Zhouba lykantropů

„Je můj!“ zakřičel barbar na celou hospodu. „To já ho našel!“
„Dobře, Malriku, dobře,“ chlácholil ho postarší člověk. „Táhneme spolu za jeden provaz už nějaký ten rok. Přece se teď nezačneme hádat kvůli jednomu náhrdelníku.“
Barbar na něj vrhnul podezřívavý pohled. Hlavou mu ihned proletěla myšlenka. Chceš mě jen ukolébat? Ale to se ti u všech čertů Amfenova pekla nepovede. Poté se zmohl na nepříliš upřímný úsměv. „Pojď se napít, Alexie,“ vyzval muže, s nímž se ještě před okamžikem hádal. „O té hračce si povíme zítra. Dnes oslavujme úspěšnou výpravu.“
O mnoho později vyšli společně z hospody. Objímali se kolem krku jako nejlepší přátelé a jejich krok byl velmi vratký.
O tři dny později našli dřevorubci jejich opuštěný tábor. Několik kroků od ohniště ležel mrtvý barbar. Kolem jeho těla bylo několik mrtvých vlků, ale Malrik byl zabit několika ranami mečem. Jeho tělo bylo nahé, jeho vrah ho zjevně oloupil o všechny věci. Jeho druh, Alexius, z místa boje zmizel. Stopaři zjistili podle krvavých stop, kde vešel do Divočiny. Hledali dál, ale po několika desítkách mil stopa zmizela.
Nikdo z místních ty dva příliš dobře neznal. Svědkem tohoto příběhu je pouze nenápadný hrob na místním hřbitově. Náhrobní nápis tvoří jen jméno a rok úmrtí.

Malrik, zemřel 597 pmb

Alexius se probíjel divočinou. Od souboje s Malrikem ztratil pojem o čase – mohlo to být šest týdnů stejně jako tři měsíce. Začínal mít hlad, naposledy jedl zbytky srny, kterou ulovil před týdnem, ale maso mu předevčírem odnesl rosomák.
Sáhl si na krk a pohladil náhrdelník. Byl to bronzový, nádherně tepaný řetízek, na kterém se houpalo několik zvířecích tesáků. „Vážně jsme se o něj pohádali s Malrikem?“ pomyslel si. Myšlenka zmizela stejně rychle, jak se objevila.
Otevřela se před ním lesní mýtina. Bylo už pozdní odpoledne a na Alexia padla únava. Rozhodl se, že tam přenocuje. Sesbírat dříví na oheň mu trvalo jen pár okamžiků. Poté zkusil ulovit něco k večeři, ale štěstí mu nepřálo. Večer ležel u ohně a kručelo mu v břiše. Probudil se pozdě, slunce již bylo vysoko nad stromy. První věc, kterou si uvědomil, byl zmizelý pocit hladu. Vůbec si nepamatoval, kdy usnul. Pohlédl na žhnoucí oharky a poděkoval prozřetelnosti, že se oheň v noci nerozšířil.
Odešel se umýt k nedaleké studánce. Když se sklonil k hladině, vyděsil se. Díval se na svou tvář pokrytou skvrnami zaschlé krve…

Něco málo ke statistikám a příkladům

Název artefaktu: Zhouba lykantropů
Srdce artefaktu: Jeden z vlčích zubů
Váha artefaktu: 30mn
Démon: Ochranný démon proti lykantropů
Mateřská sféra: 12. (Nahaiah)
Trvání: věčné
Magenergie: 10 magů týdně, alchymista může vidět 599 magů
Dobíjení: Při novu, první čtvrti, úplňku a poslední čtvrti

Kdo to stvořil aneb historie artefaktu

Zhouba lykantropů je dílem poměrně schopného, ale na své schopnosti nepřiměřeně nafoukaného a arogantního lidského theurga Archana Xathoriho. Ve svých osmačtyřiceti letech byl požádán o pomoc při trestné výpravě proti vlkodlakovi. Xathori o vlásek unikl smrti a po svém návratu začal přemýšlet, jak se proti podobnému nebezpečí chránit.
Archan Xathori nebyl žádným nováčkem, jeho znalosti astrálních sfér byly vynikající. V krátkém čase našel řešení, najal hraničáře, kteří ulovili potřebná zvířata, nakoupil další potřebné suroviny a na odlehlé lesní mýtině začal s výrobou.

Postup výroby

Od hraničářů dostal dvanáct zubů – tři vlčí, tři medvědí, tři tygří a tři kančí. V kotli nechal vařit vodu a dřevný líh, do vroucí směsi pak přidal několik svazků vlčího moru, dále krev zabitého vlkodlaka a několik přísad, které lidská slušnost nedovolí vyjmenovat. Zcela nakonec ponořil do kotle zuby zavěšené na bronzovém řetízku.
Zatímco roztok vařil, Xathori upřel pohled do astronu. Po chvíli jej pohltilo bílé světlo a on mohl přednést sférám svou žádost.

„Ó sféro Nahaiah, vyslechni prosebníka, který za tebou přišel s poníženou žádostí!“
„Ó sféro Nahaiah, vydej mi svého sluhu, který mě bude chránit před zlými lykantropy, jejichž zuby zde vidíš a před jejich služebníky!“
„Ó sféro Nahaiah, vydej mi svého sluhu, který mě bude léčit, pokud mě takové stvůry zraní!“

Xathori se vynořil z bílého světla. Pohlédl na nehmotný stín, který se objevil několik kroků od něj. Pomalu přešel směrem ke kotli a vytáhl z něj náhrdelník. Uchopil jeden z vlčích zubů a pokynul postavě, aby přišla blíž.

