www.Dracidoupe.cz


Předměty


meč Zmoran 
Příprava pro tisk (tisknuto 1926x)
Autor: UnknowN
Přidáno: 14:38:03 08.02.2008
Skupina: Artefakty
Síla zbraně: 8(16)
Délka: 1-2
Sféra: 27
Váha: 40 mn
Průměrné hodnocení: 2.82
Popis:

Meč Zmoran

věhlas: -1

V našem světě se historie Zmoranu začala psát před mnohými tisíciletími. Tehdy se na rozlehlém ostrově uprostřed moře rozkládala vznešená říše. Její moc, bohatství a vědomosti byly nezměrné. Jednou se ale uprostřed nádherného letního dne na nebi objevil zářící bod. Ten postupně rostl a rostl, až bylo jasné, že se jedná o rychle se blížící kámen z nebes. Síla dopadu byla tak obrovská, že většina ostrova byla rozmetána a poté, co se do vzniklého kráteru nahrnulo okolní moře, bylo to jediné, co zbývalo z kdysi mocného impéria, kruhovitý pás ostrůvků...

Uplynulo pár tisíciletí... Hladina moří nejdřív poklesla, takže z pásu ostrůvků se stal souvislý prstencovitý ostrov, s obrovským slaným jezerem uprostřed... Ale i to po čase vyschlo. A ostrov byl znovu objeven a osídlen... Noví kolonisté pak hojně nacházeli prastaré pozůstatky základů budov, z části dochované předměty a kosterní pozůstatky... Dovtípili se, že zde před dávnými časy žila nějaká civilizace a že muselo dojít k nějaké pohromě... A pak nalezli i její zdroj - zbytky meteoritu přímo uprostřed centrálního slaniska... A jak se ukázalo, meteorit obsahoval malé množství rudy nějakého kovu. Ta byla vytěžena a poslána společně s dalším zbožím jako koloniální dar zpět na pevninu, ale loď, která náklad převážela, napadly válečné lodě cizího království a veškerý náklad jejich posádka uloupila a přivezla do své vlasti jako válečnou kořist. Uloupená ruda ale nikomu nepřipadala dost významná, a tak ji prodali prvnímu kováři, který se namanul...

Jak se ale ukázalo, v podmínkách běžné kovářské dílny nebylo možné z rudy úspěšně vytavit čistý kov... Vida, že nejde o ledajaké železo, byli na odborné posouzení přizváni alchymisté, kteří posléze určili, že se jedná o rudu kovu, který by předčil ocel svou lehkostí, pevností i tvrdostí. Kovář rudu svěřil nejlepšímu zbrojíři království a ten ze zcela pochopitelných důvodů nabídl králi oné země, že jakmile se mu podaří z rudy získat čistý kov a z tohoto výjimečného kovu vykovat výjimečně vzácnou zbraň, prodá jí přímo jemu - neboť copak by se slušelo, aby jedinou zbraň svého druhu nosil kdejaký obejda? A tak se stalo, že se mistr zbrojíř pustil do práce... Ruda se ale nedala roztavit běžnými způsoby a tak byli opět přizváni alchymisté a jejich salamandři a posléze i kouzelníci se svými železnými sochami, neboť ukout ten kov lidskými silami by bylo téměř nemožné... Ale i s železnými sochami poslouchajícími každé jeho slovo trvalo celý rok, než bylo možné přistoupit ke konečnému zakalení... Mistr zbrojíř si tento okamžik nechtěl nechat ujít a hodlal zakalení provést vlastnoručně. Právě ten den si ale jistý lupič vybral k ukradení čehokoliv, co byl mistr schopen za tu dobu ze vzácné rudy vyrobit... Dostal se do dílny právě ve chvíli, kdy si mistr na chvíli odskočil a téměř hotový meč ponechal nestřežený v žáru výhně, aby nevychladl. Zloděj meč opatrně vytáhl a chystal se odejít... Ve dveřích se ale málem srazil s navrátivším se mistrem. Nebyl čas přemýšlet a tak udělal co mu poradily instinkty. Zasyčelo to, zaškvířilo se a dílnou se rozlehl výkřik a pach spáleného masa, jak se špičatý kus rozpáleného kovu zanořil až po záštitu do těla nebohého mistra zbrojíře. Zloděj pak i s ještě nedokončeným, v krvi zakaleným mečem uprchl ze země...

