Ostrovní expedice: Ptakopysk, Ježura, Vakovlk

Jakožto odborný poradce pro faunu a flóru jsem se zúčastnil obchodní a objevitelské cesty na „Zlaté ostrovy“ v moři Pokladů, kterou velkoryse hradil hrabě Flok, známý též jako Černý Kapitán, muž nadmíru vznešený a učený, jemných mravů a vybraného chování. Předkládám akademické obci toto své pojednání o tamních zvláštních tvorech i netvorech k všeobecnému pobavení i poučení a dále abych jednoznačně vyvrátil obvinění, že jsme loupili a vraždili, obchodní lodě drancovali, města pálili a ženy znásilňovali a mučili. Prohlašuji, že je to čirá lež a klam a prosím mé učené kolegy, kteří budou číst toto dílo, aby se za nás přimluvili a z nedůstojných podmínek královského žaláře nám pomohli.

S úctou, Zlatohrab Všezvěd, doktor přírodních věd a magistr okultních učení.

Ptakopysk podivný – Flokův (Ornithorhynchus anatinus flokus), místně Kljunaš

Žvt: 1+1
Út: 0 + zvl (zadní nohy)
Ob: (-1+2)=1 souš / (2+2)=4 voda
Odolnost: 11
Velikost: A
Bojovnot: 3 Zr: zvíře
Poh: 4 (zvěř) souš
Poh: 16 (zvěř) voda
Vyt: 13
Inteligence: 1
Pok: kůže 1-3 st, jedová žláza
Zk: 4

Pozoruhodný tvor měřící až 75 coulů, z toho 15 coulů připadá na plochý, široký ocas. Váží 30 až 50 mincí. Samičky jsou asi o třetinu menší. Celý včetně ocasu je pokryt hustou, hnědou srstí. Prsty má spojeny plovací blanou. Nejpodivnější je jeho hlava, která má místo čelistí široký zobák kachnovitého tvaru. Celkově tento tvor připomíná něco mezi savcem a plazem, což potvrzuje teorii, že plazi byli stvořeni až po savcích.

Ptakopysci jsou noční tvorové, výborně plavou a většinu času tráví ve vodě. Po způsobu kachen se krmí převážně červy, larvami, ale našel jsem v nich i několik malých, natrávených raků. Domorodci tvrdí, že při plavání zavírá oči, mrská hlavou ze strany na stranu a řídí se podle kouzelného zobáku. Pokus destilací byl ale neúspěšný. Ptakopysci žijí pohromadě v norách na březích řek. Nory pro mláďata jsou velmi dlouhé, můj odhad je kolem 20ti sáhů. Samičky snáší dvě kožovitá vejce, která nechutnají špatně, ale jsou jen o něco větší než lískový ořech a na večeři pro jednoho je jich třeba asi tak 20. Maso ptakopysků není valné chuti a špatně se připravuje.

Při našem vědeckém výzkumu nás jeden z ptakopysků napadl. Jejich útok na člověka vypadá směšně, ptakopysk doráží zadníma nohama a trochu to připomíná psí pokusy o pohlavní styk. Po chvíli smíchu se ale jeden z našich mužů najednou v bolestech začal svíjet na zemi, chroptěl a strašně řval. Jak jsme později zjistili, mají tito tvorové na zadních nohou jedovaté ostruhy, které se nám bohužel nepodařilo využít. Účinky jedu vyprchaly, ale onen muž se od té doby choval jako s odpuštěním hysterická ženská, takže celá výprava uvítala, když náhodou přepadl přes palubu a utopil se.

Jedové žlázy mají pouze samci. Účinky jedu se projeví okamžitou, mučivou bolestí, trvající jednu směnu. Past Od – 6 -2 útok i obranu, -20% seslání kouzla / válí se v bolestech, při boji nehybný soupeř. Zraněné místo oteče a otok se šíří po celé končetině. Otok sám vymizí po 1k6 dnech, ale bolest se může rozvinout v dlouhodobou přecitlivělost na bolest. Past Od – 9 nic / přecitlivělost. Pokud je léčena (aspoň jedno léčivé kouzlo či lektvar každý den), vymizí přecitlivělost za 1k6 - bonus za odolnost dní. Pokud není léčena, vymizí za 1k6 - bonus za odolnost měsíců, ale nejméně jeden měsíc. Při přecitlivělosti už běžné dotyky mohou být nepříjemné a bolestivé, každý náraz, škrábnutí, spálení od slunce, štípnutí hmyzu – vše cítí postava dvakrát silněji. Obyčejné štípnutí od komára vnímá tedy jako píchnutí vosou, drobné škrábnutí bolí (ale pouze bolí) jako opravdové zranění. Při skutečném zranění si postava hází proti bolesti past Od – x -2 útok i obranu / x kol není pro příšernou bolest schopná boje, při boji nehybný soupeř. X je počet ztracených životů.

