Pouštní jezdci

Jenom tak, pro radost, když jsem našla nevyužitý akvarelový skicák… Vymalovaná naše al-skalská družinka na svých věrných ořích. Chtěla jsem víc takovou tu akvarelovou rozpitost, než nějaký pokus o detailnost a skončila asi nešťastně na půli cesty. Ale co, účel splnilo, procvičila jsem štětce, ruku, strávila příjemné odpoledne, a novinky nebudou prázdné :)

Jenom tak pro radost pěkné. Je pravda, že tam nejedno místo ujelo, někteří koně mají kupříkladu přece jen příliš dlouhé nohy a obloha podle mě poněkud trpí značnou rozbitostí. Jinak to ale není žádná hrůza, ústřední motiv (postavy) vystupují z obrázku, jsou dostatečně odlišení, koně nestojí zcela staticky a je i rozdíl mezi pózami jednotlivých postav. To vše hodně výslednému dojmu pomáhá a obrázek tak žije svým vlastním životem.

Někde jsem zaregistroval dotaz na to, zda přidat okrajovou linii. Není zapotřebí, jak jsem zmínil, postavy vystupují z obrázku dostatečně tak, aby nesplývaly s pozadím.

Pokud s něčím pracovat do příště, pak zkoušet třeba jiné odstupňování horizontu, v barvě i detailech.