Doriat byl dávný trpasličí bojovník, který ve svém umění dospěl tak daleko, že je dodnes znám jako Doriat Skřetobijce. Legendy stejným dílem jako jej zmiňují i jeho zbraň, magickou sekeru, kterou Doriath dostal darem od draka. Doriath dlouhá léta vedl obrannou a poté i dobyvačnou válku se skřetími královstvími, obepínající državy jeho krále. Poté, co se mu do ruk dostala tato sekera, stal se živoucí legendou i mezi samotnými skřety a války byly urychleně ukončeny. Doriath získal svou zem, kde žil jako lenní pán spokojeně až do smrti, ale to již bez své zbraně. Ta zmizela neznámo kde. Jedna z verzí legendy praví, že Doriat pro svou sekeru nechal vytvořit ve staré krápníkové jeskyni místo posledního odpočinku. Proč se s ní však rozloučil, není dodnes nikomu známo. Doriatova sekera je artefakt, vyrobený neznámo kde a neznámo kým. Dlouho ležel na dně dračího pokladu, známým se stal až za Doriatha. Vypadá jako válečná sekera, její ostří je však velmi jasné a krapet protáhlé, rukojeť a celé ratiště je z tmavého, jako kov tvrdého dřeva, které je pokryto tajemnými symboly. Již na první pohled je jasné, že to není normální zbraň a mohla by se tedy stát cílem lapků. Sekera (válečná sekera) má parametry 5 +3 -1 a váhu 240 mincí. V jejím nitru by mohl alchymista zahlédnout cca 700 magů. Z tohoto je vidět, že sekera není ničím jiným, než trochu lepší válečnou sekerou. Je v ní ale zaklet velmi zajímavý démon, který jí dává právě jisté speciální vlastnosti. Proti skřetům a skřetím rasám (ork, goblin) má sekera sílu 11 +6 0. Proti "Nočním tvorům" (troll, zlobr a jim podobní) má sekera parametry 15 +6 0. (Upřesnění ras, na které sekera působí nechám na PJ, v každém světě to může být jinak. Ono vytvářet takto silnou zbraň proti skřetům, kteří jsou od první úrovně takové jednohubky, smysl nemá, ale třeba na Asterionu...) Navíc jak to tyto magické zbraně obvykle dělávají, tiše hučí a modře září, jsou-li tyto kreatury poblíž. Sekera má na den 20 magů a umí sesílat tyto kouzla: modré blesky, rychlost, beranidlo. Démon s majitelem sekery nikterak nekomunikuje, sesílá tyto kouzla dle svého uvážení. Vzhledem k tomu, že prošel již řadou bitev, má s tím notné zkušenosti. Další vlastnosti: Démon v sekeře zakletý má neblahý vliv na psychiku skřetů a nočních bytostí. Na začátku boje si hážou na int - 3 - neprchá/prchá. Pokud neuspějí, prchají 1k6 kol, po nichž se zastaví a můžou se vrátit bojovat proti trpaslíkovi, i když se jim asi moct chtít nebude (musí je někdo donutit). Další vlastností je, že tito tvorové mají v boji proti vlastníkovi postih k obraně i útoku -2. Nepříznivé vlastnosti: Sekera je velmi mocná zbraň. Jak pozná každý bojovník, hlavně ale trpaslík, je silná, dobře vyvážená a neuvěřitelně ostrá. Často také sesílá rychlost, takže takový bojovník s ní je téměř nepřemožitelný. Problémem je, že po ní zůstávají doslova jatka. Protože démon v ní zakletý působí hlavně na psychiku, působí jako vedlejším účinkem i na psychiku nositele. Nositel si mnohem více uvědomuje, že zabíjí, začíná se mu hnusit krev, kterou prolévá a víc si uvědomuje hodnot života, přemýšlí o svých obětech. Za každého zabitého tvora touto zbraní, přičti k pomyslnému počitadlu 2%. Když válečník sekeru dostane, je počitadlo 0%. Před každým bojem si pak haž k%, pokud podhodíš nebo vyrovnáš stávající hodnotu počítadla, nositel sekeru odhodí a nechce s ní v žádném případě bojovat, po zbytek boje (když si například sežene jinou zbraň) je zmaten (postih k útoku i obraně -3 po zbytek boje). Po boji může vzít sekeru zpátky a další ověření se provádí až před dalším bojem, pokud s ní chce bojovat. Takto je jasné, že se sekerou lze maximálně zabít 50 tvorů, pak s ní nositel odmítne dál bojovat. Nebude se jí chtít pochopitelně vzdát (nebude jí chtít nikomu dát ani předat), pravděpodobně ji bude nosit s sebou a možná, po dlouhém přemýšlení pro tuto ohromnou zbraň nechá někde postavit místo jejího posledního odpočinku, stejně jako to udělal Doriat. Každopádně po nějaké době nošení této zbraně se její nositel (i když se zbraně třeba zbaví) stává mnohem, nostalgičtějším, lítostivějším, filosofičtějším. Víc se stará o duchovno a víc, mnohem víc si cení života, svého i cizího.