Jedovou žlázu může z mrtvého ptakopyska získat postava se znalostmi zvířecí anatomie, jako třeba hraničář na min. 5. úrovni. Past je Ob – 7 – nic/získá. Z jedné žlázy je možné získat jednu dávku jedu, tedy z jednoho ptakopyska až dvě dávky. Jed se na vzduchu znehodnotí za směnu, uzavřený například ve flakónku za 1k6 dní. Během této doby může alchymista jed zpracovat. Takto zpracovaný jed bývá v civilizovaných krajích, kam se někdy dováží prodáván jako Pláč princezny.

Pláč princezny

magenergie: žádná
suroviny: 36 zl
základ: olej
trvání: ihned / 1 směna
výroba: 6 směn
nebezpečnost: 6
síla: -2 útok i obrana, -20% seslání kouzla / válí se v bolestech
barva/chuť/zápach: 60/70/60

Hustá, nahnědlá, olejovitá kapalina se silným, pižmovitým zápachem. Chutná odporně hořce. V případě, že by ji někdo požil, dostaví se účinky jedu po jedné směně. Uzavřený ve flakónku vydrží jeden rok. Jed je možné použít i na zbraně, na vzduchu ale vydrží pouze 1 hodinu a potom své účinky ztrácí. Nanesení jedné dávky na zbraň či na 5 šípů je poměrně pracné a trvá jednu směnu. Každý šíp má stejné účinky, ale nebezpečnost se snižuje na 3. Při rozdělení jedu na 10 šípů by byla nebezpečnost 1. Jed se setře po jednom úspěšném použití. Ptakopysk je poměrně vzácný tvor a cena jedu závisí na tom, zda v dané oblasti žije, či se jedná o dovoz, asi 60 – 250 zlatých. Šamani některých domorodých kmenů žijících v oblasti přirozeného výskytu ptakopysků umí jed lépe zpracovat do podoby jakési zelenohnědé, smradlavé pasty. Tato pasta má stejné účinky i použití, ale i na vzduchu vydrží asi jeden měsíc a nebezpečnost je o jedna vyšší. K dostání je výjimečně od odborníků, cena za jednu dávku je kolem 600 zlatých.

Ježura posvátná (Tachyglossus sacra), místně něco jako dlouhonosý požírač

Žvt: 1/2
Út: (+1-1)=0
Ob: (0+3)=3
Odolnost: 10
Velikost: A/2
Bojovnost: 1
Zr: zvíře
Poh: 4 / hmyz
Vyt: 10 / hmyz
Inteligence: 1
Pok: nemá
Zk: 1

Vzhledem i chováním připomíná většího ježka s podlouhlým čumáčkem. Měří asi 45 coulů a váží až 140 mincí, samičky jsou o něco menší. Žije velmi dlouho, slyšeli jsme o jedné ježuře, která se dožila padesáti let. Ve vesnici domorodců, kde jsme nějakou dobu pobývali jako hosté, je chovali jako pichlavé mazlíčky a možná je i uctívali. Z okolních lesů jim lovci ve velkých dutých nádobách nosili mravence a termity, které ježury chytají na své dlouhé, lepkavé jazyky a s velkou rychlostí žerou. Ježura není nijak nebezpečná, při napadení se buď sbalí do pichlavé koule nebo se začne ohromně rychle zahrabávat – během chviličky z ní je vidět jen pár bodlin.

Vesnici jsme navštívili v období rozmnožování ježur a mohli jsme pozorovat, jak se za samičkou utvoří jakýsi zástup samečků, kteří ji následují i několik týdnů. Samička se nakonec předními tlapkami zapře o strom, každý sameček si vyhrabe svůj žlábek v hlíně a začne souboj, během kterého se snaží navzájem vytlačit. Poslední samec se spáří se samicí.

Narazili jsme na určitou dosud neobjasněnou zvláštnost. Sem tam začne ježura vydávat zvuky podobné vrkání holuba. Podle místních pověstí je to šťastné znamení a domorodci čekají na toto „vrkání“ při různých rozhodováních, plození potomků nebo před lovem. Chtěli jsme si několik ježur za tímto účelem pořídit, ale ani bičováním jsme z domorodců nedostali, jak se dá ježura k vrkání přinutit. Navíc se ukázalo, že ježury jsou mistry v útěcích a o poslední jsme přišli krátce po odchodu z vesnice.

