Dveře „Zvířecího žrádla“ se pomalu otevřely. Ven se vypotácela postava znavená dlouhým a vytrvalým pitím. Žoldák Joker, který prošel všemi možnými bitvami za posledních deset let, teď bojoval bitvu sice mnohem menší, ale na jeho smysly mnohem náročnější.

Městečko nebo spíš nově vznikající kolonie Rhat-dan, zbudovaná před nedávnem u pralesa Gif, byla snem každého žoldáka. Težba drahého dřeva a strach místních obyvatel o tak narychlo získaného zboží tvořilo spoustu pracovních míst pro kdejaké vrahy a nájemné žoldnéře.

Joker se trmácel delší ulicí, která za deset let bude noblesní a velmi výdělečnou hlavní třídou. Zatím tu stálo jen pár rozestavěných domů. Kolem dokola byli ještě temné rostlinné kouty, které ještě nebyly vykáceny. Stíny stromů tvořily velmi zajímavé, až legrační obrazce.

Alkoholem znavený žoldák zatočil ke kasárnám lorda Hajinka. Jeho nýnějšího zaměstnavatele. O tuhle ulici se moc kolonisté nestarali. Byla to vlastně jenom obyčejná pěšina a kolem ní se volně rozprostíral prales.

Kráčel dál po nerovné půdě. Joke se napil se z poloprázné láhve. Zakopl a tvrdě dopadl na zem .

Joker se ztěka zvedl na kolena. Na tváři se mu objevil úsměv. Láhev se nerozbila.

Tvrdá rána ho zasáhla do obličeje. Opět upadl do prachu. Hlava se mu po té ráně pročistila. Zvedl hlavu. Upíral pohled do žlutých očích menšího, humanoidního a ještě k tomu chlupatého tvora.

„Nevím sice…kdo jsi. Ale teď si udělal velkou chybu, chlapče. Ještě ani netušíš na koho si na narazil!“ Vypustil těžce ze sebe, při tom levou rukou vrhl, teď již prázdnou, láhev přesně mezi jeho dvě žluté oči.

Ozval se zvuk třištivého skla. Rána, která by srazila na zem silného muže, jen trošku odstrčila malého, ale róbusního tvora do zadu.

To Jokerovi stačilo. Vyskočil na nohy.

„Tak pán je velkej drsňák, co?“ Joker se přiblížil na malou vzdálenost ke svému nepříteli. Omámenost z alkoholu už pominulo, ale bolest hlavy mu to moc neulehčovalo. Vystřelili svou pravačkou. Ruka zaťatá v pěst narazila tvrdě do míst, kde by obyčejný člověk měl mít bradu. Pak následovala rána do břicha a zase do hlavy. Opakovaný a naučený rytmus, který se už tolikrát osvečil i dnes přinesl své ovoce. Chlupáč se konečně svezl k zemi.

Joker pomalu přistoupil k ležící bestii. Pro jistotu ji ještě jednou kopl do hlavy.

„To už není taková psina, co? Co ty držko, no?“ Následovaly další kopance.

Pak Jokera objaly dvě silné paže. Zkusil natočit hlavu. Periférním viděním záhledl další tu…tu …tu opici! A před ním je další! Chlupaté tlapy mu silně tlačily na hrudník. Měl pocit, že hodně brzy vypustí poslední výdech. Jeho druhý protivník už stál těsně nad ním a jeho obrovské ruce se mu pomalu chystly zlámat vaz.

Musel něco udělat. A musel to udělat hned!

Vší silou vykopl oběma nohama přímo před sebe. Opice spadla na znak. Síla úderu též způsobila, že i opice, která držela Jokera upadla.

Toho zkušený žoldák využil, překulil se a z pochvy na zádech vytáhl mačetu, která v těchto zemských šířskách byla víc než jen vhodná zbraň. Jendím primitivním úderem zarazil svou zbraň hluboko do opičího těla. Zkušeným vrutem ji zase z těla vytrhl. Přiskočil k právě vstávající druhé bestii a ladným švihem jí odsekl polovinu hlavy.

Už si myslel, že má všechno za sebou, ale spletl se. Okolo se začalo objevovat další páry očí. Napočítal jich minimálně pět párů. Neměl kam utéct. Byly všude kolem něj. A co hůř. Začali se přibližovat

Nechtěl se vzdát bez boje.Na nejbližší opici provedl výpad. Škrábl ji jen do boku.

