„…šel jsem už pátým dnem tím mírným lesíkem kolem řeky Orma, krajina všude kolem byla nedotknutá člověkem. Tak daleko na jih se ještě nikdo neodvážil. Najednou se ze strany ozvalo zapraskání větviček a já vytasil meč. Z křoví vyběhlo malinké stvoření, mě asi po kolena s dlouhým střapatým ocáskem a schovalo se za mě. Pár sekund poté na se křovím prodral rys. Spatřil mě a zarazil se. Otevřel tlamu a zaprskal, čímž mi odhalil řadu sympatických tesáků. Výmluvně jsem zamával mečem a rys nevypadal, že by ze mě měl radost. Ozvalo se temné zavrčení a ke mně přiběhl Argo. Postavil se sebejistě přede mě a nevypadal, že by mu rys dělal nějaké potíže. Argo byl větší a lépe stavěný, rys byl možná rychlejší, ale pro tentokrát se rozhodl pro snadnější kořist a zmizel ve křoví…“

Ridstridin, hraničář

Vzhled

Pošuk stříbřitý je tvoreček vysoký kolem 50 až 55 coulů. Má humanoidní postavu pokrytou krátkou asi 1 coulovou srstí různé barvy. Barvu srsti určují vnější podmínky, jako podnebí, roční období…V podstatě jde o to že v zimě je Pošukova srst bílá až šedá, ve velmi vzácných případech i stříbřitá. Na jaře je zase většinou nahnědlá, až černá. Jeho srst se mění také podle okolní teploty. ( Takže pokud ho hodíte na dvě hodinky do mrazáku, zbělá vám i uprostřed léta :). To co vás na něm okamžitě zaujme jsou jeho smutné, velké, modré oči. Vypadají, jakoby už viděly všechnu bolest světa a vám se potom zdá, že to maličké stvoření si zaslouží vaši lásku a pozornost. Kolem očí má dva černé flíčky, které nezmizí ani při změně srsti. Jeho uši jsou srandovní a celé černé. Obvykle jsou velké až po ramena a při chůzi klimbají a občas mu zakryjí oči, takže Pošuk spadne. Nicméně svůj účel plní dobře a Pošuk má ultrasluch, jako u krola. Proužky stejné barvy, jako u očí najdete po dvou také nad koleny, lokty a také těsně pod střapečkem na ocásku. Co vás zaujme na druhý pohled je jeho ocas. Je vzhledem k němu až neuvěřitelně dlouhý a pevný. Obvykle je stejně velký jako Pošuk. Na konci ocasu je střapeček štětin jako u lva, štětiny mají taktéž černou barvu. Také si můžete všimnout, že Pošuk má na rukou jen tři mohutné prsty, které mají ale neuvěřitelně silný stisk. Na nohou má Pošuk prstů už pět. Jeho nohy jsou další zvláštností Pošuka, jsou neuvěřitelně ploché, až se zdá že jsou placaté. Zanechávají za sebou velmi dobře viditelnou stopu, podobnou hobití, nebo skřítčí.( Při stopování má hraničář bonus +5% v jakémkoli jiném terénu, než nepoužitelném ). Celkově působí Pošuk velmi miloučkým a roztomilým dojmem.

Chování

„…neustále kolem mě poskakoval a všemi možnými i nemožnými způsoby mi vyjadřoval svůj vděk. Velmi se mi zalíbil a zanedlouho se skamarádil i s Argem. Podle pohybů jeho ocásku jsem vždy poznal jakou má náladu a nejvíc jsem se bavil, když za mnou utíkal a zakopl, protože mu ty plandavé uši zase spadly na oči. Občas mi zmizel v korunách stromů a vrátil se s ovocem. Vždy bylo zdravé a nezkažené, ve větvích byl vůbec velmi obratný a používal svého ocasu, jako další ruky…“

