Lovec hrdinů

Předem se omlouvám, že se v tomto mém krátkém textu pravděpodobně bude až s přemírou objevovat slovo "předimenzovaný". :)

Je to totiž tak. Předimenzované je tam vše. Nadmíru vyrýsované svalstvo, jedna ruka naprosto ohromná, druhá relativně malá a v úplném kontrastu nesmírně poddimenzovaná hlava. Upřímně, obrázku nehodlám nic vyčítat. Vynikající plasticita, hra s materiály, dynamické nakročení, doprovodné slovo, to vše tu máme a že je se na co dívat. Jen, popravdě, připadám si trochu jako bych sledoval dva obrázky, dvě snahy o něco a neumím si vybrat, co vlastně z toho byl záměr. Jak úvodní slovo, tak zhruba 80% obrázku je v podstatě plnohodnotnou vážně míněnou ilustrací. Jen ta hlava. Ten minimalismus je tak straně výrazný, až si člověk říká, jestli tedy celý obrázek má brát odlečeně jako vtípek (a víme, že s těmi Omisir umí naložit výtečně). Osobně si připadám trochu schizofrenně.

Takže opět jako obvykle budiž na každém divákovi, co si z obrázku odnese. Za sebe mohu říci, že mě vlastně poněkud zneklidňuje, což může být i dobrým účelem díla, jen si nejsem tak úplně jistý, jestli to v tomto případě byl nejlepší přístup.