Swelgani jsou další z velké řady skřetích ras. Bývávali velmi bojovnou rasou, jejich zástupy stávali vždy v prvních liniích skřetích armád. Bylo pro ně ctí účastnit se jakéhokoli boje, smrt pro ně nic neznamenala, šlo jen o to vzít sebou do hrobu co největší počet nepřátel. Do každého boje táhli s touhou a odhodláním, z boje nikdy neprchali a bojovali do posledního. Nenechali se zastrašit. Spousty udatných rytířů skončilo život na ostří swelaganských mečů, když mysleli, že nepřítel bude mít v kalhotách z desetinásobné přesili stojící proti jejich šikům. Avšak swelgani nikdy z boje neustoupili a pokud byli poražení, tak každým padlím swelganem zaplatil protivník alespoň třemi muži.

Ano, byli to skvělí a dokonalí válečníci, skvělí taktikové a stratégové, na poli vždy nebezpeční, ale způsobem života, který si zvolili se odsoudili k záhubě. Jejich počty řídly. Nikdy méně někdy více, ale jejich počty klesali každou válkou. Swelgani totiž nevedli války jen s nepřítelem z venčí, ale pouštěli se do obrovských klanových potyček z ostatními skřetími rasami, a to hlavně se skřety a s trolly. Takovéto války vždy končili s obrovskými ztrátami na obou stranách.

Po věky, věků, tak Swelganů ubývalo a doba jejich válečnou slávu zavála pískem času. Swelgani byli téměř vyhubeni, museli proto změnit své zvyklosti nebo zahynout. Někteří zakopali sekeru války, někteří ne. Někteří se nemohli smířit s tím, že jejich jmény se nebudou již nebudou zastrašovat nepřátelské šiky a tak zůstali na polích. Dříve nebo později ve víru války zahynuli.

Swelganů, kteří vyměnili sekeru a meč za lopatu a hrábě moc nebylo. Úchýlili se vysoko do neobydlených hor, kde začali stavět rozlehlé vesnice. Swelganské klany se spřátelili s gobliními, nikdy však spolu nemohli žít na jednom místě, a tak si začali pomáhat na dálku.

Na Swelgany jako nejkrvelačnější válečníky se nakonec zapomělo, ale jejich jména pořád budila respekt i mezi nejdovážnějšími z rytířů.

Časem tedy ztratili část své bojovnosti a krvelačnosti, ale jejich touhu po boji nezasypal ani písek času z ohromné sposty věků.

Jak vypadají?

Swelgani se dorůstají výšky něco přes jeden a půl sáhu, dospělí váží okolo 1500 mincí. Jejich kůže je nejčastěji špinavě hnědá, ale některé větve i mají i světele hnědou, skoro žlutou nebo i z části nazelenalou. Je hrubá a drsná, místy bradavičnatá nebo šupinatá. Záda mají mírně zhrbená. Na rukou a nohou mají jen čtyři prsty i když existují i jedinci s pěti. Mají poměrně nízká čela, nos ponejvíce připomíná netopýří a oči mají povětšinou černé, zřídka žluté. Tesáky se jim časem zmenšili, ale pořád dva ze spodní čelisti trčí. Vlasy mají barvu většinou jakousi světlejší černou. Většina swelganů si vlasy nezkracuje a zaplétá si je do dredů. V dobách válek si většinou vyholí pleš a původní vlasy si dají někde na zeď.

Ženy mají velikost hrudního koše poněkud malí. I postavy jsou o něco drobnější. Ale i ony jsou dobřé na válečném poli.

A dál?

Swelganský muž se dožívá věku asi stoosmdesáti let. Swelganská žena téměř dvoustovek roků. Pohlavně dopívají asi v pětatřiceti, ale mladý swelgan se považuje za dospělého už asi ve dvacátém roku života.

Oproti lidem rostou swelganům vlasy a nehny třikrát až čtyřikrát rychleji. A na určité hranici se vždy zastaví. Vlasy neporostou pod pás a růst nehtu se zastaví asi na pěti nebo šesti coulech. Není ve zvyku si vlasy či nehty zkracovat když k tomu není nějaký důvod, ale ti civilizovanější tak učiní pravidelně. Vousy swelganům nerostou.

Swelgani mají vyvinuté infravidění do 35 sáhů. Na slunečním světle se můžou jakkoli bez pohnutků nebo postihů pohybovat a vidět v něm, ale raděj mají přítmí až částečné šero.