O pár týdnů později byl onen zloděj v sousedním království zaskočen skupinou ozbrojenců. Náš zloděj se totiž neprozřetelně hodně zadlužil u jistého barona a ten po jeho stopách vyslal bandu hrdlořezů. Ti z něj měli buď vyrazit peníze, nebo ho zabít. Zloděj sice zrovna příslušnou částku nevlastnil, nabídl se ale, že místo peněz předá baronovi hodnotný dar. Byl tak před barona předveden a nabídl mu "téměř hotový meč, kovaný pro krále sousedního království, ze zvláštní oceli z nebes... Pohleďte jak je lehký, milosti... Stačí ho naostřit a budete mít meč, kterému se žádný obyčejný nevyrovná...". Baron meč se zamyšleným úsměvem přijal, párkrát s ním cvičně mávnul a konstatoval, že na téměř obyčejný kus kovu má opravdu nesporné kvality a potenciál stát se dobrým mečem. A pak dal našeho zloděje popravit. Téměř v zápětí poslal pro svého kováře a poručil mu, aby z železného kyje tvaru meče udělal pořádnou ostrou zbraň. A tak kovář zničil mnoho brusných kamenů, než se mu konečně podařilo docílit ideálního ostří. Pak už jen omotal rukojeť kůží a meč byl hotov... Nevypadal nijak honosně - prostě jednoduchý meč, s dlouhou čepelí, nepříliš širokou záštitou a jednoduchou prstencovitou hruškou - přesto však se stal baronovým oblíbeným mečem, mnohem oblíbenějším než různé meče zdobené zlatem a drahokamy, a to právě pro svou lehkost a ostrost. Jednoho dne, když se baron vrátil z vojenského tažení, přistihl svou ženu s milencem. V návalu zuřivosti oba zabil a pak, když si uvědomil co učinil, tak se sám nabodl na svůj meč. Z baronovy rodiny tak zůstal naživu pouze mladičký syn, který byl jediným dědicem otcova majetku. Navíc se ale král oné země rozhodl, že jelikož on sám žádného potomka nemá, tak mladého baronova syna adoptuje, protože nechtěl, aby v případě jeho smrti mezi sebou šlechtici začali válčit o uvolněný trůn...

Jelikož právoplatným správcem baronova majetku se měl syn stát až v den své plnoletosti, stal se jeho prozatímním správcem sám král a ten ho na tu dobu učinil výletním sídlem. Při jedné návštěvě měl dokonce možnost objevit baronův meč. Ten se mu okamžitě zalíbil a obratně si ho přivlastnil. Líbil se mu do té míry, že svému dvornímu theurgovi nařídil, aby do něj zaklel démona a učinil tak z něj meč nejen neobyčejný, ale i kouzelný. Theurg se dlouho nemohl rozhodnout, jakého démona do něj zaklít a nakonec se rozhodl svěřit vše do rukou náhody a prostě požádal sféry, aby mu vydaly nějakého vhodného démona. Aniž by se blíže zajímal, jakýže to démon vlastně je, prostě ho do meče zaklel a pak králi řekl, že démon v meči zakletý je pro tuto příležitost podle sfér ten nejlepší...

Po několika málo měsících do království vtrhlo vojsko sousedního krále a tak se náš král v čele svých vojsk rozjel útočící armádu odrazit. Královský meč sekal dobře, jeho pravá síla se ale měla ukázat až tehdy, kdy proti sobě stanuli oba králové - i ten nepřátelský měl totiž také očarovaný meč, s démonem zakletým speciálně pro tuto bitvu. Předtím králové svými zbraněmi šířili mezi nepřátelskými vojáky hrůzu, nyní jakoby celé bojiště na chvíli zatajilo dech. Pak se králové střetli. Od jejich zbraní odletovaly spršky jisker a pak... Cizí král se rozmáchl k rozhodujícímu úderu... Náš král nastavil meč do cesty druhého meče... A pak se o něj meč cizího krále roztříštil na tisíc kusů. Zůstal po něm jen obláček zářivé mlhy - démon, který se pokusil vrátit do své sféry. Ale místo toho, aby se rozplynul jen tak, cosi ten obláček vtáhlo dovnitř meče našeho krále, který si toho ale vůbec nevšímal a jednou ranou nepřátelského krále sťal...

Když se král vrátil domů, hodně se slavilo. Mimo jiné bylo meči, který zabil mnoho nepřátelských vojáků, porazil kouzelný meč nepřátelského krále a nakonec i jeho samotného, dáno jméno Nuethir. Nikdo se blíže nezabýval tím zvláštním úkazem, který se stal v okamžiku roztříštění meče cizího krále, ani tím, že za celou bitvu se na Nuethiru udělal jen jediný zub... Nikomu dokonce ani po mnoha měsících nepřišlo divné, proč si Nuethir stále zachovává své démonem navýšené vlastnosti. A náš král vyjížděl do dalších bitev a Nuethir mnohokrát stál proti dalším očarovaným zbraním a všechny je porazil a pokaždé pozřel jejich démony... Stalo se pak jednoho dne, že Nuethir stanul proti zbrani s démonem požíračem duší a i tohoto démona pohltil, ale tentokrát to nebylo takové jako předtím... Zatímco předtím vždy démon v Nuethiru jen vysál sílu pozřeného démona a prodloužil tak svou existenci v tomto světě, tento démon ho změnil. Od té doby co ho vstřebal, dostal i on chuť na duše... A jak Nuethir dál sekal další a další protivníky, tak z nich odsekával i kousky duší, které byly vždy pohlceny démonem v Nuethiru... A s každým kouskem získané duše se démon cítil v Nuethiru víc a víc doma... A s každým dalším pohlceným démonem stoupala i inteligence a síla démona v Nuethiru. A jednou se ten démon rozhodl, že už nebude prostým otrokem toho, kdo ho drží. Chtěl se bavit, chtěl žít svým vlastním životem. Dal si jméno Zmoran a začal jednat...