„Zaklínám tě, bytosti astrálních sfér, do tohoto náhrdelníku. Budeš sloužit mě a mým následovníkům na věčné časy.“

Stín zmizel. Xathori napnul své mentální síly k poslednímu kroku. Po krátkém soustředění se na jeho dlani objevila zářící bílá kulička, sotva coul v průměru – úlomek jeho duše. Theurg dal kuličku k zubu, ve kterém se usídlil démon a stiskl obojí ve své dlani. Poté omdlel slabostí a vyčerpáním. Když se po několika hodinách probudil, oheň pod kotlem již dohořel. V jeho dlani ležela Zhouba lykantropů…

Jak to bylo dál

Po Archanově smrti byl náhrdelník společně s jinými předměty uložen do jeho hrobky. Odtud jej po nějakých šedesáti letech „vysvobodili“ dva dobrodruzi – Malrik a Alexius. Po událostech popsaných nahoře získal artefakt Alexius. Protože měl soudnost, náhrdelník přestal nosit a léčil se ze své nemoci u druidů.
Alexius se po letech dobrodružného života usadil a stal se pánem na Arilinnské tvrzi. Ta byla po jeho smrti obsazena vzbouřenci a vypálena královským vojskem. Artefakt zmizel ze světa, mudrcové tvrdí, že je dosud pohřben kdesi v podzemí tvrze...

Co to umí aneb účinky

Nositel náhrdelníku je chráněn před vlkodlaky, tygrodlaky, mědvědodlaky a kancodlaky. Ti na něj nikdy přímo nezaútočí, dokonce na ně nepošle ani zvířata, která jsou pod jeho kontrolou. Zatímco zvířata se budou bránit v případě napadení nositelem artefaktu, lykantrop bude ustupovat boji se vyhne, bude-li moct. V případě takového souboje má nositel bonus +1 k útočnému a obrannému číslu. Pokud je nositel raněn příslušným druhem zvířete nebo lykantropa, může na něj démon seslat 2xtýdně kouzlo Uzdrav těžká zranění. Zvíře nemusí být ovládáno lykantropem, zde stačí, když je příslušného druhu.

Přesně takhle to Archan zamýšlel, ale artefakt má ještě pár nezamýšlených účinků. Snad se sféry rozhodly, že je příliš hamižný, další možností je, že démon má silnější vůli, než Archan očekával. Démon totiž zkouší ovládnout svého nositele a udělat z něj lykantropa.

Při každém úplňku si nositel artefaktu hodí proti pasti. Na začátku je Int – 5 – nic / +1 stupeň ovládnutí. V případě, že nositeli padne fatální neúspěch (neuspěl by ani proti pasti o 5 nižší), je ovládnut o +2 stupně. Pokud mu naopak padne totální úspěch (uspěl by i proti pasti o 5 vyšší), sníží se jeho stupeň ovládnutí o 1. Pokud padlo 6-9, nestalo se nic, ale past je příště o 1 vyšší. Jakmile padne NÚ, TÚ nebo FN, past se vrací na 5.

A teď, co znamenají jednotlivé stupně ovládnutí.
0 – normální stav.
1 – nespavost, 10% pravděpodobnost, že postava bude při úplňku náměsíčná.
2 – náměsíčnost, 10% pravděpodobnost, že se postava za úplňku promění ve zvíře a proběhne se po lese. Ráno se budí a nic si nepamatuje.
3 – Postava za úplňku běhá po lese po zvířecí podobě. Ráno se budí a nic si nepamatuje. Po zbytek času trpí neklidem, případně nespavostí, pronásledují ji divné sny.
4 – Přeměna v lykantropa je dovršena. Pokud si postava nehodí při následujícím úplňku TÚ, může jí pomoci už jen léčení hraničáře podle pravidel. Po následujícím úplňku démon usíná a probudí ho až nový majitel.
Pokud si postava náhrdelník sundá, zůstane na stupni, na kterém právě je. Lze ji léčit pomocí hraničářského kouzla Uzdrav lykantropa, při každém úplňku se postavě sníží stupeň lykantropie o 1.

Příklad: Malrik měl docela smůlu. Dva dny po nalezení artefaktu byl úplněk. Při hodu proti pasti jeho smůla pokračovala. Při inteligenci 7 (postih -2) hodil proti pasti 1 a jeho stupeň ovládnutí rázem stoupl na 2. Smůla se dovršila, když šel spát a hodil si 7% na pravděpodobnost. Alexius ještě docela nespal, když uslyšel zařvání a spatřil na okraji mýtiny obrovského vlka. Neváhal ani chvilku, tasil meč a napadl ho. Malrikovi přiběhlo na pomoc několik obyčejných vlků, ale Alexius měl štěstí a podařilo se mu Malrika rychle zabít. S ostatními vlky se vypořádal rychle.
Obří vlk se po smrti proměnil do své lidské podoby. Alexius mu sňal náhrdelník a protože se bál, že bude obviněn z vraždy, vzal si své věci a uprchl. Démon mu během několika hodin vyléčil zranění za 19 životů, takže krvavá stopa, která se za Alexiem táhla, zmizela. Během čtyř měsíců strávených v Divočině se i Alexius proměnil na stupeň 2. Oné osudné noci si hodil na procentové kostce 01. Celou noc běhal po lese, ulovil jelena a dosyta se nažral. Ráno se vzbudil a měl pochopitelně pocit sytosti a ústa od krve, protože jaksi nemyslel na to, že by s sebou na noční lov vzal ubrousek.