinud. Myslím tím to, že Gregor je snadno nahraditelný. Takhle se mohl mstít za sourozence Greyovy vlastně kdokoliv, komu by na nich záleželo, komu by chyběli. Navíc není vystvětleno, proč je vlastně Gregor pryč, kde přebával, a jak ho Leslie kontaktovala. Autorem nastíněná představa, že se sestra bála o bratra, takže opustila město, aby našla ochranu pro něj a pro sebe u tvrďáka druhého bratra

tak trochu odsouvá na vedlejší kolej zbytek postav, které pak musí autor pracně znovu vtahávat do děje motivem společného užitku z těch smrtí. Leckde pak nesedí časové návaznosti (vražda Swanové ihned po návštěvě Tiveta,
i kdyby něco vymysleli, Gregor se to hned nedoví, pokud, je tedy také nesleduje při jednání. Pokud by je ale sledoval, aby pak zabil Swanovou, proč se hned nevypořádal i s Tivetem?
Smrt Leslie, kterou Swanová chtěla, je trochu odbytá. Kde a jak byla otrávena? Proč ji Gregor rovnou nechránil, jela-li z města právě pro něj? Otrava z dortu? Možná, nabízí se to, ale asi by se to dalo trochu rozvést.

Pochválil bych, jak Salmar udržel napětí v akční části, kdy jde Gregor po vévodovi. Jenže tahle akce je takovou pro tenhle příběh symbolickou: slušně zvládnutý popis scény, která vůbec nemusela být, která není zrovna nejlogičtější. Proč vrah jde proti celému hradu? Předtím dokázal svou schopnost práce v utajení...
Stejně tak zasazení Gregora do děje vůbec: je možné, ale určitě ne nutné. Prostě povídka trpí "překombinovaností", kdy potom nesedí základní návaznosti. Přesto se čte poměrně dobře a na první přečtení to čtenáři snad ani tolik vadit nebude, že autor nechá v textu místa, na která později nenaváže, že důležité části jako otočení vozu v půli cesty pryč z města (Leslie jen chtěla mít alibi?), jak odhalil již Darian, zůstaly bez odezvy.

Na úvod soutěže slušný příspěvek, řekl bych. śkoda jen, že potenciál, který autor jistě má, nebyl využit na maximum, chápu ho v to, že pohlídat si všechnu tu logiku je těžké u vlastní detektivky, natož u dopisované cizí. Na závěr tedy stručné shrnutí:

+: převážná "dobovost" - nejsou tu výrazy z moderní češtiny, které by narušily atmosféru, pokus o vhodný styl řeči postav, jazyk autora, dokud se neobjeví Gregor-i atnosféra, vcelku napínavé, uvěřitelné vedlejší postavy
-: násilné vkládání jistých částí na úkor rozvíjení již napsaného, Gregor de Grey, časová přímka, horší odlišení znalostí vypravěče a postav, přehlížení možných zlomových bodů v první části, příliš chtěné "šokující" prvky (mrtvola bez končetin),

V nevděčné roli prvního kritizovaného, kdy ještě mají kritici dost chuti a času (a konkurence dost času opravovat), sice Salmarovo dílo (alespoň mne) neoslnilo, za propadák bych je ale rozhodně neoznačil (počkejme, co se ještě může objevit, dokážu si představit milion horších verzí). Rád bych autorovi poděkoval za příspěvek do soutěže, věřím, že si spolu s námi se zájmem počká na další verze.

V každém případě díky za odvahu i výsledek Tvé práce... s pozdravem a úctou Shadowmage

Ikonka uživatele Strýc Jizva    [pošta] reputace: 1
Salmar: +1
NEW     17:16:14 22.08.2008
Už začátek působí neuvěřitelně klišovitě, možná až uhozeně. Dva mysteriózní mafiáni, pochopitelně v černém a s velmi specifickým přízvukem, přijdou ke kovářskému mistru, aby ten vyrobil repliku vraždené zbraně. Ano, tak by nepochybně vypadala nějaká laciná gangsterka let dvacátých, třicátých či čtyřicátých, kdy by těmto pánům zpod kabátů ještě vyčuhovaly Tommy Guny. Dost možná bych to mohl brát jako docela povedenou parodii, nicméně tahle povídka je psána v tak vážně se tvářícím duchu, že mě to až bolí. Stejně tak sherlockovský postoj pana Walla.

