„Zdravím vás pane Wesarine, přišel jste v čas, můžeme tedy začít s obchodem“ řekl vysoký muž snobským hlasem. „Tož, já nevim pane, co to bude za vobchod?“ ptal se trpaslík nedůvěřivě. „No pane Wesarine, však vy víte, máte něco co bych rád měl.“ zvážněl snob. „Tož, vy chcete mýho Gal-la-gal že?“ Snob přikývl. „Tož, to máte smůlu to bych neprodal ani za zlatej důl, je to poklad mýho národa a tož to se nedá.“ Otočil se zády k snobovi a šel pryč. Snob natáhl ruku na trpaslíka a začal něco mumlat „Baaraak machoor“ z ruky mu vylítl pobledlý blesk, ale trpaslík tam stál také z nataženou rukou a na ní kroužkovou rukavici. Blesk po ní sjel až do červeného kamene na dlani, který se do ruda rozzářil. „Tož, teď znáte moc Gal-la-Galu a jeho strážce, … padejte nebo vám rozkopu tu vaši lebznu.“ Zvážněl trpaslík a upřel zlý pohled na udiveného snoba. Ten … utekl. Po chvíli přestal kámen na dlani tak žhnout… trpaslík si pošeptal „Nikdy, Nikdy nezradím.“…

Poklad trpaslíků a jejich kovářů to je Gal-la-Gal. Kroužková rukavice dlouhá až po loket s červeným drahokamem na dlani, tak nějak vypadá. Je ukována z nejlepší oceli protkané tím nejpevnějším stříbrem co se dalo sehnat, je i velmi lehká a tak dobře nositelná. Nejlepší kováři trpaslíků ji ukovali aby jim pomohla proti zlým čárům skřetů a odporných nekromantů se kterými bojují ve svých dolech už po staletí. Kámen, ten nejlepší rubín co se na světě nacházel, upravil téměř neznámý theurg, byl to člověk a jmenoval se Elipsin Wertikal.

Historie trpasličího kamene Rokam-dol
Rokam-dol to je ten červený rubín, jméno získal po místu nalezení dolu Rokam, kde ho našel jeden mladý trpaslík Alkri. Stal se velmi bohatým, když ho prodal. Prodal ho právě Elipsiovi za 2000zl, tehdy to bylo obrovské mění. Elipsin si ho ukryl ve svém sídle ve městě Kortegu a nechal ho střežit ve dne v noci, věděl, že se mu bude hodit. Při jedné své výpravě když běžel před menší skřetí tlupou, viděl před sebou obrys nějakého dalšího skřeta. Ihned si to uvědomil … ale mýlil se. Přetáhl trpaslíka holí přes palici a utíkal, pořád v dojmu, že je to obluda. Když vyběhl ven něco, nebo někdo, na něj skočil ze zadu. Byl to ten trpaslík, kterého bouchl holí. Dal Elepsiovi sekeru na krk a pravil: „Pros o odpuštění ty lidská kryso, jestli chcaš prežít tak musíš mít pádnej důvod!“ Po trochu sprosté roztržce slíbil Elipsin trpaslíkovi, byl to pán dolu Wargenau, že mu dá svůj milovaný drahokam. A taky to splnil. Trpaslíkovi se náramně líbil a proto požádal přítomného alchymistu Elipsia aby mu z toho vyrobil něco mocného, něco coby mu pomohlo proti skřetím šamanům kultu Gal – Raka (Gal je ve skřetí hatlapatlině smrt a Raka je výraz pro něco malého bezvýznamného v tomto případě trpaslíci) a že by tím odčinil svůj strašný hřích. Elipsin horečně přemýšlel, procházel se kovárnami aby na to přišel. A nakonec na to přišel, viděl v kovárně, jistého kováře Oojja, který právě pracoval na uměleckém díle na rukavici Ooj-Firen. Byla by to cetka kdyby tam nepřišel Elipsin.

Historie rukavice Ooj-Firen
Je to ocelovo stříbrná rukavice velice pevná a pružná. Jméno získala po svém stvořiteli Oojji, který se s ní pižlal více jak dva roky a po té když už jí téměř dodělal mu jí sebral nějaký člověk (Elipsin). Na rukavici bylo použito to nejlepší stříbro z dolu Wargenau a nejlepší kovářská ocel z královské kovárny King-dol. Ooja šetřil celý svůj život aby si vidělal na tu trošku surovin co si nakonec koupil. Ze surovin dělal téměř nitě, proplétal ocel s poměrně tvrdým stříbrem. Každý den udělal dvě, půl metru dlouhé, nitě a každý den se mu jedna nit zničila. Takže šel pokrok při výrobě velice pomalu. A nakonec když si jí chtěl slavnostně nasadit mu jí ukradl drzí člověk Elipsin. Oojja byl velice naštvaný, ale později zjistil, že nemá proč.