Využil moci, kterou získal při pohlcování démonů a začal rozmlouvat s králem i jeho adoptivním synem. Oba proti sobě poštval a nakonec to dohnal tak daleko, že syn svého otčíma otrávil. Protože to vypadalo, jakoby starý král zemřel přirozenou smrtí, stal se syn novým králem. Zmoran si pak z nového krále prakticky udělal loutku - jeho rady si nový a nezkušený král bral k srdci a poslouchal Zmorana na slovo. Nakonec Zmorana ale věčné politikaření a starost o království a věci s tím související přestaly bavit, takže obratnou řečí vzbudil v novém královi paranoiu a šílenství, ten pak Zmorana jednoho dne sebral a pozabíjel půlku sloužících na hradě, než ho stráže musely zabít. Přitom se vetřel do přízně jednoho ze strážých a našeptal mu, aby si ho vzal... Po několika dnech dal strážný výpověď a prohlásil, že zkusí své štěstí jako dobrodruh...

Cesta dobrodruha se Zmoranovi líbila... Použil dokonce svého nositele aby vybil doupě skřetů, kteří ohrožovali nějaké bezvýznamné městečko a ti mu pak dokonce dali odměnu! Poprvé měl Zmoran nějaké opravdu svoje, tvrdou prací nabyté vlastnictví, když nepočítáme jeho nositele. Jeho nositel se pak dal do party s nějakým dalším dobrodruhem - Zmoran už snad nemohl být šťastnější! Teď měl dokonce dva sluhy. Jaké ale bylo jeho rozhořčení, když zjistil, že ten jeho první všechny jeho pracně vydělané zlaťáky utratil v hospodě, když platil pivo svému novému příteli a všem dalším přítomným hostům. Rozlítil se a umínil si, že se pomstí. Začal onoho nového sluhu ponoukat a vzbudil v něm touhu po jeho vlastnictví. Tu touhu stupňoval, až se ten nový s tím prvním pohádal, protože mu ten první Zmorana nechtěl nikdy půjčit. A Zmoran je pak v jejich hádce ještě popichoval a nakonec ten nový toho prvního zabil a Zmorana se zmocnil. Teď už byl Zmoran opatrnější a hned z počátku si se svým novým nositelem ujednal základní pravidla - "Dělej co ti řeknu a budu ti pomáhat. To co vyděláme zabíjením nebezpečných netvorů, vyděláme díky mě, takže většina - dvě třetiny - vydělaného majetku patří mě a o tom, co se stane s mým podílem, rozhodnu pouze já..."

Plynuly měsíce. Novému dobrodruhovi se takový život s mocným kouzelným mečem z počátku líbil - rozhodně měl i teď více peněz než předtím. Zmoranovu část jmění čas od času zakopali někde na bezpečném místě, neboť Zmoran neměl přílišné výdaje... Akorát občas, když byl se svým nositelem v hospodě, slýchával vyprávění o jiných dobrodruzích a jejich mečích - zbraních zdobených zlatem, stříbrem a drahým kamením a s tajemnými runami na čepeli. Tehdy začal být Zmoran i trochu parádivý - nejdřív rozkázal svému nositeli, ať sežene proužek rudé látky a uváže ho na jeho prstencovitou hrušku, aby vlál ve větru. Pak si vymínil pozlacení záštity a omotání rukojeti drahou kůží. A při vybírání drahokamů, kterými by ozdobil svůj jílec už začínal lézt svému nositeli na nervy. A od té doby se nositelova nechuť ke Zmoranovi prohlubovala, až se jednoho dne rozhodl k ráznému činu. Vyškrábal se i se Zmoranem na útes a tam ho zahodil. Zmoran byl opět nepříčetný vzteky - "Chtěl jsi mě opustit? No počkej - za trest se k tobě vrátím!". Pak využil schopnosti, o kterých do teď ani nevěděl, že je má a přemístil se za svého nositele, tak aby se opíral o kámen. Nositel nahoře na útesu si už oddechnul, že se Zmorana zbavil, když mu zmizel z očí a tak chtěl odejít. Otočil se a spatřil o kámen opřený meč - přesně ten, který před chvílí zahodil. Leknutím uskočil, pod nohou mu povolila část útesu a zřítil se do hlubin. Spokojený Zmoran se chvíli kochal svou pomstou, pak ale začal být osamělý... Tak znovu využil své schopnosti a přemístil se na nedalekou cestu. Tam už stačilo počkat, než někdo pojede kolem a nevezme ho s sebou...

Popis

Jedná se o dlouhý meč, s čepelí mírně listovitého tvaru, s mírně směrem dopředu prohnutou záštitou. Na záštitě bývají patrné zbytky pozlacení a bývají k ní přitaveny rozličné drahokamy. Na prstencovité hrušce bývá poměrně často přivázán zbytek nějaké látky.

Zmoran je meč nebývale inteligentní - Int 27. Svou inteligenci využívá k manipulování lidí kolem sebe, přičemž jeho cíle mohou být všelijaké. Standardně je jeho přesvědčení ZmZ. Jeho velkým snem je pořídit si tajemné runy, které by se táhly po celé délce jeho čepele. Když zrovna nemanipuluje lidmi, je to poměrně příjemný a zábavný společník. Rád vypráví o kouzelných předmětech se kterými se střetl a chtěl by se střetnout s dalšími. Tajně sní o setkání s dalšími inteligentními artefakty. Větší část jeho "života" je ale zaplněna "zaháněním nudy" - do toho právě spadá manipulování s lidmi, vyvolávání konfliktů nebo humorných situací (rozuměj humorných pro Zmorana)... Ačkoliv má i světlé chvíle, dost často je sarkastický, škodolibý a navíc má zvláštně pokřivený smysl pro humor... A aby toho nebylo málo, dost často komentuje zbraně, v jejichž přítomnosti se nachází. Občas zahání nudu jen prostou zvědavostí - například se jen tak objeví uprostřed ulice a zvědavě čeká, jestli ho nějaký kolemjdoucí sebere a co s ním bude chtít udělat... Občas, když to nějakým způsobem zapadá do jeho plánu, dokáže být i velmi trpělivý.

