J: Vstup!

M: Nebyl jsi ty tím, kdo chtěl do města?

J: Správně. Ale ty budeš ten, kdo do něj vstoupí.

M: Brána je otevřená. Projít bude snadné.

J: Chytré. Ty ale chceš vstoupit, ne projít. Uděláš to a poznáš město. Okna ti zabrání ve výhledu a dveře naučí nevstupovat. Až promluvíš, dostaneš hlas druhých a ten si ponecháš.

M: Měl bych tedy mlčet?

J: Mluv na město a poslouchej svůj hlas. Uslyšíš v něm píseň města ale dokud ji budeš slyšet, město nepoznáš.

M: Zrazoval jsi mě od hovoru s hlubinou a nyní chceš, abych mluvil s městem?

J: Hlubina je zrádná. Město je jiné.

M: Rozumím. Budu mluvit na město a protože mě bude poslouchat, neuslyší mě. To znamená, že město je ve městě.

J: A proto do něj musíš vstoupit.

M: Pověz mi, proč bych se jím měl chtít nechat uvěznit?

J: Vězní samo sebe. Zamotává se v marné snaze uvolnit se a rozprostírá se v touze zůstat tak, jak je. Chceš do něj vstoupit, protože hlas města je jednou z těch věcí, která tě zajímá.

M: Ano. *Jednou* z nich.

Moloch

Vítá s otevřenou náručí.