Bestiář

Jednorožec Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 9

Skupina: Zvíře

Životaschopnost: 5+2

Útočné číslo: (+3+5)= 8 (roh) + zvl.; (+3+8)= 11 (s rozběhem) + zvl.; (+3+ 4)= 7 (kopyta) + zvl.

Obranné číslo: (+3+2)= 5

Odolnost: 17

Inteligence: 18

Velikost: B

Zranitelnost: C, G1/2, J1/2, K1/2

Pohyblivost: 20

Přesvědčení: zákonné dobro

Poklady: 0/ roh a viz. níže

Zkušenost: 300 zl

Popis:

Vzhled

Koni podobný tvor, s koňským tělem doplněným na čele jedním přímým rohem. Stavba těla je nezpochybnitelně koňská, ovšem nikoli uniformní. Nachází se zde vše od zhmotnělého snu Araba, Angličana, respektive příslušníka jiného etnika proslulého chovem ušlechtilých koní, až po dejme tomu nádherné lipicány, kladrubáky nebo starošpanělské koně. Barva těla je bílá, dle rasy od neposkvrněné běli sněhu až po teplou mléčně bílou a světle perlově šedou.
Hříva se může objevovat v různých odstínech, v závislosti na rase (nejobvyklejší je stříbrná a perlově šedá, nejproslulejší zlatá, ale také se objevuje temně antracitově černá, černá s kovovými odlesky modré, zelené či purpurové, temně modrá, zelená či purpurová, v barvách duhy či třeba tyrkysová). Obvykle bývá dlouhá, ale i délka se liší rasově. Stejně tak ohon, který je vždy shodné barvy i odstínu s hřívou (výjimky mohou existovat). Rasy se rovněž liší zbarvením rohu, který nejčastěji bývá slonovinově zbarvený a neposkvrněně bílý, méně často perlový, stříbrný a zlatý (zde obvykle v barvě hřívy), ale vyjma duhového, červeného a temně antracitového zabarvení se může objevovat i v dalších barevných kombinacích odpovídajících hřívě. Na rozdíl od tradovaných legend jednorožec po ztrátě svého rohu neumírá ani nepřijde o všechny své schopnosti.
Očí jsou velké, něžné a obvykle bývají hnědé. Nejproslulejší barvou ovšem je modrá a zlatavá, vzácně se objevují i zelené a černé. Na rozdíl od tvrdošíjně tradovaných informací nemá rozeklaná kopyta, nýbrž jediné kopyto, velikostí a tvarem obtížně rozeznatelné (problémy mají i zkušení stopaři) od koňského. Dle rasy se mohou objevovat okolo kopyt rousy.
Pozorováním nelze zjistit pohlaví; jedinou výjimkou jsou okamžiky, kdy si ulevuje, respektive stopy po této činnosti (klisny močí za zadními kopyty, hřebci před nimi). Většina jazyků (např. němčina nebo angličtina) v první osobě jednotného čísla nerozlišuje rod; pokud jednorožec mluví jazykem, který rod rozlišuje (třeba slovenštinou), používá rod mužský (nebo ho taky v řeči střídá).

Prostředí a životní cyklus

Jednorožci zásadně žijí v lese, ale je jedno, zda jde o severskou tajgu či tropický prales, úrodnou nížinu nebo vysoké, divoké hory. Obvyklejší ovšem jsou v mírném pásu, už v jinak příliš se nelišících subtropech jich je méně. To, že dávají přednost spíše otevřenějšímu porostu, je dáno stravovacími návyky (tráva a pampelišky jsou holt chutnější než listí stromů a kapradí), protože i nejhustšími houštinami prochází stejně snadno jako zkušený druid.
Dospělosti dosahují zhruba okolo 20 roku života. Není jisté, jakého největšího věku se dožívají, protože sami své narozeniny neslaví a biochronologické metody se z neznámého důvodu zasekávají zhruba mezi 50-60 rokem života. Je bezpečně potvrzeno, že se bez problémů dožívají 150 let; spekulace ovšem mluví o jednorožcích starších než draci a o tom, že se jedná o tvory bezvěké. Tomu poslednímu nahrává skutečnost, že se neví o žádném jednorožci, který by zemřel stářím.
Nikdo nikdy neviděl březí klisnu ani klisnu s mládětem mladším 6 let, ostatně ani mládě mladší 6 let. O rozmnožování proto není známo naprosto nic (divoké spekulace se nepočítají). Sami jednorožci považují takové dotazy za vlezlé a odmítají na ně odpovídat.