Kurzív jsou přesně na stejných místech, kam by je umístil spisovatel paperbackových nebo softcoverových výtisků tuctových detektivek, kde bývají použity s cílem zdůraznit určitou "nebezpečnost" nebo "odlišnost" těchto klíčových slov oproti zbylému textu. V důsledku ale pouze z celého příběhu vystupují jako neuvěřitelně směšné (nikoliv zábavné) termíny.

Zmínka o černočerných očí, neustálé házení pohledů po všepřítomných stínech sice mají navodit atmosféru "šedosti" a učinit zadost názvu povídky, nicméně neustálé zmiňování jejich přítomnosti je spíše na obtíž.

„Kdy jste viděla vašeho bratra naposledy, madam?“ -> Není to jen u této povídky, mě samotného to zde praštilo do očí už u několika děl (i když, pravda, také se tohoto gramatického zločinu občas dopustím). Takže pozor, "vašeho bratra" je germanismus. Pišme česky.

"(...)Pokud vím, byla jste to Vy, kdo mu tu novinu sdělil...“ -> V prozaickém textu typu povídka neužíváme velké písmeno u osobních oslovovacích zájmen.

"(...)původu z rodu de Greyovů(...)" -> "de Greyů", prosím. Skloňování, druhý pád.

"'Proč to vždycky dělám já?' rozhlédl se po ostatních lidech v místnosti, poškrábal se na hlavě a přistavil si židli." -> Komický okamžik vedlejší postavy. Myslím si ale, že si ho autor mohl ušetřit pro nějaké lepší a povedenější grotesky.

"'Pod otisky provazu jsou otisky rukou. Skoro splývají, ale tady jsou znatelné prsty,' i ten nejlepší zabiják dělá chyby." -> Tak tohle mi ze všeho nejvíce připomíná scénu z filmu Pán prstenů: Dvě věže, kde Aragorn dostane záchvat vím-všechno-z-pochumlané-trávy-po-které-proběhly-d va-tucty-koňů.

Chtěl bych jen Salmara upozornit, že tituly nebyly žádnými prýmky na sáčku; tituly nebylo možné odebrat. A rozhodně by se na něco takového nezmohl obyčejný šerif.

Šerifovo pátrání po kořenech rodu de Greyů mi připomnělo další scénu z Pána prstenů, tentokrát jak se Gandalf probírá spisy v knihovně Minas Tirirth. Asi se budu muset přestat dívat na Jacksonovu ságu. Vidím ji totiž pak úplně všude.

"Tohle nemohl udělat zdravý člověk. Tivetova mrtvola – tedy to co z ní zbylo – měla usekané všechny končetiny a plavala v kaluži krve." -> To snad ne. Měl jsem zato, že tak špatně dokáží zohyzděnou mrtvolu popsat snad jen hollywoodští scénáristé, kteří spolupracují s tvůrci béčkových hororů. A zdá se mi, že jakoby odtamtud mrtvola lorda Tiveta vypadla.

Pak začíná v příběhu drobné osvěžení, popis zběsilé honičky na hradě, zapálení ohně, rychlý a svižný spád čtenáře nakopne. Ovšem až do té doby, než si uvědomí, že něco podobného četl už nejméně stokrát. Ale pokud se povznese nad už mnohokrát zpracovaný a zrecyklovaný "odpad", může si užívat nebezpečné akce v chodbách středověkého hradu. A mně se opravdu podařilo se do Walla ponořit a zadýchaně běžet s nataženou kuší do nekončících schodů vévodova sídla.

"Pár měsíců po uzavření de Greyovských vražd(...)" -> Tak tahle slova jsou už opravdu na vrcholku hory Posměch.

"A spousty chudých i vznešených bastardů." -> Ovšem tohle je krásná věta, pravděpodobě nejhezčí z celé povídky. Což je na jednu stranu docela smutné, nemyslíte?

Závěrečné poděkování sráží (už tak nevalnou) úroveň povídky a já doufám, že podobné fórky se nebudou vyskytovat v jiných pokračováních.


Mně osobně se nelíbila ani Lyriina předloha, možná právě kvůli té primitivní detektivní zápletce, hlavně ale kvůli znásilňování historického období (více se dočtete v historické předmluvě, kterou chystám pro své dokončení Šedých stínů). Výmysly typu "Margoth, dcera zesnulého vévody, se provdala za charismatického Eduarda Moora. Společně pak vládli Yorku a vychovávali mladého Eliota Moora." by si zdejší autoři měli nechat do svých fantasy světů a nezanášet je do skutečných dějin, kde opravdu nemají co dělat.

