• Manévrovací schopnost: 26
• Magenergie: 75

Popis

Skalní dráček je malý ještěr s dlouhým ocasem a velkými křídly. Zbarven je do tmavě šedé a plynule přechází do blankytně modré na břiše. Kůže je tenká, ale tvrdá a na omak drsná.

Hlava se podobá varanovi – široká tlama s nepatrnými zoubky, hladká, jemně šupinatá kůže. Nozdry a ušní otvory jsou minimální. Oči na hlavě dominují, dosahují velikosti hobití pěsti a vytváří ze skalního dráčka bizarního tvora. Mají kulatou zornici a panenka je povětšinou modrá až šedá, celé oko je pak zahaleno do stříbřitoduhového oparu na první pohled podobnému očnímu zákalu.

Tělo je hubené, celkově spíše drobné, v kohoutku má jeden sáh. Končetiny jsou útlé, zakončené krátkými drápky.

Linie malých trnů začíná na temeni a táhne se po hřbetě až k ocasu.

Křídla mají rozpětí 3,4 sáhu. Blána je napnutá mezi tělem a dvěma prsty, zbylé tři prsty jsou zakrnělé (obdobně jako ptakoještěr, ten má však blánu napnutou jen mezi tělem a jedním prstem). Malou blánu mezi prsty dokáže složit i za letu, čímž se dostane do užších prostorů, ale obyčejně využívá celou plochu křídla. Skalní dráček křídla využívá převážně k plachtění.

Ocas je dlouhý téměř jako samotný dráček. Pás trnů končí zhruba uprostřed. Konec je však roztřepen do jemné boule, která nejvíce připomíná primitivní peří, a slouží k manévrování.

Smysly

Čich a chuť

Skalnímu dráčkovi téměř zakrněly čich a chuť. Z pachů a chutí dokáže rozeznat pouze výrazné rozdíly a rozhodně těmto smyslům nedává důležitost. K hodům na chuť a čich (např. jedy) má postih 84%.

Sluch

Sluch je též na špatné úrovni, vnitřní ucho je také z velké části zakrnělé. Dokáže zachytit i poměrně slabé zvuky (šepot), avšak naprosto ztrácí smysl pro určení původu zvuku, co znamená, odkud přišel... pouze „něco“ slyší. Ve vypjaté situaci může reagovat na zvláštní zvuky poplašeně, avšak ostatní smysly většinou zjistí původce dřív a věrohodněji.

Zrak

Nejdůležitějším a nejvyvinutějším smyslem skalního dráčka je zrak. Evolučně vyspělé oči umožňují skalnímu dráčkovi vidět dokonale v šeru a obstojně, ale černobíle, ve tmě. Dokáže zaostřit až na 300 sáhů. Oči jsou posazené na straně podobně jako u býložravců, periferním viděním tedy obsáhne až úhel 220°. Vidění je dokonale prostorové, má velmi dobrý odhad vzdáleností.

Vidí i dokonale barevně – vnímá ultrafialové spektrum světla a někteří učenci tvrdí, že jeho okem lze zahlédnout i barvy nám neznámé.

Velice slabě vnímá infračervené částice a tudíž rozpozná teplotní rozdíly okolí, především stoupavé teplé proudy. (stejná pravidla jako infravidění trpaslíka s tím rozdílem, že skalní dráček ho je schopen použít až na vzdálenost 50 sáhů)

Skalní dráček je schopen zahlédnout jiného skalního dráčka i za tenkou překážkou. (1 coul kovu, 5 coulů kamene, 10 coulů dřeva)

Stejně tak je schopen vidět různé typy energií. Ty po světě poletují, ani o nich nemáme ponětí, ani nás nenapadne, že nějaké energie a v takové míře ve světě existují. Skalní dráček je však schopen drtivou většinu vnímat, vidět.

Magenergii je schopen objevit stejně jako theurg na 14. úrovni. Dále vidí energie, o kterých nemá běžný smrtelník ani tušení. Např. pocity z postavy září různými barvami a skalní dráček je částečně dokáže rozpoznat. Také dokáže odhadnout přesvědčení tvorů, pravděpodobnost je 70%.

