www.Dracidoupe.cz


Co je to Dračí Doupě?

In my thoughts and in my dreams,
they´re always in my mind.
These songs of hobbits, dwarves and men
and elves.
Come, close your eyes,
you can see them too.

V mých myšlenkách a snech,
jsou odjakživa v mojí mysli.
Ty písně o hobitech, trpaslících a lidech
a elfech.
Pojď, zavři oči,
uvidíš je také.

(Blind Guardian – The Bards Song)

Chtěli jste někdy, třeba jen na chvíli, být někým jiným? Zatoužili jste stát se ve zbroji zakutým hrdinou a vést vojska vstříc armádám nepřítele? Přáli jste si být kapitánem hvězdné lodi na cestě tam, kam se dosud nikdo nevydal? Stát se vojákem, který v prudké palbě běží nekonečnou Normandskou pláží? Být hudebníkem, co dokáže rozplakat nebo rozesmát sportovní haly? Chtěli jste zkusit, jaké to je, tápat hlubokým sněhem za nejasným stínem v Himalájské mlze? Přáli jste si být na chvíli detektivem, skloněným nad chladnoucím tělem, nebo naopak bestiálním vrahem číhajícím v přítmí?

Každý o něčem sníme. Nejen oškliví sní o kráse a nejen neoblíbení o pozornosti. Každý toužíme být na chvíli někým jiným, než jsme. Toužíme zažít něco, co jsme nikdy nepoznali. A právě proto se díváme na filmy, čteme knihy, nebo jen tak leháváme se zavřenýma očima a sníme. A takzvané hry na hrdiny (mezi které patří mimo jiné i známé Dračí doupě) jsou jen dalším způsobem takového snění.

Vzato kol a kolem, oproštěno od všech příkras, pozlátek a hezky znějících frází, můžeme říct, že:

Hry na hrdiny jsou vesměs společenské hry, podobně jako Člověče, nezlob se! nebo kulečník.

Nehledejte za tím nic podivínského, nepochopitelného nebo dětinského. Je sice pravdou, že se v mnoha ohledech liší od jakýchkoli her, které jste nejspíš doposud hráli, přesto jsou to pořád jen a jen hry. Hry rozvíjející fantazii, představivost, kreativitu, rétoriku a sociální komunikaci obecně. A jako u každé hry, je i zde pravdou, že člověk až příliš svázaný vlastní důstojností a důležitostí, se nikdy bavit nebude.

Samotné označení hra na hrdiny je volným překladem anglického role-playing game (také často zkracovaného jako RPG), tedy něco jako „hra na hraní role“, kteréžto v podstatě dokonale popisuje celý princip jejich hraní. Hraní jakékoli hry na hrdiny se totiž mnohem více než čemukoli jinému podobá divadelnímu představení.

Při hře má – stejně jako v divadle - každý hráč určenou nějakou roli, kterou bude ztvárňovat. Má, jak se také říká, „svoji postavu“. Tato samozřejmě má nějaký charakter, specifické povahové rysy, své sny, cíle, obavy a strachy. Někteří hráči dávají přednost jednoduchým a povrchním postavám, jiní s oblibou hrají charaktery tak propracované, že se téměř stávají živými lidmi.

A právě toto „hraní role“ bývá označováno jako stěžejní pilíř všech her na hrdiny; a právě ono je činí výjimečnými a zvláštními. Během hry totiž ke svým spoluhráčům nebudete hovořit jako ke kamarádům ze školy nebo z práce. Budete s nimi komunikovat tak, jak by vaše postava mluvila s jejich.

Hrajete-li tedy skupinu středověkých rytířů, pravděpodobně budou při vaší hře zaznívat věty jako:

„Sire Williame, musíte co nejrychleji obrátit svého koně a uhánět k Wincasteru! Podlý Roland usiluje o váš život!“

Jako Chicagští mafiáni z dob prohibice nejspíše budete perlit stylovými dialogy:

„Takže tě sem poslal Velký Johny? Co ten může vědět vo kšeftování s chlastem? Tohle je naše část města! Tak ať se rychle dekuje on i ti jeho hoši!“

No a při hře na motivy StarTreku jistojistě zazní kouzelné:

„Štíty na padesáti procentech! – Zaměřte phasery! Na můj rozkaz... Pal!“

A jakže celá hra vlastně funguje? Inu, jeden z vás, hráčů (třeba právě Ty), nebude mít vlastní postavu a stane se jakýmsi režisérem a scénáristou v jedné osobě. V různých hrách na hrdiny bývá označován jinak (Pán jeskyně, Vypravěč, Pán hry…), ale jeho úloha je vždy naprosto stejná. Je to člověk, který vymyslí a naplánuje dobrodružství, jež postavy jeho kamarádů prožijí.

Před samotnou hrou si připraví příběh, podobně jako scénárista píše film. Naplánuje, kde se bude děj odehrávat a o co v něm půjde; vymyslí zápletku a celkové ladění příběhu. Může jít o magii prosycený epos podobný Pánovi Prstenů, sci-fi vesmírnou odyseu jako StarTrek nebo Hvězdné války. Může to být děsivý horor, napínavá detektivka nebo romantický příběh. Jediné, čím je Pán jeskyně limitováni je jeho vlastní fantazie.