Předlohu bych ohodnotil třemi hvězdami, tohle bylo ale žalostně slabé. Několik světlých momentů (honička, nastudování jedu, kterým byla Leslie otrávena, nekompronismí příkaz k oběšení) jsou zastíněny právě samotnými Šedými stíny, které na vás vykukují při každém možném okamžiku, nedávají možnost nějakého vhodnějšího projevu postav. Celý příběh se tak utápí (nebo spíše jen "plácá") v temných mělkých vodách hororů typu Gotika.

Uvažoval jsem nad jednou nebo dvěma hvězdami, ale když jsem přečetl autorovu reakci na redaktorovu kritiku, rozhodl jsem se být přísnější. Důvody jako "musím chodit do práce" nejsou relevantní, nejsou to žádné polehčující okolnosti, pro které by měl kritik zmírnit svoje rozhořčení nad evidentní nekvalitou díla. Skoro se mi zdá, že Salmar dává čtenář návod, manuál, podle kterého hodnotit. Doufám, že ho tím neurážím, ale vyznívá to tak.

Nemohu upřít poměrně vysokou jazykovou hodnotu výtvoru - ale jako příběh naprostý propadák, je mi líto. 1*

Ikonka uživatele Maris    [pošta] NEW     23:48:46 21.08.2008
No, moc tím nadšená nejsem... kdo ví, třeba proto, že jsem si vymyslela vlastní závěr? Určitě to v tom hraje roli - takže hodnotit nebudu. Nicméně, systém "všichni jsou mrtví nebo vinní - snad s výjimkou nezletilců" se mi nelíbí - ztrácí se napětí "kdo je ten vrah" - ztrácí se napětí, gradace...

Ikonka uživatele sanife    [pošta] reputace: 1
Darian: +1
NEW     21:07:07 21.08.2008
Inu....

Je pro mně hodně těžké hodnotit tuto povídku, protože i já sama jsem zvažovala, že bych se zapojila, ale Lyriin úvod byl jednoduše až moc dobře napsaný a proto jsem uznala, že by se mi nepodařilo tak dobře na něj navázat. Tímto vzdávám hold Salmarovi, že se do toho odvážil a navíc, nedopadlo to až tak špatně.

Jeho dokončení je sice zmatené a jak už zmínil Darian, opravdu není moc dobře, když se pachatel objeví jen tak odnikud. De Greyovi byli známá šlechtická rodina a nikdo by si nevšiml, že jsou mezi nimi i dvojčata? No... stává se... A... ano, ona vražedná zbraň sehrála velmi důležitou roli... Chyběla mi jedna věc... Proč se šerif Wall nezajímal, kdy tu repliku dýky dali udělat? To je podle mně důležitý fakt a také si myslím, že napodobit dýku ze slonoviny nebo z kosti (jak bylo naznačeno Lyrií) není tak snadná, rychlá a levná práce... A už vůbec nechápu, proč by ji někdo chtěl udělat...

Nevím, jestli mám do hloubky rozpytvávat přesně chyby, které i Darian opomenul, ale myslím, že není třeba. Leda by sám autor chtěl, a to mu klidně napíšu i poštou.

Jako čtenáře mne zaujalo náhlé úmrtí Eliotovy sestry. Byl to dobře zakomponovaný zvrat. Ale co se týče dalších úmrtí, to už mi připadalo jako 10 malých černoušků od A. Christie. Takže, uplatnila bych: méně je někdy více.

Co jsem moc dobře nepochopila byla věta v druhém odseku (myšleno oddělen hvězdičkami).
"Jinde hořely větší ohně. Šedé stíny černých postav."
Nepochopila jsem zcela její význam z hlediska kontextu. Přišla mi tam nějak zbytečná.

Další věc, nad kterou dumám je, jestli člověk zůstane bledý ve tváři, pokud by se oběsil, resp. ho někdo uškrtil... Já bych spíš řekla, že bude zarudlý až purpurový. Alespoň v jiných povídkách to autoři používají. Takže opravdu nebudu hrát na chytrou. Spíš to píšu jen proto, že se možná někdo chytne (nějaký biolog) a vysvětlí, jak to je :-)

Nebojte, už pomalu končím....
Hodně nepravděpodobné a hlavně riskantní mi přišlo, že by se měl Gregor mstít Wiliamovi, hlavně když je obklopen někde v paláci (nebo kde) strážemi a dalšími...

