Bestiář

Krtonožka obří Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 7

Skupina: Hmyz

Životaschopnost: 5

Útočné číslo: (+3+ 4/+4)= 7/+4 (kousnutí); (+3+ 2/+4)= 5/+4 (přední nohy) + zvl.; (+3+ 2)= 5 (kopnutí)

Obranné číslo: (+0+ 4)= 4 (hlavohruď, zadeček)

Odolnost: 15

Inteligence: 0

Velikost: C

Zranitelnost: zvíře (B, C, D, G, H, I, J, K, L)

Pohyblivost: 7/ hmyz (všude)

Poklady: nic

Zkušenost: 150

Bojovnost: 9

Popis:

O jednom „příjemném“ a setrvale pomlouvaném obřím hmyzovi. Nejde o nový výtvor, pouze rozpracování tvora objevivšího se v modulu Dvanáct sošek Almiru.

Vzhled

Jedná se o zástupce obřího hmyzu. Vcelku se podobá svým běžným příbuzným, tj. má válcovité a svrchu mírně zploštělé tělo s nerozlišenou hlavohudí, jeden pár jednoduchých tykadel na hlavě, jeden pár štětů na zadečku, a tři páry poněkud zkrácených nohou, z nichž první je přeměněn na hrabavé lopatovité nástroje, pro lepší hrabání opatřené ostrými dlátovitými hroty. Rovněž má dva páry křídel, první krátký, dosahující jen do poloviny délky zadečku, a druhý, v klidu stočený do dvojice trubiček, dosahuje skoro až ke konci štětů. Postrádá kladélko. Silná kusadla hlavě nikterak nedominují. Hlava sama se poněkud podobá hlavě raka.
Hlavohruď pokrývá pevný, ale ohebný chitinový krunýř, článkovaný zadeček chrání poněkud méně odolná pokožka. Suchomilné druhy – protože se ve skutečnosti jedná o soubor blízce příbuzných druhů – mají pokožku hladkou, vlhkomilným ji porůstají husté sametové chloupky. Barva je obecně hnědá, od světlé kamenné u druhů suchomilných po až skoro hnědočernou u vlhkomilných. Největší exempláře dosahují něco málo přes 2,75 sáhu, z toho na tykadla a štěty připadá zhruba čtvrtina.
Krtonožka má zakrnělé oči a skoro nevidí. Orientuje se hlavně vynikajícím hmatem, čichem, sluchem a vnímáním vibrací půdy. Dokáže stejně jako ostatní příbuzní vyluzovat zvuk (částečně i ve slyšitelném spektru) a toto vrzání jí slouží jako základ ultrasluchu. Ten je o něco horší než u krollů (stejný dosah, ale horší rozlišovací schopnosti). Čichové a hmatové receptory se nachází v hojných počtech na tykadlech a štětech, sluchové orgány se (ne)překvapivě skrývají v nohách (ano, skutečně platí, že když krtonožce usekáte nohy, ohluchne), kde jim dělají společnost i orgány vnímající vibrace.
Krtonožka žije převážně pod zemí. Sice nepatří k nejrychlejším tvorům, ale dokáže se stejně dobře – a rychle – pohybovat dopředu i dozadu. Hrabe vcelku rychle, ve vhodných podmínkách (standardní hlinitokamenité podloží ornice) skoro tak rychle jako se pohybuje. Není vzácné ji zastihnout ani na povrchu půdy. Zde se různé druhy objevují v různou roční dobu (nejběžnější druh na začátku léta), vždy ovšem v noci. Některé druhy také mají zachována křídla; létají zhruba stejně dobře (špatně) jako chodí. Dokáží se tak přesunovat na překvapivě velké vzdálenosti, a to i přes hory a další zdánlivě neprůchodné překážky. Vlhkomilné druhy docela dobře plavou a dokáží pod vodou vydržet i 10 minut. Nadšenými potápěči nicméně nejsou. Žádné krtonožky (ani ty malé a neškodné) nedokáží skákat, o tuto schopnost na rozdíl od příbuzných kobylek a sarančí přišly.