Na všechny tyto vlastnosti má vliv slepota či jiné poškození očí.

Mimosmyslové schopnosti

Telepatie

Skalní dráček je nadprůměrný telepat. Stupeň znalosti dráčkovi telepatie je 14 a ta se také počítá jako úroveň skalního dráčka při rozdílu úrovní v případě hodu proti pasti (nepovolené vnuknutí, nepovolené čtení, odhalení, uzavření). (PPZ – str. 38)

Před pokusem o telepatické spojení se musí 1 kolo soustředit.

Může navázat telepatický kontakt i s magickými tvory avšak s nebezpečností pastí o 4 vyšší. Navázání telepatického kontaktu s jinými druhy tvorů není vyloučen (draci, nejstarší stromy ve hvozdu, inteligentní nestvůry magického pole...)

Dráčkova telepatie se řídí stejnými pravidly, jako hraničářova (krom výše zmíněných rozdílů).

Astrální sféry

Skalní dráček se dokáže spojit s astrálními sférami, avšak pouze s prvními čtyřmi. Pro navázání styku musí být v klidu, ničím nerušen, a musí se 5 směn soustředit. Další pravidla se řídí pravidly theurga. (PPP – str. 28)

Skalní dráček nemůže ze sfér povolávat démony. Může se zeptat sfér jednou denně.

Zvláštní útok

Skalní dráček ztratil schopnost útočit, nemá to zapotřebí. (Sféry říkají, že skalní dráčci uviděli světlo světa v době, kdy draci neměli nepřátel.) Místo toho si vytvořil obranný mechanismus – jekot.

Past na uslyšení výkřiku je Int + Roz ~ 16 ~ neuslyší / uslyší, kde úroveň dráčka bereme jako 14.

Proti pasti si hází každý živý tvor s inteligencí 1 a vyšší. (Může poupravit PJ)

Pokud obránce nepřehodí past, v mysli uslyší tak odporný zvuk, že všechny akce jsou okamžitě přerušeny a postava se chytí za hlavu a snaží se ten zvuk vypudit. Odl ~ 7 ~ vydrží / poklesne v kolenou, upustí zbraně, popřípadě může dojít až k mdlobám (postavy s malou odolností – záleží na Pj, popř. fatální neúspěch)

Jekot trvá 1-4 kola, podle kapacity „plic“* a chtíče dráčka, v průměru však 2 kola. Na každé další kolo lze házet znovu past, avšak vždy s o 1 menší nebezpečností.

Bez varování v myslích všech přítomných vybuchla palčivá bolest, jako kdyby jejich mozky proklálo do běla rozžhavené kopí. Duševní jekot však neutichal. Obrovské oči nepřítomně poulil na narušitele a bezhlasným nepříčetným řevem všechny přiváděl na hranici šílenství.

Skalní dráček může při jekotu vykonávat většinu činností, včetně pohybu a telepatie.

• V RSS se bere 1 kolo jekotu jako 2 akce, přičemž pro další kolo má bonus k iniciativě +4
• Vzhledem k tomu, že jsou dle parametrů všichni dráčci stejní, nemůže mít každý jiné mentální „plíce“ (sílu mysli (?)), ponechávám to tedy na PJ. Zpravidla se budou řídit chtíčem – když se leknou, tak budou ječet jen 1 kolo a po vzdálení situaci znovu zhodnotí... téměř mrtvý dráček zase nebude ječet 4 kola ať bude chtít jak bude chtít.

Skupinové kouzlení

Skalní dráčci jsou schopni seslat dračí kouzla Pás bezpečí a Zrušení magie, avšak samotný nemá dostatek magenergie. Naučili se tedy skupinově kouzlit.

Kouzlo započne vždy jeden dráček, který je sesilatelem. Ostatní dráčci pak mohou do započatého kouzla vložit tolik magů, kolik uznají za vhodné. Přenos jsou schopni provést až na vzdálenost 3 sáhů od sesilatele.