Na lopatkách ucítil silnou bolest. Jedna z těch potvor ho udeřila do zad.

Ty jejich hnáy jsou jak kyje, pomylel si.

Joker se začal točit ve víru a sekla do všeho co se kolem něj objevilo. Krví měl potříštěný obličej i oblečení. A něktrá z nich byla i jeho. Začínal být unavený. A nepřátel neubývalo. Spíš naopak. Každý úder byl pro něj težší a těžší. I pohyb byl náročnějšší kvůli mrtvým těl a tlaku ostatních opic.

O pár chvil později mu jedna vyrazila zbraň. Ostatní na to zareagovali ještě silnějšími a zbesilejšími útoky.

Joker si jen ztěží uvědomil, že padána zem, a že ostré zuby se mu zakousávají do těla. Už ani necítil bolest. Přícházela osvobuzující tma. Jeho poslední myšlenka byla veselá. “Aspoň se vyhnu kocovině…“

Z knihy Cesta do Země draků

Já, Arturo Sendival, zatím ne moc slavný badatel se chci s tebou, milý čtenáři, podělit o svůj nejnovější zvířecí objev od dob objevení inteligence u opice.

Bylo třetího záři. Uběhly již tři měsíce od toho co jsem se vydal se svou družinou do pralesa Gif na Jižním kontinentě.

Toho dne deštivě pršelo. Schovali jsme se pod jeden skalní převis, který jsem skromně pojmenoval Sendivalova spása. Těsně po poledni déšť ustal. Šli jsme na sever. Asi ve čtyři hodiny jsme se zastavili u podivných stromů, které jsem skromně pojmenoval Sednivalky.

Seděli jsme tam asi tak půl hodiny, když se západně od lesa objevila velká skupina goril.

Aspoň jsem si myslel, že to jsou gorily, ale na to byly moc malé, asi jako ti malí a hnusní trpajzlíci. Jejich srst byla prořídla a šedá, oči žloutkově žluté. A ty svaly! Ty svaly byly jak kotevní lana!

V čele šel velmi výrazný jedinec. Srst na čenichu měl jasně purpurovou barvu. Přesně uprostřed (nejspíš) hlavy mu vyrůstal asi patnácti centimetrový rohovitý roh, který jsem skromně pojmenoval Sendi.

Na to jak byli malí se pohybovali až podivně rychle. Další věc, které jsem si všiml je, že když se na mýtině zastavili, tak se od skupiny (kterou tvořilo asi třicet kusů) oddělilo osm jedinců a ochránecky se postavili na každou světovou stranu. Sami jsme se museli vylést vysoko mezi stromy, aby si nás nevšimli. Tento pud jsem skromně pojmenoval Sendivalův reflex.

Asi o osm minut později se od skupiny oddělila další várka maníků a ti se vydali na západ do lesů. A asi o pětačtyřicet minut později se vrátili a to mě poser (prosím, promiň mi tyhle vyrázy) každý nesl jednu gazelu. Když je položili, celá skupina se na mrtvé vrhla. Je vidět, že jsou to masožravci.

Čekali jsme další dve hodiny než se něco opět stalo. Severní ?hlídka? začala divoce pokřikovat. A k vůdci přitáhli jakého si nebožáka lidské rasy. Osobně si myslín, že to byl lovec z nedaleké vesnice. Rád bych tomu ubožákovi pomohl, ale chtěl jsem vidět, co se bude dít. Samozřejmě ve jménu vědy!

Takže ti dva nejvýraznější jedinci (asi alfa pár) si nejdříve toho týpka očuchali a pak ten samec začal divoce pěstmi bušit do jeho hrudi. Zvuk lámání kostí jsem slyšel až na horu, na Sendivalce (No, nezní to pěkně, můj milý čtenáři?). Po chvíli přestal, tomu muži pryštěla krev z hrudi a úst mu krev tekla proudem. Určitě měl vnitřní krvácení. Nastoupila samice. Byla očividně slabší, ale i tak by mě zlomila ve dví. Ona, ale ruce nepotřebovala. Vrhla se na jeho hlavu a zuby ostřejšími než nože mu ukousla levé ucho! Ten ubožák začal divoce řvát.