Boj

Krtonožka není útočná a na postavy se, pokud zde bude nějaká jiná potrava, nejspíš nevrhne. Onou „jinou potravou“ se myslí skoro cokoli včetně třeba skřetů; pokud se náhodou připlete k boji družiny se skřety, vrhne se na skřety, i když dobrodruhové budou blíž, a pokud si bude moci vybrat mezi bližším dobrodruhem a vzdálenějším prchajícím skřetem, vybere si toho druhého. Když se jí podaří něco – někoho – ulovit, pokusí si jídlo odtáhnout do bezpečí vlastní chodby. Při pronásledování chodbu občas (20%) zavalí, aby měla na jídlo klid.
Krtonožka nechce bojovat, chce se nažrat. Primárně útočí kusadly. Teprve pokud se jídlo brání nebo utíká, pokusí se ho umravnit úderem hrabavých nohou. Úder je natolik razantní, že stojící kořist srazí na zem a kroutícího se červa či jiného tvora s měkkou kůží natrhne. Protože má dvě nohy, může jimi zaútočit dvakrát. Na cíl jeden – naštěstí pro menší tvory (velikost A) se obvykle trefí jen jednou – i dva (musí se nacházet těsně vedle sebe). Hrabavé nohy také použije při potyčce s jinou krtonožkou, kdy jde o vyjasnění si teritoriálních práv a nikoli ulovení večeře. Předníma nohama zásadně v kole útočí jako prvními a teprve poté použije kousnutí – na stejný cíl, na který zaútočila nohama. Pokud je napadena zezadu, bude se bránit kopáním a v závislosti na okolnostech se buď rozběhne dopředu (aby utekla či se mohla na příhodném místě obrátit) nebo naopak začne prudce couvat (a protivníka nejspíš srazí na zem).
Kolující pověsti o jedovatosti krtonožčiny lymfy a o využití jejího cvrkání v boji jsou nepodložené. Je možné, že se týkají nějaké dravé larvy, hrabající si tunel a lovící ze zálohy kolem procházející kořist.

Způsob života

Krtonožky jsou převážně všežravé; zatímco zástupci s preferencí rostlinné stravy mezi obřími druhy nejsou, čistě dravých je hned několik (včetně toho nejrozšířenějšího). Oblíbenou kořistí je cokoli, co žije pod zemí a co dokáží ulovit, od různých červů přes krysy a další hlodavce nebo tvory budující si doupata v podzemí po nejrůznější podzemní inteligentní tvory a pronárody. Ty se jí velice bojí, protože při hrabání tropí mnohem menší hluk, než by se zdálo, a je dost neúnavným pronásledovatelem. Naopak tvorové na povrchu půdy, například orající rolníci, jsou před ní v bezpečí. Rovněž nebude lovit ve vodě, čehož její inteligentní kořist občas využívá. Ano, někteří skřeti se myjí RÁDI. Jedná se o tvory samotářské a teritoriální, kteří si svůj neuspořádaný několikapatrový systém chodeb střeží před všemožnými vetřelci. Výjimkou je doba páření a nedlouho po vylíhnutí vajíček, kdy se samice o nepohyblivé larvy nějakou dobu stará. Poté se larvy přemění do pohyblivého stádia a vyráží do okolí žít samostatně. Cvrkají stejným způsobem jako cvrčci, jen v mnohem širší škále (jeden konec sice stále končí ve slyšitelném spektru, druhý ale zasahuje do oblasti infrazvuku) a o dost hůře. V boji necvrkají. Dospělosti dosahují larvy zhruba okolo pátého roku života, dožívají se nejméně 20 let. Žijí od suchých polopouští po vlhké louky, od nížin po vysokohorské náhorní plošiny. Podmínkou je dostatečně silná vrstva půdy a dostatek kořisti. Krtonožky se dokáží prohrabat i měkčími druhy kamene, kam spadá většina hornin sedimentárních. Vzhledem k tomu, že kovonosné rudy obvykle bývají měkčí než okolní hornina, nezřídka využívají tyto „kanály“ v jinak neprostupném prostředí. Přítomnost krtonožek v kamenitém podkladu prozrazují „výsypky“, kde se hmyz zbavuje rozmělněné horniny. Na rozdíl od krtčích hromádek se nejedná o haldy, protože krtonožky se snaží horninu rozhrnout po okolí. „Výsypky“ se mohou objevovat i u populací a druhů žijících v jiném prostředí.
Patří k vrcholovým predátorům a pod zemí jsou jejími jedinými protivníky inteligentní bytosti. Mnohem nebezpečnější jsou různí paraziti, počínaje parazitickými vosičkami a červy až po bytosti obvykle označované jako „plísně“. Mláďata na tom jsou hůř, na nich si s radostí pochutnají jezevci, lišky, různí draví červi a vůbec skoro každý, kdo je dravý, dostatečně velký nebo agresivní a dokáže se k nim dostat. Ohromné ztráty mláďat jsou důvodem, proč na velkou krtonožku není snadné narazit i v hustě druhem osídlených oblastech.

