Vytrvalost: 14/ zvěř
Váha:4000 + 1k10 x 200
Jídlo: 40 + 1k10 x 2 čenů / 7h + 1k10 x 3s
Ostatní: vydělání kůže - 250 + 1k10 x 60mn / +3h
Ochočení: 7
Celková délka: 1,7 sáhu
Výška ( v lopatkách ): 2 sáhy

*parametry samce a samice jsou totožné, pouze bojovnost samice je v době březosti o 2 vyšší*

Mládě (Moropuse)

Životaschopnost:2
Útočné číslo: ( 1 + 2/+2 ) = 3/+2 (drápy)
Obranné číslo: ( 0 + 4 ) = 4
Odolnost: 14
Inteligence: 1
Bojovnost: 1
Velikost: A-B
Zranitelnost: zvíře
Pohyblivost: 11/ zvěř
Přesvědčení: -
Poklady: nic
Zkušenost: 45

Vytrvalost: 14/ zvěř
Váha:1500 + 1k10 x 200
Jídlo: 15 + 1k10 x 2
Ostatní: vydělání kůže - 250 + 1k10 x 25mn / +2h
Ochočení: 7
Celková délka: 0,9 sáhu
Výška ( v lopatkách ): 1 sáh

Vzhled

Moropus je velice zvláštním a atypickým zvířetem. Patří mezi drápaté lichokopytníky a na první pohled trochu připomíná koně. Má velké neohrabané tělo a na rozdíl od koně poměrně malou hlavu. Mohutný trup je nazad trochu stažený, s krátkým chlupatým ocasem. Přední končetiny jsou delší než zadní a jsou přizpůsobeny k hrabání. Jejich význačným znakem je přeměna posledních prstových článků v mohutný dráp. Ty slouží k vyhrabávání podzemních částí rostlin. Moropus se též dovede pár okamžiků udržet na zadních, ale není schopen se v tomto postoji pohybovat. Srst má delší (směrem ke konci končetin se zkracuje), hnědé místy až rezaté barvy, hříva zcela chybí. Hlava je posazena na krku délky totožné s koňským. Má klasický protáhlý tvar, zakončený šedými nozdrami. Uši jsou malinké a kulaté. Chrupem jsou široké a nízké stoličky, specializované na rozmělnění měkké potravy.

Výskyt

Moropus se vyskytuje na rozlehlých travnatých pláních s většími kusy houštin. Je to plaché zvíře, které žije zcela nenápadně samotářsky nebo v párech. Potravu sbírá v noci a nad ránem si najde nějaký pohodlný a bezpečný úkryt. Přes den odpočívá a tráví. Co se týče podnebných pásů, pak jsou moropusové rozšíření od mírného pásu až po tropický. Jsou nenáročnými tvory, jak na prostředí, ve kterém žijí, tak na potravu. Nejsou také žádnými potravními specialisty, proto jim stačí i oblasti s běžným rostlinstvem. Snad jediné, na co si potrpí, jsou místa relativně bezpečná, daleko od velkých predátorů (jako například vlci, lvi).

Chování

Každý z vás si jistě dokáže představit, jak se takoví lichokopytníci chovají. Pro úplnost uvedu stručný přehled. Většinu dne polehávají na travnatých plochách a rádi se vyhřívají na slunci. Pokud je v jejich okolí nedostatek potravy, mohou také celý den migrovat na jiné místo (jako například v zimě, kdy putují na jih). Mezi jejich oblíbené činnosti patří blahodárné a osvěžující koupele v menších jezírcích, s maximálním množstvím vody pod jejich lopatky (neumí plavat). Jak již bylo výše zmíněno, potravu sbírá v noci. To se jim občas stává osudným, jelikož se mohou stát terčem útoku některé z velkých šelem. Moropusové byli poprvé objeveni jižanskými barbarskými kmeny, které je občasně loví pro její maso a srst (viz. úvodní tabulka).

Rozmnožování

Rozmnožování je podobné jako u koní. Samci jsou stejně velcí a stejně zbarveni jako samice. Samice obvykle porodí dvě až tři mláďata za život, ale může mít i čtyři, což ovšem není tak časté. Mláďata rodí po jednom, nikdy nemá více jak jedno mládě v jednom vrhu. Doba březosti trvá zhruba jedenáct měsíců. Po této době saje mládě šest až sedm měsíců mateřské mléko. Mladý jedinec roste a dospívá čtyři roky. Po čtyřech letech je považován za dospělý kus a opouští svou matku (stane se pohlavně.aktivním). Otec někdy odchází ihned po oplodnění samice nebo zůstává s ní. Záleží na něm. Dožívají se v průměru 26 let, nejstarší kusy až 30let (jak u samců tak u samic, ve 20ti letech přestávají být pohlavně aktivními).

Boj

Jako většina klasických býložravých lichokopytníků je i moropus mírumilovným tvorem. Snaží se žít v souladu s okolním tvory, a proto jej můžeme častokrát spatřit v blízkosti antilop, nebo jiných kopytníků. Pokud jsou moropusové ohroženi, nemají to zpravidla nikterak jednoduché. Tělo útočníka bývá ve většině případů rychlejší, než jejich poněkud neohrabané končetiny. Maskování jim také příliš nepomůže, na to jsou zase příliš velcí. Proto je jejich jedinou šancí útěk do velkého houští, hájku nebo těžko přístupných oblastí. Na druhou stranu výhodou může být vcelku dobrá vytrvalost, která odrazuje od stopování a také dobré smysly oznamující hrozící nebezpečí. Jejich jediné štěstí je, že nemají žádného vyloženého nepřítele (což ovšem neznamená že si na nich tu a tam někdo rád pochutná) a nejvíce jich padne rukou civilizovaných nebo domorodých ras. Při styku s postavami budou tedy prchat pryč (nejedná-li se o ochočené zvířata). *Mláďata bývají napadána i menšími predátory než jsou lvi nebo vlci.