Nakonec, s přežvykujicími ústy též ustoupila. Vypadalo to, že jsou na řadě ostatní. Toto jednání jsem skromně pojmenoval Sendivalovo dělení.

Teď už to vůdce žoldáků (nepřikládám tomu moc důležitosti, ale těch žoldáků bylo patnáct) nevydržel a vydal se tomu ubožákovi se svými muži pomoct. Sendivalovci (jak jsem ty tvory skromně pojmenoval) měli přesilu dva na jednoho, ale kapitán spoléhal na to, že ty ?hloupá? zvířata zažene. Chudák. Nevěděl jak moc se spletl.

S divokým vřískotem se na Sendivalovce vrhli. Ti se nedali na útěk, ale ani se na žoldáky nevrhli. Ale zformovali jakoýsi dvojitý kruh okolo alfa páru. To ty hloupé žoldáky neodradilo. Pravda měli své zbraně, jenže Sendivalovci sice umírali pod jejich zbraněmi, ale tak, že druhá linie toho dokázala využít a útočnika skolit. A na každého mrtvého Sendivalovce se objevil jiný. Bylo to v celku rychlé, ale jistě velmi zajímavé.

Nejzajímavější bylo jejich jednání se zraněnými žoldáky. Ty těžce zraněné dobili (i ty svoje (je zajímavé, že poznají těžká zranění)) a těm lehce zraněným žoldáků zpřelámali nohy. Lehce zraněné (i žoldáky, teda až na ty zlámané nohy) ošetřili nějakými sušenými listy, ale to zajímavé nepovažuju. Pak ti silní jedinci vzali do náruče ty zneutralizované vojáky a odešli zpět do lesa. Osobně si myslím, že je nakonec sežerou. Jejich chyba. Měli mě poslechnout. Tohle jednání jsem skromně pojmenoval Sendivalův způsob získávání potravy.

Tak můj milý čtenáři si svědkem toho, jak já, Arturo Sendival, se stanu slavným a známým!

Arturo Sendival byl o čtyři měsíce později objeven mrtev v jedé z městských uliček. Podezření spadlo na cech žoldnůřů.

Popis Lodži

Důvodem vzniku lodži není žádné náročné kouzlo ani působení magického pole. Dokonce je ani nikdo nevyrobil (krom přírody). Ano, zdá se to témeř nemožné, že ve světě plném magie, čarodějů a alchymistů ještě něco málo vzniká přirozenou cestou. Jak jsem již naznačil, za lodži může příroda a evoluce. Dokonce mají své místo na mapě zvířat přesně vyznačeno. Lodži (to není oficiální název, ale tak je pojmenovali jedni pralesní lovci, a protože to co je cizí, je kůl (pro rejpaly cool), tak se tento název začal používat všeobecně. Nikdo nevnímal tu malou skupinku vědců, ktré se to nelíbilo, ale kdo by se divil.

Lodži je evoluční mezičlánek. Mezičlánek mezi homo neandrtalis a australopitecus africanus. Ta malá bezvýznamná skupinka vědců jí dala název homo imperfectus (člověk nedokončený).

Takže Lodži sice není lidský předcůdce, ale spíš takový prabratránek. To mu ovšem nezabránilo, aby získal aspoň základní inteligenci. Vymření se zachránili jenom díky tomu, že se naučili přežít v hluboké džungli a díky tomu se dožili i dnešních dnů.

Většinou tvoří smečky o minimálním počtu dvacet kusů. Jeho mozková aktivita dosáhla tak vysoké úrovně, že se již naučil používat předměty. Ale není zas tak vysoká, aby ho donutila si ty předměty uchovávat. Většinou žije v teplých oblastech, a tak nepocítil potřebu se ošatit. Jako bydliště vyhledávají prostorné jeskyně nebo pod mohutnými stromy uprostřed džunglí. I přes opičí zevření, nejsou nijak schopní lezci. Vadí jim k tomu jejich mohutné, ale neohrabané prsty.

Dokonce jsou známé okamžiky, kdy lodži použil nějaký předmět, ale po použítí jej ihned zahodil, takže zas tak chytří nebudou.