Historie Gal-la-Gal
Elipsin, tedy už našel oboje části artefaktu – rukavici Ooj-Firen a drahokam Rokam-dol. Měl jasno jak a co stvoří, ale byl tu jeden problém, nebyl na svůj druhý artefakt dosti připraven. Když to řekl pánovi Wargenau tak se strašně rozčílil a dal ho hodit do hladomorny. Avšak po týdnu ho pustil a dal mu podmínku „Do měsíca to chcom méjt ve své ruce.“ Elipsin neměl však dost magenergie. Žádný trpaslík se nezabýval tímto temným povoláním. Až si všiml, že nad samotným trůnem visí lebka, obrovská lebka draka. Trpaslík i když naštvaně a sprostě, mu to povolil. Nakonec z ní vydestiloval tolik magenergie kolik potřeboval. Najít pomůcky a ingredience na obřad bylo poměrně jednoduché, ale ještě najít příhodné místo. Toulal se po okolí a přemýšlel kde by měl samotu. Až to našel, posvátné místo trpaslíků. Byla to mýtinka v menším dubovém lesíku, uprostřed zasunutá v zemi, kulatá deska a na ní napsáno staré trpasličí moudro „Ani za zlato hrdost neprodáš.“ Tak si Elipsin našel skvělé místo na vytvoření svého artefaktu, vyčkával jenom na úplněk. Ta noc nastala a theurg z města Wargenau zmizel. Nakreslil na kamenný kruh pentagram, do cípů hvězd dal svíce a doprostřed to nejcennější, jeho astron. Kámen a rukavici spojil v jedno a položil jí vedle astronu, začal obřad. Zvolil si obtížnou cestu, zvolil si styk s astrální sférou Hamiah. Nikdo nevěděl co se v ní skrývá, ale on se rozhodl to vědět.

Padl k zemi, obřad se povedl a artefakt byl dokončen. Měl bledou tvář a sněhově bílé vlasy, ale na tváři úsměv. Byl velice vyčerpán a tak spal dva dny. Po té se dokázal vzchopit a postavit na nohy. V tom uviděl v lese tváře, ne lidské, zvířecí a ani to ne, tváře skřetů, těch ohavných stvůr. Skřeti, v čele s šamanem vystoupili z lesa. Elipsin se ohnul pro rukavic a s námahou si jí nasadil. Skřet napřáhl hůl na slabého theurga a něco zamumlal. Elipsin nastavil rukavici a síla z hole, kterou vypustil skřet uvízla v rukavici. „Gal“ řekl Elipsin. Šaman odletěl do stromů a jeho bojovníci znejistěli. Ale vrhli se na na Elipsia s pořádným skřetím křičením. Příšerák sekl, Elipsin chytil jeho zbraň a útočník spadl na zem rázem mrtvý. „Jarak barrak“ ozvalo se z lesa skřetím skřekem. Blesk vlítl theurgovi do rukavice, ten jí natáhl na nejbližšího skřeta, „Gal“ křikl. Bojovník padl k zemi s vypáleným kolem na hrudníku, byl mrtvý…
… stál tam u zmrzačených skřetích těl. Jediný kdo žil byl on a umírající šaman s dírou v břiše. „Aruk moorgerdr soruuknert?“ zeptal se šaman unaveného Elipsina prastarým jazykem. Ten se za ním ohlédl a vykročil s potížemi k němu. „Moorgerds urk Gal-la-Gal.“ Odpověděl opožděně Elipsin tím samým jazykem, který za mlada slýchával. Skřet vytřeštil oči a vystrašeně pravil: „Gal-la-G….“ A nedořekl to podlehl svým zraněním. Elipsin se ohledl jestli nemá nějaký skřet lektvar, hlava ho tak bolela, chtěl ji alespoň utišit. A poštěstilo se mu u části jednoho skřeta nalezl rudý lektvar. Hned ho vypil, ale moc mu nepomohl.

Tak se vydal Elipsin Wertikal zpět, ukázat svůj krásný výtvor. Šel pomalu, v lese si našel provizorní hůl, byl velmi unaven. Ale jedno nečekal, nad Wargenau se valily mraky dýmu a šlo vidět hořící střechy. Takové město nemůže být jen tak dobyto, jak je to možné, pomyslel si theurg. Přidal na tempu. Čím víc se přibližoval tím víc šli slyšet zvuky bitvy … takže město nebylo dobyto.
Vstoupil do města všude byl chaos a nikdo si ho nevšímal, ani těch pár známých co viděl. Nevěděl kde jsou boje a tak vykročil za zvukem oceli. Nešel dlouho, proti němu běželo pár zbědovaných trpaslíků a v jejich patách mnohonásobná přesila velkých a opravdu hnusných skřetů.

„Elipsine, kde si sakra bol, jsme opravdu v hajzu to ti řikám tu už nic nepomůžeš, padej.“ Křičel na něj statný trpaslík pán Wargenau. „Hotrodgi stvořil jsem to, máme šanci!!“ zakřičel zpětně Elipsin a vykročil proti valící se hordě skřetů, na ruce svůj výtvor.