Pro účely dorozumívání nejen se svým nositelem vládne schopností telepatie na 27 stupni znalosti a dovede vydávat i vlastní, jaksi kovově znějící hlas o intenzitě normálního lidského hlasu.

Pro pozorování vnějšího světa používá zvláštní schopnost mimosmyslového zraku - dozví se o všem v jejím dosahu. Pro dosah této schopnosti platí stejná pravidla jako pro telepatii prvního stupně znalosti.

Pokud se mu jeho nositel zalíbí, dá mu vědět o své inteligenci a propůjčí mu zvýšenou sílu zbraně (hodnoty v závorkách). Pokud se mu jeho nositel znelíbí, může se rozhodnout přestat dodávat zbrani její sílu a zorganizovat nositelovu zkázu.

Po pohlcení démona Požírače duší se místo pohlcování démonů přeorientoval na pohlcování duší - Zmoran sám to vysvětluje tím, že duše chutnají asi tak milionkrát lépe než démoni a navíc už nechce být kanibal. Démona už nikdy nepohltil. Duše poté požírá podle pravidel, s tím rozdílem, že denně dokáže pozřít maximálně deset úrovní a když se takto "naplní" tak jeden týden tráví a duše nepožírá. Duše považuje za nesmírnou lahůdku a pokud žádnou duši déle než týden neokusí, začne naléhat, aby se nositel sebral a šel vyvraždit nějaké to skřetí doupě nebo tak něco...

Vládne schopností náhlého přesunu - dovede na jednom místě zmizet a objevit se jinde v okruhu 100 sáhů - podmínkou je, že se může objevit pouze na místě, kde by mohl být umístěn ve stabilní poloze (tzn. Může se objevit opřený o stěnu nebo položený na větvých v koruně stromu, ale už ne na šikmé střeše odkud by sjel, na vodní hladině nebo ve vzduchu) a dané místo musí být v dosahu jeho "zraku". Tuto schopnost používá pouze když nikdo (čímž myslíme žádného živého tvora) nemá možnost v daný okamžik nijak rozpoznat jeho zmizení a objevení (tzn. nezmizí, když ho má někdo v pochvě na zádech a cítí jeho váhu, když ho někdo vidí atd. a stejně tak se neobjeví, pokud by ho měl někdo spatřit, nebo ucítit jeho váhu atd.) - to se ale netýká drobného hmyzu a podobných nepatrných tvorečků. Tento přesun probíhá v nulovém čase a může ho provést desetkrát denně.

Co se sfér týče, vědí o artefaktu vše, bezezbytku - dosud nebyl důvod nějaké informace blokovat. Občas se ale může ukázat jako vhodné zablokovat určité informace - například "Kdyby se někdo v průběhu příštího týdne ptal, kde jsem, tak nic nevíte..." To ale záleží na aktuálních Zmoranových záměrech.

Jeho komunikace s lidmi je dost nepředvídatelná. Někdy na někoho promluví sotva se ho někdo dotkne, jindy třeba celé týdny mlčí, než se rozhodne někoho zkontaktovat. Někdy navíc hovoří normálním hlasem, jindy použije ke komunikaci telepatii... O svých schopnostech hovoří jen málo nebo vůbec - častokrát může dobrodruhy odbýt slovy "Mé schopnosti poznáš, až přijde pravý čas..." apod.

A na závěr: Jednoduché příklady Zmoranova vystupování:

Dobrodruh se dostal do půtky s houfem skřetů. Bylo jich fakt hodně a náš dobrodruh už měl namále. Najednou ze ozval zvláštní hlas:

"Na co si to hraješ? Mám kvůli tobě padnout do rukou skřetům? Oni jsou schopní klidně své zbraně nechat zreznout abys věděl..."


Dobrodruh s jakýmsi dlouhým mečem na zádech právě opustil zbrojnici, kde si kupoval novou zbroj. Byly tam ovšem vystaveny i další zbraně...

Zmoran (telepaticky): "Viděl jsi tu sekeru? Sice toho moc nenamluvila, ale to její topůrko!!!"


Dobrodruh opět čelil velké přesile, když tu najednou...

Zmoran (telepaticky): "Jsem duch kouzelného meče. Pokud chceš vyvolat mou sílu, zapíchni mě špičkou do země a třikrát mě obtancuj a pak vykřikni následující slova: Ó meči spravedlnosti, ve jménu ptáčků čiřikajících ve větru, vzývám tě, abys mi propůjčil sílu sílu okvětních plátků zonbijské růže!"

(po chvíli)

Zmoran (nahlas - přitom zadržuje smích): "Nemůžu uvěřit, že jsi to vážně udělal..."


Jiný dobrodruh také čelil velké přesile, když tu najednou...