Užitečnost a škodlivost

Jedná se o tvora opředeného bezpočtem pověstí, smyšlenek a „pravd“. V nich je obviňována z útoků na lidi na povrchu a z krvežíznivosti. Vypráví se o tom, jak napadla dělníky pracující v povrchových kamenolomech, kde řádila jako liška v kurníku. Že loví pomocí prohrabávání se pod nic netušící kořist. Že po sobě dokáže zamaskovat tunel natolik, že ho odhalí pouze zkušený stopař. Že může za neobjasněná „záhadná“ zmizení. Že se v noci vloupala do domu a sežrala vše živé, na co přišla. Že oběť ochromuje jedem a odtahuje si ji ještě živou. A řada dalších, mnohem nechutnějších věcí.
Krtonožky mají nezastupitelnou úlohu při zúrodňování půdy, protože ji provzdušňují, meliorují (odvodňují), napomáhají transportu minerálních látek z hlubiny na povrch, kde podléhají rozkladu, a zanášejí organické látky do hlubších partií půdy. Zvlášť záslužná je činnost nedospělých nymf, menších a proto schopných pohybu blíže povrchu. Svou roli také hraje redukce nejrůznějších polních škůdců počínaje krysami a konče orky. Nepříjemnou stránkou je, že porušují různé sypané hráze a valy, že rozvracejí existující – a většinou nákladně vybudovaný – meliorační systém, občas způsobují propady země a skoro znemožňují podzemní těžbu, protože pracující horníci je přitahují jako magnet piliny. Občas také překusováním kořenů plení sady a pole hluboce kořenících rostlin (brambor se to netýká, takového agáve už může).
Ví se, že se několikrát pokoušely různé skupiny trpaslíků, kudůků, hobitů, ale i elfů obří krtonožky domestikovat nebo alespoň využít (zásadní zefektivnění těžby rudy), ale dostupné zprávy hovoří o neúspěších. Mohou – ale nemusí – lhát. Maso krtonožek je nejedlé, ale někde se pojídají jejich vajíčka. Domorodci rovněž využívají její krunýř k výrobě různých nástrojů, zbraní i zbrojí.

Zvláštní schopnosti

Špatná koordinace: Pokud krtonožka zaútočí oběma předníma nohama na jeden cíl velikosti A a menší, má cíl proti druhému útoku bonus +4 k OČ.
Sražení: Odl – 6 – cíl ránu ustál/ pád na zem a v závislosti na okolnostech 1-6 kol vstává. Při pokusu o sražení při couvání je síla pasti o 4 větší, protože na cíl působí mnohem větší síly.
Bystré smysly: Protože se neřídí zrakem, neplatí na krtonožku kouzlo neviditelnost. Pravděpodobnost zaslechnutí dobrodruhů má 3x vyšší (tj. u tiché chůze při průzkumu 90%), a pokud se nebudou chránit kouzly, stát v klidu a zadržovat dech, na vzdálenost 10 sáhů je automaticky zaslechne. Kouzla neslyšitelnost a nevycítitelnost jsou lepší, ale krtonožka o postavách stále ví kvůli otřesům půdy, vyvolávaným jejich chůzí. Při obvyklé rychlosti chůze při průzkumu (špatné světlo) je zaregistruje na vzdálenost 20 sáhů, a při vzdálenosti 5 metrů určí kolik jich je a přesně i jejich pozici. Dokonce i když postavy nepůjdou po zemi, pokud se budou pohybovat obvyklou rychlostí v její těsné blízkosti (do 1 metru), bude o nich vědět pomocí hmatu (proudění vzduchu). Aby pro ni byly skutečně „neviditelné“, musely by se kolem ní opatrně a hlavně pomalu proplížit.

