Za dávných dob, kdy zlí mágové bojovali proti svobodným královstvím země Doren a jejich vojáci napadali její města, kdy králové lidí a ostatních ras tvořili a spojovali své armády proti společnému nepříteli, objevil jeden z nejhrůznějších mágů Horaken rasu, která mu měla přinést moc nad celou zemí. Byli to lykantropové. Jeho vojska již dobývala okrajová města a královské armády neměli proti těmto nestvůrám šanci. Nepůsobily na ně totiž obyčejné zbraně a ani kouzelné toho moc nesvedly. Ale Horaken s něčím nepočítal.

Tou dobou žila ve městě Awor věštkyně Erniesa. Byla odsouzena k upálení na hranici, protože předpověděla napadení královského města a smrt krále. Ale v noci před popravou měla své poslední vidění: "Vlkodlak běžel proti mladému lučištníkovi. Z tlamy mu kapaly sliny a drápy měl od krve. Lučištník byl ale klidný. Vytáhl z toulce šíp, založil ho do luku a tětivu natáhl tak, až se mu zařízla do tváře. Vypustil šíp. Kdyby měl kovový hrot, sotva by prorazil lykantropovu kůži. Ale tento šíp byl jiný. Probodl vlkodlaka naskrz, vyjel mu ze zad a na jeho konci se blýskl stříbrný hrot. Netvor byl mrtev."

V den popravy, když ji vyvedl žalářník z její cely, dožadovala se, aby mohla naposledy promluvit s knězem Kariem. Chtěla mu říct o svém vidění. Nebylo jí to ale dovoleno a bubny začaly hrát tu nejhorší melodii, kterou může odsouzený na smrt slyšet. Poté byla řetězem připoutána ke kůlu uprostřed hranice. Kat již zapaloval louč a kněz Karius začal pronášet modlitbu za duši odsouzené. V okamžiku, kdy kat zapálil hranici, vykřikla Erniesa tato slova: "Dokud nebudou ze všeho stříbra v královském paláci vyrobeny zbraně, nezůstane jediného svobodného království na zemi. Je to snad mnoho, králi, za svobodu tvého lidu?" To bylo její poslední proroctví.

Král nejprve odporoval, ale když viděl, jak nepřátelská vojska ničí jeho města a vesnice, svolil a uposlechl proroctví. Zbrojíři ihned začali tavit stříbrňáky ze všech truhlic, stříbrné prsteny a náhrdelníky a vyrábět meče, kopí, palcáty, sekery a hroty k šípům. Král si také nechal vyrobit meč pro sebe. Byl to dlouhý meč se stříbrnou čepelí a zlatem a diamanty vykládaným jílcem. Prý se mu bude hodit k jeho novému prstenu, který našel při vyprazdňování truhlic v jednom sklepě. O dva měsíce později napadla nepřátelská vojska město, ve kterém byl i královský palác. Sám král vedl obranu města. Vojáci už rozbíjeli bránu. Útočili na lučištníky na hradbách. Vlkodlaci ničili pěšáky neuvěřitelnou silou a rychlostí. Brána již byla proražena a do města se vrhli vlkodlaci a vojáci. Vtom se vrhnul do bitvy také král - viděl, že obrana nevydrží. Svým mečem kosil vojáky jednoho po druhém. Najednou se na něj vrhnul obrovský vlkodlak a srazil ho na zem. Uviděl před sebou odpornou tlamu vlkodlaka a instinktivně se bránil rukou. Vtom hrozně zařval, když uviděl svůj pahýl, který mu zbyl z levé ruky. Sekl vlkodlaka vší silou, a to i proto, že ho připravil o jeho stříbrný prsten. Sám byl překvapen, protože usekl vlkodlakovi hlavu jednou ranou. Vtom okamžiku naplnila všechny královy muže nová naděje. Nebe se projasnilo a proroctví se naplnilo. Stříbrné zbraně kosily bez rozdílu jak vojáky, tak lykantropy. Král ovšem podlehl zranění způsobenému otrávenou šipkou z kuše, kterou mu někdo vpálil do zad.

Horaken se dozvěděl o porážce své armády a proto dal svolat Temnou radu, která měla najít nové nestvůry. Takové, aby byly odolné proti stříbru.

Mladý mág Wirtes pátral v zapomenutých knihách a objevil návod pro výrobu Stříbrných tygříků a také návod pro vyvolání jejich Mistra. Před radu ale předstoupil jen s výrobou nižšího a vyššího tygříka a také s podmínkou, že bude povýšen do vyššího řádu mágů. Horaken mu vše slíbil, ale po první vítězné bitvě nechal Wirta zavřít do odlehlé jeskyně, aby nikomu nevyzradil postup výroby. Až po dvanácti letech týrání a hladovění ho zachránil jeden mladý dobrodruh, který zabil stráže a Wirta osvobodil. Ten se ihned vydal pomstít se Horakenovi. Proto vyhledal theurga na straně dobra a prozradil mu tajemství vyvolání Mistra.

Když byl Mistr vyvolán, a na tom se podílelo svou magenergií mnoho theurgů, vydal se nový král se svým vojskem do boje. Nepřítelova armáda se vrhla na královu armádu v obrovské převaze. Stalo se ovšem něco neuvěřitelného. Mistr strašlivě zařval a všichni tygříci se vrhli na vlkodlaky a svými stříbrnými drápy a zuby trhali jejich maso. Nepřátelská armáda se dala na útěk, ale nebylo jim to nic platné. Tygříci je doháněli a zabíjeli, nebo je usmrtili svými zvláštními mentálními útoky. Naživu nechali pouze jednoho muže, aby vyřídil Horakenovi jeho prohru.

Na mnoho let se tímto vítězstvím přiklonila moc na stranu dobra.