Další příděl do série příběhů z knížectví/království Edor na sebe nenechal příliš dlouho čekat a s malou přestávkou se díváme do rodu Dwarských.

První věc, kterou nemohu opomenout, protože jsem na ni zatím narážel pokaždé, je jméno vypravěče. Je napsáno hned na začátku kapitoly, což je třeba vyzdvihnout.

Náznaky, že se děj v této linii se bude vyvíjet právě tímto směrem, tedy že celý komplot je prací někoho dalšího, kdo v příběhu zatím vystupoval jen okrajově, byly už jemně naznačeny a musím říct, že to funguje vcelku dobře. Konečně je zde vysvětleno to, co bylo už několikrát naznačeno, tedy větší příběhový prvek s hrdinským úkolem zajistit sérii šperků, což by mohlo vést k povýšení knížectví na království.

Zájmy hlavních aktérů jsou si trochu podobné. Dellmar chce získat náhrdelník, aby ho tajemná paní předala králi jako dar Edorských a ten povýšil knížectví na království. Oproti tomu Dwarští si toto nepřejí a chtějí náhrdelník (resp. celou sadu šperků) proto, aby měli dostatečnou moc pro to, aby ... zrušili i knížectví a zařídili oligarchii? Čili jsou tu minimálně dvě skupiny, jejichž cíle jsou relativně protichůdné, jen mě pak přeci jen překvapuje, že Vanderští, evidentně nejvýznamnější rod v celém knížectví, nemají o politické situaci (a tedy i mocném náhrdelníku) ani tušení.

Pokud jde o literární stránku, poskládání příběhu je naprosto v pořádku, vyprávění se věnuje především propojení a dovysvětlení předchozího děje, ale v detailech jsou stále jisté rezervy především v propojování malých úseků textu. Jako příklad uvedu část setkání Ysolia a Dellmara. Aniž by se znali, Dellmar otevírá diskuzi otázkou na syna Ysolia, tedy poměrně osobní dotaz a navíc mu neoficiálně tyká - to naznačuje, jako by se znali. Ysolius si pak následně stěžuje, že je problém se zásobováním vína. To říká někdo, kdo má k dispozici vína dostatek, člověku, kterého vůbec nezná. Dellmar na to reaguje větou, že víno potřebují chrámy a další podniky ve městě a že on sám tím trpí. Ysolius si potřebuje nejen ověřit jeho informace, ale zároveň si zjistit, s kým že to vlastně mluvil. Na obchodníka, který musí sledovat poptávku a nabídku se projevil poněkud neinformován, naopak v závěru příběhu byl najednou informován až příliš, protože dokázal z popisu sira Brentheka (mimochodem, konečně se dozvídám jeho jméno), že jeho dcera byla okradena, vyčíst, že právě ten daný náhrdelník je ten, který je ze sady, o kterou se vlastně nikdy předtím nezajímal.

Všehovšudy se jedná o drobnosti, ale připadá mi, že dávkování informací je stále něco, co se nedaří tak úplně dobře vychytat a podat vhodně čtenáři. Proti tomu zase musím vyzdvihnout komplexnost celého příběhu a věci, které vyčítám, jsou do jisté míry právě cenou za propracovanost celého příběhu. A mít propracovaný děj zaměřený na politiku s několika zájmovými skupinami je záležitost nanejvýš náročná.