Třetí část na sebe nenechala dlouho čekat a zavádí nás do jiné dějové linie, než jsem očekával. Protože druhá kapitola naznačuje, že se příběh bude věnovat dále Dwarům a tomu, co "řešili druhý den" po Vardenském masakru, bylo přinejmenším pro mě jistým překvapením, že jsme utekli tak daleko v prostoru. Král totiž zmíněn v prvních kapitolách vůbec nebyl a že jsme opravdu někde zcela jinde dokládá pozdější zmínka o bozích života a smrti - ve městě Edor je uctíváno dračí božstvo. Nic z toho však není špatně.

Vlastně spíš lépe, protože identifikace hrdiny probíhá záhy a zcela jasně. Je představen jinou postavou, což mohu pouze vyzdvihnout. Jen se stal i přesný opak. Zatímco hlavní hrdina byl představen, o tajemné paní, se kterou měl schůzku, se nedozvídáme vůbec nic. Evidentně se jedná o někoho, kdo je dostatečně mocný, nejspíš i z konkurenční organizace, ale zatímco královský rituál byl popsán zcela do detailu, informace o hlavním hrdinovi, odkud pochází, proč je vlastně tam, kde je a s kým jedná, je čtenáři zatajena. A troufám si říct, že je to špatně. Jsme ve třetí kapitole a Dellmar stále není ničím víc, než jen chlápkem - paladinem - s mečem.

Na to, že jinak jsou nám popisovány i ne zcela podstatné detaily zcela do podrobnosti, toto je hlavní bod příběhu. Ten, při kterém hrdina dostává svou motivaci udělat to, co udělat má. Neproběhl dialog, vše jsme se dozvěděli zcela kuse a informativně. Jakoby to byla jen nějaká vedlejší zápletka. Co jestli třeba ta dáma byla kněžna Eldebarie z první kapitoly? Protože kdo jiný by měl větší zájem na tom, aby Edor bylo uznáno za království. (zde irelevantní poznámkou je poněkud chybná formulace, že toto království bylo "nedávno vzniklé" - to totiž naznačuje, že království už vzniklo, a přesto v první kapitole v jeho čele stojí kněžna, tedy se spíš jedná o knížectví a na povýšení na království teprve čeká) Nestálo by tedy za to, aby tato významná postava byla jmenována a bylo možné si ji teď, nebo i později s něčím spojit? Není třeba čtenáře za každou cenu nechávat tápat.

Kromě navázání na události první kapitoly v závěru se zde odehraje velmi důležitá scéna, záchrana Innease. Protože jako čtenář vím, že k této scéně dojde, již ke scéně v hospodě přicházím s očekáváním, že někdo bude ohrožen a Dellmar zasáhne tím, že odrazí střelu letící na Innea. A je připraveno hned několik zvratů v očekávání. Nejprve se ozve výkřik a Dellmar se začne rozmýšlet, zda mu věnovat pozornost či nikoliv. Lze očekávat, že vyhrají jeho kladné vlastnosti a vydá se řešit, co se stalo. Ale přichází zvrat a do místnosti vpadne muž, evidentně v nevýhodném postavení, rozbije si nos a za ním vstoupí agresor. Je teď ta chvíle, kdy Dellmar vstoupí do nerovného boje a zneškodní útočníka? Opět ne, scéna plynule přechází dál a paladin je ušetřen řešení této události. Nakonec se ukazuje, že je to právě ten útočník, který byl celou dobu Inneasem a kterého v závěru domněle zachraňuje.

To je skvělé.

I přesto, že vlastně znám předem výsledek celé situace, tedy Dellmar i Inneas přežijí, podařilo se mě naprosto znejistět v tom, v jaký moment k tomu dojde a kdo tedy je tím, koho vlastně má Dellmar zachránit. Jen si v závěru neodpustím poznámku, že i přesto přese všechno pořád by bylo lepší, kdyby Inneas byl pojmenován už v první kapitole.

Což mě vede k Linnasovi. Je zjevné, že je nějak spřízněn se Survinskými. Ale úplně klidně by to mohla být hlava rodu z druhé kapitoly. Z příběhu je zjevné, že Nildorn Měnič ho zažil osobně. Ale nikde není naznačeno, že by byl starý, nebo dokonce tak starý, že by zapomněl, že ve městě je celý rod Survinských a tedy by nedokázal Dellmarovi říct, "a mimochodem tady je celý klan lidí se stejným jménem."

Totiž jinak nic proti investigativní sekci příběhu. Hlavní hrdina si už neví rady, prošel všechno, co mohl a bylo mu to k ničemu a náhle se ukazuje, že tu máme další vodítko, které dosud neprozkoumal. Jde za ním, takřka vyšší mocí je doveden k tajné(?) skrýši, nachází tajuplný deník a ...

... a zase ho vrací zpátky. Zatímco u zvratu v očekávání, který podle mě tak dobře fungoval u scény s Inneasem, v tomto případě to nevychází. To proto, že vlastně celá scéna je tam navíc. Má očekávání jsou pouze taková, že musí najít nějakou informaci a deník je popsán tak detailně a té scéně je věnována taková pečlivost, že se to zdá být příběhově obzvlášť důležité. Ale není. Nikdy se k tomu dále nevracíme, místo toho vytáhne jinou knihu, která přesně splní to, co by mohl i deník samotný, ale tentokrát už je to jen zkrátka kronika a v ní vyčte další vodítko.

Vodítko funguje dobře, dá mu nějakou informaci, ale postaví před hrdinu další překážku, kterou musí překonat. To vše se stane, ale jak se ukáže, tak dva týdny se trápil jen kvůli tomu, že nevěděl, jak se Linnas jmenuje celým jménem. Problém toho je, jak už jsem zmínil, že se jedná o informaci, kterou by mohl získat i zcela obyčejným způsobem kdekoliv jinde.

Další scéna s Inneasem, který bere Dellmara do služby ho ukazuje jako kalkulujícího obchodníka, který najednou zapomněl na to, že mu Dellmar zachránil život (i přestože ve skutečnosti nikoliv) a to není špatně. Zvláštní je spíš to, že vlastně Dellmar se svým souhlasem zachoval jako hlupák - co mu vlastně Inneas slíbil, jaké garance mu dal a jaké kroky popsal, že provedou? Tady propojení s první kapitolou zcela selhává, náhrdelní, o který přednostně jde už od začátku je ukraden čirou náhodou, otec Survinských o něm mluví tak, že je jejich rodinným pokladem už celé generace a když ho Inneas konečně dostane do ruky, vytáhne ho veřejně před všemi svými muži a začne jim vyčítat, že ho získali. Zvláštní, přinejmenším.

Vzato kolem a kolem mi připadá trochu škoda, že zde bylo tolik prostoru k seznámení se s postavou, kterou už známe a místo toho bylo vyřčeno daleko víc otázek, než bylo vyřešeno. Při porovnání s první kapitolou je zde daleko lepší práce s plynutím příběhu, ale oproti druhé je ta jinak důležitá složka, provázanost se zbylým příběhem, málo osvětlena, neuzavřená a jak jsem popsal, vnímám i jisté logické nedostatky.