Muži se mezi swelgany vyskytují asi čtyřikrát až pětkrát více než ženy, proto se swelgani k ženám nechovají jako k šutru, ale jen jako kusu masa 8-). Rozhodně na ně nejsou suroví a násilí na ně používaj jen když je opravdu třeba.

Swelgani mezi sebou a mezi ostatními rasami?

Swelgani drží vždy pospolu. Zbytečně mezi sebou nevedou krvavé spory, ale vše vždy řeší srdcervoucími hádkami a překřikováním. Zbraní na sebe nikdy nezaútočí.

Swelgské klany mezi sebou velmi dobře vycházejí a navzájem si pomáhají jak jen je to možné. Mají také velmi dobré vztahy s gobliny, s kterými si taktéž navzájem pomáhají. Nemůžou však vystát skřety. Jejich přítomnost ustojí, ale jakmile se z jejich úst ozve jakékoli úražející nebo nevhodné slovo, tak se na něj vrhnou. S trolly mají podobné vztahy jako se skřety, ale do bitek s nimi chodí méně často. Přeci jen je troll poněkud nebezpečnější. Ostatní rasy vystojí bez problémů a některé dokonce ve skrytu obdivují. Žasnou nad trpasličím stavitelském uměním, obdivují udatnost a sílu lidských vojsk a někteří se zajímají o elfí kouzelnické umění.

Copak umí?

No, v prvé řadě jsou skvělími válečníky a bojovníky vůbec. Sposty véků strávených na válečných polích jsou znát. Jsou skvělími taktiky a stratégy. Někteří swelgani se zajímají i o magii. Ať už k ní chtějí prorazit pře alchymii nebo kouzelnictví většinou výsledek není moc uspokojiví, protože jim přeci jen chybí jistá špetka magické orientace. Avšak jednou za čas, kdy se najde opravdu inteligentní swelgan může proniknout hluboku do tajů kouzelnických.

Swelgani se postupem časů, díky usazenému životu naučili něco i ze zedničiny. Jejich propočítavé myšlení a obratné ruce dokáží postavit ohromující stavby, které však z pohledu lidí a ostatních ras vypadají poněkud podivně, někdy směšně.

Na poli, kde většina prostějších swelganů tráví valnou část svých životů nejsou příliš rádi, ale i tam dokáží zasévat i sklízet s jistou obratností.

V řemesle obchodnickém nikdy neustupují od stanovené ceny a smlouvat s nimi nemá jediný smysl. v takovýchto otázkách však vždy zachovají chladnou hlavu a pokud se je někdo nesnaží oloupit většinou ho mečem nepolechtají.

A copak uspořádání?

Většinou žijí v menších městovesnicích někde výše v horách, které někdy chrání menší tvrze či hrady. V jedné městvesnici zpravidla žije pouze jeden klan a s ostatními klany z okolí si swelgani pomáhají.

Ve městech to vypadá podobně jako v těch lidských, nic zvláštního se neděje.

Prvních asi dvacet let pracuje mladý Swelgan na poli, poto nastoupí asi na patnáct let do vojenské služby. V věku třiceti až pětačtiřicet let si vyhlídne ženu s, kterou splodí co možná nejvíc dětí. Mezitím tráví čas jakýmsi pohodlnickým životem. Ve věku asi pětašedesáti vyráží do vírů válek. Vždycky když má nějaký klid, tak se věnuju tomu co se mu líbí. Sem tam si někde shrábne další ženu, s kterou splodí více potomků. Ale to je spíše vzácnější, je daleko pravděpodobnější, že zůstane celý život na ocet 8-(. No a žena? Ta tráví většinu života s dětmi a na poli.

Swelgan v bitvě?

Zbroj buď nepoužívají nebo navlečou koženou či šupinovou, někteří možná kroužkovou, ale to je maximum. Plátovou ani rytířskou zbroj swelgani nepoužijí, protože jim moc brání v pohybu. Ze zbraní na blízko mají nejraděj krátké, široké či dlouhé meče a štíty. Někteří používají kopí, sekery nebo tesáky. Ze střelných používají lehké kuše.

Bojují vždy agresivně a energeticky, bez rozmyslu když je výhra na dosah nebo s taktikou a rozmyslem když není vítězství stoprocentní.

Válečnou zvěř nepoužívají. Maximálně koně, které však příliš v lásce nemají nebo bojové krávy, pro, které mají jakýsi podivný vlastní název (na který si teď nemůžu vzpomenout 8-).