Tento člověk pak bude ostatním hráčům sdělovat, kde jejich postavy právě jsou, co vidí, slyší, cítí. Bude také hrát všechny ostatní lidi, které postavy na své cestě potkají. A vy mu budete naopak sdělovat, co vaše postavy dělají, kam jdou a jak reagují na okolní dění. Povíte mu, o co se pokoušíte a on vám pak řekne, jak vaše snaha dopadla. Podobně jako v počítačové hře. Jen s tím nezměrným rozdílem, že zde nejste limitováni krajem obrazovky nebo nějakou situací, na kterou programátoři nemysleli.

Vy máte možnost ovlivnit, jak celý příběh dopadne. Na základě vašich rozhodnutí (rozhodnutí vašich postav), se bude děj ubírat nějakým směrem. Nic není předem dáno ani nalinkováno.

Problém nastane až v okamžiku, kdy budete chtít nějak prověřit schopnosti vaší postavy. Doskočí tam? Stihne odemknout dveře, než vrah vyběhne po schodech? Umí opravit pračku? A právě od toho jsou tu pravidla jednotlivých herních systémů. Pomohou vám převést představy o vaší postavě do několika číselných hodnot. Nabídnou vám dovednosti, které vaše postava může ovládat, znalosti, jakými může disponovat a podobně. A od té chvíle budete moci s pravidly a několika hody kostkou (která nahrazuje faktor náhody) určit, zda se vám povedlo vystřelit na svého protivníka, skočit na protější střechu nebo doběhnout odjíždějící vlak.

A Dračí doupě – to záhadné a tajemné Dračí doupě, o kterém možná slýcháváte tolik protichůdných informací – je právě soubor knížek obsahující jedny taková pravidla, speciálně zaměřená na hraní fantasy (žánr Pána Prstenů). Tudíž vám nabízejí pravidlový systém uzpůsobený na boj meči, kouzlení a podobné ryze fantasy prvky.

Kromě Dračího doupěte se na našem trhu objevují i přehršle jiných, většinou anglický psaných herních systémů. Dungeons and Dragons, Shadowrun, World of Darkness (se svým nejznámějším zástupcem Vampire: The Masquerade), G.U.R.P.S. a spousty jiných. Od Dračího doupěte se liší povětšinou tím, jaký svět popisují a jak pracují s čísly a charaktery hráčských postav.

Dračí doupě je tedy, jak už víme, jen jednou z mnoha různých her na hrdiny, stejně jako je poker jednou z mnoha karetních her. A stejně tak, jako s jedním balíčkem karet můžete rozdat hru pokeru, kanasty, žolíků nebo prší, stejně tak můžete rozehrát libovolnou hru Dračího doupěte. Děsivý horor, dojemnou romanci nebo akční hrdinský epos. A tím kouzelným balíčkem karet, který vám to umožní, ale není v žádném případě soubor nějakých pravidel. Je jím jen a jen vaše fantazie. A tu si nemusíte nikde kupovat. Tu už máte. Začít hrát můžete hned. Hned teď. Stačí se sejít s kamarády a otevřít dveře do světa fantasie. Do světa, jaký jste chtěli poznat.

Na dalších řádcích vám přiblížím, jak zhruba může pár minut jedné takové hry na hrdiny vypadat. Dlužno ale poznamenat, že hráčů jsou napříč republikou tisíce a každý hraje trochu jinak. Každý od hry něco jiného očekává. Proto tento krátký úryvek prosím berte jako jednu z nekonečně mnoha možností.

Petr dnes večer dělá dvěma svým kamarádům vypravěče. Včera si připravil lehce hororové fantasy dobrodružství, jehož děj se točí okolo staré legendy o záhadném přízraku a sérii podivných vražd ve městě.

Teď právě sedí na židli ve svém zšeřelém pokoji. Na horizontu září poslední srpek rudého zapadající slunce a sídliště se pozvolna utápí ve tmě. Petr právě upírá pohled na tmavé siluety Martina a Štěpána, jeho kamarádů, a ponurým hlasem vypráví:

„Z temného konce chodby se ozývají jakési zvuky. Jsou dost nezřetelné, ale zní to trochu jako...“ Petr udělá dramatickou pauzu a ztiší hlas: „Škrabání drápů na kamenné podlaze.“

Martin si prohrábne vlasy a prohodí směrem k Petrovi: „Strhnu z ramene luk, zasadím šíp a namířím do chodby,“ pak mladík změní hlas. Začne mluvit vyděšeně a občas se zajíká. Hraje svoji postavu: „Co… Co to tam je? Jeremiáši! Jeremiáši!“

Štěpán, který má postavu Jeremiáše, na oko podrážděně křikne: „Nevím! Ksakru! Zavři hubu! A buď zticha!“ pak mrkne směrem k Petrovi: „Tasím meč a vyčkávám.“