Přidáno:

Přečteno: 0

Hlasovalo: 7

author_nick:

Diskuze

 Uživatel úrovně 8

Hamster: Jojo, já vím že je to v pravidlech jinak. Já si jenom myslel, že by svět byl o něco zajímavější, kdybych se podělil o jiné způsoby nahlížení na danou problematiku ;-)


 Uživatel úrovně 8

UnknowN: to se omlouvám, to slyším poprvé. Při hodnocení si vypomáhám pravidly a zde je psáno, že "bojovnost vyjadřuje, jak je tvor zuřivý a touží po boji." Proto má lovná zvěř bojovnost nízkou, 2-4 řádově.

Stejně tak mi přijdeš zmatenej v chování pasti. Pokud ti na 2k6 padne méně nebo stejně, jako je bojovnost, "zareaguje útočně či zkratkovitě". Ty ale píšeš: Zvíře, které "podhodí" past na bojovnost x dravci ho nebudou považovat za kořist. Stejně tak se mýlíš v tom, že lovná zvěř nebude považovat narušitele za predátora či ohrožení. Jelen kupříkladu má bojovnost 4 - to znamená, že pokud PJ hodí na 2k6 1-4, tak jelen začne útočit a bránit teritorium, pokud hodí 5-12, jelen se dá na úprk. Bojovnost nevyjadřuje chování, ale konkrétní výsledek konkrétní situace. Ten jelen může být milý a přátelský, nechá přijít dobrodruha blízko. Ale pak mu najednou šáhne na čumák třeba, a pak si jelen hází, zda ho nabere nebo uteče.


 Uživatel úrovně 8

K dílu:

V zásadě mám jenom jednu připomínku:

Krtonožka není útočná a na postavy se, pokud zde bude nějaká jiná potrava, nejspíš nevrhne. Onou „jinou potravou“ se myslí skoro cokoli včetně třeba skřetů; pokud se náhodou připlete k boji družiny se skřety, vrhne se na skřety, i když dobrodruhové budou blíž, a pokud si bude moci vybrat mezi bližším dobrodruhem a vzdálenějším prchajícím skřetem, vybere si toho druhého.

...jakým způsobem odliší krtonožka skřety dejme tomu od družinového trpaslíka/hobita/kudůka/hraničářova psa?

K Hamsterovi:

"Bojovnost" nemusí nutně představovat pouze "útočnost" - osobně jí třeba vnímám jako šanci, že se zvíře uchýlí k základní stresové reakci, což je kromě "boje" také "útěk", přičemž co z toho to bude může záviset jak na vlastním popisu nestvůry, tak třeba i na okolnostech, které ani zdaleka nemusí ovlivňovat pouze číselnou hodnotu "bojovnosti" (základní reakce může být útěk, boj může nestvůra zvolit až v případě zahnání do kouta).

Jasně, lépe by to zohledňovala nějaká vedlejší vlastnost "Plachost" nebo tak něco, ale to už bychom si museli vymýšlet něco nového - ona ta bojovnost na to víceméně stačí, jen se musí pojmout trochu kreativněji ;-)

Tzn.: Zvíře, které "podhodí" past na bojovnost, nebude prostě "narušitele" považovat za něco, kvůli čemu je třeba se nějak vzrušovat - dravci ho nebudou považovat za kořist, teritoriální zvířata budou tolerovat jeho přítomnost, lovná zvěř ho nebude považovat za predátora... a obrácně, pokud daný tvor tuto past "nadhodí".