Lodži je tvor podobný člověku (i když je o poznání menší ) a je pokryt šedou, prořídlou srstí. I přes malou výšku mají značnou sílu a odolnost. Pohybujou se většinou po dvou nohách, ale když chtějí vyvynout větší rychlost, běhají po všech čtyřech. Dožívají se průměrného věku pětadvacet let samice a panáct až dvacet let samec.

Hinearchii smečky tvoří alfa pár. Silní a schopní vůdci byli jedním z důvodů jejich přežití.

Jednotlivé popisy

Lodži (alfa samec)

Životaschopnost: 4 + 2
Útočné číslo : 8 + 8 (zuby); 12 + 2 (pařáty - dva útoky za kolo)
Obranné číslo: 5
Odolnost: 16
Velikost: B
Bojovnost: 11
Zranitelnost: Humanoid
Pohyblivost: 15
Inteligence: 3
Charisma: 3
Přesvědčení: zmatené zlo
Poklady: nic
Zkušenost: 150

Alfa samec je jako jediný ze smečky velikostí B. Tento jedinec je silnější a odolnější než všichni ostatní, což je logické, jinak by neměl šanci udržet si tento post. Je dobře rozpoznatelný (nejen díky velikosti), protože těmto jedicům červená srst na čenichu a hormony způsobí růst rohovitého výrustku uprostřed hlavy (Samec ho nepoužívá k boji, ale jako odznak moci). Alfa samce je velmi inteligentí (samozřejmě v mezích možností) a organizuje celou smečku. Jeho potomek se obvykle stává alfa samcem. Jeli zabit, smečka začne poslouchat alfa samici, která si najde nejsilnějšího jedince ve smečce (obvykle do 1k6 dnů) jeho podoba se nezmění, ale jeho potomkovi ano.

Lodži (alfa samice)

Životaschopnost: 2
Útočné číslo: 6 + 3 (zuby); 10 + 0 (pařáty)
Obranné číslo: 3
Odolnost: 14
Velikost: A
Bojovnost: 11
Zranitenost: Humanoid
Pohyblivost: 13
Inteligence: 3
Charisma: 4
Poklady: nic
Zkušenost: 75

Věrná družka alfa samce. Alfa samicí se stává nejplodnější, nejsilnější a nejodolnější (prostě nejschopnější) ze samic. Je dobře rozpoznatelná neboť je znatelně větší než ostatní samice. Také je to hlavní opatrovnice mladých a jeli smečka napadena a zdá se, že to pro ni skončí víc nž špatně, tak schomáždí své mladé chráněnce a ostatní samice a opačnou stranou se stáhnou do lesa, kde založí novou smečku. Alfa samice dostává největší příděl potravin ( po ní alfa samec, samice, mladí a nakonec zbytek smečky) . Jeli zabita, alfa samec si najde jinou (tu nejvíc schopnou) do 1k6 hodin.

Lodži (lovec)

Životaschopnost: 3
Útočné číslo: 8 + 5 (zuby); 12 + 1 (pařáty)
Obranné číslo : 4
Odolnost: 15
Velikost: AB
Bojovnost: 10
Zranitelnost: Humanoid
Pohyblivost: 14
Inteligence: 2
Charisma: 1
Poklady: Nic
Zkušenost: 100

Lodži lovec je hlavní funkční buňka smečky. Jsou to oni, kdo loví a sbírají potravu a jsou to oni, kdo hlídají, když ostatní nasbíranou potravu jedí. Vyonávají všechnu těžkou a namáhavou práci. Hledají dobrá místa k táboření, snášejí kupy roští, trávy a větví na hromadu, aby ostatní mohli spát v teple. A ještě k tomu celou dobu hlídají, aby klid smečky nenarušil nějaký vetřelec. Ve zkratce řečeno, je to ta tvrdě pracující ?dělnická třída?. Je li smečka napadena, tak lovci stojí u sebe, jak bratři. Jakmile se jednou dostanou do bitevní vřavy, neutečou dokud nepadnou nebo dokud se zbytek smečky nedostane do bezpečí.

