|
Být mágem
Příprava pro tisk (tisknuto 2649x)
Autor: | Ascella |
Přidáno: | 8:57:58 05.04.2015 |
Hlasovalo: | 7 |
Průměrné hodnocení: |
5 |
Hlasování
Hlasování u tohoto příspěvku bylo uzavřeno.
Vidět hlasování jednotlivých uživatelů mohou vidět pouze přihlášení uživatelé.
Diskuze
Pro přidání příspěvku do diskuze se musíte přihlásit.
Počet zobrazených příspěvků: 1-5 / 5 |
 |
attylloe [pošta]
|
| NEW 21:42:46 06.04.2015 |
O té posvátnosti a neměnnosti: Posvátná ano, neměnná.... to ne. čas od času se dá něco změnit, když to někomu vyhovuje. Jen zrovna v tomto případě mě více vyhovuje původní verze. Proč hraničáři vadí kov je tam jasně zmíněno, jemu kov ve skutečnosti nevadí, pokud hraje za druida, to vadí hvozdu. A pokud se rozhodl žít ve hvozdu musí se holt zbavit kovových věcí. Co se týče válečníka, to záleží na tom, jak chce hráč hrát za svou postavu. Já například od první do 20 úrovně nepoužíval jinou zbraň, než dlouhý meč se štítem a vyhovuje mi to. A ohledně toho kouzelníka... Mě to celkem vyhovuje nastavené tak, jak to je. A neviděl bych problém v tom, že by byl mág o hodně lepší než jiní. Každý má své výhody a nevýhody. A mágova nevýhoda je, řekl bych, že za něj jen tak někdo nezvládne adekvátně hrát. Když jsem za něj naposledy hrál, bylo to sice fajn, ale dost obtížné. Když k tomu ještě dělám PJ, raději hraji třeba za válečníky... To je aspoň docela jednoduché. :-) |
 |
Ascella [pošta]
|
| NEW 18:44:41 06.04.2015 |
Děkuji za schválení a komentáře :-)
Jak jsem psala v putyce, příspěvek vznikl v návaznosti na diskuzi o tvorbě postav a částečně po attylloeovu Žiru, jak bych si tak já představovala sepsat historii postavy „literárně“. Zrovna jsem měla chuť psát, tak jsem zpracovala postavu, kterou mám velmi ráda. Pojala jsem to jako takové malé literární cvičení. Doutná ve mně záměr napsat (resp. dokončit asi rok rozepsanou) povídku, tak taková malá psavá rozcvička. Vyzkoušela jsem si adresování čtenáři, které mě osobně docela zaujalo v jedné výborné povídce v Trochu divných kusech 2 (jméno si bohužel nevzpomínám, pouze děj – o novináři, který se snaží proniknout do mexické drogové mafie), zas toho nemám načteno tolik, abych si vybavila nějaké další počiny (nebo nebyly tak dobré, aby zaujaly a zapamatovala jsem si je).
Bohužel postava je CP (které bych velmi ráda hrála naplno), jedna z doprovodných postav družiny, dostává dost málo prostoru, ale na postavy partnerek a nejužších přátel družiny jsou kladeny trochu vyšší nároky, než na zápletková CP, vdechla jsem jim život, snažím se je hrát, snažím se, aby nebyla plochá, ale měla své motivace a cíle a pro družinu to byli skuteční společníci, kteří se neúčastní všech jejich misí, ale často jako pomocná povolání zůstávají v zázemí.
Hodnotu díla krapet snižuje, že daný dialog se nikdy herně neodehrál, tak jak je. Družina se tohle všechno dozvěděla, ano, ale jinou formou. Prostě tohle je jak bych si představovala herní zázemí plastické postavy aby mě i bavilo číst :-D
Seznamování se účastnila ještě druhá hráčská postava, ale protože by v literárním útvaru bylo potřeba ji zakomponovat více, aby nebyla zbytečně pouze zmíněná bez svého účelu, vyjma narážky v úvodu jsem veškeré jeho pasáže vymazala.
Sccione, jméno postavy mi bohužel uteklo. Původní záměr byl ani jednoho z aktérů nejmenovat, pouze uctít malou vzpomínkou dvouleté výročí ztráty hráče alchymisty Gra-Sana. Ale nějak mi to v druhém oddíle nedalo a hrdina o ní již přemýšlel jako o Rezíbe. Našla jsem jeden její již starší portrét, tož třeba jej pošlu do Galerie…
Plži, pamatuješ si dobře :-) Je pro mne poctou, že si to dokážeš pospojovat :-)
Attylloe, opravdu hrajeme, jak píšeš – každá postava se se svým povoláním již rodí, žádné dělení. Mág neumí blesky a hyperprostor, čaroději je zase zapovězená veškerá psychická magie (krom Vidění dvojmo, které má zařazené v oboru Iluzí). Zrovna u této dvojice bylo záměrem, aby každý kouzlící nesesílal Čtení myšlenek a Hyperprostor na potkání, jakožto v našem pojetí hry nejčastější kouzla. Mágů je tuze málo i v mém silně magicky aktivním světě právě z důvodu nějaké herní rovnováhy až hratelnosti. Hráči v jeho výběru samozřejmě nebráním, ale veškerá pravidla co platí pro hráče, platí i pro svět okolo a mágové aspoň tak, jak jsou pojatí v pravidlech, to silně narušují. Takže jednak bylo zapotřebí udělat dost zásadní změny v jejich pravidlech, nyní jsou to spíše psionici, druhak i tak výrazně omezit jejich četnost, vyjma několika velmi nadaných národů (právě zikuři, „vznešení barbaři“, jižní bjélové…) je jejich výskyt tak 1 na několik tisíc obyvatel.
