Jde o nejrozšířenější druh draka, kterého lidé v obecné řeči nazývají drakem pozemským. Jde o nesmírně, velké okřídlené tvory. Dosahují patnácti až třiceti metrů délky a rozpětí jejich křídel je rovněž až třicet metrů.

Obvykle mají zelenohnědé zbarvení, ale odstíny šupin se mohou pohybovat od citrónové žluti přes odstíny hnědé až černé k smaragdové zeleni.

Pozemští draci jsou zkušení letci a plachtaři. Ačkoliv jim jejich velikost značně znesnadňuje start, jakmile jsou ve vzduchu, dosahují velkých výšek a dokáží plachtěním urazit obrovské vzdálenosti.

Povahové rysy:

Draco crystatus je rezervovaný a introvert. Nebývá rád mezi příslušníky svého rodu, s vyjímkou období páření a mládí, a to jen na omezenou dobu.

Zdá se, že toto chování je řízeno přáním vyhnout se sporům o potravu a samičku. Vzhledem k jeho velikosti by mohly být všechny půtky značně nebezpečné.

Páření

Draci se páří v období, kdy vše rozkvétá, řekněme tedy na jaře.

Tehdy se samci shromažďují kolem samice a ta se s nimi vydává na svatební let. Ačkoliv je samice vždy větší než samci ve vzduchu se pohybuje velmi hbitě. Když se vznese, samci ji pronásledují přičemž ve vzduchu tančí ladný akrobatický balet.

Nakonec ji nejhbitější samec dostihne. Vyčká až samice co nejvíce roztáhne křídla, a pak ve velké výšce dojde ke spojení. Samec vklouzne pod břicho své milované a křídly ji sevře v objetí. Takto propletení dosáhnou oba brzy vrcholu - přitom se řítí k zemi. Teprve několik metrů nad zemí se rozdělí a roztáhnou křídla k přistání.

Po svatebním letu se pár uchýlí někam, kde je teplo (nejlépe do srdce pouště), a tam samice postaví ve vlhkém a teplém písku hnízdo, do kterého snese jediné vejce, velké asi jako pštrosí a zvláštně zelenošedě kropenaté.

Samice vejce opustí a ponechá ho péči otce. Ten je udržuje v teple, aby urychlil tvrdnutí skořápky. Mezitím se samice vrátí k samcům a opakuje svatební let dokud je potřeba a všichni samci nemají své vejce.

Avšak ze všech těchto spojení se narodí jen jediná samice, neboť jen první vejce obsahuje samičí embryo.

Vlhkost písku se postupem času mění a poslední vejce nemají příliš velkou naději, že včas ztvrdnou a vylíhnou se z nich mláďata. Tak vítězí zákon přirozeného výběru a rozmnožují se jen ti draci, kterým se podaří spářit se samicí během prvních letů.

Když vejce dostatečně ztvrdne bezmezně milující otec ho odnese na místo vhodné pro mladé dráče, které se z něj vylíhne, obvykle do mírných lesů, kde se snadno shání potrava. Zpravidla vejce položí do nějaké díry, nebo jeskyňky mimo dosah dravců a šelem až na malý vchod ji zatarasí.

Jakmile samec najde takové bezpečné místo mládě opustí. Nikdy neloví v blízkosti jeskyně, aby neprozradil jeho skrýš. I nadále však celou oblast sleduje a popolétává sem tam ve velkých výškách, aby ho nebylo vidět.

Mláďata

Malé pozemské dráčky si lze snadno splést s velkými ještěrkami.

Čerstvě vylíhlí dráčci mají zhruba 60cm. A jejich křídla jsou uložena ve váčcích, vypadajících jako skvrnky běžně se vyskytující na tělech ještěrů. Jejich ocas však nemá prstencový tvar, a když jsou chyceni nemohou ho jako ještěrky shodit. Díky poměrně značné velikosti a nesmírné obratnosti se dokáží vyhýbat predátorům jako jsou lišky, jezevci a dravci, kteří by je jinak sežrali.

Asi v osmi nebo devíti měsících dosahují velikosti velkého psa a mohou napadat tak velká a nebezpečná zvířata jako je vlk. Loví a žerou lišky a horské kozy i zatoulané ovce a telata, ale vždy jen s mírou, aby je neobjevili lidé.

Toto chování je u mladých dráčků u nichž se inteligence ještě plně nerozvinula je zatím plně instinktivní. Vzhledem ke svým nočním zvykům, opatrnosti a krajní plachosti jsou v tomto období těžko objevitelní. Když dráče zhruba ve věku dvou let začne dospívat otec nad ním přestane bdít úplně a malý dráček se musí spolehat sám na sebe.

Dospívající draci dosahují již značné velikosti, takže se těžko skrývají.Přibližně v této době se jim začínají rozvinovat křídla a jejich inteligence se stává výraznější, začne se u nich projevovat příslovečná mazanost.

Současně s ním se rozvíjí jejich přirozená znalost latiny (nebo učeného jazyka tvé země), a zároveň se bez problému učí jazyk oblasti v níž žije, a začíná lovit- požívají vše od ovčích stád až po muže a ženy. Dospívající draci jsou obvykle pyšní bojovníci a více než-li k poezii a magii inklinují k násilí a v této době mohou způsobit nejvíce škod.