Utíkající trpaslíci viděli jenom jak Elipsin vlítl do náruči smrti. Skřeti, ale okolo něho padali a to jim theurg nic neudělal. Všichni nepřátelé se vrhli právě na něj a hodně jich padlo bez nějaké části těla. Trpaslíci to viděli a pán Wargenau zavelel trpaslickým typickým slangem : „Nakopem těm svinám prdele až uvidaj co je to nasratý trpajzlík !!!“ slavná věta, která je ve všech kronikách trpaslíků. Ostatní se na skřety vrhli stejně odhodlaně jako jejich pán. Elipsin se nadále bránil, ale únava šla znát. A najednou uviděl toho kdo skřety vedl, velkého šamana kultu Gal-Raka a šaman viděl jeho, toho co pokazil počáteční výhodu skřetů. Elipsin neváhal a běžel, nebo spíše pokulhával k šamanovi. Ten na něj bez váhání vrhal kouzla. Elipsin je však vždy zachytil a využil je ke svému postupu. Ted byl Elipsin samotný, trpaslíci zaměstnali skřety a ti co dotírali na theurga padli na zem mrtví. Elipsin i šaman si šli naproti, theurg rukavici a skřet svůj magický palcát. Jejich pohledy se střetli, skřet zaútočil první. Elipsin zachytil palcát rukavicí, jako předtím hůl. Záblesk osvítil celé nádvoří. Skřeti začali být zmatení, …. ti co neutekli byli trpaslíky rozsekáni na kousky. Hotrodg Wargenau šel pomalu k místu souboji Elipsina a šamana. Elipsin tam byl, celý, ale padl a umřel vyčerpáním a šaman, ten shořel a jeho palcát s ním. Od té doby je tam pomník, jedinému člověku od trpaslíků. „Elipsin Wertikal patron trpaslíku v dobách zlých“ je na něm napsáno zlatým písmem. Artefakt byl po krátkém souboji poškozen, ale sílu měl pořád stejnou. A abychom nezapomněli na kováře Ooja, tak ten se stal dvorním kovářem pánů z Wargenau za dobré služby.

Gal-la-Gal dál pokračovala v rodové linii pánů z Wargenau, z otce na syna. Po převratu kdy nastoupili na trůn pánů z Wargenau Hopkorové, byla rukavice za neznámých okolností ukradena. Může se tedy nacházet kdekoliv. Každý trpaslík by jí měl znát a když ne tak je to opravdu hodně mladý trpaslík.

Všechna tyto historie byla zkreslena legendami a mýty a tak se nemůžeme divit, že Elipsin toho tolik vydržel.

Jméno Gal-la-Gal jak mnohé napadlo je ze skřetího jazyka.Znamená to asi přibližně smrt smrti. Theurg Elipsin Wertikal to však asi myslel jako smrt kultu Gal-Raka. Proč vyslovil gal? Musel říci jedno slovo, které by „spouštělo“ kouzlo, gal je krátké a i vhodné ->smrt. Srdcem artefaktu je kámen Rokam –dol. Gal-la-Gal je jediný artefakt svého druhu a to je důležité.

Vlastnosti Gal-la-Gal
Vrhání kouzel – jak jste si jistě všichni všimli, dost často vracel Elipsin kouzla zpět sesilateli. Rukavice vcucne kouzlo a po té ho postava může seslat dál. Podmínky jsou, že kouzlo musí seslat do 3 kol jinak z kamene vyprchá. Každé desáté vcucnutí se musí házet na past jestli není postava kouzlem postižena (Vada po souboji Elipsina a šamana). Past je Int-7- Zásah uživatele / normální účinek předmětu. Inteligence pro to, že síla z toho působí hlavně na mysl. Nositel smí „vcucnout“ kouzlo, které je směřované pouze na něj to jest žádná hromadná (ohnivý déšt) a do rukavice se vejde pouze jedno.

Vracení útoků- Když skřet sekl tak padl k zemi, to mu vrátila právě rukavice. Pokud se nositel úspěšně brání (pouze s rukavicí) a zachytí útok … past obr-5-chycení / nechycení… tak je schopen vrátit stejný útok útočníkovi. Př.: Skřet má po hodech útok 6/+1 theurg Elipsin se úspěšně ubránil a úspěšně hodil, skřet se tedy brání útoku 6/+1. Uživatel nesmí v jednom kole zároveň útočit a zároveň kouzlit.
Rukavice přidává +1 k Oč, důvodem je skvělá kovářská práce ->odolnost a ohebnost materiálu.

Závěr autora
Tento předmět je určen spíše pro postavy na vyšší úrovni. Doufám, že se vám bude líbit a tak předem děkuji za hodnocení a případné připomínky. Pokud se vám bude zdát podobná, jako z knihy Ledová kovadlina, tak se nedivte, právě tímto dílem jsem se nspiroval.