Petr přikývne na znamení souhlasu a pokračuje opět záhrobním tónem: „Upínáte zraky do temného konce chodby. Slyšíte jen vlastní dech. Jeremiáš s taseným mečem udělal několik nejistých kroků vpřed. Ale... Ty divné zvuky ustaly.“

Martin opět vyděšeně zaševelí: „Co? Co to bylo?“

„TICHO!“ okřikne ho Štěpán. Pak se otočí k Petrovi: „Zkusím pozorně naslouchat.“

Ten zavrtí hlavou: „Zatajil jsi dech a napínal uši seč jsi mohl. Z chodby se nic ale neozývá.“

Štěpán přikývne. „S taseným mečem pomalu postupuji tam, odkud jsme slyšeli ty zvuky.“

„Chytím Jeremiáše za rameno,“ prohodí Martin. Pak opět nasadí svůj vyděšený hlas: „Ne! Nechoď!“

„Uklidni se, bráško. Nic tam není!“ šeptá Jeremiáš Štěpánovými ústy.

A v ten okamžik Petr nečekané vyskočí ze židle a zavrčí. Hra-nehra Martin i Štěpán sebou trhnou. Zatímco jejich postavy v chodbě jsou vyděšené k smrti, teď se doopravdy lekli i oni.

V šeru pokoje se na Petrově tváři mihne kratičký úsměv. Tenhle trik mu vyšel. Dramatickým hlasem pak pokračuje: „Ozvalo se děsivé zavrčení a z temné chodby cosi vyskočilo. Má to dlouhé protáhle tělo a v ještěří hlavě tomu planou dvě nelidské rudé oči. Skočilo to a při dopadu seklo po Jeremiášovi.“

Petr vytahuje z kapsy malou kostku a několikrát s ní hodí. Potom se krátce podívá do svých poznámek na stole a podá kostku Štěpánovi. Ten také hodí. „Mám trojku.,“ pokrčí rameny. „Obratnost dva, zbroj tři. Dohromady se bráním za osm.“

Petr zavrtí hlavou: „Pokusil jsi se pařát nestvůry odrazit čepelí, ale nezdařilo se ti to. Drápy té bestie se ti zatínají do těla a ty cítíš, jak ti rvou kůži na cáry. Zoufale křičíš bolestí.“

Martin vyděšeně vykřikne jméno kamarádovy postavy: „Jeremiáši!!“ směrem k Petrovi pak rychle dodá: „Vrhnu se na tu bestii.“

Vypravěč přikývne: „Zahazuješ luk. Ten dopadá na zem. Slyšíš ocelový zvuk tasení vlastního meče a rozbíháš se vpřed. Do těch nestvůrných, rudých očí…“

Zaujalo vás to? Bavili jste se? Chtěli byste vědět, jak to všechno dopadne? Chtěli byste vyprávět nebo prožít vlastní příběh? Jiný? Lepší?

Pak vězte, že v každých pravidlech naleznete - kromě čísel - také mnohem více. Více než bych vám kdy mohl povědět já. Poskytnou vám návod, jak si stvořit opravdu živé a lidské postavy, jak vymýšlet příběhy, jak správně hrát.

Ale i pokud by Vám tato investice přišla příliš velká, začít hrát můžete přece už teď. Bez pravidel. Nic nepotřebujete. Pamatujete na balíček karet? Už ho máte... A dlouho. Od narození.

Všechny příběhy, co máte ve své fantasii a ve svých snech, všechny můžou být na chvíli skutečností. Ony přece téměř jsou…

Now the bard songs are over,
and it´s time to leave.
No one should ask you for the name
of the one,
who tells the story.

Teď končí píseň,
a je čas abych šel.
Nikdo by se neměl ptát na jméno
toho,
kdo příběh vyprávěl.

(Blind Guardian: The Bards Song)

V létě 2005 sepsal

Lischai

Soutěže
O Hlavu Zlatého Draka


News
Aktuality
Novinky
Bugfix


Vzhled
Family Silver
Historic
Simple Ancient Dark
Simple Ancient Light
Simple Evolved Dark
Simple Evolved Light
Timmothy Gold


Komunikace
0 přihlášených uživatelů
 
Chat (0 online)
Moudrá Sova
Fórum
Ankety


Control
Registrace
Nick:
Heslo:
 
Zapomněl jsem heslo


Doupě jinde
Na PragoConu
last.fm
Facebook

Vygenerováno za 0.00041913986206055 sekund.
© 2002 - 2009 Almad a James Timqui, design © 2002 by Almad.
DrD, Dračí doupě a Altar jsou ochranné známky společnosti ALTAR
Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto stránek nesmí být reprodukována, publikována ani jinak
využita bez svolení Redakce serveru DraciDoupe.cz nebo svolení autorů jednotlivých příspěvků.
Novinky je možné sledovat pomocí RSS kanálu. Toto je verze 1.
Verze 2 je v přípravě a vývoj můžete sledovat na informačních stránkách