Chování a povaha

Jednorožci nejsou samotáři, ale stáda při sobě drží jen v nebezpečných oblastech, jinak se jejich členové toulají, kde je napadne, a jen příležitostně zavítají jeden za druhým. Jejich akční rádius může být značný – dokonce takový, že se hovoří o schopnosti cestovat za pomoci magie. Vůdcem stáda bývá plně respektovaná osobnost a je jedno, zda se jedná o klisnu nebo hřebce. Jeho moc bývá značná, ale také dosti přesně definovaná.
Povahově se ovšem jedná o družné tvory, pro které není problém udělat si přátele mezi ostatními lesními tvory. A to dokonce i u tvorů jinak dosti nepřátelských. Není nic výjimečného, že se jednorožec dokáže spřátelit se zeleným drakem nebo grizzlym samotářem. To, že jsou světu otevření ovšem neznamená, že jsou bezstarostní. Cizincům nedůvěřují a vyjma situací, kdy si jsou jistí situací, se jim neukazují. Fakt, že tlupa podivných individuí se zrovna rve s tlupou nemrtvých podporovaných skřetím šamanem a vlčími jezdci ještě neznamená, že se k nim jednorožec poté, co jim v boji pomůže, bez obav obrátí zády. Důvěru těchto vznešených tvorů mohou získat lidé a podobní tvorové složitě a teprve po delší době, a i tehdy bude ve vztahu jistá míra odstupu. Lze říci, že ani po 30 letech přátelství není jednorožec vůči svému lidskému etc. příteli zcela a beze zbytku otevřený. Na druhou stranu respektuje soukromí druhých a do jejich osobních záležitostí jim bez velmi pádného důvodu čenich strkat nebudou.
Kritickými body jsou roh a nohy – bez ohledu na to, jak moc dobré vztahy má jednorožec se svými nejednorožčími přáteli, sáhnutí na ně bez jeho svolení znamená obrovské problémy. Zdravé nohy jsou naprostou nezbytností, byť nikoli postačující, k přežití – zhojená zlomenina znamená, že na kost se už nelze plně spolehnout, a trojnohý kůň zjevně neběhá dobře. To, že roh není sídlem jednorožcovy životní síly ani magické moci neznamená, že pro něj není důležitý (hlavní obranná zbraň, shromažďuje se v něm část magenergie, nejspíš má něco společného se zdravým růstem – a schopností myslet). Jednorožec tedy akci vyhodnotí jako smrtelné ohrožení a podle toho zareaguje.
Pokud se pominou různí nadpřirození temní tvorové, které jednorožcova přirozenost dráždí, a většina nemrtvých (výjimky existují), nemají jednorožci vyslovené nepřátele. Dokonce i s tlupami skřetů a orků dokáží vyjít vcelku po dobrém.

Causa panna

Všechny jednorožce, bez ohledu na pohlaví, fascinují humanoidní (na rase až tak nezáleží, budou mimo i ze skřetice) dívky. Nikoli nutně se nemusí jednat o sexuálně nedotčenou („panna“ původně znamenala mladou neprovdanou dívku), ovšem mají jakýsi záhadný smysl, kterým neomylně poznají poběhlici čili „prázdnou ženku“ – a takové si nevšimnou. To, že jim pokládají hlavy do klína, báchorkou není. Netuší se proč, protože sexuální zájem o ně nejeví a žádné další myslitelné použití dívek nebylo nalezeno. Prostě jednorožci chtějí pobývat v jejich přítomnosti, mít položenou hlavu v jejich klíně, nechat se od nich laskat a rozčesávat hřívu, jsou ochotní je nosit, občas dokonce i sahat na roh jim dovolí, ale to je také všechno. A zájem projevují jen a pouze o fyzicky dospělé (byť nikoli nutně po té stránce zdravé či standardní), a to do cca 25 let věku (vztaženo na lidský životní cyklus). Na atraktivitě nezáleží, na povahových vlastnostech může – ale i většina nejproblémovějších a nejnepříjemnějších povah se v přítomnosti jednorožce chová dobře.
Lov jednorožců pomocí (ke všemu) svolné panny nicméně není právě bezpečná záležitost. Pro jednorožce se sice jedná o vábničku, kterou nemůže minout, ale on sám moc dobře ví, že to může být past, a tak s tím zbytečkem svobodné vůle nejprve zajde za pár přáteli, které v lese zcela jistě má. A tak se může těšit pozornosti panny uprostřed kruhu spících, zkamenělých, mrtvých nebo panicky prchajících rádobylovců. Co se ví, tak jednorožci neprojevují zájem o víly, dryády, rusalky ani jiná podobná stvoření, se kterými se jinak nezřídka přátelí. Podobně – až na to přátelství – na tom jsou i lykantropové a jiní tvorové měnící podobu, harpyje, sirény, gorgony.