A ještě se klidně mohla vynechat věta, jak se černý hábit barvil krví, protože je spíš na škodu než k užitku. Raději bych volila jiný popis... Ikdyž, už i pro nás černovlasé vymysleli červenou barvu, která je schopna je viditelně zabarvit... Tím nechci Salmara urážet nebo co, jen jsem chtěla vyjádřit jak to myslím... a být i trošku vtipná, protože strašně nerada kritizuji...
(Kritizovat je mnohem snažší než se dokopat něco napsat a oni vám za to napsané potom stejně vynadají... Jo jo...)

Ikonka uživatele Salmar    [pošta] NEW     16:25:19 21.08.2008
Ještě než někdo něco napíšete, vložím sem tyhle „informace pod čarou“, abych předem a v krátkosti vysvětlil pár věcí, které byste si možná někteří měli uvědomit Je to takové obhajující slovo autora před věcmi, které si podvědomě trochu uvědomuje, ale které pro něho nejsou klíčové.

V prvé řadě je potřeba říct, že dopisování cizí povídky je něco úplně jiného než psaní své vlastní a něco jiného, než jsem si sám představoval. Ve své povídce máte předem připravené charaktery hlavních i vedlejších postav, sociografické plány, hlavní momenty, styl... V dopisované povídce musíte všechno odvíjet pouze na základě pár začátečních odstavců povídky. Musíte být schopni všechno dotvořit jaksi poté a ke všemu tak, aby to pasovalo na úvod jiného autora. Je to nevděčná role. Někomu to možná bude vyhovovat, někomu to možná brilantně půjde, já s tím měl malinko problémy – hlavně s tím, abych stále myslel na všechno. Je to moje dílo jenom napůl a také jenom napůl ho znám. Potom se mohou stát jisté věci, které by se vám normálně nestaly – zvláště když je to detektivka.

Ačkoli jsem se snažil, určitě tam budou nějaké logické chyby. Když jsem to odesílal ke schválení, byl jsem přesvědčen, že jsem ty největší vychytal a na nic moc jsem nezapomněl. Vlastně mám podobné přesvědčení doposud, ale člověk nikdy neví (nebo ví jenom napůl...). Podobně se může stát, že mezi charaktery hlavních postav může být nějaký rozdíl v úvodu a v mé části. To má stejnou příčinu. Když vám někdo dá šatičky, které nejsou na vaši postavu, můžete se do nich narvat, ale nebude to to samé, jako když je nosí královna pro kterou byly stvořeny... atd. atd.

Ačkoli ta povídka přes týden ležela v klidu a postupně prošla různými opravnými procesy, představoval bych si, že by ležela déle (třeba měsíc?). Ale to se bohužel kvůli uzavírce nemohlo uskutečnit. Vím, že konečné datum je posledního srpna, ale protože od tohoto pondělí chodím do celkem náročné práce, chtěl jsem povídku odeslat a nemuset s ní mít další starosti. Stejně bych na ni neměl čas. Toť moje obhajoba... ale i tak si myslím, že chyb z toho vzniklých nemůže být moc.

A teď to nejdůležitější a hlavní – nikdo prosím neříkejte, že jsem to psal narychlo a kvůli upsaní jakožto pomocník soutěže. Není to pravda. Jeden kamarád říkal, že to tak vypadá. Není to tak. Dopisovat tuto povídku mě náramně bavilo, užil jsem si to a dělal jsem to hlavně kvůli sobě. Neměl jsem na ní sice tolik času jako bych chtěl, ale to se stává... Nebudu říkat, že by mě nemrzelo, kdyby se vám všem silně nelíbila (na což jsem připraven), ale i tak mi zůstane ta druhá polovina – mně se líbí a jsem s ní vcelku spokojený. Mám z ní radost.

Užijte si mě.

Ikonka uživatele Darian    [pošta] reputace: 2
Maris: +1
Salmar: +1
NEW     16:19:34 21.08.2008
Prvý prírastok do súťaže. Žiaľ, svoj potenciál poviedka nenaplnila tak, ako by si to autor azda bol predstavoval.

Najprv sa poďme venovať pravidlovej časti, teda tomu, ako veľmi a ako podarene toto pokračovanie nadväzuje na Lyriin úvod.

Dielko nadväzuje značne nespojito, a to hlavne kvôli pridaniu novej postavy, Gregora de Grey, ktorá vo výsledku predstavuje deus ex machina.

