Berenika II

Proto na každém prodávaném kousku dřeva v Americe je varování: "Nevkládat do mikrovlnné trouby, hrozí vznícení."

Podařila se vynikající věc. Když jsem poprvé viděl obrázek jako přílohu v mailu, myslel jsem si, že je na obrázku jediná figurka a stojí i zrcadla. Až pak jsem se podíval detailněji a ujistil se, že to tak není, ale ten prvotní pocit iluze ve mně zůstal. Celkově nová Berenika doznala změn dle mého k lepšímu, především pak akčnější pózou, jakkoliv držení pochodně je trochu nepřirozené (a opět další iluze, při prvním pohledu jsem měl za to, že se opírá o čarodějnou hůl).

V každém pířpadě za práci s pozadím je třeba připsat velké plus. U všech děl je to něco, co značně ovlivňuje celkový dojem obrázku. Myslím si, že mezi malbou a sochařskou tvorbou vlastně zase takový rozdíl není. Pozadí totiž nakonec netvoří jen zamýšlený vnitřek obrázku, ale i jeho okolí. Jiný dojem by vyvolávalo dílo na bílém pozadí serveru a jiné na bílém. Dokonce i věci mimo monitor ovlivňují pocit z výsledku. Jen čím vzdálenější jsou, tím jsou logicky méně centrem naší vědomé pozornosti. Ale stejně jako u malby, i sochařská díla jsou vytvářena s myšlenkou, že budou "někde" prezentována. Jinak musí vypadat socha, která bude 30 metrů nad zemí a jinak socha umístěná hned u vchodu do budovy. A pak existují samozřejmě díla jako toto, která je možné přemisťovat a s každou novou prezentací budou mít další význam a s každým dalším prostředím, kde se budou nacházet, budou vyprávět něco jiného.

Takže v práci s pozadím pokračovat. Třeba i zpětně návratem k fotografii figurky, ale záměrně vyfocené na jednolitém pozadí a umělým nasvětlením třeba jen z jediné strany.