Zmoran (telepaticky): "Jsem duch kouzelného meče. Pokud chceš vyvolat mou sílu, zapíchni mě špičkou do země a třikrát mě obtancuj a pak vykřikni následující slova: Ó meči spravedlnosti, ve jménu ptáčků čiřikajících ve větru, vzývám tě, abys mi propůjčil sílu sílu okvětních plátků zonbijské růže!"

(po chvíli)

Zmoran (nahlas - přitom zadržuje smích): "Nejenže na to skočil, ale navíc zapoměl, že je tady kamenná podlaha! Probůh, ti skřeti ale čuměli, když jsem se odrazil a zabodnul se tomu paku do nohy!"


Dobrodruh zabil jiného dobrodruha a přivlastnil si jeho zbaň. Uprostřed noci se pak stalo něco podivného... Zmoran (telepaticky): "Gviiiidooooneeee... Jsem duuuuch Abooona! Ukradl jsi můj meeeeč! Teeeeď těeeee buduuu straaaaašiiiiit!"


Zmoran si jednou pustil "pusu" na špacír...

"No hele, ten palcát, co jím mával ten orkský náčelník, bylo to nějaký namakaně se tvářící astrální hovado - sršel blesky jako pominutej pokaždý, když si ten náčelník vzpoměl... Prostě v tý hlavici neměl ani špetku rozumu... Chtěl jsem si s ním chvíli pokecat, ale jeho už nejspíš nebavilo toho troglodyta poslouchat a tak spáchal sebevraždu roztříštěním o mou čepel..."


Dobrodruh vznesl návrh. Zmoran ho zamítl se slovy:

"Rezne ti jílec? Větší pitomost jsem ještě neslyšel."


Dobrodruh se prosekává elitní gardou nekromanta Necrona. Jde to jako po másle, už zbývá posledních sto kostlivců, když tu náhle...

Zmoran (nahlas): "Posledních deset minut neděláš nic jinýho, než že zabíjíš kostlivce... Dávám si voraz, až narazíš na něco, co by nebylo kostlivcem, dej mi vědět..."

- potom meč najednou jakoby ztratil svou ostrost a je z něj najednou jen kvalitní ostrý kus železa...


Jeden šlechtic v afektu zabil jiného šlechtice...

"Tak, teď musím někam schovat ten zakrvácený meč..."

Schová ho pod postel, zvedne se a chce odejít. Najednou ale vidí, že ten meč leží na stole. Zopakuje proceduru ještě třikrát, meč se ale pokaždé objeví na stole. Tak meč zavře do skříně a skříň zamkne. Sotva se ale otočí, meč už zase leží na stole. Šlechtic odemkne skříň, a meč tam opravdu není. Otočí se, a zjistí, že není ani na stole. Tak se otočí znovu, a zjistí, že ten meč je ve skříni, přesně na místě, kam ho odložil. Zase skříň zamkne a rychle se otočí... Chvála bohu, teď už meč na stole není... Přistoupí ke dveřím, otevře je, a s hlasitým zařinčením mu k nohám spadne meč, který o ně byl zvenčí opřen. Šlechtic se lekne, chytí meč, přiběhne k oknu a meč z něj vyhodí... Naštěstí pod okny teče řeka, takže si šlechtic počká, až se po meči zavíří vlny a ozve se uklidňující šplouhnutí... Pak se otočí a vykřikne děsem - meč mu zase leží na stole, akorát s tím rozdílem, že krev, která předtím stihla zaschnout, se trochu namočila a z meče se tak dostala na spoustu listin, které měl šlechtic na stole... Shodí meč ze stolu a pokusí se setřít krvavé skvrny z dokumentů... Pak ale zvedne hlavu a zjistí, že meč leží na posteli a povlečení pod sebou barví do ruda... To už šlechticovy k prasknutí napnuté nervy nevydrží a tak se šlechtic sám vrhá z okna...


Dobrodruh míjí krolla, který s sebou vláčí kyj vyrobený z dubového dřeva...

Zmoran (nahlas): "Ts! Dubová palice... Takovej póvl..."

Kroll: "Kdo u tebe dubová palice?!"


Dobrodruh: "Nemůžeš mi pomoct? Už se s ním mydlím jakou dobu..."

Zmoran: "Ále - Toho zvládneš sám... Každý přece na první pohled vidí, že je to půldémon rodu Urgur a každý přece ví, že jejich síla tkví v jejich vlasech... Usekni mu vlasy a bude to..."

(po chvíli)

Zmoran: "Že ty mi na to pořád ještě skočíš..."


Zmoran: "Nemají tady ve městě zbrojnici?"

Dobrodruh: "Proč když chceš ty, tak můžeme jít do zbrojnice, kde celou dobu okukuješ sekerám jejich topůrka, a když chci já, tak si do bordelu zajít nemůžeme?"

Zmoran: "Ve zbrojnici za prohlížení platit nemusíš, kámo..."


Další možnosti použití:

Zmoran může být stejně dobře artefaktem, který se dostane přímo do rukou družince, jako pouze epizodní zbraní nějakého dobrodruha, s kterým se setkají, ale navíc je možné ho použít jako CP či dokonce Ilumináta - V době, kdy se odehrává příběh PJovy družinky může stejně dobře tahat za nitky na nejvyšších místech jako se prostřednictvím nějakého nositele setkat s družinkou a udělit jí nějaké rozkazy, případně ho družinka může objevit a následně jím být komandována, nebo může hrát prostou roli mluvícího kouzelného meče, s velmi charakteristickou osobností...