Lodži (samice)

Životaschopnost: 1
Útočné číslo: 3 + 1 (zuby); 9 - 2 (pařáty)
Obranné číslo: 2
Odolnost: 13
Velikost: A
Bojovnost: 9
Zranitelnost: Humanoid
Pohyblivost: 12
Inteligence: 2
Charisma: 3
Poklady: nic
Zkušenosti: 30

Ve smečce mají samice jenom dvě jednoduché povinosti. Zaprvé rodit mladé a starat se o ně. Za druhé, když je to potřeba tak upravit potravu (tím nemyslím uvařit, ale třeba svléknou z brnění), jsou ony ty pravé, protože jako jediné ze smečky si brousí nehty o kámen. Jsou to pravé ruce alfa samie a je li smečka v ohrožení, ze kterého se už nevykroutí, odejdou s alfa samicí a budou ji pomáhat. Některé si přestanou brousit nehty a převezmou práci lovců.

Styl boje

Lodži není typ nestvůry, která by se družině postavila tváří tvář nebo by se ji ukázala už na dlouhé sáhy, aby jim tím dala šanci si párkrát vystřelit.
Řekněme tedy, že máme družinu o čtyřech dobrodruzích (barbar válečník, elf kouzelník, kůduk zloděj a trpaslík alchymista), která právě prochází pralesní (hvozdní, či velmi hlubokou lesní) cestou. Na večer se utáboří na menší mýtině. Lovecká skupinka pěti lodži záhledne zář ohně a opatrně se k ní přikrade. Zpozoruje odpočívající družinku, a i když by nejspíš získali moment překvapení, netroufnou si, (Ne kvůli počtu, ale kvůli barbarovi a trpaslíkovi. Lodži mají respeskt (ne strach) před tvory, kteří jsou větší nebo mohutnější než oni sami.) proto se dva vydají zpět k alfa samci pro příkazy.

Řekněme, že ten si nemůže dovolit postrádat další lovce, ale poručí jim, aby zkusili slabší členy družiny dostat.

Tak se vrátí zpátky. A lodži čekají. Trpělivost je jedna z věcí které oni mají dostatek.

Po nějkém čase pošle družinka kudůka pro dřevo. A to je doba pro lodži. Kudůka se pokusí omráčit. (Kdyby ho zabili, tak moc jako trvanlivá potravina neposlouží.) Zaútočí na nej všichni, aby neměl šanci volat pomoc. Tento útok bude nejspíš rychlý a kudůk podlehne. Skupina nebude na nic čekat. Jeden z nich ho vezme a donese ke smečce (lepší vrabec?).

Po čase se nejspíš trpaslík půjde podívat, co se stalo s jeho přítelem. Lodži by teď měli ne výběr. Trpaslík už pro ně bude těžší sousto a ještě k tomu jich je o jednoho méně. Teď by rozhodovalo jak moc je hladová smečka.

Řekněmě, že smečka neprožívá nijak světlé chvíle a rozhodnou se zaútočit. Trpaslík se divoce brání a přitom zavolá i své přátelé. Ještě než příjdou však sám podlehne, ale jednoho ještě před tím zabije.

Teď se ukáže oddanost smečce. Jeden ze zbývající trojice vezeme tělo trpaslíka a vydá se taky na cestu ke smečce. Ostatní zatím zdrží přicházející dobrodruhy, aby svým bratřím dali větší šanci na útěk. To, že přitom oba dva nejspíš zahynou, je vědlejší.

Možná se zeptáte, proč nevezmou i své mrtvé a ty nesní. Odpověď je jednoduchá. Kanibalismus je ve smečce něco nepřípustného.

Dodatek autora

Jestli chcete vědět, co stálo za vznikem této bestie, tak odpověď je jednoduchá. Může za to totální imbecilita a láska k Dračímu doupěti.
Možná někoho zarazily ty dvě moje (prů)povídky na záčatku. Jejich vznik má tři důvody. První: Chtěl jsem vytvořit správnou atmosféru pro svou nestvůru. Za druhé: Rozvíjím tim svou mizernou spisovatelskou tvorbu. A za třetí: Hrozně mě to baví! A jestli s tím máte problém, měli jste to přeskočit.
Lodži určitě není výkvět servrových nestvůr a určitě nevytvoří nezapomenutelný zážitek, ale doufám, že i tak se vám líbí, a co víc, že ji dokážete využít.
Nakonec bych se chtěl omluvit za všechny pravopisné chyby a za jakékoli nesrovnalosti.

Všem přeji zábavnou hru.