Nemají ještě žádné stále obydlí a nejsou ve službách jiných draků, ale již se u nich projevuje láska ke klenotům a sbírají drahé kameny. Ty používá jako lůžko a jako krunýř, na ochranu svého měkkého břicha. Cítí již nutkání shromaž´dovat bohatství. Když dosáhne věku čtyř let odlétá na dvůr Draka otce, kde stráví několik let, aby si osvojil dračí společenské zvyklosti a aby byli zasvěceni do umění magického. Po skončení tohoto období dostanou tajné jméno a jsou připraveni se usadit. Buď sami nebo jako pážata dospělých draků, kteří je vezmou pod svá křídla. Zatím se ještě nemohou rozmnožovat.

Draci pohlavně dospívají ve věku třiceti let.

Společenské uspořádání

Když vstoupíme do prostorného jeskynního komplexu, který je obydlím Pozemního draka, narazíme nejdříve na hrubě vyhloubenou vstupní jeskyni z níž vede úzká chodba s nablýskanými stěnami do jeskyně vnitřní. Ložnice, kde jeko lůžko slouží pečlivě naaranžovaný poklad, je obvykle jeskyní prostřední.

V této místnosti považované za královskou komnatu vládne vždy čistota a pořádek a často jí zdobí vkusně uspořádané krásné a vzácné předměty. Jsou mezi nimi světélkující mechy podivně tvarované kořeny, skulptury a zlaté a stříbrné artefakty - kořist z drakových loupeží. Za touto místností jsou pokoje otroků a jeskyně, která je daleko menší než královská komnata, tam spí drakovo páže.

Všeobecně rozšířená domněnka, že jsou draci špinavý a zanedbaní tvorové a že jejich domov je plný zbytků jejich potravy je nepodložená. Jako všichni živočichové žijící v jeskyních a norách udržují svůj domov čistý a uklizený. Vykonávání domacích prací přísluší otrokům..

Otroky jsou trpaslíci, elfové a další lesní tvorové, ale především lidské bytosti. Některé drak sám zajme jiné získá výměnou od jiných draků. K jejich povinostem patří uklízet a upravovat dům, kartáčovat a čistit drakovi šupiny a dělat mu společnost.

Sloužící nevedou bědný život, jak by se dalo očekávat. Jejich pánové k nim nejsou krutí, ale chovají se k nim laskavě a štědře. Představa že draci své sluhy kteří zestárnou sežerou je zcela falešná. Ve skutečnosti k tomu došlo jen dvakrát. V obou případech byli dotyční draci velmi staří a trpěli senilní demencí, která příslušníky tohoto druhu napadá v důsledku konzumace obrovského množství masa a tuků.

Obvyklejší je, že mezi drakem a jeho otroky a otrokyněmi vzniká přátelství a ti pak svého pána doprovázejí na oslavy, které se každý pátý rok konají na dvoře Draka otce. Nezapomeňme, že draci nenavazují příliš snadno vztahy s jinými příslušníky svého rodu.

Draci dávají přednost krásným mladým otrokyním s příjemným zpěvným hlasem, jejich láska k hudbě je totiž pověstná. Lidská otrokyně s těmito atributy se může stát drakovou oblíbenkyní.

Drak pak spí s hlavou v jejím klíně, a když ji představuje na dvoře Draka otce, který je k vrtochům svých poddaných schovívavý, ozdobí je šperky.

Schopnosti

Jak již bylo napsáno výše draci jsou nadmíru inteligentní již od raného mládí.

Na dvoře Draka otce se naučí umění magie, filozofie, zjistí jak krásná je hudba a poezie..

Stávají se tak slavnými mágy, básníky a filozofy.

Draci mají schopnost měnit podoby a takto může setrvávat po velmi dlouhou dobu - ale na opravdu dlouho to dokáží jen staří a zkušení draci a to se musí aspoň jednou týdně změnit v draka.

Draci jako kouzelníci pracují především s magií země a rostlin, aby nenarušovali přírodní rovnováhu Pro potřeby pravidel mají znalosti čaroděje na 36. Úrovni včetně znalostí mága a znalosti druida na 30. Úrovni. Magenergie, kterou disponují je prakticky nevyčerpatelná. Dračí básnící prosluli svými skvělými verši neboť na jejich tvorbu mají celá staletí. Jako příklad uvedeme dílo barda Cercamina, ovlivněného dílem jeho přítele Marigolda. I jeho styl je velmi melodický a jemný jak dokazují tyto verše:

Quant l'aura doussa s'amarzis
e l fuelka chai de sul verjan
a l'auzelh chajan lor latis
et ieu de sai sospir a chan
d'amour que.m te lassat a pres
qu'ien anc no l'agui en poder...

(když jemný vánek zhořkne,
ze stromů padá listí
a ptáci přestanou zpívat,
i já spovzdechem zpívám o lásce,
která ve mně plane,
neboť není v mé moci ji utišit)

(nejde o mé dílko, ale o dílo ze středověké poezie)

Nu a poslední a zásadní znalost draků a to jejich dech.

Pozemský drak může využívat dech maximálně pětkrát denně a stojí ho to 300 magů. Má dosah 155 sáhů a jeho typ se liší drak od draka také díky tomu kde draci žijí.

Někteří používají smrtící plyn, jiní kyselinu a jiní zase třeba ledový dech. Jak říkám zaleží na prostředí, kde žijí…