Pozn.: Výše uvedené příklady Zmoranova chování slouží toliko jako ilustrační příklady pro nastínění jeho charakteru - pokud PJ chce, může jeho chování libovolně pozměnit.


Hlasování

Hlasování u tohoto příspěvku bylo uzavřeno.

Vidět hlasování jednotlivých uživatelů mohou vidět pouze přihlášení uživatelé.

Diskuze

Pro přidání příspěvku do diskuze se musíte přihlásit.

příspěvků. Řadit podle .
  [Předchozí]
Počet zobrazených příspěvků: 1-10 / 12
Ikonka uživatele Zombie    [pošta] NEW     14:11:49 12.03.2008
Nezdá se mi, žeby to byl artefakt, už jen z ošuňtělého vzhledu: "Na záštitě bývají patrné zbytky pozlacení a bývají k ní přitaveny rozličné drahokamy. Na prstencovité hrušce bývá poměrně často přivázán zbytek nějaké látky."

Schválně jsem nečetl Příběh a mrknul se do popisné části - nevidím srdce artefaktu (nějaká význačná část meče, třeba hruška). Nevím, kdy má sílu zbraně 8 a kdy 16 kromě "zalíbí/znelíbí". Útočnost je -1 jako u vzoru - dlouhého meče ? A Obrana Zbraně?


Osobně si myslím, že ukecaný meč, co se umí "jen" teleportovat (á la Hyperprostor II: 15 magů jedna teleportace) a dělat si fórky z majitele nepotřebuje být z tak extrémně vysoké sféry, ale nechť.

Ikonka uživatele Fafrin    [pošta] NEW     11:55:09 11.02.2008
Dílo má docela dobrý nápad a nadchlo mě, takže 2*.
Co se týče pravidlového zpracování, sice jsem z historie pochopil jak to s ním je a jak asi funguje, ale mělo by to být uvedeno explicitně mimo. To samé se týče přesného a podrobně provedeného popisu všech ostatních schopností a vlastností meče.
Dost se mi nelíbí 27. sféra a s ní spojená INT 27/+8, takové inteligenci IMHO nepřísluší takové cíle a chování. Podle hlášek a způsobu zábavy bych usoudil INT (i sféru) kolem 14, což by se lépe hrálo a působylo věrohodněji co se vzniku týče. (Pomocí démonů si meč prodlužoval své setrvávání v tomto světě, tak jak to dělá pomocí duší nyní.)
Naznačená možnost zničení meče jeho vyhladověním není rozpracována. Tento velmi zajímavý aspekt meče (musím zabíjet abych žil) je zcela opominut. Škoda.

Ikonka uživatele Lord Alfik    [pošta] NEW     8:59:32 11.02.2008
Klasický inteligentní meč, nápad sice ne příliš originální, ale pěkný. Zpracování bych taky neviděl tak šptně, ale pár chyb to má. Myslím si, že 3* sou tomuto předmětu akorát.

Ikonka uživatele Pecka    [pošta] NEW     16:32:51 09.02.2008
me samotnyho by neco takovyho nikdy nenapadlo takze prave proto dekuju, sice musim par veci predelat, protoze zrovna v nasem svete by tenhle pribeh nesel pouzit, ale to nevadi, libi se mi napad a je to dobre napsany. ;)

Ikonka uživatele UnknowN    [pošta] reputace: 1
Krtecek: +1
NEW     14:54:24 09.02.2008
Krtecek:

Vyjmenované zápory do značné míry souvisí s mou touhou po originalitě a s mou neschopností dostatečně jasně v "pravidlové" částí příspěvku zrekapitulovat, v čem se tento artefakt liší od ostatních - pravidlových...

- Theurg si řekl o "prostě nějakého démona" - ten byl ale původně z nižší sféry než 27 a můžeme říci, že se jednalo o "pohlcovače démonů".
- Pohlcováním démonu poté zvyšoval svou sílu (absorboval energii poražených)
- Poté, co mohl pohlcovat duše, u něj došlo k "artefaktizaci" (sežrané duše v artefaktu vytvořily "astrální prostředí")...

Taková byla moje představa a takto jsem se pokusil příspěvek sestavit. Ano, je to nepravidlové...(touha po jedinečnosti)

V současném stavu démon pohlcuje pouze duše - ačkoliv by démona teoreticky pohltit uměl, nedělá to. Takže je to jen "útočný démon co pohlcuje duše, umí mluvit a přemisťovat se"...

Blokování informací jsem už vysvětlil níže: Zmoran sám zablokování informací zařídit neumí, může ale pověřit svého svého "podřízeného", aby informace zablokoval... Je moje chyba, že jsem to v příspěvku formuloval tak, že to vyznělo, jako by tou schopností vládl on sám...

Ikonka uživatele Krtecek    [pošta] NEW     11:51:28 09.02.2008
Napřed jsem se naštval a ofrnil čímsi ve stylu: „Do prčic, do prčic, další meč moc/hafo, se kterým se nedá dělat nic kromě zametání Čekárny.“

Není to tak zlé. Pár překlepů, úvodní příběh je místy tu více, tu méně obehraný (za slova „nejlepší zbrojíř království“ bych popravoval). Ovšem časem se docela rozjel a ke konci už jsem se vcelku dobře bavil. Výsledné hodnocení příběhu tedy zní: Neurazí, ani neomráčí. Slušný střed.

