Ruční torzní střelné zbraně

Rádi byste do svého světa začlenili nějaké komplexněji vypadající střelné zbraně, a přitom se chtěli vyhnout hodinovým strojům nebo analogiím k moderním kladkovým mechanismům? Jistou historicky podloženou alternativu nabízejí střelné zbraně založené na torzním principu. Ty se od tradičních luků a kuší liší tím, že energie vrhající projektily se neukládá v objektu ohnutém, ale v objektu zkrouceném, který se zove torzní pružinou. Historicky v těchto zbraních funkci torzní pružiny zastávalo lano mnohonásobně navinuté mezi dvěma vřeteny, přičemž natahování probíhalo na podobném principu, jako napínání rámové pily - v rámci fantasy je však možné připustit i pružiny na bázi kovové cívky (podobné jako v kolíčcích na prádlo nebo v pastičce na myši) a další alternativní designy.

Záměrem tohoto příspěvku ale není historicky přesné převedení zbraní jako je třeba římská manuballista do parametrů dračího doupěte, nebo snad komparativní analýza torzních zbraní vůči zbraním flexním. Místo toho zaujímám zcela nerealistické stanovisko a nabízím vám torzní zbraně prostě jako exotické varianty k lukům a kuším, s trochu jinými parametry, přičemž si trochu vyhraju s různými konstrukčními možnostmi těchto zbraní.

Prvním konstrukčním rozcestím je rozdíl mezi anglickými termíny "in-swinger" a "out-swinger" - je to asi stejný rozdíl jako mezi backhandem a forehandem, a v zásadě jde o to, jestli se vrhací ramena během natahování nebo vrhu otáčejí směrem dovnitř nebo vně zbraně. Rozdíl je znázorněn na následujícím obrázku - vlevo je znázorněna out-swingová (forehandová) torzní střelná zbraň, vpravo in-swingová (backhandová):

Rozdíl spočívá v tom, že in-swingové torzní zbraně bývají zpravidla poněkud rozměrově výraznější (vyžadují širší rám, který musí rozměrově přesahovat délku vrhacích ramen), ale na druhou stranu tato konstrukce umožňuje pružinu stejné velikosti natáhnout mnohem víc, což spolu s delší dráhou na které vrhací ramena pohánějí projektil, vede k větší energii střely.

Dalším bodem, ve kterém se mohou torzní zbraně lišit, je způsob natahování. Tak jako klasické kuše se mohou natahovat buď přímo (a v tom případě jsou limitované silou, jakou jsou schopné vyvinout svaly uživatele, přičemž slabší jedinci tyto zbraně ani nemusí být schopni natáhnout) nebo častěji s pomocí mechanismu na bázi natahovací páky nebo kliky. V tomto případě lze pak navíc rozlišit variantu kde jsou pružiny pevně fixované a natahování probíhá tahem za vrhací ramena, nebo variantu kde jsou nejprve vrhací ramena nastavena do výchozí polohy a vlastní natažení probíhá následným nakroucením torzních pružin (v obou případech bývá klíčovou součástkou natahovacího mechanismu ozubené kolo nebo hřeben se zpětnou západkou, což umožňuje natahování rozfázovat do více záběrů).

A nakonec, jelikož jsme ve fantasy a můžeme si dovolit popustit uzdu naší fantazii, je možné vyřádit se na různých kombinacích a orientacích vrhacích ramen a síle jejich torzních pružin (vyloučené nejsou ani zdrobnělé varianty podobné pistolovým samostřílům). Ramena tak mohou být uspořádána do "X" nebo do "Y" a to s prakticky libovolnou mírou symetrie (přičemž asymetrická uspořádání vyžadují nestejná ramena a torzní pružiny, aby byla zachována stejná výslednice sil působících na vrhaný projektil). Teoreticky je sice možné navrhnout fungující zbraně i s větším počtem ramen, avšak s jejich rostoucím počtem se přesouvají z oblasti "celkem uvěřitelné ruční zbraně" do oblasti "kuriozita dobrá leda do muzea vědy a techniky". Každopádně, pro jednoduchost budeme uvažovat, že všechny tyto zbraně mají stejný výkon, který je u víceramenných verzí toliko více rozprostřen (náročnější na konstrukci rámu, ale menší nároky na odolnost jednotlivých torzních pružin). Příkladem konstrukčních variant budiž tento náčrtek jednoramenné torzní zbraně (monomanuballista - pohled z boku):

Drobnou třešničkou na dortu už je potom jenom výběr materiálů použitých ke konstrukci torzních zbraní. Zatímco u flexních zbraní - klasických luků a kuší - záleží na materiálu lučiště (většinou dřevo, ale i zvířecí rohy, kompozitní luky potom v různých kombinacích dřeva, zvířecích šlach a rohoviny, u moderních kladkových zbraní i kov), u torzních zbraní záleží hlavně na materiálu pružiny. Historicky se používaly provazy z konopí nebo zvířecích střev. Tak jako u flexních zbraní, ani zde není problém použít pružiny kovové. Z těchto základů pak můžeme vyjít a ozvláštnit je materiály fantastickými - konopí lze nahradit nějakou jinou exotickou rostlinou, ze které se dají vyrobit tenčí a přitom stejně odolná lana. A což místo střev nějakého obyčjeného zvířete použít střeva dračí? A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na lana z pavoučích vláken a kovové pružiny z mithrilu a jiných speciálních kovů. Tak jako u všech jinak obyčejných předmětů, i zde se mohou materiálové variace projevit nějakým tím +X k některému z parametrů.

(Pozn.: V nouzi je možné torzní pružinu ze zbraně vymontovat a buď použít samostatně, nebo rozebrat na prvočinitele, čímž postava může získat několik sáhů tenkého provazu k použití dle aktuálních potřeb - zpětná oprava už však rozhodně není nic jednoduchého.)

A teď už jako příklad uvádím parametry dvou ručních torzních zbraní:

Lehká manubalista (5/+2/-2; 17/30/45; 30 mn; 40 zl)

• Kompaktní torzní zbraň outswingové konstrukce.

Těžká manubalista (7/+3/-2; 21/39/62; 70 mn; 55 zl)

• Robustní torzní zbraň inswingové konstrukce
• Smějí používat pouze postavy velikosti B a větší
• Z této zbraně se dá střílet jen jednou za 2 kola

Pokud jde o projektily, budeme pro jednoduchost uvažovat, že ruční torzní zbraně využívají klasické kušové šipky, ačkoliv historické ballisty mohly být bez problémů konvertovány na střelbu kulovitých projektilů.

Zdroj pro obrázky použité v tomto příspěvku:

http://static2.wikia.nocookie.net/__cb20100805093028/ballista/images/archive/e/e5/20100831055757!Inswinging_cheiroballistra_arm_travel.png