Poznámka: Ježura je savec – hmyz u pohyblivosti používám stejně jako oficiální bestiáře u dikobraze pro vyjádření stylu pohybu – tedy není to dobrý běžec. Je možno ji využít pro zpestření prostředí při návštěvě vesnice v cizím kraji, ale například i náplň úkolu či vedlejšího úkolu, kdy třeba bohatá měšťanská dcera či chovatel exotických zvířat požádá postavy, aby mu párek ježur při svém cestováním za něčím větším opatřily a dovezly. Snaha postav zabránit ježurám v častých pokusech o útěk, krmit je, starat se o ně, reakce obvyklých přítelíčků v družině na nové tvory – může to být zajímavé nebojové zpestření.

Vakovlk (cynocephalus), přezdívaný též vlkoun, či ostrovní tygr

Žvt: 4
Út: (2+3/+4)=5/+4 (zuby)
Ob: (3+3)=6
Odolnost: 15
Velikost: B
Bojovnost: 6
Zr: zvíře
Poh: 15 / šelma
Vyt: 19 / šelma
Inteligence: 1
Pok: kůže 1-6 zt
Zk: 115

Na jednom z větších ostrovů které jsme navštívili, jsme se setkali s legendami o zvláštní šelmě podobné vlku. Má prý až jeden sáh v kohoutku, krátké silné nohy a dlouhý pružný ocas. Celé jeho tělo je pokryto hnědou srstí, ale hřbet má pokryt černými pruhy připomínajícími tygra, podle kterých je ho možno snadno rozeznat. Měl jsem možnost prohlédnout si neporušenou lebku jedné této šelmy, napočítal jsem 46 zubů a tvar odpovídal pověstem, že vakovlk dokáže rozevřít čelisti téměř do přímky. Zvláštní je zejména vak na břiše, ve kterém samice nosí malá, nedorostlá mláďata. Tento znak by snad mohl znamenat, že se jedná o podivného člena vačnatců. Jakákoli snaha opatřit si mládě vakovlka je prý zbytečná. Vakovlk se ochočit a cvičit nedá, je divoký a vzpurný a v zajetí rychle hyne.

O řádění vakovlků se zde vyprávějí hotové legendy a místní obyvatelstvo, které se zabývá především chovem ovcí, se jich bojí a nenávidí je. Dokáží si prý hravě poradit i s velkým a silným psem, či ho zastrašit tím, že se náhle postaví na zadní. Vakovlk je opatrný a samotářský, útočí zezadu, má obrovský stisk v tlamě a prokousne i lebku. Přeskočí více než dva sáhy vysokou zeď, je velmi vytrvalý a má výborný čich. Vyžírá prý jen nejprokrvenější části zvířat, jako je jazyk nebo játra a když se dostane do ovčína, chová se někdy jako kuna v kurníku a nechává za sebou jen zmasakrované stádo. K potravě se už nevrací a nežere nic co si neulovil, což stěžuje jeho lov do pastí. Na mnoha jiných ostrovech kam jsme zavítali, bývá často zaměňován s vlkodlakem a pro neznalého je možné jen těžko rozlišit, co vlastně stojí za útoky.

Všechny tyto strašidelné pověsti nás samozřejmě vedly k patřičné opatrnosti. Na domorodce, kterého jsme pro jistotu uvazovali na noc u stromu však nikdy žádný vakovlk nezaútočil, zdá se tedy, že vakovlk lidi neloví, či se aspoň vyhýbá větším skupinám. Zato zatoulaného mezka jsme našli roztrhaného po způsobu vakovlka pouhých sto metrů od tábora. Přesto myslím, že pro poutníky jsou větším nebezpečím zdivočelé smečky psů, vlci nebo jiné šelmy, díky kterým jsme přišli o několik uvázaných domorodců.

Poznámka: Vakovlk dobře poslouží jako námět přehnaných a strašidelných vyprávění vesničanů, zejména záliba ve vyžírání prokrvených částí může vyznívat hrozivě a v podání vesničanů může být vakovlk učiněný ďábel. Kromě toho to může být zajímavé lovecké dobrodružství na nižších úrovních, především pokud si postavy najmou chovatelé ovcí nebo pokud je na ně pod vlivem vyprávění a masakrů stád ovcí a koz vypsána odměna (jako se to skutečně stalo v Austrálii). Sám zřejmě postavy nenapadne - je poměrně plachý podobně jako rys a jen přítomnost ovcí a jiných snadno lovitelných zvířat ho přivádí do blízkosti lidí. Jedině za zvláštních okolností (poranění a neschopnost normálně lovit, ztráta strachu z lidí, nemožnost utéct…) se pokusí postavy překvapit a napadnout je zezadu.

Poděkování lidem, kteří mi pomohli v Moudré Sově: Shadowmage, Spize, Maris, Simplicius, Delorian