Po notně dlouhé době, která je vzhledem k_nakonec_ne_až_tak dlouhému textu i poněkud ostudná, se konečně na pulty dostává pokračování - a totiž "Kroniky pokročilé trpasličí nedospělosti". Čili kdo již pozapomněl, nechť se znovu vrátí a znovu si některé hrdiny připomene.

Podobně jako u předchozího díla (kterým ale nemyslím "Kroniku", nýbrž "Gutschmecktovu zkoušku") musím i zde ocenit literárnější zpracování herního materiálu. Vtip se neztrácí, vše zůstává ve stejném duchu a to vše na pozadí poměrně klasické zápletky "dojdi zabít nekromanta". Osobně jako čtenář a zároveň uživatel DrD se mi do jisté míry líbí, když právě do textu, který by mohl z fleku samostatnou povídkou, pronikají čistě herní momenty (třeba popis, co všechno našly postavy za předměty a později co ty předměty umí). Být to literární text, dalo by se to brát za výtku. Je-li to popis dobrodružství, což je, tak přesně naopak je třeba uznale pokývat hlavou, nakolik se daří toto prolnutí s herní realitou maskovat.

Z gramatické stránky jsem zaregistroval asi dvě nebo tři pochybení, ale přiznám se, že jsem už zapomněl, kde byla.

Stylistika je vyvážená. Je evidentní, že autor má sklon k dlouhým souvětím navazujícím na sebe a ví, kdy je ukončit. To je dobře a v tom pokračovat.

Takže jak hodnotit? Jsem potěšen, že to opět není těžké.

Takže zbývá poslední otázka. Co bylo nejlepší? Za mě následující pasáž:

"Snaží se snad někdo naznačit, že dřevorubec Adarin, jenž beze zbraní uvěznil v jeskyni čtyřicet loupežníků, co pátrá ve volných chvílích po organizovaném zločinu v celé oblasti, který chodí s nejlepší válečnicí Klanu Dunivé kovadliny a skrz něhož pochází většina questů Himla a spol. není jen obyčejný dřevorubec? Těžko říct.