Jinak to dělení povolání naší družině přišlo hloupé, přišel s tím manžel – druhý PJ už před mnoha lety a oba hrajeme podle stejných pravidel s malými odchylkami danými světy (on má démony a theurgy, já místo nich stínotepce se zásvětím a očarování se řeší úplně jinak, runami, modlitbami, nebeskými kameny…rozmanitě). Přišlo nám divné, že lup, šestá úroveň a hraničáři najednou začne vadit kov, nejhůř právě obory hraničáře a kouzelníka, naopak vcelku vpohodě válečník a zloděj. Podobně nám vadila „vyčůranost“ některých hráčů, že do 6.používají široký meč a štít a hurá jsem bojovník, šup číselně co nejlepší zbraň. Prostě na 6.naskočí ony bonusy, ale postava se profiluje již svou předchozí cestou a některé jejich slabší verze dostává již dříve, i mnozí hráči, kteří byli zvyklí hrát munchkinovsky si to chválí, když si své začátky prochází podle své představy např. silného bojovníka (postava s velkým obouručním kladivem, která by jinak pro ztrátu iniciativy sáhla do 5.úrovně po jednoručním). Pochopitelně, když se hráč rozhodne pro povolání a průběhu hry se ukáže, že mu nesedí a svou postavu by si představoval jinak, tak se dá leccos změnit a „zapomenout“, že to bylo jinak. Např. jsme měli hraničáře, co chtěl být něco jako „pán šelem“, chodec s několika zvířaty a rozšířenými možnostmi s nimi komunikovat, a když poznal lépe svět, zalíbil se mu šelmín (jeho původní verze tady v Nových povoláních, ukázala se ale dost slabá, takže současná verze je úplně jiná v základních herních mechanismech), k postavě se to hodilo, takže proč ne... Nu a některé pravidlové obory jsou u nás tak odlišné, třeba i na úrovni základních vlastností, že by je pravověrní hráči poznali jen těžko :-) Ale uznávám, že když se začíná se skutečnými začátečníky, poprvé, tak dát jim 15 povolání na výběr asi není tak úplně ono a omezit to na pár, která se časem větví není úplně špatný nápad, jen mě to prostě nevyhovuje :-) Jsem ráda, že to chápeš, však je vidět, že ani pro vás nejsou pravidla posvátná a neměnná ;-) |
 |
attylloe [pošta]
|
| NEW 15:51:23 06.04.2015 |
No... moc se mi tam nelíbí jediná věc.... a to, že mágové jsou vybíráni už od raného dětství. Přeci jen, mágem se kouzelník stává až na 6. úrovni a je to fakt jeho volba. Nicméně, toto hodlám opominout protože každý může mít pravaidla nastavená na tělo, tím pádem by to třeba u někoho mohlo být nastaveno předem. Proto asi nemám jinou možnost, než 5* |
 |
Plž [pošta]
|
| NEW 23:06:15 05.04.2015 |
Nemám moc co dodat. Jen jsem si spojil tenhle úryvek historie s několika dalšími v putyce kde Ascella popisovala ono rande s alchymistou. Další střípek do skládačky Ascellina světa.
Přidá se někdo k Ascelle a poodhalí roušku tajemství jenž se rozprostírá nad jeho světem?
Kdo se hlásí dobrovolně.
No já to asi nebudu, protože mám na to příliš jednoduchý svět, s jednoduchými motivy a ještě jednodušší historií postav.
Plž |
 |
Sccion [pošta]
|
| NEW 8:57:58 05.04.2015 |
Ani ne tak dávno mi bylo řečeno, že používání vyprávěcí formy z pohledu druhé osoby (adresování čtenáře) většinou v literatuře nefunguje. Těší mě, že v tomto případě tomu tak není, třebaže je to možná způsobeno tím, že většinu textu obstarává mágský protějšek. V každém případě ale celek hodnotím velmi kladně. Nabízí se nám opět snad všechny prvky, které bychom mohli u historie fantasy postavy očekávat. Pohnutou minulost, kulturně nezvyklé zázemí plné magie a konfliktů, osobní motivaci, tolik důležitou pro kvalitní popis charakteru, a v neposlední řadě i "klasickou" akci a naznačenou romantickou zápletku. A jako celek vše drží pohromadě. Vypravěč/vůdce družiny je nedůvěřivý, mágyni nezbývá než ho přesvědčit svou naprostou otevřeností, což se daří. Dialog je uvěřitelný a pěkně plyne kupředu - obzvlášť oceňuji letmá přerušení vyprávění popisem gesta či výrazu, velmi dobře pomáhají narušit strukturu textu a zároveň jasně naznačují, v jakém duchu se ponese další odstavec. Text tedy oplývá jak literárními kvalitami, tak se mu daří držet se i svého žánrového vymezení, proto jsem rád, že s hodnocením nemusím příliš váhat. ... Teď mě tak napadá... jak se vlastně hlavní hrdinka jmenuje? |
|
|