“……..Elfí národ se chvěl v základech. Každé jaro se probudila Horda a pronikala do jejich posvátného a věkovitého lesa. Tam plenila a pálila, ničila a vyvracela. A jak roky ubíhaly, začal ten děs nabývat na síle a jeho rány byly stále citelnější. Už to nebyly jen loupeživé nájezdy. Jednalo se o promyšlené tažení. Žel pozdě si bratři zelených větví uvědomili toto nebezpečí. Nebylo dost času ani síly, les se bouřil a bývalí spojenci propadli lesku krvavého zlata. A tak, když do jedné padly severní bašty, poslední bariéra před Srdcem lesa, shromáždil starý král elfů zbylé věrné k zoufalé ochraně tohoto srdce - Palouku čistoty. I vyrojilo se z lesů podivné vojsko. Samý skřet a goblin a v jejich čele jel na koni samotný Baron Goge – zabiják elfů. Pozdvihli elfové své ladné meče, neboť všechny jejich šípy už dávno čněly z mrtvých skřetích hrudí a odhodláni v poslední boj se chtěli vrhnout na narušitele. Náhle i je v poslední chvíli zadržel podivný zvuk. Táhlé a silné zahučení, při kterém se chvěla zem. Znělo jakoby z dálky ale v srdcích všech. Z jižního okraje lesa se náhle vynořil impozantní jezdec na bujném ryzákovi. Jezdec měl rudou zbroj a hlavu celou ukrytou v jakási lebce se zkroucenými rohy. Skřeti mu bojácně uskakovali z cesty neboť ve své ruce své nesl mohutné válečné kladivo. Překvapení bylo tehdy znát v očích všech, ale změnilo se v radost elfů, když onen maskovaný hrdina pozvedl v soubojovém gestu svoji zbraň proti Baronu Gogemu. Zabiják elfů tasil svůj obrovitý sekáč, pokopl vraníka svého a už bylo jen vidět sršení jisker a slyšet údery ohlašující smrt. Souboj, ale trval dlouho neb oba soupeři si byli vzácně rovni silou i zuřivostí, zkušenostmi i odhodláním. I zachtělo se několika skřetům, zasáhnout do tohoto boje ve prospěch jejich pána, ale ještě než stačili elfové zasáhnout, rozeřvaly se rohy hrdinovo zvláštní helmice a rozehnaly tak útočníky. Bohužel tento okamžik stačil Baronovi pro zasazení smrtelného úderu. Hrdinný ochránce elfů chvíli zmateně hleděl na svá vyvěrající střeva, ale pak jakoby z nebe sílu vzal, zasypal Gogeho několika tak rychlými a nečekanými výpady, že mu až oderval kladivem hlavu od těla. Poté se s klidem obrátil k ostatním skřetům a jeho rohy znovu zařvaly. Ti když spatřili konec svého vůdce, a uviděli válečníka, jehož ani smrt nezastavila, vrhli se v zmatený ústup a ještě po generace si vyprávěli o onom mocném bojovníkovi. Hrdina žil ještě asi hodinu, během které neřekl ale už ani slovo. Poté skonal a jeho helmice byla elfy ukryta na samotném Palouku čistoty. A jak praví pověst bude její síla znovu použita v době nejvyššího ohrožení starobylého lesa……..“
Beraní rohy je tudíž vzácná elfí relikvie a neseženete je tudíž v každém železářství. Nemají ovšem, jak se mladí elfové často mylně domnívají, žádnou mystickou či náboženskou sílu. Je to vlastně obličejová maska vyrobená z lebky horského muflona. Její tvůrce jí dal magické vlastnosti, ale kdo to byl, nebo proč to udělal, zůstává obestřeno tajemstvím ( obestřeno fantazií PJ). Jasné je, že si elfové tohoto artefaktu velice váží, a pokud vlastník Beraních rohů potká elfa, může od něj čekat náklonnost a podporu (samozřejmě pokud se lesem nešíří zprávy o vykradačích Palouku čistoty ). Získat ale tento předmět není snadné. Nikdo přesně neví kde vlastně palouk leží, ale proslýchá se, že je v místě, kde by jste ho asi nehledali. Hrdinové mohou dostat od elfů tento předmět zapůjčený darem, pokud jim prokážou nějakou velice dobrou službu, a je nepochybné, že by s Beraními rohy zacházeli s úctou. Artefakt musí být ale vrácen do šesti lunárních měsíců, jinak se na jejich nositele snese krutý trest. Je-li helmice ukradena, neztrácí nic ze svých vlastností a naopak získá jednu a tou je touha všech elfů „očistit“ její zloděje…..od života.
Vlastnosti Beraních rohů
- Přidají k OČ +1 - Na začátku a pak vždy jednou za čtyři kola boje vyvolají samovolně kouzlo „Ryk“
- Přidají +1 k válečníkovo schopnosti zastrašování
- Dokážou zablokovat mentální souboj a i jakýkoliv pokus o psychické napadení
- Umožní plánovanou proměnu v Berserka
- Absorbují část vůle nositele a po jeho smrti ovládají samy tělo v boji ještě hodinu, dokud není nepřítel zabit, nebo tělo mechanicky neschopno boje (rozsekané na kaši). Takto samovolně ovládané tělo má pak sílu bez ohledu na zbraň a pancíř: ÚČ 10, OČ 6 a mez rozsekání 70ž.

Rohy může nosit jen válečník nebo hraničář.
Kouzlo ryk je vlastně silným zastrašovacím prostředkem, na který se nemusí nositel soustředit, ani ho ovládat. Magenergii čerpá z magické zásoby rohů a není třeba jí počítat, protože má jakýsi tajemný mechanismus samonabíjení z životní síly nositele. Ryk způsobí, že všichni nepřátelé ztratí na příští kolo –3 OČ, další kolo –2 OČ a další už jen –1 OČ. Čtvrté kolo boje zařvou rohy znova a strach se opakuje. Tyto postihy nepůsobí na nepřátele o 7 úrovní zkušenější a naopak nepřátelé o 7 úrovní slabší se dají na zběsilý útěk, není-li jich více než 30. Pokud je, vztahují se na ně stejné postihy Ryku jako pro ostatní. Z toho jasně vidíte, že rohy jsou jako dělané proti přesile, ale právě proto je elfové jen tak někomu nedají. (moje družina se s nimi poprvé setkala …..je mi to trapné….při boji proti elfům).
Rohy se dají i vydestilovat nějakým šikovným alchymistou na pasivní magenergii. V tomto případě bude artefakt zničen, ale je možné z něj dostat až 700 magů. Je zde ovšem asi 50% - úroveň alchymisty, že dojde k výbuchu, který zraní za 10k6+10 životů.
Pokud jsou rohy nošeny příliš dlouho, projevují se účinky předčasného stárnutí. Hráč zestárne za osm měsíců jako za jeden rok.