Ďalej je to ale dosť vážny logický problém s pôvodom dýky, zbrane, ktorou bol zavraždený Eliot. Asi totiž patrila Tivetovi – a ako sa k nej teda mohli dosť Gregorovi čiernoodenci, aby si z nej dali urobiť repliku? Že by sa k nej boli dostali už pred šerifom, je nepravdepodobné, až tak rýchli byť nemohli.

Je to aj logický problém s konaním Leslie do Grey. Lyrie napísala, že sa Leslie večer po rozhovore s vojvodom (v ten večer, keď sa konala inkriminovaná oslava, a v noci už bol Eliot s rybičkami) vydala domov. Koč však dala náhle v polovici cesty obrátiť, lebo si uvedomila, že potrebuje urýchlene hovoriť s bratom. Autor ale toto zauzlenie opomína a miesto toho len ústami Gregora v závere lakonicky poznamenáva, že ho Leslie informovala. Lenže kedy to stihla? Po rozhovore s vojvodom evidentne nie, to trávila čas vo veži chystaním sa na cestu (z Lyriinho textu nevyplýva nič iné). Mohla Gregora informovať ešte predtým, ale koľko času uplynulo medzi samotným sprznením dcérenky, tým, že to vojvoda odhalil a oným rozhovorom medzi ním a zvodcovou sestrou? Určite nie viac ako deň-dva. Uvedomme si, prosím, že tam išlo o česť ich váženého rodu: bolo teda vo Williamovom záujme jednať urýchlene. No a potom je tu ešte problematický Gregor: kde sa nachádzal, že prišiel tak skoro? On síce v deji pôsobí iluminátsky, ale boh, aby mal kontrolu nad časom, to hádam nie je.


Literárne je dielko tiež dosť rozkolísané. Pri pohľade naňho v súvislostiach s prvou časťou vadia logické nedostatky. Ďalej ju tu Gregor, ono tajomné, mystické, temné a zlé dvojča, ktoré má, podľa mňa, nechutnú záľubu vo vynáraní sa z tieňov deja tam, kde pôsobí ako päsť na oko. Pripísanie vrážd tretej osobe, osobe, ktorá sa objavuje znenazdajky, pôsobí umelo, naznačuje, že autor nevedel, odkiaľ kam. Čo ešte viac tento nedostatok zvýrazňuje, je akási Gregorova všemocnosť.

Autor akoby nerobil nič iné len špekuloval, ako mohol Gregor v nastavšej situácii jednať. Neberie ale do úvahy aj prípadné prekážky, ktoré sa pomstychtivému bratovi museli postaviť do cesty. Gregor je príliš tajomná a titanská postava, ktorá – na rozdiel od druhých - nie je vo svojom vplyve nijako obmedzovaná. Celá poviedka preto kvôli nemu pôsobí ako antická tragédia, kde sa na javisku deje, čo by sme čakali, zatiaľ čo za oponou pobehujú traja chlapíci, ktorých nevidno, kým sa sami nerozhodnú, a títo nielenže hrajú, ale aj vyberajú rekvizity a režírujú.

Pochybnosti vyvoláva aj otrava Leslie de Grey bórom – musela by zjesť 15-20 gramov onej látky, a aj to len v čistej forme. Čistý bór bol po prvý raz získaný až v 19. storočí, v minulosti sa poznali len jeho nečisté anorganické zlúčeniny, ktoré našli uplatnenie v metalurgii. Bór je stopový prvok, v ľudskom tele sa nachádza prirodzene. Čistý bór je nerozpustný vo vode, vyskytuje sa vo forme kryštálikov, nachádza sa v liečivách. Nie som síce odborník na chémiu, ale nezdá sa mi, že by v 15. storočí niekto mohol vypiť očné kvapky.

Sugestívny rozhovor medzi Wallom a Tivetom vo veži nepôsobí hodnoverne. Je preto, že sa príbeh odohráva v Anglicku na začiatku 15. storočia. V tejto na vtedajšie pomery pomerne liberálnej krajine už takmer dve storočia (od roku 1215) platila Magna charta, ktorá zaväzovala predstaviteľov moci rešpektovať práva obyvateľov a z nich najmä šľachticov. Tivet by teda nebol mohol byť zatknutý bez toho, aby sa dozvedel, že je podozrivý i z vraždy lady Swanovej. Wall, aj keď bol pragmatický, rešpektoval Tivetovovu stavovskú príslušnosť, a preto pochybujem, že by mu toto právo bol odoprel.

Takisto aj záver je veľmi rozprávkový. Je totiž dosť ťažké predstaviť si v tej dobe vysoko postaveného šľachtica, ktorý by zniesol tú hanbu, že jeho dedičom je bastard zo zločinného rodu bez cti – a to má ešte krstné meno po svojom biologickom otcovi (!).