Exkurs: Vysvětlení dle spisovatelů Zájmu jednorožců o panny se kromě mystiků věnovali i spisovatelé. Piers Anthony zájem jednorožců o panny vysvětlil ústy Klipa, mladého jednorožčího hřebce, v knize Dvojí nekonečno následovně. Jen pro vysvětlení dodávám, že Klip stejně jako ostatní jednorožci na sebe kromě rodné podoby může vzít ještě dvě další – v jeho případě lidskou a jestřába.
„Ty nejsi panic, že ne?“
Stile si navlékl košili a zavrtěl hlavou.
„Ty povídačky jsou nadsazené,“ pokračoval Klip. „Kdybych někdy narazil na pohlavně vyspělou pannu, určitě bych jí do klína nepoložil hlavu!“
Stile se pobaveně usmál.
„Na co by vlastně jednorožci – nebo komukoliv v podobě lichokopytníka – byla lidská dívka?“
„To je prosté. Vůdčí hřebec obhospodařuje ty nejlepší klisny ze stáda, my ostatní tedy zůstáváme na suchu. Nejen z obilí jednorožec živ je, však to znáš! A i když lidské tělo není tak sladké jako tělo jednorožce, i dotek ruky pěkné panny –“

Zvláštní schopnosti

Jednorožci jsou zejména v lidovém folkloru nadáni množstvím zvláštních schopností (schopnost rohu odhalovat a léčit jedy, přinášet štěstí, chránit před opilostí, trus mocné hnojivo pro růst kouzelných rostlin…). Dle světa a jeho ladění na tom bude dosti podobně i jistá část „odborné“ literatury – v hodně „realistickém“ světě se budou naprosté bludy objevovat i v dílech jinak nezpochybňovaných, přesných a sepsaných uctívanými autoritami (pro Zemi by šlo třeba o práce (sv.) Alberta Velikého, velevýznamného učence vrcholného středověku na polích různých věd včetně alchymie a magie, sv. Isidora ze Sevilly, autora extrémně vlivné raně středověké „encyklopedie“, Aristotela). Jednorožci se zvlášť bude hemžit mystická literatura.

Mystický vliv: Skutečností je, že jednorožec má v mystickém smyslu značný vliv; je také pravda, že v tomto případě bohatě postačuje jeho pouhá přítomnost, aby rituály, invokace a „velká díla“ běžela zcela jiným (a žádoucím) způsobem. Stejně tak se části jednorožcova těla, počínaje žíněmi z hřívy a ohonu přes tolik proslavený roh a konče vnitřními orgány a dalšími nepostradatelnými částmi, dají využít při různých příležitostech v alchymii a magii, arciže hlavně temnějšího až absolutně černého zaměření. Obé je důvod, proč jsou různí lidé etc. ochotní za sehnání jednorožce zaplatit opravdu slušné sumy.
Kouzelnická magie: Jednorožec umí používat kouzelnická kouzla. Magenergie se koncentruje v rohu, ze kterého se nedá naprosto žádným způsobem vydestilovat. Množství se obvykle pohybuje okolo 30 magů (může jí být více i méně), které se po vyčerpání obnoví během dvou dnů. Tato schopnost není závislá na tom, zda je jednorožec živý nebo zda je roh spojen s jeho tělem. Magenergii tak mohou používat i držitelé rohu. Pokud ovšem sešle útočné kouzlo na dobrou postavu kdokoli jiný než jednorožec, kouzlo neúčinkuje, magenergie na 1 rok (nebo do vrácení rohu jednorožci) zmizí a sesilatele nezřídka postihne ještě nějaká mírnější kletba. Něco jako oblíbené kouzlo neexistuje, jen útočná kouzla nikdy nejsou v převaze.
Přírodní magie: Jednorožec zároveň dokáže používat i přírodní magii. Ta není tak spektakulární, takže tato schopnost není obecně známa. Míra magenergie se liší, asi dle věku jednorožce – nebo možná hloubky oddanosti lesu, ve kterém žije, či místa, na kterém se zrovna nachází (dle některých ehm, ehm „odborných“ knih na to má vliv fáze měsíce a astrologické znamení…). Jednorožci bez magenergie a s více než 50 magy sice známi jsou, ale jde o velice zřídké zjevy. Může používat jak kouzla obecně hraničářská tak chodecká a druidská. Zdá se, že i repertoárem se jedinec od jedince liší. Netuší se, kde se magenergie soustřeďuje; průzkumy nic nebyly schopny nalézt, proto se tvrdí (možná pravdivě, možná ne), že je rozprostřena po celém těle.
Cesta přírody: Nemalá část jednorožců se věnuje studiu povolání hraničáře a někteří se dokonce stávají mocnými druidy nebo kněžími přírodních bohů. O jednorožčích chodcích sice problesklo pár divokých zvěstí, které se nepodařilo ani potvrdit ani vyvrátit.
Únik pronásledovatelům: S pravděpodobností (50 + 10/ počet kol pronásledování)% je jednorožec schopný zmizet v lese svým pronásledovatelům. K následnému nalezení nepomohou ani psi či jiní tvorové schopní řídit se čichem.
Bezestopý krok: Pokud jednorožec chce, nezanechává po sobě žádné stopy. Na tuto schopnost se musí soustředit a proto ji obvykle nepoužívá.
Magická zbraň: Jednorožcův roh a kopyta se pro účely zranitelnosti považují za kouzelnou zbraň. Na druhou stranu se před nimi nelze chránit jako před kouzelnými zbraněmi.
Imunita vůči nemocem: Jednorožec je imunní vůči velké většině infekčních nemocí.
Odolnost vůči kouzlům: Jednorožec je také odolný proti některým druhům kouzel. Proti kouzlům fyzickým (viz. zranitelnost) není odolnost úplná – sám jednorožec na sebe takové kouzlo seslat může a ono bude fungovat. Nelze jej nalézt pomocí sledovacích kouzel. Ani práce se sférami dvakrát nepomůže, jen potvrdí, zda v oblasti jednorožec je nebo není.