Předmět jako takový je poměrně zdařilou variací na „Inteligentní zbraň s démonem a vlastním zajímavým charakterem.“ Pár pravidlových výhrad mít budu, ale o tom později, teď jsme u pozitiv. Líbí se mi propracovanost charakteru (záliba v obhlížení jiných zbraní), už teď vidím, jak bude s jiným namachrovaným mečem soupeřit o pozornost pohledné inteligentní sekyrky…

Rovněž oceňuji příklady hlášek meče, ačkoliv dobrý PJ vytáhne z klobouku situační hlášku, která bude pro každou situaci jedinečná. Ovšem méně zkušeným PJ tyto příklady mohou velice pomoci.

A teď k záporům díla:

Theurg, který si do sfér přijde pro „nějakého démona“ a má dost magenergie na styk se sférou číslo 27? Silná káva.

Démon je tak trochu všeuměl. Klasický útočný s kouzlením, kromě toho umí pohlcovat cizí démony (chybí past na pohlcení, nejlépe obsahující rozdíl pořadových sfér… a v případě neúspěchu by byl adekvátní útěk do sfér, nebo pohlcení vítězným protivníkem). Pohlcuje duše, všechno zná, všude byl... no je to prostě takový dost namakaný brouk Pytlík.

Jak může démon jenom tak komunikovat se sférami a blokovat informace? (viz tento týden nic nevíte, kdyby se někdo ptal) Opět bez pasti, opět hodně nestandardní řešení.

Celkový výsledek jsou velmi, ale VELMI slušné 3*.

PS: Vím, že v lecčem kopíruju zerafela, ale ještě nejsme "skomunikovaní" a tady nad tím dílem jsme se tak nějak sešli...

Ikonka uživatele Falhir    [pošta] NEW     16:47:44 08.02.2008
Meč jako takový se mi líbí a dokáže zpestřit děj, ale může působit spíše jako nebezpečné a manipulující břemeno, nežli výhoda. Avšak nikde jsem se nedočetl, jak se dá zničit...?

Poměrně na tom záleží, neboť je ve zbrani velice mocný a lstivý démon, a jistě nepůjde meč přeseknout obyčejným ostřím vejpůl. A já se domnívám, že když bude meč ovládat jakéhosi člena družiny, ostatním to dříve či později bude připadat podivné - vždyť meč často hovoří ke svému "sluhovi" a nositeli nahlas...

Jinak se mi zamlouvá, že notná část díla je zpracována jako takové vyprávění (skoro jako povídka). Je to zajímavé a lépe se to pak čte.
Proti zpracování (z hlediska gramatického, logického, i stylistického) taktéž nemám výtky.

Dílo je dle mého názoru kvalitní, moc se mi líbí ta myšlenka.

Ikonka uživatele Nathaka Warrior    [pošta] NEW     16:39:47 08.02.2008
Ta historie se mi vůbec nelíbí. Je abnormálně dlouhá, neobyčejně (hlavně ze začátku) nudná, a co je hlavní, děsivě konkrétní, do spousty světů Zmoran takto zasadit nepůjde a bude třeba stejně vznik přepisovat (tedy pak není důvod tak dlouhý text v příspěvku mít). Do první poloviny bych to vzal daleko stručněji, ta druhá polovina historie už byla daleko užitečnější, neboť popisovala schopnosti a chování Zmorana. To má ovšem být z větší části v popisu. Celkově beru historii spíš jako mínus než plus.

Celkově se mi nelíbí, že je tolik věcí zakomponována v historii a popis už pak jen doplňuje potřebné věci. Měl jsi to otočit, historie měla být stručná a sloužit jako inspirace či návod, popis měl podávat všechny informace.

Inteligence 27 mi nesedí. Přijde mi to docela hodně. Tak inteligentní mysl už by se zaobírala (dle mého názoru) spíše smyslem žití a své poznatky by konfrontovala s poznatky největších mudrců, ovšem beru i vysvětlení, že je prostě vyšinutý.

Jinko je to velmi dobrý nápad, líbí se mi popis jeho chování. Ruší mě u toho ty čáry, oddělil bych to jinak. Celkově vzato má Zmoran charakter ale až příliš zakrnělý. Představoval bych si ho daleko složitějšího, mystičtějšího, ne jako puber'táka. To není chyba, to je jen můj postřeh.
Nicméně Zmoranův obdiv k topůrkům mě velmi pobavil. :-)

Taky bys měl utřídit, jak mocný vlastně Zmoran je. Chvílemi působí jako super-nabušený artefakt, co pohltil spoustu démonů (rozhodně bys tedy měl zmínit VŠECHNY schopnosti, které od nich získal, když už některé naznačuješ), někdy zase jako obyčejný kecal s epizodní rolí, co zvládá krom telepatie a teleportace jen pár manipulativních akcí.

Každopádně se mi tato putovní trofej líbí svým nápadem a rozvedeným chováním. Hodnotím zlatou střední cestou, neboť nevidím až tak výrazné mezery, ale ani až tak výrazné klady.

Ikonka uživatele zerafel    [pošta] NEW     15:57:27 08.02.2008
Tagování opraveno.