 Uživatel úrovně 0

Dobrý den,

celkově vzato samotný nápad jako krtonožka obří je variací na obřího mravence, obří kudlanku, (fallouťáci rosomák>krysokrt>krysa)... takže jsem tomu původně moc nedával, ale chtěl jsem si to přečíst a neodsuzovat.

A přestože tam byly nějaké pravidlové nesrovnalosti, které docela pěkně shrnul Hamster, se mi velice zamlouvají odstavce Způsob života a Užitečnost a škodlivost, kde sis s tím opravdu pohrál a kromě obohacení čtenáře (meliorace) je tam vidět kus práce a tahle část dodává celému dílku špetku fantazie, nápadů a několik myšlenek, které si můžeme dál rozvést a vytvořit z toho nějaké dobrodružství. A to se mi líbí.

Příjemně překvapen přeje hezký zbytek dne a nápady pro další tvorbu Martel z Kantonu


 Uživatel úrovně 5

Hamstr popis vystihnul dobře a nemám co dodat. Je to docela příjemně čtivé a použitelné do začátečnických jeskyní, kde příjemně zpestří faunu. Opravdu autorovi blahopřeju k pěknému dílu.


 Uživatel úrovně 8

Dílo otagováno. Není to žádná krása, natož u mého komentáře, ale ten už editovat nebudu O:-)


 Uživatel úrovně 8

Prvně musím říct, že jsem při schvalování neměl přístup k příslušné bestii v modulu Dvanáct sošek Almiru, na kterou tato práce navazuje. Druhak tedy nevím, zda jsou upravené parametry, či jsou okopírované. Zranitelnost jsem si dovolil upravit - dvakrát C jsem změnil na B, C a doplnil skupinu Zvíře... Neutrální přesvědčení jsem vymazal (příliš nízká inteligence na přesvědčení). Rozpor v popisu jsem objevil u obrany. Je psáno, že hlavodhruď pokrývá pevný chitinový pancíř, a že zadeček "poněkud méně odolná pokožka". Obojí má ale OČ 4? (Zápis "(+0+ 4.3)=4" jsem změnil vymazáním trojky (?)). Útočnost +4 u běžných útoků mi také nepřijde úplně v pořádku. U hrabavých končetin je to pochopitelné, že se útočnost vyrovná cepu či těžkému kyji, u těch kusadel bych si to asi odpustil. Po biologické stránce je zpracována kvalitně. Popis různých ekologických druhů je přínosem, bestii tak lze použít na vícero lokalitách. Důraz na popis létání a stěhovacích schopností krtonožek nabádá pro tvorbu zápletek nových, dříve neznámých obyvatel známé krajiny, kteří nejsou spatřeni, ale tropí škody na chovné zvěři. Dílo je hezky barvitě popsáno, ale ve výsledku je spíše zmatečné. Některé věty působí, že přece čtenář ví, o čem že se mluví, ale objasnění pro případné neznalce přichází až později v textu (např. příbuznost s kobylkami a sarančaty). Další rozpor, do očí bijící, je Bojovnost na 9 a věta "Krtonožka není útočná" :D To, že bude se svojí bídnou pohyblivostí na nebezpečném povrchu v okolí bujarého boje pronásledovat prchajícího skřeta, můžeme přisoudit inteligenci 0. Pokud se nepletu, bývají srážecí pasti na sílu. Dílo jsem si dovolil schválit. Není špičkové, ale mnou vytknuté chyby nepovažuji za tak problematické. Hlavní přínos vidím v popisu krtonožky jakožto živočicha. Oživí dobrodružství začátečníků v jeskyni i pokročilých hráčů kdekoliv jinde. Její rozšířenost a speciální, plíživý charakter jí činí zajímavým nástrojem pro kdejakého PJ. Bohužel mohu být silně ovlivněn absencí předlohy, kterou jsem nebyl schopen sehnat. Děkuji autorovi za příspěvek.