Pohádku o oslíčkovi, ze kterého se sypaly zlaťáky zná snad každý. Málokdo to však viděl na vlastní oči, a už téměř nikdo neví, jak to vlastně bylo doopravdy.

Začněme tedy od začátku. Kdysi dávno vládl v jedné daleké zemi král jménem Všeber I. Nikdo neví, zda to bylo jeho pravé jméno nebo jestli ho tak jen nazývali jeho poddaní. Jisté je jen, že svému jménu dostál opravdu ve všech směrech. Daně v jeho zemi byly obrovské, poddaní hladověli a jen král, pár jeho rádců a armáda, která ten zbytek držela na uzdě se měli dobře. Jó, kdyby jen dobře, majetek vyždímaný z těch, kteří museli pracovat, prohýřil za zboží z daleké ciziny, prohrál v beznadějných válkách a když pořád nevěděl co s ním, posílal jej k nebi jako zápalnou oběť bohům v naději, že si tím zajistí věčný život.

Bohům se však Všeberovo chování nelíbilo o moc víc něž jeho hladovým poddaným a přemýšleli tedy, jaký trest by pro něj byl nejvhodnější. Nakonec se shodli a splnili Všeberovo přání doslova.

Jak už to tak většinou bývá, Všeber I. žil šťastně a spokojeně až to té doby, než se na jeho dveře rozhodla zaklepat Zubatá. "A že si dávala, mrcha, na čas," lamentovali poddaní, kterým se jí přes veškerou snahu nepodařilo přivést do královských komnat dřív.

Všeberova duše se však neodebrala tam, kam duše spravedlivých lidí, ani tam, kde by jí ti spravedliví velmi rádi viděli. Zůstala na Zemi. Bylo by však jen málo těch, kteří by si to s ní chtěli vyměnit, ačkoliv se Všeber I. opravdu stal nesmrtelným. Jeho prokletí totiž spočívalo v tom, že musel věčně pomáhat chudým a potřebným v těle malého oslíka.

Popis

V těle obyčejného osla přebývá kromě jeho vlastní, zvířecí, duše ještě duše krále Všebera I. Dalo by se to tak trochu přirovnat k démonu posedlosti. Všeber ale zůstává většinu času neaktivní, může akorát zpytovat svědomí, kout pikle, což také po většinu doby dělá a nebo sledovat okolí, což není pro člověka z oslího pohledu nic moc. Nebohý a nic netušící oslík si tak může dělat co chce a co takový osel obvykle dělává.

Všeberovu duši není možné z oslíka vyhnat, jak to jde třeba u démonů posedlosti, není možné s ní mentálně bojovat ani s ní komunikovat. Je možné jen zjistit, že oslík není tak úplně normální, Všeber má totiž k dispozici 18 magů denně, které se doplňují o půlnoci a které používá ke svým kouskům.

Všeberovo prokletí

Změna nastane jen tehdy, pokud někdo v Oslíkově doslechu vyřkne zaklínadlo: "Oslíčku, otřes se!" Může to být v jakémkoliv jazyce, podmínkou je jen to, že mluvčí musí vědět, co vlastně říká, pokud by si myslel, že jeho slova mají jiný význam, nic se neděje. Po vyslovení zaklínadla se oslík na dvě kola roztřese, jako my měl zimnici, ve třetím kole zvedne oháňku a uleví si o jeden zlaťák, jehož ražba odpovídá místní měně. Po pravdě řečeno, nemusí to být přímo zlaťák (i když se v dalším textu bude mluvit jen o zlaťáku), může to být i jiná mince nebo i mincí víc. Mělo by to ale zhruba odpovídat množství peněz, které potřebuje skromný rolník na jeden den pro svou vlastní obživu. V místech, kde se peníze nepoužívají a funguje jen směnný obchod, jsou Všeber i oslík od svého údělu na chvíli osvobozeni.

Zlaťák, který oslík prostřednictvím Všebera vyprodukoval, je úplně obyčejný nemagický zlaťák. Kde se vzal? Říká se, že po Všeberově smrti se velká část majetku, který nakradl, někam ztratila a že Všeberův neradostný úděl skončí, až opět rozdá vše, co předtím získal neprávem. Magikové vymysleli nějaké další teorie o přesunu hmoty, zásazích sil, kterým zatím nerozumíme, ale tomu snad nevěří ani oni sami. V každé případě materializace zlaťáku stojí Všebera 12 magů z jeho denní magenergie a nemůže se tomu žádným způsobem vyhnout.

Byla tu už řeč o nesmrtelnosti, ale osli, jak známo, nesmrtelní, ani nijak zvlášť dlouhověcí, nejsou. Oslík, ve kterém přebývá Všeberova duše je úplně obyčejný a až na neobvyklé záchvaty zimnice spojené s vylučováním kovových předmětů, se od svých soukmenovců nijak neliší. Může tedy i normálním způsobem zemřít. Všeberův trest tím ale samozřejmě neskončí, to by bylo moc jednoduché. Po smrti svého hostitele se prostě nejbližší březí oslici (nezávisí na tom, jakého pohlaví má být její potomek) narodí poněkud zvláštní oslík.