Ridstridin, hraničář

Pošuk je tvor nesmírně zvědavý a důvěřivý. Pokusí se s družinou seznámit a skamarádit. Dovede být velmi vděčný, pokud mu pomůžete a pokud mu ublížíte, kouká na vás svýma modrýma očima a přemýšlí proč jste to udělali. Je velice nešikovný, a jeho pomoc vždy nemusí být bezbolestná. Nikdy však nic neprovede schválně a vše myslí v dobrém. Pokud se ušpiní, od bláta, či na něj někdo vylije omylem olej z lucerny. Ke z toho nešťastný a smutně si prohlíží, svůj ušpiněný kožíšek. Potom se snaží co nejrychleji najít vodu a myje se a myje a myje, až kožíšek opět září čistotou. Z pohybů jeho ocásku můžete vyčíst jakou má náladu, nebo jestli něco nepotřebuje. Pokud s ocáskem spokojeně vrtí, je spokojený. ( Většinou po jídle :). Pokud sním rychle švihá ze strany na stranu, tak má hlad. ( Většinou před jídlem:). Když jej žmoulá v ručkách, je zvědavý a něco jej zajímá. Pokud jej má rovně jako anténu, tak bedlivě poslouchá. Také se vám snaží naznačit co chce různými gesty a posunky, až člověk většinou pozná o co jde. Je velmi chytrý a dokonce se může naučit i některá slova. Maximálně snad jedno za týden a to se ještě musí jednat o slova jednoslabičná. Pokud jich umí deset, můžou být i dvojslabičná a pokud třicet, dokonce trojslabičná. Nejvíce si pošuk zapamatuje něco okolo 45 slov. ( Pravděpodobnost naučení se slova je 15% + 3% za úroveň učitele + 5% pokud je učitelem hraničář a +10% pokud je učitelem druid ). Pošuci jsou samotáři a scházejí se jen v době páření na nějakém velmi romantickém místě. Myslíte si že jim to může být jedno, ale oni si na tom zakládají. Doba páření je na jaře a samička Pošuka pak naklade jedno až šest vajíček. Ty potom umístí do hnízdečka v koruně stromů. Zahřívá je a za pár týdnů obvykle dva, až tři se vylíhnou maličcí Pošučci. Ti dospějí zhruba po dvou letech, do té doby se o ně stará matka. Mladí pošuci se živí mateřským mlékem, což by poukazovalo na to, že jsou to savci. Rodí se, ale z vajíček. Prostě je to tak a jim to ani moc nevadí. Zhruba po šesti měsících se pošuci začnou živit bobulemi a kořínky a do svých dvou let se od matky učí dovednostem a umění postarat se sám o sebe. Pošuci jsou tedy býložravci a v potravinovém řetězci jsou nad nimi různé druhy šelem, pro které jsou Pošuci lahůdkou. Nejsou ale až tak úplně bezbranní, ani hloupí, vezmou nějaký velký šutr a švihnou ho pronásledovateli do hlavy, nebo mu o hlavu omlátí větev. To je běžné, ale především u samic, která chrání vajíčka. Nebo při namlouvání, kdy se celé hejno Pošuků vyrušených z milostných hrátek vrhne na vetřelce a společnými silami ho zaženou na útěk. Naproti tomu pokud Pošuk potká sejmu sám a nemá po ruce ani partu kamarádů, ani žádný závazek kvůli potomstvu, většinou vždy zvolí techniku „kdo uteče, vyhraje“. V žádném případe však Pošuci nejsou agresivní a bezdůvodně nikoho nenapadnou. Jejich bojovnost je tedy 0, při obraně hnízda 6 a při páření 10.

Výskyt:

„…tento tvor se nejčastěji vyskytuje v mírném pásmu v nepříliš hustých listnatých a smíšených lesících. Má rád vodu a taktéž se zdržuje v její blízkosti. Občas jej můžeme také nalézt na rozkvetlé louce, ale vždy jen v nedotčené přírodě. Pošuk je tvor přizpůsobivý a zvykne si na lidi, ale lidé si bohužel nezvykli na něj a tak z naší fauny už skoro vymizel…“

Encyklopedia Fantasia, roku 25865

Pošuk byl poprvé objeven daleko na jihu za velkou mlhou hraničáři zaznamenávající nově objevené druhy. Obvykle jej najdete v neporušené přírodě tvořené spoustou nevelkých lesíku, ve kterých si obstarává svou potravu tvořenou různými bobulemi a kořínky. Má rád vodu a je velice čistotný, vydrží se mýt celé hodiny, až jeho kožíšek září čistotou. Zdržuje se taky v blízkosti jezírek, řek a vodopádů v kterých si rád zaplave. Můžete jej také potkat, jak si to rázuje po rozkvetlé louce, trhá kytičky a bláznivě si k nim čichá, aby je potom zahodil. V poslední době je však stále těžší jej najít ve volné přírodě. Naučil se lidem nedůvěřovat a bát se jich kvůli jejich chamtivosti. Za jeho kožíšek by dali cokoli…a tak využil své mrštnosti a umí bleskově zmizet. Ve zlomku vteřiny se schová za balvan, vyšplhá na strom, či se ztratí v husté trávě a je k nenalezení.

Ostatní

„…říkám vám naposledy, je můj. Bylo jich tam asi pět, ale já se ho nechtěl vzdát. Tasil jsem meč a naposledy jsem jim navrhl ať odejdou. Pak už jsem neměl jinou možnost…“

Ridstridin, hraničář

Kožíšek pošuka je jeho prokletí, je velmi jemný, lehký a přitom hřejivý. Na černém trhu v Blacksandu vám za něj nabídnou až 15 zlatých. To přivedlo Pošuky až na pokraj vyhubení a je zapsán v Encyklopedia Fantasia pod seznam kriticky ohrožených druhů. Přesto vidina odměny je pro lapky různého zrna až moc lákavá a počet pošuků se rychle ztenčuje.

Dodatky

Je to roztomiloučké a za začátku i důvěřivé zvířátko. Umí být vděčné a svou nešikovností a roztomilostí aspiruje na miláčka družiny. Jako Pj se můžeš rozhodnout, jestli Pošuci budou nově objeveným druhem zvířátka a podle toho se řiď i při jejich chování. Pokud už je svět zná delší dobu, budou se podle toho chovat. Z důvěřivosti se stane strach a ze zvědavosti plachost. Já mám osobně radši první variantu, protože cestování s Pošukem je docela sranda, zvlášť, když každou chvíli zakopne a i když se snaží pomáhat, tak svou nešikovností může dojít někdo z družiny k úrazu. ( Například, když vám spadne na hlavu ptačí vejce z výšky dvaceti metrů, pro které před pěti minutami Pošuk lezl :). Jeho účel rozhodně nespočívá v tom, aby potkal družinku, nadělal co nejvíce škod a zemřel…