Zvláštnosti a dodatky

První, dobře známou, zvláštností schopností moropusů je jejich obdivuhodný smysl pro orientaci. Nejedná se pouze o běžnou schopnost, jako je vyhledat na velkou vzdálenost vodní zdroj, ale také jejich fantastická orientace v mlze. Příčinou je skvěle vyvinutý čich, zcela jiný než u druhů z koňských větví. Široké nozdry jsou schopné moropuse vyvést i z té nejhustší mlhy. Stejně jako vytříbený čich zdobí moropuse i ostříží zrak. moropusové mají pravé vidění ve tmě i za šera. Proto ho využívají a hledají potravu převážně v noci. Třetí a poslední zvláštností je jejich trus, který je již dlouho dobu velmi žádaným zbožím. Každodenně se vydávají skupinky domorodých zemědělců na sběr tohoto vynikajícího hnojiva. Často se s ním obchoduje jak mezi kmeny, tak i na trhu ve městech a na vesnicích. Mimo trus a kůži, zpracovávanou na nejrůznější věci, jsou známé i některé recepty z moropusího masa. Moropusí maso lze uvařit na několik způsobů, například jako zvěřinu, na víně, na bylinkách, tzv. pouštní orient a spoustu dalších. Nevýhodou je trochu větší tuhost masa (o něco více než kančí). Občas je vyhledáván i jako cenná trofej.

Obživa
K obživě toho příliš podstatného není. Jak již bylo zmíněno, pomocí svých předních končetin vyhrabávají v zemi různé podzemní části rostlin. Jedí tedy všemožné kořínky, oddenky a hlízovité části (mají velmi odolnou trávící soustavu které příliš nevadí větší obsah hlíny ->rychle ji tělo vyloučí). Potravu hledají pomocí velmi přesného čichového ústrojí. To je příčinnou toho, že moropus dovede najít i velmi vzácné druhy rostlin jako je mandragora apod. Už bylo řečeno, že není potravní specialista, čili podobné rostliny bez rozmyšlení spásá. Díky této vynikající schopnosti hledání potravy je někdy využíván i jako hledač vzácných podzemních částí rostlin. Proto není poslední dobou žádnou náhodou, potkáte-li putujícího hraničáře nebo alchymistu na Moropusovi hledajícím kořínky.

Ochočení

I přesto, že je moropus velice plachý a vyhýbá se humanoidním bytostem, najdou se případy, kdy jej domorodí stopaři či zkušení hraničáři dokázali přeci jen ochočit. Není to ale rozhodně nikterak jednoduché. Předpokládejme ovšem, že jsme již ve fázi, kdy je zvíře ochočené. Je možné jej velice dobře využít jako tažné zvíře, ať už k nošení materiálů nebo k obdělávání půdy. Jako jezdecká zvířata nejsou příliš vhodná, proto jsou k tomuto účelu využívána pouze zřídka. Dospělý jedinec neuveze postavy velikosti C(a výše), mládě neuveze postavy velikosti B(a výše). Nestvůru se může podařit též zmámit kouzlem, ovšem jakmile kouzlo pomine, stane se opět divokým zvířetem. Ochočená nestvůra si špatně zvyká na náhradní krmení od svého majitele, proto se nechává na večer pást v přírodě, což je velkou nevýhodou jejího chovu (je to nebezpečné). Pro případ že by se postavy setkaly s ochočeným moropusem uvádím klasické parametry pro jezdecká zvířata:

Pohyblivost: 12
Nosnost: 800 (mládě 400)
Vytrvalost: 14
Ujede: 42 (nenaložené)
Čas na 10 mil: 2:10
Cena: kolem 150-300zl (kvůli těžkému ochočení)

Využití ve hře

• Klasickým případem bude zřejmě lov za účelem získání masa a případně i kůže. Při lovu budou postavy pravděpodobně opatrné, jelikož to pro ně bude setkání s neznámým a robustním zvířetem.
• Další možností mohou být spory mezi kmeny o trus, pomoc při jeho sběru, střežení domorodé karavany jedoucí s moropusím zbožím do města a podobně. V kombinacích mezi místními obyvateli a těmito tvory se meze nekladou.
• Ovšem družina se také může klidně ocitnout na zcela jiné straně "barikády". Bude naopak požádána stepním druidem, aby vyjednávali s kmeny, které již dlouhou dobu poráží kusy pro svůj zisk, a nikoliv pouze jako zdroj obživy.
• Zajímavé může být setkání v noci, kdy bude spící družina vylekána moropusem hledajícím potravu (moropusové se sice humanoidům vyhýbají ale ke spícím se přiblíží). Podobná situace může nastat i v hustší mlze, kdy může být efekt ještě silnější.

*Zcela jistě Vás napadnou další herní situace, proto jsem zde jen něco málo nastínil*
*Moropus je vcelku hodně náchylný na přežití, proto by měl být ve vašem světě méně početným druhem a možná i ohroženým.*

Dovětek autora: Poslední dobou zde často vídáme nepřeberné množství nestvůr, draků a všelijakých bájných tvorů. Ale ve fantasy světech přeci žije i spousta běžných zvířat. Proč tedy používat dokola jeleny a kance a nevytvořit obyčejné zvíře? Děkuji za zájem, pokud jste se prokousali až sem.

M.