Skalní dráček vždy instinktivně pozná (vidí), kolik magů kouzlu schází k úspěšnému seslání. Započaté kouzlo může vyvolávat nanejvýše 4 kola, jinak se magenergie zachová nevyzpytatelně (neškodné rozptýlení / výbuch...)

Život

Skalní dráček žije ve skupinkách o počtu 2k6+4 dráčků. Obývají jeskyně a jeskynní komplexy vzniklé jak přírodní cestou, tak třeba opuštěné dračí sluje či po jiných tvorech.

Skalní dráčci nemají žádnou hierarchii, všichni si jsou rovni. (Avšak někdo může mít větší vliv na základě charakteru, např. je vtipný nebo přátelský.) V případě více místností záleží na PJ kde kdo bude bydlet, záleží zase na charakteru dráčka. („Já chci tenhle pokoj, sem nefouká.“)

Vidí energie, které se odrážejí od vzácných kovů. Pozná tak i malé příměsi, ale hlavně obdivuje odrazy od kovových žil ve skále, kvůli kterým má tak rád náruč své jeskyně.

Základní potřeby

Skalní dráček není příliš žravý, ale vzhledem k mizivé chuti sežere na co přijde. Trávicí trakt rozežere téměř cokoliv, dokonce i tak odolné bílkoviny jako celuózu či chitin je schopen pomalu rozložit. Je tudíž mrchožrout a sběrač všemožných bobulí a plodů. Na svých cestách za potravou může strávit i celý den.

Pít potřebuje jednou denně. Za týden spořádá až 3 čeny potravy, hladovět však vydrží téměř měsíc bez následků - o to víc se přežere, když něco najde.

Rozmnožování

Skalní dráček se páří se svým druhem, pokud nějakého zaujal a žijí spolu. Jejich charakter a inteligence je předurčuje k tomu, že mladé přivádějí na svět podle vlastních choutek (podle materiální situace (jídlo, počasí) nebo když mají chuť).

Páření jim přináší lehkou potěchu, sex provozují podobně jako humanoidi, avšak méně často. Samička navíc může ovlivnit, kdy uvolní vajíčko.

Rodí se zpravidla jedno slepé a nesamostatné mládě, o které se rodiče intenzivně starají 5 let. Krmí ho předtrávenou potravou. Poté je považován za samostatného, avšak v podstatě celý život se stále učí od rodičů i sousedů.

Mládě reflexivně naslouchá telepatii, samo však hovoří až kolem 6. měsíce. Kolem 2. roku je oko plně vyvinuto a v 5. už umí kontaktovat sféry. Letu se učí od rodičů.

Výskyt

Skalní dráček obývá pahorkatiny a hory s mírnou zimou. Podmíněně v jeskyni či podobnému skalnímu útvaru.

Reakce na družinu

Pokud skalní dráček spatří cizího tvora, nejdříve si ho pozorně prohlédne, pokud už podobného neviděl a ze zkušeností či vyprávění neví, jak se k takovému tvorovi zachovat. Na základě svého rozhodnutí a zvědavosti se družině ukáže nebo uteče. Dále se může zachovat různě, čekat, co družina udělá, nebo si začít povídat...

Skalní dráčci si zakládají na pevných společenských poutech. Pokud jeho kamarád je už delší dobu (dva dny) na pouti za potravou, pokusí se ho telepaticky dovolat. V případě dráčkovi nezvěstnosti se zeptá sfér a podle toho jedná. Může například vyhledat pomoc u humanoidů, pokud by byl dráček například chycen lovci.

Stejně se může zachovat v případě komplikovaného porodu či vícečetného porodu. (Vidí druhého dráčka i skrz vlastní tkáň.)

Dodatky

• Nemá dračí dech. Nedokáže kouzlit kouzelnická kouzla, ani nemá schopnost zmámení dračím hlasem.
• Z jednoho vejce skalního dráčka lze vylouhovat až 75 magů.