Všeberův vzdor

Produkce zlaťáku je pro Všebera dosti nepříjemná (dává přece z vlastního) a hlavně náročná, takže je schopen dát jen jeden zlaťák denně. Ten se ale nespokojil s tím, že by měl jen takhle otročit pro druhé. Ještě jako člověk se naučil pár kouzelnických triků, pomocí kterých teď může ztrpčovat život svému okolí.

Jak už bylo řečeno, Všeber může majiteli oslíka poskytnout jeden zlaťák denně. Pokud ale někdo vyřkne zaklínadlo ten samý den znovu, Všeber se opět probere. tentokrát už nemá sílu na to, aby zlaťáky bral "odnikud" a ani nemusí, protože na tento den má už odpracováno. Může však zkusit něco jiného a velmi podlého. Pokud se totiž majitel Všeberovi opravdu zalíbí, což znamená, že má také dostatečně hamižnou povahu, kterou by bylo záhodno podporovat, může mu přihrát nějaký ten zlaťák nebo jinou cennost navíc. Musí však být odkud brát. Pokud se v okruhu 100 sáhů od oslíka nacházejí nějaké cennosti, Všeber může některé z nich o celkové váze do 10 mincí, celkovém objemu do půl čtvrtky a o maximálním rozměru 10 coulů "přemístit" pomocí upraveného kouzla hyperprostor a ty pak po obvyklém zimničném třesu vypadnou zpod oslíkovy oháňky místo zlaťáků (nebo místo něčeho jiného, ehm...). Samozřejmě se nemůže jednat o žádné zbraně nebo jiné předměty s ostrými hranami nebo hroty. Všeber totiž vnímá totéž co oslík a už je v oslí kůži dost dlouho na to, aby věděl, jak to bolí. Takovéto bonusové třesení Všebera stojí 2 magy a může jej použít až tehdy, když už vyprodukoval svůj obvyklý denní zlaťák.

Vypadá to úžasně, ale je v tom několik docela nepříjemných háčků. Jednak Všeber vybírá cennosti vlastně úplně náhodně a ne podle toho, kde by si toho nikdo nevšiml (prostě mizerné kouzlo), takže bohatý kupec může ucítit, jak se mu odlehčil měšec a vzápětí uslyší pár sáhů od sebe, jak se na zem sypou zlaťáky. Druhá nepříjemnost je v tom, že Všeber je dosti mizerný kouzelník a kouzlo se často povede úplně jinak, než by chtěl (pravděpodobnost 20%). Nejčastější je záměna přesunu prostorem v nulovém čase za prostý přesun prostorem. Oslík pak vypadá tak trochu jako magnet na mince, prstýnky nebo i celé měšce, což dozajista neunikne pozornosti právoplatných majitelů těchto věcí. Třetím problémem je, že bohové Všeberovi tyhle skopičinky moc netrpí, občas přímo sami vybírají teleportované předměty, ale častěji majitele jen nenápadně upozorní (jak to umějí jen bohové) na oslíka, ze kterého se sype jejich majetek a majitel oslíka pak má co vysvětlovat.

Zvláštní případy, rady, nápady a tak dále

• Pokud si majitel nedává pozor, kdy jeho oslík vykonává svou obvyklou potřebu a zaklínadlo neřekne zhruba do hodiny, potom, je asi 10% šance, že bude muset zlaťák (nebo i jiné cennosti) nejprve důkladně očistit, než budou je bude moci použít obvyklým způsobem. Pokud je oslík nakažen úplavicí nebo něčím takovým, je tato šance ještě mnohem větší.
• Po oslíkově smrti samozřejmě není možné z něj dostat nějaké zlaťáky, protože v sobě žádné nemá. Výjimkou je smrt oslíka během zmíněného zimničného třesu, to už v sobě zlaťák (nebo jiné cennosti) má a je jej možné vyprostit stejně jako jakékoliv jiné předměty z příslušných míst.
• V noci, nebo prostě, když oslík spí, se stává, že jiné spící bytosti v okolí zaregistrují Všeberovy nářky. Není to nikdy nic konkrétního, zpravidla jde jen o šílené sny o zlodějích, kteří se snaží okrást váš právoplatně nabytý majetek nebo jak se vám záhadným způsobem ztrácí cenné věci.
• Vysvobození Všeberovy duše by možné být mělo. Přestože si to možná nezaslouží, vytrpěl si už dost. Mohlo by se to stát zápletkou pro dobrodružství a rozhodně by to nemělo být jednoduché.
• Co se stane, pokud bude Všeber krást je plně v kompetenci PJ stejně jako zlodějovo kapsářství. Jde hlavně o zábavu a ne o prolézání tabulek.
• Není dobré, když se oslíček hraje příliš vážně, spíš by mělo jít o komickou vložku ať už v rukou vlastních nebo cizích postav.

Co říct závěrem? Snad jen příjemnou zábavu při hraní, nudit byste se neměli.

Po Zdenálově pobídnutí s ubrouskem "Prostři se!" jsme s Tuvym nezávisle na sobě vytvořili každý po jednom oslíčkovi "Otřes se!". Pokud vše půjde hladce a obě dílka projdou schvalovacím procesem, tak se těším na zajímavý duel.