V dielku je aj pomerne veľa chýb. Autor ich dosť spravil z nepozornosti, vidí sa mi; poviedke by bola prospela ešte jedna kontrola pred odoslaním do rubriky. Autor nepoužíva správne s privlastňovacie zvratné zámeno svoj, miestami i priamu reč a veľké písmená na znak úcty a nesprávne skloňuje priezvisko de Grey. Na niektorých miestach chýbajú čiarky je tam aj pár sporadických preklepov a jedna defektná syntaktická konštrukcia („Totiž k potomkům Anny a Henryho de Grey, Eliotovým a Leslieným rodičům.“ – takto napísané to hovorí, že Anna a Henry boli ich prarodičia.).

Táto poviedka skutočne mohla byť lepšia. Myslím, že autor mohol byť pozornejší a sám na seba prísnejší. Hodnotím ju napokon ako priemernú.




Poznámky:

POUŽÍVANIE ZÁMENA SVOJ/-A/-E sa riadi zvratným princípom. Používa sa vtedy, keď sa privlastňuje pôvodcovi deja, najčastejšie podmetu. (Každý má svoje starosti. – Naplánovala vraždu svojho brata.) Ak sa neprivlastňuje pôvodcovi deja, teda vo väčšine prípadov ide o privlastňovanie predmetu, používajú sa základné privlastňovacie zámená. (Problém súvisí s jeho postavením. – Môjho brata zabili.)

VEĽKÉ PÍSMENÁ NA ZNAK ÚCTY, konkrétne zámená Ty, Vy, Tvoj, Váš (lebo dosť už o tom popísala Lyrie v diskusii pod mojou poviedkou Smrť sa v nás rozplače), sa používajú výhradne v oficiálnom písomnom styku – a teda nie v priamej reči, ktorá je fiktívnou reprodukciou hovorového ústneho dialógu.

PRIAMA REČ je doslovným citovaním reči postáv, a preto sa dáva do úvodzoviek a obyčajne aj vyčleňuje do osobitného odseku. Jej sprievodnou časťou je uvádzacia veta, ktorou autor priamu reč nielen uvádza, ale aj dopĺňa a komentuje. Je to syntaktická jednotka a existuje niekoľko schém je stavby. Nasledujúci zoznam, v ktorom sú všetky, preberám od Istafixa, ktorý ho uvádza v diskusii pod poviedkou Ľad od Alanila:

„Priama reč,“ uvádzacia veta.
„Priama reč?“ uvádzacia veta.
„Priama reč!“ uvádzacia veta.
„Priama reč?!“ uvádzacia veta.
„Priama reč,“ uvádzacia veta, „priama reč.“
„Priama reč?“ uvádzacia veta. „Priama reč.“
„Priama reč!“ uvádzacia veta. „Priama reč.“
„Priama reč?!“ uvádzacia veta. „Priama reč.“
Uvádzacia veta: „Priama reč.“

Experimentovať s priamou rečou sa neoplatí, pokiaľ nemáte tieto schémy v krvi. Vyhnete sa totiž podivuhodne poskladaným konštrukciám, ktoré ako také budú pôsobiť neprirodzene.

Veľmi pekne ďakujem Alcatorovi a Sethemovi za pomoc s tagovaním.



Soutěže
O Hlavu Zlatého Draka


News
Aktuality
Novinky
Bugfix


Vzhled
Family Silver
Historic
Simple Ancient Dark
Simple Ancient Light
Simple Evolved Dark
Simple Evolved Light
Timmothy Gold


Komunikace
0 přihlášených uživatelů
 
Chat (0 online)
Moudrá Sova
Fórum
Ankety


Control
Registrace
Nick:
Heslo:
 
Zapomněl jsem heslo


Doupě jinde
Na PragoConu
last.fm
Facebook

Vygenerováno za 0.098004817962646 sekund.
© 2002 - 2009 Almad a James Timqui, design © 2002 by Almad.
DrD, Dračí doupě a Altar jsou ochranné známky společnosti ALTAR
Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto stránek nesmí být reprodukována, publikována ani jinak
využita bez svolení Redakce serveru DraciDoupe.cz nebo svolení autorů jednotlivých příspěvků.
Novinky je možné sledovat pomocí RSS kanálu. Toto je verze 1.
Verze 2 je v přípravě a vývoj můžete sledovat na informačních stránkách