Bažinami se prodíral člověk. Byl špinavý, unavený a nevrlý. "To jsem si mohl myslet, že se mi to stane, ne nadarmo mi maminka říkala, že nemám vstávat z postele levou nohou, tak teď to mám. Ale proč se musím trmácet přez tyhle hnusný bažiny, to bych rád věděl, co jsem proved" mumlal si pod vousy cestou, aby zahnal vtíravý pocit samoty a nebezpečí. Odpovědí mu bylo jen bzučení komárů a kvákání žab.
vtom najednou... "Co to bylo?" Delgard (tak se jmenoval) strnul, ruka sjela k ruční kuši připevněné na opasku, druhá automaticky vytáhla další šipku a oko pozorně sledovalo okolí. "Vůbec se mi to nelíbí, není tu kam se skrýt" proběhlo mu hlavou a v příštím momentě se bažina po jeho pravé ruce rozprskla na všechny strany. Neztratil hlavu, okamžitě vystřelil tím směrem a hned znova nabil, i když na chvíli nic neviděl. Ozval se výkřik, který měl k lidskému tak daleko, jako výkřik draka. V té chvíli Delgard prohlédl a uviděl, jak se k němu řítí dva tvorové, kteří rozhodně nevypadali, že jdou jen na odpolední čaj. Oba bezmála 6 stop vysocí, tělo pokryté šupinami s dlouhým ocasem a tlamou plnou ostrých zubů a ty oči... Ty oči, ve kterých není ani stopa po čemkoliv kromě hladu.
Ten pohled ho zmrazil až do morku kostí... ale jen na chvíli. "Ne, nezemřu tady", proletělo mu hlavou a tělo už samo vykonalo to, co dělalo nejméně tisíckrát. Z bezprostřední blízkosti vstřelil kuší přímo do otevřené tlamy bližší stvůry a pak hladce proklouzl pod mečem druhé a praštil ji nenabitou kuší. tedy, tak to aspoň plánoval. Ve chvíli kdy se skláněl pod letícím ostřím, ještěr hladce přešel do otočky a zaútočil zespoda. Delgard věděl, že nestihne uskočit, to nebylo v lidských silách. CINK!!! zazvonila čepel o kuši a vyrazila mu ji z rukou, Delgard spadl na zem, překulil se a vstal. Příšera stála před ním a, kdyby to bylo možné, přísahal by, že se smála. probíral si své šance. s dýkou, i když umí zacházet lépe než většina ostatních proti tak dobrému protivníkovi nemá šanci, na útěk není dost rychlý... "co se dá dělat, život byl fajn "povzdechl si a rychlým pohledem mrkl vedle protivníka. Ten se nechal zmást, podíval se tím směrem. V té chvíli Delgard vyrazil, prohnul se jak struna a s rychlostí útočící kobry sebral vedle jedné padlé příšery ležící meč a seknul. Pravda, byl to zoufalý pokus, sám se s mečem nikdy bojovat neučil, jeho jediná šance byla, že protivníka překvapí. A povedlo se, zranil ho na pravé ruce, než se stačil krýt a pokračoval v dorážení, i když nevěděl čím to. Ale ten meč byl tak lehký, tak vyvážený, že ruka prováděla údery skoro bez řízení myslí. Nakonec nepřítele porazil, koneckonců, byl zraněn a tohle byla finta, jakou pochytil jako divák v cirku při zápasech gladiátorů. Delgar si oddechl. "Co to bylo za stvůry? Proč mě napadly? A jak to, že jsem to přežil?"... všechny tyto otázky ustoupily do pozadí. Zůstala jen jedna.
"Co je to za meč?" sebral se, rozhlédl kolem, pohledem přejel okolí. "Přežil jsem, i když jsem neměl, možná je to znamení, možná se mi ta čepel měla dostat do ruky. Ale ať je to jakkoliv, naučím se ten dar využít"
A špinavý, zaprášený poutník vyrazil na cestu bažinou, netečně, ponořen do vlastních myšlenek...

Toliko k historii

Ano, toto je autentické znění legendy, která je vyrytá na zlaté desce v zasedací místnosti gildy zlodějů, pojednávající o Delgardovi, prvním z velkých cechovních mistrů, který pozvedl zpět na světlo upadající organizaci. Jeho meč, kterému říkal Varan se stal legendární a byl také první z takzvaných zlodějských mečů. Kromě této legendy se ale o zlodějských mečích moc neví(taky kdo by věřil legendám), protože takový meč získat se podaří jen málokomu ze zlodějského cechu a někomu mimo cech jen naprostou náhodou.
Nejsou to kouzelné zbraně, ale jsou zcela jiné než ostatní meče. Dokáže je vytvořit jen mistr kovář z cechu, toto tajemství kování a výroby se předává a nikdy neopustí zlodějský cech. Tudíž není možnost, aby je někdo v družině mohl umět vyrobit (to umí vždy maximálně 2 lidé na celém světě).
Základ meče pochází z meče širokého, ale ten je zcela upraven a přetvořen. zeštíhlení čepele, přidání příměsí pro zvětšení pevnosti při zachování vysoké pružnosti mají za následek mnohem menší množství kovu na výrobu. Když už jsme u ceny, tak ta je 20zl za kov a 35zl za různé příměsi (nebudu je vyjmenovávat, není to důležité protože jak jsem říkal, meč by postavy rozhodně neměly umět vyrábět). Navíc zlodějský meč se nedá koupit. Pokud zloděj prokáže své kvality a vykoná něco výrazně užitečného pro gildu, nebo prokáže obdivuhodnou sílu a zlodějské umění, pak mu jej vrchní kovář cechu vyková po schválení radou cechu. Ten kdo jej vlastní, jej dobrovolně nikdy z ruky nedá ani neprodá. Takže nevím, jak by ho mohly získat za peníze. Leda od překupníka a ten ho asi bude brát za obyčejný. Dále, protože je tak lehký a jeho vyváženost je posunuta vyhovuje v boji zásadně zlodějům(mohou s ním bojovat bez postihu), ostatním povoláním to bude řekněme meč útok 5/-2, obrana 0. Protože pro jeho lehkost bude válečníkům nepříjemný.

Pravidla:
Zloděj bojující se zlodějským mečem si má několik výhod, které se ale naučí využívat až po důkladném výcviku s ním, nestačí jen umět s širokým mečem, je třeba se s ním naučit zvlášť. 1) pokud zloděj bojuje s tímto mečem, tak se jeho bonus či postih za sílu nepřipočítává k jeho ÚČ, ale k jeho útočnosti.
2) jelikož není moc dlouhý a je dost lehký, je určen převážně na bodání. Lze jej použít na siccovy dovednosti probodnutí/zabití. Navíc při probodnutí je brán jako ÚČ 7/0.

Navíc je díky příměsím vyroben z nelesknoucí se oceli(ne nutně černé) a není to kouzelná zbraň, takže není vyloučené její očarování.