Přidáno:

Přečteno: 0

Hlasovalo: 9

author_nick:

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Děkuji za kritiku i opravy/ úpravy. Opravovat chyby ve vlastních textech je práce obtížná, člověk tam tu stylistiku prostě nevidí. Propříště se s tím pokusím něco udělat, ale za výsledek neručím.

Mým cílem bylo rozšířit existující kratičký a poněkud suchý – i když plně vyhovující – popis jednorožce v Příručce Pána jeskyně; doplnění různých zvláštních schopností nebo herních statistik nebylo primárním zájmem, co jsem mohl, to jsem převzal. Proto jednorožec nemá uvedenou sílu mysli. Na druhou stranu jsem doplnil útok kopyty (jednorožec se bude bránit všemi možnými prostředky – a koňovití lichokopytníci kolem sebe kopou).

Co se Zvláštních schopností týká, i tady jsem se cíleně držel obecných popisů. Jednorožec je zkrátka tvor mystický a tajemný, a mystika i tajemno jdou pravidlově popisovat dost špatně. Proto je „Mystický vliv“ napsán tak, jak je. „Kouzelnická magie“ je v podstatě jen přepsání textu z pravidel jinými slovy a trochu obšírněji, „Přírodní magii“ jsem přidal proto, že mi k jednorožci sedí o trochu víc než kouzelnická. Navíc se obě magie dle pravidel vylučují (rozumné řešení, dokonce to jde podložit filosofickou teorií) a oba druhy magie najednou tedy z jednorožce činí tvora ještě tajemnějšího a unikátnějšího. „Cesta přírody“ je způsob, kterak nechat postavy potkat Lesapána z „Draků podzimního soumraku“ z DragonLance; není důvod, proč by se jednorožec nemohl při lese jakožto svém životním prostředí věnovat povolání hraničáře nebo kněze vhodného přírodního božstva. „Únik pronásledovatelům“ je rozpis schopnosti z pravidel, proto je tam uvedena i ona (převzatá) pravděpodobnost. „Bezestopý krok“ přidává jednorožci na tajemnosti („Tvor, který nezanechává stopy!“), „Magická zbraň“ je pak snad přirozenou reakcí na charakter tvora. Zranitelnost sice vylučuje jedy, ale nikoli nemoci; proti některým nemocem imunita snad ani existovat nemůže (když promrznete, tak si to odstonáte, nedostatek vitamínů je nedostatek vitamínů), ale proti infekčním nemocem typu mor (jakýkoli), tyfus, tuberkulóza, malárie jednorožec snad imunní být může, ne? Opět to posiluje jeho charakter tajemného tvora. „Odolnost vůči kouzlům“ hodně řeší zranitelnost, ale pak zůstává otázka, jestli se třeba jednorožec dokáže zneviditelnit. Co se týká schopností sfér, nejsem si zcela jistý, jak to pravidla ošetřují (respektive pokud bude jednorožcova přítomnost v oblasti „tajná“, jestli je lze vůbec použít). Viděl bych to tak, že se theug normálně zeptá jako u jiné otázky, a dle příslušných ničím jiným neovlivněných pravidel dostane (silně neuspokojivou a nekonkrétní) odpověď. Jednorožci sami theurgy nejsou a nemají jak posílit mlčenlivost sfér.