2) No ono by mi ani ten zajímavější vznik nevadil, kdyby tam bylo o tom srdci vůbec něco řečeno. Nejsem zase tak konzervativní pravidložrout, jak se jevím :o)

4) Cena byla vyplněna...

11) Oki - možná pro příště bude lepší, kdybys třeba rozdělil text na odstavce a ty zařadil pod nějaké nadpisi jako "schopnosti", "taktika Zmoranu", "Vzhled", "Popis výroby" a třeba "Historie"... Možná by to bylo ještě trochu přehlednější. Nechtělo se mi moc do díla zasahovat, abych neporušil autorovu vůli :o)

Ikonka uživatele UnknowN    [pošta] NEW     15:35:55 08.02.2008
2) Ano uznávám... Srdce chybí... Udělal jsem stejnou chybu jako v případě "Přízračného meče" - opět jsem se nechal unést myšlenkou na zajímavější vznik, než "Theurg do meče zaklel všemocného démona" a nesrovnalosti s pravidly jsem pak opominul... V tomto příápadě by srdcem artefaktu mohl být celý artefakt a to z toho důvodu, že vstřebal dostatečné množství duší, aby jeho soukromý astrální prostůrek nebyl moc řídký...

3) Ano, útočnost má být 0 jako u d.m. ... Nepovažoval jsem za nutné jí zmiňovat, když se stejně rovná nule :-)

4) Cena? Myslím, že jsem jí ani neuváděl... Kde se vzal ten údaj 50 zlatých?

5) Výroba: Viz bod 2... Říkal jsem si, jak to mám pěkně vymyšlené a v popisu jsem zapoměl zmínit tato důležitá fakta... Tak je to se mnou vždycky - když si říkám, že už není možné myslet na nic dalšího a že všechno je OK, vždycky je tam nějaký malý důležitý problém nebo něco co mi uniklo...

6) Viz 2) a 5)...

7) Historii má sice rozsáhlou, ale to ještě neznamená, že je kompletně známý celý jeho příběh i mezi lidmi a dobrodruhy... Navíc nemá dostatečné množství na první pohled rozpoznatelných znaků (tajemné runy, zářící čepel...) aby bylo možné přijít a říct - "Hele, není to Zmoran?"... A navíc, to že umí mluvit znamená, že se stejně mnohdy prozradí sám a na věhlas ani nedojde :-)

8) Zajímavá věc... Technicky by to nejspíš možné bylo - tedy nezdá se, že by existovalo něco, co by bránilo v telepatickém kontaktu s ním...

9) Ano - proto to přirovnávám k prvnímu stupni telepatie - platí i zkracování vzdáleností dle překážky.

10) V textu je "Tuto schopnost používá..." - Tak jak je to formulované naznačuje, že je to spíš jeho zásadovostí... Bližší mechanismus fungování ale viz body 2), 5) a 6)...

Kdybych to měl vysvětlit nyní, pak nejspíš řeknu, že vládne šestým smyslem, který mu vždy neomylně řekne je-li pozorován a bude-li zpozorován...

11) Ne - Zmoran sám sféry blokovat neumí - bylo to myšleno spíš tak, že kdyby chtěl, tak jejich zablokování může zařídit přes nějakého svého noshleda... (chyba z mé strany - nedostatečně vysvětleno)

12) Ta směna soustředění je další věcí, která mi unikla. Já osobně jsem měl představu okamžitě použitelné telepatie, která je pouze vázaná vzdáleností a překážkami...

1) + 13) - K tomu nemám co bych dodal...

Co se tagování týče - není nutné dělat nějaké změny, kromě přidání oddělující linie mezi:

Zmoran (nahlas - přitom zadržuje smích): "Nejenže na to skočil, ale navíc zapoměl, že je tady kamenná podlaha! Probůh, ti skřeti ale čuměli, když jsem se odrazil a zabodnul se tomu paku do nohy!"

(----------------------------------------------- ------------------------)

Dobrodruh zabil jiného dobrodruha a přivlastnil si jeho zbaň. Uprostřed noci se pak stalo něco podivného... Zmoran (telepaticky): "Gviiiidooooneeee... Jsem duuuuch Abooona! Ukradl jsi můj meeeeč! Teeeeď těeeee buduuu straaaaašiiiiit!"

  [Předchozí]


Soutěže
O Hlavu Zlatého Draka


News
Aktuality
Novinky
Bugfix


Vzhled
Family Silver
Historic
Simple Ancient Dark
Simple Ancient Light
Simple Evolved Dark
Simple Evolved Light
Timmothy Gold


Komunikace
5 přihlášených uživatelů
 
Chat (0 online)
Moudrá Sova
Fórum
Ankety


Control
Registrace
Nick:
Heslo:
 
Zapomněl jsem heslo


Doupě jinde
Na PragoConu
last.fm
Facebook

Vygenerováno za 0.78872299194336 sekund.
© 2002 - 2009 Almad a James Timqui, design © 2002 by Almad.
DrD, Dračí doupě a Altar jsou ochranné známky společnosti ALTAR
Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto stránek nesmí být reprodukována, publikována ani jinak
využita bez svolení Redakce serveru DraciDoupe.cz nebo svolení autorů jednotlivých příspěvků.
Novinky je možné sledovat pomocí RSS kanálu. Toto je verze 1.
Verze 2 je v přípravě a vývoj můžete sledovat na informačních stránkách