Za tu anotaci – a pár dalších chybějících údajů jako je třeba nosnost nebo typ tvora pro pohyblivost a vytrvalost – se omlouvám, to je zásadní hrubka. Příště si na to dám pozor. A na ony „samozřejmé věci“ taky – to je ještě zásadnější připomínka.

Dakeyras: To by magickými tvory musely být i panny :)


 Uživatel úrovně 5

Já jsem tu už jednou psal, kam se to ztratilo netuším. Ale co. Stejně to bylo o tom, že absolutně souhlasím s Hamstrem. Skoro jako by psal, co jsem diktoval + přidal ještě další věci, kterých jsem si nevšim.

A ještě bych dodal: Proč to není magický tvor? Mě přijde magický docela dost. Už jen tím, že se části jeho těl používají k obřadům i když hlavně temným.


 Uživatel úrovně 8

Popis je hezky slohově zpracovaný, ale občas se autor zamotal v souvětí. "To, že dávají přednost spíše otevřenějšímu porostu, je dáno stravovacími návyky (tráva a pampelišky jsou holt chutnější než listí stromů a kapradí), protože i nejhustšími houštinami prochází stejně snadno jako zkušený druid." kde bych slovo "protože" nahradil slovem "přestože"... ale nechci zasahovat do všeho. Nebo zde: "ještě neznamená, že se k nim jednorožec poté, co jim v boji pomůže, bez obav obrátí zády."

Líbí se mi, že je popis obšírný, ale zachovává místo pro tajemno a vlastní nápady tvůrce světa (nejlépe je to vidět u rozmnožování).
Ve výsledku ale neposkytuje tak úchvatné závěry. Čtenář je ze začátku namlsán vyumělkovaným čtivem, až dojde ke schopnostem, které uplynou rychle. Dílo skončí náhle a já osobně jsem skončil s pocitem poloplnosti. Rozečetlo mne to, dal bych si ještě : )
Zvláštní schopnosti jsou popsané někdy i pouze jednou větou. V porovnání s předchozími odstavci je to právě chudší a závěr je tak slabší než zbytek díla. Přitom si dovedu představit bohatší popis u jednotlivých schopností. Když už by se člověk spokojil s kratším textem, zbývá tu prostor pro pravidlová řešení, která ale bohužel zůstávají obecně popisnými - sféry mají několik úrovní, běžné, nízké můžou mít krátké prsty ("jen potvrdí, zda v oblasti jednorožec je nebo není"), ale vyšší sféry by měly podat i konkrétnější informace. Určení této hranice bych očekával. Některé schopnosti byly jakoby dvakrát (jednou v parametrech zranitelnosti, podruhé v popisu schopnosti), některé možné schopnosti zas popsány nebyly (odolnost proti zbraním (B a D), obzvlášť ve vztahu k uřezávání rohu).
Výzvou by bylo určení síly mysli, ale pravidlově to magický tvor není, takže je to vlastně správně, že autor neexperimentuje : )
Potrava nebyla moc rozepsána. Má třeba mlsný jazýček? : ) Z ekologického hlediska bych ho tipoval na okusovače, vybírače, podobně jako koza, srnec nebo los. (Protipólem je spásač - kráva, kůň.)

Dovolil jsem si připsat asi 3 čárky, do zranitelnosti H+ (dle edice 1.6 - magické alchymistické lektvary), otagovat nadpisy, za pohyblivost připsat "zvěř". Návaznost, tedy rozšíření pravidlové bestie mi přijde jako chválihodný čin a originální nápad. Je škoda, že popis z pravidel je (sice správně) hodně převzatý, ale ne úplně (hm, kde je ta hranice?), a tak tam chybí věci např. že roh si dobrodruh může vyškemrat a půjčit a po dobrodružství mu ho vrátit. Nebo to, že jednorožec mluví, je zde nadhozeno jako samozřejmost.

Uvítal bych anotaci na začátku popisu - proč a že vůbec má tento jednorožec přímou návaznost (statistiky, schopnosti, magenergie...) na pravidlového jednorožce z PPP str. 136.

Myslím si, že dílo může pomoct nejednomu PJ. Zaměřením je originální, nicméně úplné novinky dílo nepřináší. Připínám blýštivé 3 hvězdičky.